Ztráty a nálezy: Práce u nich připomíná detektivku

CHOMUTOV (tos) — „Prosím, peněženku mi můžou vzít. Kočár mi můžou vzít. Ale důl? Ten se může zatopit, zasypat, ale nikdo vám ho nemůže vzít!” Nevěřícně jako citovaný uhlobaron Ptáček ze hry Divadla Járy Cimrmana si člověk připadá, když pročítá seznam ztrát a nálezů na území města Chomutova za poslední tři roky: Peněženka. Klíče. Klíče. Peněženka. Hotovost. Klíče. Peněženka. Invalidní vozík. Doklady. Klíče… Moment!? Invalidní vozík? Jak může někdo ztratit invalidní vozík?! Vozík se může polámat, může být ukraden, ale nemůže nikomu jen tak vypadnout z kapsy na chodník! (A to zdaleka není konec: Proč nikdo nepostrádá basovou kytaru za desítky tisíc? A co je, u všech všudy, nalezený „autentizační token”?)

O vysvětlení, jak to s nálezy je, jsme požádali  Andreu Markovou, která — krom jiných povinností — na chomutovském magistrátu „velí” sama sobě v jednočlenném oddělení Ztráty a nálezy. Nalezených a odevzdaných věcí má plnou kancelář a k tomu dva sklady v suterénu budovy. A ohledně invalidního vozíku krčí rameny: „Nález oznámila paní ze sídliště; prý ho na ulici našly děti. Je ve výborném stavu a nám také vrtá hlavou, jak mohl být „ztracen”. Jako nejpravděpodobnější se jeví vysvětlení, že ho měl někdo půjčený z nemocnice; a když už ho nepotřeboval, takto se ho zbavil. Ale žádné zdravotnické zařízení v okolí ho nepostrádá.” Jak vzápětí dodává, invalidní vozík se v Chomutově našel už podruhé. Ten první byl ovšem podstatně opotřebovanější. Jeho zachovalejší kolega nyní slouží ve vestibulu magistrátu pro případ, že tam zavítá obtížně se pohybující člověk — posadí se na něj a někdo ze zaměstnanců mu pomůže s dopravou tam, kam potřebuje.

Nejcennější věcí, jakou v chomutovských ztrátách a nálezech mají (a vůbec kdy měli), je elektrická basová kytara se skořepinovým kufrem, u níž znalecký posudek stanovil cenu 42 tisíc korun! Je k neuvěření, že se po ní třetím rokem nikdo neshání, ač zpráva o jejím nalezení proběhla i policejním zpravodajstvím pro veřejnost v celém Ústeckém kraji. „Přinesli nám ji policisté v roce 2017 s tím, že byla zapomenuta ve vlaku. Nálezkyní byla paní, která uklízela vlakové soupravy, ale nález zatajila a odnesla kytaru do zastavárny. Ovšem přišlo se na to a nepoctivá nálezkyně byla obviněna z trestného činu,” popisuje další neuvěřitelný příběh Andrea Marková.

Zákon na podobné případy pamatuje v paragrafu „Zatajení věci”. Trestného činu se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc v hodnotě vyšší jak pět tisíc korun, která se do jeho moci dostala nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné. Neznamená to ovšem, že věc pod pět tisíc korun si lze jen tak ponechat. Jen nejde o trestný čin, ale o přestupek.

V oddělení ztrát a nálezů se skladují pouze předměty, které nemají zanedbatelnou hodnotu. Komisionálně tam pravidelně likvidují zejména nalezené potraviny (například zapomenuté tašky s nákupem), kusy oblečení nebo třeba „obyčejné” klíče typu FAB. Schraňují se jen klíče speciální, kupříkladu od automobilů.

Vedle klíčů jsou nejčastějšími nálezy peněženky, případně hotové peníze. Hotovost lidé většinou zapomínají v bankomatech. „Nejvyšší odevzdaná částka byla 13 tisíc korun. Pokud peníze nejsou v peněžence, jejíž vlastnictví lze podle popisu celkem snadno ověřit, musí žadatel o navrácení hotovosti předložit například výpis o výběru konkrétní částky, aby svůj nárok prokázal. Musím ale podotknout, že za čtyři roky svého působení jsem žádný komplikovaný případ ztracené a nalezené hotovosti neřešila,” říká pracovnice magistrátu.

