Rozhovor s Alenou Tölgovou: „Dobrovolníky potřebujeme, ale je to složité”

CHOMUTOV — Městské ústavy sociálních služeb se koronavirové krizi musely přizpůsobit jako první. Jak to nyní vypadá v chomutovských zařízeních? Na to jsem se ptala ředitelky SoS Chomutov Aleny Tölgové.

Jak současnou situaci zvládáte?

Jsme profesionální registrovaná služba, tedy zajišťujeme vše tak, aby v našich zařízeních nikdo nestrádal, netrpěl nebo nebyl omezován, přesto se však snažíme vyhýbat rizikovým činnostem. Po zákazu návštěv v domově pro seniory jsme museli omezit skupinové aktivity jako například oslavy narozenin, což ale neznamená, že klientům nepřijde nikdo popřát. Zavedli jsme výhradně individuální práci s klienty, tedy si s nimi povídáme, čteme, nebo díváme na televizi, aby měli nějakého společníka, hrajeme hry, nebo reminiscenční kvízy, ale používáme například i audionahrávky a podobně.

V budovách provádíme rozsáhlá hygienická opatření, personál i klienti používají zásadně roušky a mění si je podle potřeby několikrát denně. Pracovníci nosí také rukavice a pokud je potřeba, tak i další ochranné pomůcky jako brýle či pláště. Dle harmonogramu desinfikujeme všechny plochy a dotykové části, včetně chodeb a dalších prostor. Na některých střediscích používáme o víkendech ionizátor, který máme zapůjčený od firem Kebek a Datasoft. Změna se týká také třeba stravování, kdy klientům nyní nosíme jídlo na pokoje. Zkrátka těch opatření je spousta a všechna mají za cíl snížit vzájemný kontakt osob a omezit jejich pohyb v rámci dané služby.

Jak zvládáte současnou situaci personálně?

Na všech našich provozech nám chybí celkem asi čtyřicet zaměstnanců, avšak převážně z důvodu respiračních onemocnění nebo ošetřování člena rodiny. V případě prokazatelných absencí z důvodů infekce Covid–19 je možné požádat o placenou praxi studentů, ale tato možnost se nás naštěstí zatím netýká a věříme, že k ní nebudeme muset přistoupit. Co jsme zavedli jako první preventivní opatření, je hlídání dětí zaměstnanců, aby personál nemusel zůstávat doma na OČR. Ve skupině máme denně 5–8 dětí ve věku od 1 do 10 let a probíhá zde výchovná i vzdělávací činnost, a to v době od 6 do 16 hodin. Dle potřeby jsme ale schopni tuto nabídku prodloužit až do 18.30 hodin. Domníváme se, že je to dobrá cesta, jak řešit aktuálně i perspektivně nepříznivou situaci v rámci absence personálu.

Mohli by vám nějak pomoci dobrovolníci?

Dobrovolníci nás permanentně zásobují rouškami, za což jim moc děkujeme. Také tu máme několik dobrovolníků, kteří pomáhají s nákupy, tedy jsme v tomto ohledu dostatečně zaopatření. Chybí nám však dobrovolníci, kteří by dokázali vykonávat odbornější práci. Mohli by to být třeba zletilí studenti zdravotnických škol nebo pečovatelky, pomáhali by se stravováním, převlékáním nebo hygienou, ale uvítali bychom také uklízečky; pomohlo by nám, kdyby třeba vytřeli chodbu nebo vyžehlili roušky, nebo by mohli zajistit úpravu zahrady. My bychom tak ušetřili čas našich zaměstnanců, kteří by se mohli věnovat individuální péči o klienty. Bohužel nemůžeme přijmout dobrovolníky ani jako společníky, a tak vzniká složitá situace: potřebujeme je a zároveň nechceme, aby k nám přišli lidé z venku a to naše uzavřené prostředí nám možná infikovali.

Jak tuto situaci senioři snášejí?

Klienti se o sebe nebojí, jsou se situací poměrně smíření, nejhůře však snáší osamění. Nestačí jim, že slyší svoje blízké jen po telefonu, chtějí přímý kontakt, dotyk, pohlazení, ale od svých rodin. Navíc v médiích je stále informují o epidemii a staří lidé mají strach z toho, jak to vypadá venku, protože podle televize jim připadá, jako by se zastavil a hroutil celý svět.

