Základ je běžecká abeceda, říká předseda AK Žatec Jan Bajbora

Před 37 lety vznikl v Žatci atletický klub TJ Agrostav, který se v roce 1990 přejmenoval na AK Žatec. V současné době má oddíl na čtyřicet členů a v jeho čele již několik let stojí Jan Bajbora, se kterým jsme si povídali nejen o historii a současnost klubu. Probrali jsme i dosažené úspěchy, jak s dětmi pracují, co říká rozmachu rekreačního běhání a mnoho dalších věcí. Třeba i to, proč si svůj život nedovede představit bez běhání. S Honzou si ji léta tykáme, a tak při tom logicky zůstalo i během našeho rozhovoru.

Můžeš nám představit oddíl AK Žatec?

Náš klub sídlí na stadionu Mládí, společné tréninky probíhají dvakrát týdně, zaměřujeme se především na běhy - sprinty, střední i dlouhé tratě. Dále pak skáčeme a občas si i vrhneme, nebo hodíme. Věkové rozpětí se pohybuje mezi 8 až 25 let. V současnosti máme zhruba čtyřicet členů. Více než dvakrát týdně trénují ti starší 15 let. Prostřednictvím závodů na dráze a přespolních běhů reprezentujeme naše město v přibližně ve dvaceti závodech do roka.

Kdy vlastně klub vznikl?

Klub vznikl 12. 10. 1983. Založili jej Aleš Dvořák (předseda klubu a pozdější místostarosta města Žatec), Miroslav Málek, Václav Staněk a Karel Hendenreich (učitel místního gymnázia). Nejprve jako TJ Agrostav Žatec a od roku 1990 jako AK Žatec. Karel Hendenreich dodával klubu nadějné závodníky z gymnázia, mezi které patřili mimo jiné i Míra Urban, náš úspěšný triatlonista a člověk, který organizuje několik masově obsazených běžeckých závodů v Žatci, včetně věhlasného červencového triatlonu na Nechranické přehradě.

Můžeš zmínit nějaké úspěchy tehdejšího TJ Agrostav Žatec?

V roce 1988 tento oddíl vyhrál v krajském přeboru družstev mladších žáků a v roce 1989 získal 3. místo v kategorii starších žáků. To jsou velkolepé úspěchy. Dnes máme řadu individuálních úspěchů, ale postavit družstvo, které by drželo krok s konkurencí je téměř nemožné. Úspěch navíc umocňuje fakt, že dříve se jednalo o Severočeský kraj, který čítal jak současný Ústecký, tak i Liberecký kraj, kde se mimo jiné vyskytovaly silné týmy z Liberce a Jablonce. Těch chlapců, kteří se na tomto úspěchu podíleli, je celá řada.

A v éře AK Žatec?

V roce 1993 se vedení klubu ujal Pavel Barták a náš klub sbíral spíše právě ty individuální úspěchy. Nejvíce úspěšným byl Vladimír Pospíšil, který patřil mezi běžce na střední a delší tratě. V republice byl svého času mezi nejlepšími, a to i mezi muži! Když pak přestoupil do Dukly Praha, byl schopen posbírat v extralize plno bodů v běhu na 800, 1500 i 5000 metrů. Což je na dnešní celorepublikové poměry nevídané. Několikrát reprezentoval i naší republiku. Měli jsme i další medailisty z mistrovství republiky v žactvu. Například to byl sprinter Patrik Pechánek nebo Petra Bartáková na trati 1500 metrů. Z novodobějších pak v žactvu Gustav Seifert a Jan Pospíšil na patnáctistovce. Nejdál to dotáhl Daniel Lehar, který za AK Žatec získal republikový titul v běhu na 300 metrů v kategorii staršího žactva. V dorostu přestoupil do AC Tepo Kladno a v loňském roce získal stříbrnou medaili na Mistrovství Evropy junioru ve štafetě 4x400m.

Od kolika let se k vám vlastně mohou děti hlásit?

Od 8 let. Často mě kontaktují rodiče s mladšími dětmi. Směřuji je pak k Lucii Staňkové, která vede místní atletický klub pro menší děti Bohemia sport Žatec.

Jak s nimi ze začátku pracujete?

Základ je, aby se naučili běžeckou abecedu. Ta je důležitá pro srovnání těla při běhu a pro styl běhu samotný. Důležité je i dostatečné protažení. Děti si vytvoří na tuto aktivitu postupný návyk, což pak bereme také jako nezbytné. Nechybí rozvoj rychlosti a obratnosti.

