„Louny sice budují krásné chodníky, ale myslím, že úplně kašlou na to, kdo po nich bude chodit,“ vyřkl básník Emil Juliš

V Černčičích u Loun se nachází útulná malá galerie, která se soustřeďuje na vystavování uměleckých děl, které vytvářejí lidé s duševní poruchou (art brut), fantaskní umění a surrealismus. Galerii vede Pavel Vejrážka a je zasvěcená básníkovi Emilu Julišovi, který by letos v říjnu oslavil 100 let od svého narození. Jak dlouho již Galerie Emila Juliše v Černčicích vítá své návštěvníky, jaká výstava přitáhla za poslední roky nejvíce lidí a co se plánuje k připomenutí sto let od narození Emila Juliše? O tom se dočtete v následujícím rozhovoru s galeristou Pavlem Vejrážkou.

• Pane Vejrážko, jak dlouho již provozujete Galerii Emila Juliše v Černčicích?

Galerie Emila Juliše zahájila provoz 13. července 2009 výstavou jednoho z nejvýznačnějších afrických sochařů Lazara Takawiry. Kurátorkou výstavy byla PhDr. Marie Imbrová. Sochy doprovázely obrazy Kamila Linharta, Vladislava Mirvalda, Zdeňka Sýkory, Emila Juliše, Zdeňka Veselého, rovněž koláže Jiřího Koláře.

Pečlivý výběr

• Kolik za sebou máte k dnešku výstav?

Čtyřicet. Což by nešlo, nebýt mé ženy, dcery a řady přátel, kteří se starají o hladký průběh vernisáží, od úklidu přes občerstvení, od nadstandardně kvalitní fotodokumentace po videoarchiv. Všichni jsou obdivuhodní.

• Jak často se výstavy střídají? Kolik jich uspořádáte do roka?

Dříve to bylo pět až šest výstav ročně, dnes jsou to převážně tři.

• Na jaké umění se v galerii soustřeďujete?

Převážně fantaskní umění, art brut, surrealismus. Ale nedávno jsem třeba objevil malíře Václava Plicku, jeho naivní krajiny a zákoutí. Něco úžasného. Nikdy bych neřekl, že mne podobný směr osloví. Rád také objevuji začínající nadané výtvarníky. Pečlivě si vybírám.

• Má galerie i stálou expozici?

Nemá. Přestože se leckde dočtete, že má.

• Věnujete se i sbírkotvorné činnosti?

Samozřejmě. Systematicky budujeme depozitář.

Emil Juliš

• Kdo byl Emil Juliš?

Úžasná osobnost, skvělý básník, mj. držitel Ceny Jaroslava Seiferta v roce 1990 a Státní ceny za literaturu za rok 1996 společně s Ludvíkem Kunderou – a především vzácný přítel.

Koncem šedesátých let minulého století byl redaktorem a později šéfredaktorem legendárního Dialogu. Od roku 1970 do roku 1989 nesměl publikovat. Seznámil nás koncem 80. let minulého století (to zní hrozně!) kolega antikvář Dušan Vosyka. V lounském antikvariátu jsme diskutovali hodiny téměř každý den. O umění, literatuře, politice, ale i o všedních věcech. Stále bylo nějaké téma.

Je autorem slavného výroku: „Louny sice budují krásné chodníky, ale myslím, že úplně kašlou na to, kdo po nich bude chodit.“ Svým způsobem uzavíral kruh Linhart – Mirvald – Sýkora – Juliš. Rovněž maloval a tvořil koláže; mezi jeho přátele patřili mj. Václav Havel a Jiří Kolář.

• Proč jste nazval svou galerii právě Galerií Emila Juliše?

Z úcty k Emilovi a k jeho připomínání i poctě. Po dohodě s paní Julišovou, samozřejmě. Mimochodem autorem loga galerie je Vladislav Mirvald.

• Letos v říjnu uplyne sto let od narození Emila Juliše. I když je to nyní v současné sobě s otevřením galerií a dalších kulturních institucí nejisté, plánujete k tomuto jubileu nějakou speciální výstavu?

Rád bych kolem října, kdy uplyne 100 let od Emilova narození, uspořádal vzpomínkovou výstavu s důrazem na jeho literární samizdatovou činnost společně se Zdeňkem Veselým a Ludvíkem Kunderou.

Za uměním se cestuje

• Jaké další výstavy plánujete? Máte například již program na příští rok?

