S Evou Fořtovou o situaci v Itálii a koronaviru

Nejen o cyklistice jsme dělali rozhovor s bývalou cyklistkou, která nyní žije v severní Lombardii. A Eva radí: zastavte se, udělejte důsledná opatření a buďte sami důslední v dodržování předpisů. Myslete nejen na sebe, ale i na vaše okolí. Buďte zodpovědní a ohleduplní!

Dobrý den Evo, chtěl jsem pochopitelně mluvit o cyklistice, ale musím začít obyčejným životem.

Jaká je situace tam, kde žijete (Fusine v údolí Valtellina severně od Milána)?

Obecně není dobrá, i když v rámci Lombardie jsme provincií, která je na tom zřejmě nejlépe. Ale je jasné, že kulminace případů nákazy nás teprve čeká. Já osobně se s přímou nákazou zatím nesetkala, nemocný není nikdo v rodině, nikoho nemocného neznám ani v přímém okolí. Nicméně je logické předpokládat, že se to může každou chvíli změnit. I jen velká záplava turistů z minulého víkendu bohužel přinese i tady ve Valtellině svoje následky.

Jak se mohlo stát, že se to u vás takto rozšířilo?

Jsme hodně lidnatý region s velkým turistickým ruchem, ekonomicky nejproduktivnější v celé Itálii. Je tu velký pohyb lidí, jak uvnitř mezi jednotlivými provinciemi navzájem, tak z okolních regionů, a to jak kvůli práci, tak turismu (i třeba jenom tomu víkendovému) a to samozřejmě je pro pohyb takto vysoce nakažlivého a snadně přenositelného viru naprosto ideální. Mám-li uvést srovnání pro lepší představu, tak pomyslete na metropoli jako Praha, kolik lidí do ní denně dojíždí za prací z širokého dalekého okolí. A naopak Pražany, kteří na víkend zamíří “do přírody”. K tomu připočtěte nějakého toho turistu, studenty a tak dál. To je opravdu obrovský každodenní pohyb lidí.

Ale jste jeden z nejbohatších regionů v Evropě s hodně dobrou lékařskou péčí.

To samozřejmě. Bohužel se tu v prvních týdnech po výskytu prvních potvrzených případů většina lidí nechovala dost zodpovědně a to nejen vůči sobě, ale i vůči celku, o který jde ovšem stejnou měrou, ne-li více. Je to velmi jednoduché, pokud se v touze nebát se přesvědčíš, že se tě tento problém netýká, jelikož nepatříš do nejohroženější kategorie, pomůžeš ho tak rozšířit do rozměrů, které přivedou zdravotní systém až ke kolapsu. A pak už nebude nikdo, kdo ti pomůže, až se tebe nebo tvých blízkých nějaký zdravotní problém týkat bude, a to už jakýkoli. A pokud je to v České republice v začátku, tak se z toho poučte.

V Lombardii to vypuklo v pátek 21. února, kdy byl oficiálně potvrzen první italský případ nákazy a vznikla panika, lidé přes víkend vykoupili obchody - potraviny, roušky, desinfekční prostředky a podobně. Pak přišla vlna uklidňování, jak z oficiálních míst, tak na sociálních sítích. Rozebírání viru na procenta, nejvíce ohrožené skupiny a není třeba panika - 80 % nakažených se vlastně vůbec nic nestane, kampaně typu “Miláno se nezastaví” a podobně. Jenže z toho si vzala většina vystrašeného obyvatelstva, které potřebovalo slyšet, že se “nic neděje” poučení, že to zase až tak hrozné není a vrátili se k normálnímu životu. To znamená k návratu do kaváren, k večernímu aperitivu mezi známými, návštěvě lyžařských středisek. Jen málokdo si uvědomoval problém, zejména mezi mladými lidmi. Společenský život je zde hodně bohatý, ale bohužel to znamená i velký kontakt mezi lidmi.

A situace dnes?

To relativně zvladatelné procento nakažených Covid-19, které potřebuje nemocniční péči (uvádí se asi 20%), vzhledem k masivnímu a neskutečně rychlému rozšíření nákazy, už dávno přesáhlo zdravotní kapacity které tu v Lombardii běžně máme a cíl číslo jedna je teď uchránit zdravotní systém před kolapsem.

Byla přijata velmi tvrdá opatření, platná v tuto chvíli již pro celou Itálii, měli bychom zůstat všichni doma a opouštět katastr vlastní obce jen v případech prokazatelné nutnosti a nevyhnutelnosti, jako jsou důvody zdravotní nebo nákup potravin, nicméně do toho také stále patří jízda do zaměstnání. Já sama bych byla pro to na 14 dní uzavřít i výrobu a omezit pohyb osob skutečně na minimum. Vždyť v srpnu (v době italských prázdnin), stojí každý rok výroba v celé Itálii i na několik týdnů.

Jak už jsem řekla, my dneska smíme do práce, ale bez vážných důvodů nesmíme mimo katastr obce, podléhá to kontrole a je to sankcionováno.

A tím se dostáváme k cyklistice, ne té závodní, ale vlastní - aktivní.

Ta je tímto opatřením vlastně zakázána, nesmíte bezdůvodně mimo svoji obec. Vláda nezakázala výkon povolání, tedy profesionálové smějí trénovat, je to jejich profese. Ale sami mezi sebou apelují na omezení pohybu po Itálii. Dokonce i šéftrenér italské reprezentace, Davide Cassani, vyzval všechny milovníky kola, aby měli trpělivost a chovali se zodpovědně. Italská cyklistická federace pak oficiálně zastavila činnost všech svých licencovaných závodníků a to na všech úrovních, s výjimkou již zmiňovaných profesionálů. My se bez kola zkrátka musíme obejít a je to naprosto logické.

Má to i svoji druhou stránku problému, přeci jen je cyklistika trochu riskantnějším sportem s možností úrazu. A každý úraz je dalším přitížením místního zdravotnictví a to je na pokraji kolapsu, navíc už jen vstup na nemocniční pohotovost dnes představuje riziko možnosti přijít do kontaktu s virem a dál ho pak nevědomky rozšiřovat. Dá-li se tomuto všemu předejít, měli bychom to v této krizové situaci zkrátka udělat a nediskutovat o tom.

Pokud se v Česku smíte volně pohybovat, tak můžete i na kolo. Ale myslím si, že byste neměli vyhledávat společné tréninky a trénovat bez maximálního zatížení, jen v rámci dobré kondice.

A závodů se dočkáme?

Tak to je ve hvězdách, mimochodem v pátek bylo oficiálně oznámeno zrušení Giro d’Italia a jeho přesunutí na zatím neznámý termín. Asi zatím nikdo neví, kdy se zde život dostane do normálních kolejí, kulminace rozšíření viru nás ještě čeká. Snad jen v původním epicentru nákazi v Codogno, které bylo okamžitě totálně uzavřeno jako červená zóna, se situace otočila. To jasně ukazuje na to, že pokud se omezí vzájemný pohyb a styk osob na minimum, i přenos viru se zastaví. Je to v tuto chvíli skutečně jediná zbraň kterou máme. Zastavení hromadného šíření nákazy a ochrana zdravotního systému, jeho pracovníků a tím i nás všech, je v tuto chvíli tou nejdůležitější prioritou.

Děkuji za rozhovor. Libor Matějka