Kdy se z nich stávají specialisté na konkrétní disciplíny?

U nadanějších dětí se projeví specializace už dříve, ale pokud bychom se měli bavit o věku, tak je to přibližně mezi 14-15 rokem. Do té doby u nás trénují dvakrát až třikrát týdně a vůbec se nezlobím, když k tomu mají ještě nějaký sport. Častokrát se mi stává, že se mi děti, nebo jejich rodiče, omlouvají, že ještě chodí na plavání, fotbal, volejbal, házenou nebo jiné sporty. Vůbec to ale nevadí. Je dobře, že děti nemají v tomto věku jednostrannou zátěž, zejména pokud jde o cyklický běžecký pohyb.

Věnujete se hlavně běžeckým disciplínám nebo i těm technickým?

Jak už jsem zmínil, běžecké disciplíny mají u nás trochu navrch. Já sám vyrůstal na běžeckých disciplínách. Další náš trenér Jaroslav Luč, a rovněž i Aleš Dvořák, který se stále jako trenér věnuje našemu klubu, mají také nejblíže k tomuto zaměření. Samozřejmě technické disciplíny neopomíjíme. Nejvíce pak skáčeme do dálky, vrháme koulí a občas si i hodíme, nebo skočíme do výšky.

Pomohlo většímu zájmu o atletiku v Žatci zrekonstruované Mládí?

Pomohlo a hodně! Díky Evropské Unii, která se na projektu výrazně podílela, máme krásný stadion. Veřejnost to zaregistrovala a už se ptala: „Je tu nějaký atletický klub?“ Výhodou je i základna ZŠ Komenského, z které vybírám několik atletických nadějí a které do atletiky přivedu. Ti pak mají další kamarády z jiných škol, pro které je proběhnout se po tartanové dráze lákavou nabídkou. No a už se to nabaluje. Já vedu tento oddíl od roku 2004. Počet atletů z počátku kolísal kolem 15 zájemců o tento sport. Příchodem rekonstrukce Mládí, v roce 2011, postupně stoupal až na 40 členů. Je pravda, že někteří další přišli jen na otočku. Zjistili, že se musí makat, a tak příště raději zůstali doma.

Na kolika a jakých závodech během kalendářního roku startujete?

Zúčastníme se přibližně 20 závodů do roka. V lednu a únoru jsou to především halové závody. Hala je velice atraktivní. Každý, kdo přijde na takový závod poprvé, zírá s otevřenými ústy, protože si takto uzavřenou závodní plochu nepředstavoval. Zajímavé prostředí se skvělou atmosférou.

Od března do konce dubna jsou na programu přespolní běhy. Téměř každý víkend. Každá věková kategorie tu má svůj závod. Pravidelně objíždíme Louny, Bílinu, Most, Chomutov, Krásný Dvůr, Meziboří a Velká Žatecká.

Květen až září je věnován dráze. V individuálních závodech reprezentují naši závodníci AK Žatec a ti nadějnější jsou pak na hostování upíchnuti v klubech s vyšším počtem závodníků a vyššími ambicemi (v soutěži družstev). V tomto období se koná i několik mítinků, kterých se naši závodníci rovněž zúčastňují.

Od září do listopadu pak probíhá řada další přespolních běhů jako Duchcov, Klášterec nad Ohří, Teplice, Kralovice, Křivoklát, Ostrov nad Ohří a další. Posledním závodem roku je pro ty mladší Adventní běh v Žatci, který na náměstí pořádá Míra Urban se svým Hopman týmem.

Ti starší se pak ještě mohou zúčastnit zimního běžeckého poháru v Kadani, který pořádá Čenda Filingr. Je to další velmi početně obsazený seriál závodů. Má 19 dílů a koná se od října do konce února. Tratě jsou velmi zajímavé a pokaždé vedou kolem Kadaně, nebo přes ni, trochu jinudy. Nejen pro Žatečany je to velmi oblíbená záležitost. Z našeho města jezdí do Kadaně přibližně 60 dospělých nadšenců.

Které závody jsou ty nejdůležitější?

Nejdůležitější jsou krajské přebory jednotlivců na dráze. Tady se rozdávají tituly krajského přeborníka. Pokud má náš závodník dostatečně kvalitní výkon ve své disciplíně, postoupí na mistrovství ČR na dráze, a to je nejvíc. Samozřejmě, že čím starší kategorie, tím je to náročnější a cennější.

Jak byl rok 2019 z pohledu dosažených výsledků?