Nemám žádný pevný plán na delší dobu. Vše dělám živelně, za chodu. Což mi současně umožňuje nevšední pružnost. Krátce před naším povídáním jsem na doporučení Pavla Straky poznal cellistu Tomáše Brauna, který začal poměrně nedávno s dřevěnými objekty a sochami. Velmi originální díla s autorským rukopisem na pomezí art brut a surrealismu. S instalací začínáme příští týden. Jednáme o výstavě Petra Válka, malíře, kreslíře, ilustrátora, básníka, tvůrce objektů a prapodivných hudebních nástrojů, bývalého kapelníka hudební skupiny důchodců Jarní vůně.

• Prozraďte, jak je Galerie Emila Juliše úspěšná návštěvnicky?

Myslím, že si v ničem nezadá s jinými galeriemi ve větších městech. Za uměním se běžně cestuje. Byl jsem na Leonardu da Vinci jak v Londýně v roce 2011, tak letos v Paříži, v Tate Modern několikrát, běžně jezdím do Prahy. Návštěvníci Galerie Emila Juliše jsou rovněž z nejrůznějších míst republiky či i Evropy. Snažím se prezentovat výtvarníky z jiných úhlů, než je běžné, zajímají mne méně známá období, jimiž prošli. Třeba Vladimír Mirvald zde měl dvě tématicky zcela odlišné výstavy. Krajiny z 50. a 60. let, což je velmi významné Mirvaldovo období, a pak jeho úplné počátky, které je možné zasadit téměř paušálně do krystalického kubismu a místy i surrealismu. Nikdo ty věci do té doby neznal; na vernisáži byla i Meda Mládková. Velká část zde vystaveného souboru byla potom prezentována na pražské Kampě. Tahle filosofie a snad i jistá strategie funguje. Lidi chodí.

Úspěšný Saudek

• Jaká výstava přitáhla za poslední roky nejvíce lidí?

Jednoznačně Jan Saudek. Za tuto výstavu rovněž mohla PhDr. Marie Imbrová. Bylo tady k nedýchání. Původně se mi do toho příliš nechtělo, ale dohodli jsme se, že půjde především o rané práce, tedy fotografie z 50. a 60. let. Nešlo o žádné pozdější či dokonce současné kopie, ale fotografie přímo Saudkem udělané, případě kolorované. Pan Saudek na vernisáž přijel se svou chotí. Podle návštěvní knihy se napočítalo přes 140 návštěvníků – a to jistě nebyli podepsaní všichni. Vysokou návštěvnost měl rovněž již zmíněný Vladislav Mirvald nebo výstava Rekonstrukce, kde byla vystavena téměř kompletní umělecká sbírka z majetku Evy a Vratislava Effenbergerových. Šlo o jména jako Karel Teige, Josef Istler, Václav Tikal, Jindřich Štyrský, Jan Koblasa, Jiří Kolář, Mikuláš Medek, Jan Švankmajer, Toyen, Emila Medková, Jorge Camacho a mnozí další… Hvězdná sestava světových jmen. V Černčicích…

• Nebyl trochu risk otevřít si galerii právě v Černčicích? Nebál jste se toho, že si k Vám návštěvníci cestu nenajdou? 

Nejde o výdělečnou činnost, nejsem na tom jakkoli existenčně závislý.

• Pořádáte ve své galerii také prodejní výstavy?

Pokud si výtvarník přeje něco prodat, nijak tomu nebráním. Třeba Saudek zde prodal šest fotografií, což sám považoval za naprosto neuvěřitelné. Jan Kohout pak téměř půlku své první výstavy. Zkontaktuji zájemce s výtvarníkem, případně působím jako prostředník. Vyloženě prodejní výstava tu zatím nebyla.

Klubová galerie

• Soukromé galerie a další instituce věnující se propagaci výtvarného umění jsou většinou soustředěny do velkých měst, obzvláště pak do center, jako jsou Praha a Brno. Co si myslíte o počtu galerií a četnosti výstav na Lounsku, kde působilo a svou stopu zanechalo několik předních českých umělců?

Jak jsem již řekl, nemyslím, že by regionální lokace osobité galerie byla handicapem. Váchalovo Portmoneum je také v Litomyšli a ne na Václaváku. Na vernisážích je tu nezřídka víc návštěvníků než v mnohem větších galeriích na „lepších“ místech. Chtěl jsem vytvořit něco na způsob respektované a renomované klubové galerie, kde by se vernisáže staly současně společenskou událostí, setkáním, kde lze vzájemně diskutovat nebo si jen povídat v příjemném a neformálním prostředí. To se, troufám si říci, povedlo. Jinak na Lounsku je řada skvělých galerií, v nichž se konají príma akce. Jsem za to rád.

Děkujeme za rozhovor.