Pokud se o odevzdanou věc tři roky nikdo nepřihlásí, stává se majetkem města. To s ní potom naloží, jak uzná za nejvhodnější. Například opuštěné (spíš možná ukradené a pak pohozené) bicykly Chomutov věnuje do akce „Kola pro Afriku”. Hotovost putuje do městského rozpočtu a tak dále. Naprostá většina nálezů se likviduje, protože věci bývají zpravidla v opotřebovaném stavu a přičte–li se stárnutí morální, je každému jasné, že například laciné mobilní telefony se po tříletém skladování stávají neprodejnými.

Jak Andrea Marková říká, zpět k majiteli se vrátí v průměru každá pátá nalezená věc. Proč to tak je, se dá jen odhadovat. „Myslím, že mnoho lidí ani netuší, že na městech a obcích „Ztráty a nálezy” fungují. Proto je třeba ani nenapadne, aby se po ztracených věcech pídili. Někteří možná ani nevěří, že by se našel někdo, kdo nález odevzdá,” uvažuje nahlas. Jak dodává, všichni, kdo s nalezenými věcmi přicházejí do styku (nejen lidé ze ztrát a nálezů, ale typicky třeba státní či městští policisté) se snaží být při hledání majitelů aktivní. Jsou–li například v peněžence či kabelce doklady, policisté se nález pokouší rovnou dovézt držitelům na jejich adresu. Na magistrátu pak rozvíjejí činnost přímo detektivní; majitele se snaží najít pomocí různých indicií a za spolupráce se všemi odbory úřadu, které přicházejí v úvahu. Zdá se to být samozřejmé, ale občas to prý připomíná chůzi po tenkém ledu. Není totiž úplně jasné, kde končí snaha o navrácení ztracené věci a začíná slídění v cizím soukromí. Nastat by mohla i situace, kdy se vypátraný majitel místo díků na úředníky nevybíravě oboří: „Jakým právem se mi hrabete v kufříku, abyste mě našli? Já tam mám citlivé firemní dokumenty včetně osobního razítka a budu vás žalovat!” Přísloví říká, že na každého čeká srážka s blbcem; a to zpravidla ve chvíli, kdy to nejmíň čeká. Podobnou zkušenost Andrea Marková naštěstí nemá, ale chce to prý postupovat velmi, velmi citlivě. A dodává, že při pátrání po vlastnících je samozřejmá spolupráce mezi „ztrátovými a nálezovými” pracovníky v celém regionu.

Aby se čtenář, který dočetl až sem, necítil ochuzen, je třeba na závěr vysvětlit podivné sousloví z úvodu článku: „autentizační token”. Jde o „elektronický klíč”, který kvůli zabezpečení účtů vydávají např. banky. Majitel jím prokazuje, že „on je skutečně on” a nikoli někdo, kdo se za něj pouze vydává. Ten chomutovský byl nalezen před jednou z místních bankovních poboček (která jej ovšem nevydala) a na ztráty a nálezy ho přivezli městští strážníci.

Vzhledem k neprolomitelnosti bankovního tajemství je jasné jen to, že token odemyká přístup k internetovému bankovnictví společnosti Sberbank, ale údaje o majiteli z něj nedokáže rozšifrovat ani sama banka.

1. foto: Nejcennější věc, kterou v chomutovských ztrátách a nálezech mají (a vůbec kdy měli): Basová kytara ve skořepinovém „futrálu” za víc, než 40 tisíc. Majitel ji nechal ve vlaku a od roku 2017 se nepřihlásil. Nikomu nechybí ani bourací kladivo v regálu nad ní, batoh Nike v rohu či modro–stříbrné berle… (radiátor je majetkem magistrátu).

2. foto: Sklad bicyklů připomíná největší místnost pro úschovu nálezů chomutovského magistrátu. Kola, o která se nikdo nepřihlásí, město po uplynutí tří let věnuje charitativnímu projektu „Kola pro Afriku” Foto: Tomáš SKŘIPSKÝ (2×)