Rok 2019 byl spíše slabší v porovnání s jinými roky. Úplná nespokojenost ale není. To se může stát, že jeden rok prostě vypadne. Určitě se dařilo našim mladším žákům, kteří posbírali krajské tituly v bězích na krátkých a středních tratí, dařilo se nám i v „přespolácích“, ve kterých jsme získali řadu předních míst, ale republikový úspěch chyběl.

Kdo z klubu byl vloni hvězdou nejzářivější?

Na dráze určitě Daniel Švec. V kraji je ve své kategorii mladších žáků nejrychlejší, dostal se i na mládežnickou olympiádu. V přespolních bězích by se dalo zmínit hned několik jmen. Obrovskou nadějí je desetiletá Nela Šípková, která zvítězila, kde se dalo. Tato kategorie ještě nemá mistrovství republiky. Na území našeho kraje je opravdu jedinečná. Závody svěřenců hodně prožívám, ale u Nelči se mi stalo, že při pohledu na ní při závodě jsem měl husí kůži po celém těle. Lehkým uvolněným stylem doslova poodlétne soupeřkám. Navíc se kolem ní vytvořila perfektní parta dalších čtyř stejně mladých závodnic, které spolupracují a vzájemně se táhnou nahoru. Od této skupinky si hodně slibuji.

Kdo tebe přivedl k atletice?

Rodiče. K dramatickému kroužku na ZUŠ, který mě až tak moc nebavil, mi přihodili ještě atletiku.

Na který ze svých úspěchů jsi nejvíce pyšný?

To je těžké posoudit. Individuálně jsem byl třeba třetí na akademickém mistrovství ČR ve štafetě na 4x 400m a několik umístění v první „šestici“ na MČR z mládežnických kategorií. Více ale vzpomínám, a i více vážím, časů strávených v 1. lize ČR s AK Bílinou. Tento klub mám rád a neměnil bych. Reprezentoval jsem ho v bězích na 400 a 800m.

Co všechno máš v klubu na starost?

Tréninky a soutěže. Účetnictví mi dělá má mamča. Hodně moc dělá pro místní atletiku i Jaroslav Luč.

Závodíš ještě?

Závodím stále, protože mě to baví. Na dráze už moc ne, té jsem si užil dost. Za AK Bílinu závodím především v přespolních bězích. Ten pocit, když odběhnete závod a dáte do něj všechno, je k nezaplacení. Trénuji 5x týdně a chci to ještě někde zužitkovat. Například v poslední době jsem od října 2019 do března 2020 absolvoval 13 závodů.

Dokážeš si představit svůj život bez běhání?

Nedokážu. Běhám často i s místními (bývalými úspěšnými) cyklisty. S nimi i občas vyjedu na nějaký cyklistický trénink. Pokud by mě jednou zradily klouby, přesedlal bych na kolo. Další moc krásná a pro mne oblíbená aktivita.

Co říkáš na rozmach rekreačních běžců?

Většinu z nich tady v Žatci znám. Jsou to všechno příjemní lidé a brzy si (jak jinak) vypěstují silnou závislost na běhu. Hodně pro to tady v Žatci udělal právě Míra Urban nebo Gábina Korbášová. Ta parta je tady úžasná. Plus samozřejmě další, kteří běhají i mimo tuto bandu. Největším nešvarem ale je přeceňování vlastních sil. Někteří začnou běhat a hned v počátku si dávají nesmyslné výzvy například maraton. Jejich tělo nebylo na tento pohyb doposud zvyklé a během nepřiměřených objemových zátěží se o to rychleji dostávají do pohybových zdravotních problémů.

Doporučil bys tuhle formu pohybu všem?

Ano. Začínat ale s touto pohybovou aktivitou ve vyšším věku doporučuji opatrně!

Máš dvě děti. Vedeš je ke sportu a byl bys rád, kdyby si vybraly atletiku?

Byl bych samozřejmě rád, ale nutit je určitě nechci. K pohybu je vedu, ale uvidíme, jak se chytnou. Jsou moc soutěživý, když některý z nich není první u dveří domů, tak to hystericky obrečí.

Co bys vašemu klubu přál do budoucnosti?

Přál bych si, aby atletika děti bavila. Od toho se pak odvíjí všechno ostatní. S tím přijde i chuť trénovat, závodit a poté i případné úspěchy. Atletika není jednoduchá, tréninky jsou dřina. Ne každý je vydrží.

Děkuji za odpovědi. Iveta Drlíková