Pro potřeby kontaktu s blízkými osobami již několik let využíváme videohovory a pokud rodina uvede spojení, mohou je u nás klienti využívat. Nejčastěji jsou ale s rodinou v kontaktu telefonicky, zmíněné videohovory využívají spíš jejich vnoučata. Návštěvy jsou bohužel zakázané, ale třeba jsme zaznamenali to, že jdou na procházku na zahradu a komunikují se svými příbuznými za plotem. My klientům dáváme roušky a nebráníme jim, když obě stra-ny mají roušku a pozdraví se na dálku, prohodí pár slov... Je to hezké, zábavné, takové hovory přes plot. Senioři mají v domově dostatek knih a časopisů, ale někteří už je nezvládají číst. Abychom je odvedli od smutných myšlenek, nabízíme jim audioknihy. Máme spolupráci s Chomutovskou knihovnou, ale pokud by nám někdo poslal nějaké své audioknihy, určitě je také uvítáme.

Nabízíte také službu rozvozu obědů, jak ten se změnil?

Rozvoz obědů zůstal stejný, jen pečovatelky omezují přímý kontakt s klienty a spíše vyměňují jídlonosiče za dveřmi. V současné situaci je tato služba velmi významná a myslím si, že by ji mohlo využívat ještě více osamělých osob, stačí nás kontaktovat, rezervy zatím máme a rádi vyhovíme.

Jak vás podporuje radnice?

Podpora města je z našeho pohledu maximální. Všichni, kteří jsme každodenně v práci, cítíme od našeho zřizovatele morální podporu, vedení města je tu pro nás stále, zajímají se a starají osobně i materiálně. Jako velkou pomoc hodnotíme například nový web Chomutov pomáhá, nebo rozšíření služeb o donášku nákupů a další pomoci i těm, kteří nejsou našimi klienti.

Můžete nějak pomoci i osamělým seniorům?

Za osamělými lidmi jezdí pečovatelská služba a pokud lidé mají ve svém okolí někoho takového a sami nemohou pomoci, můžou se obrátit na nás. Na webu www.soschomutov.cz jsou telefonní čísla, kam můžou zavolat a po upozornění neodkladně zajistíme nákupy, obědy, roušky nebo jinou pomoc.

Kromě domova pro seniory zajišťujete také Dům s pečovatelskou službou Merkur, domov pro osoby se zdravotním postižením a azylový dům. Jaký je stav tam?

V DPS Merkur, kde bydlí cca 160 seniorů a zdravotně postižených osob, je situace jiná. Jedná se o obytný dům, který má sice byty zvláštního určení, ale kompetenčně spadá pod Chomutovskou bytovou. Nemůžeme tam tedy zakázat návštěvy, ačkoliv se na to lidé často ptají. Udělali jsme alespoň celou řadu preventivních a hygienických opatření. U vchodu všichni návštěvníci i obyvatelé používají desinfekci rukou, běžné už je nošení roušek, klienti se hromadně nestravují v jídelně, ale odnášejí si jídlo domů. Dodržují se vzájemné vzdálenosti, ve výtahu jezdí maximálně po dvou, je omezena skupinová činnost klubu seniorů. Chtěli bychom tímto poprosit, aby příbuzní a známí omezili své návštěvy v DPS Merkur na nejnutnější míru nebo ji uskutečnili venku. V tomto zařízení by jistě také uvítali více práci dobrovolníků.

Azylový dům také funguje podle přísných nastavených parametrů a opatření, včetně všech ochranných, stejně jako domov pro zdravotně postižené, kde se jedná o poměrně uzavřenou komunitu klientů. Nošení roušek, neshlukování se na veřejnosti, desinfekci prostor, měření tělesné teploty a každodenní osvětu považujeme za nezbytnost nejen ve vztahu ke klientům, ale i vzhledem k zaměstnancům organizace a veřejnosti.

Jak vidíte situaci do budoucna? Je udržitelná?

Do budoucna nikdo nevidí, nevíme, jak dlouho tato situace bude trvat, v naší organizaci se flexibilně přizpůsobujeme dané situaci dle momentálních požadavků a provádíme maximálně zodpovědně svou práci. Ačkoliv je materiálně a epidemiologicky u nás vše zajištěné, seniorům i dalším klientům chybí především osobní kontakt s jejich blízkými. Jenže návštěvy se zřejmě uvolní až jako poslední opatření, je to opravdu složité. Čím déle budou izolováni, tím více jich bude nešťastných a do určité míry je to oslabí. Budou ve stresu a stres také snižuje imunitu. Chtěla bych proto apelovat na veřejnost, aby dodržovala nastavená pravidla. Noste roušky, dodržujte hygienu, ať tato situace netrvá dlouho. Myslete na seniory, kteří jsou teď odříznuti od všech svých blízkých a chtěli by je znovu vidět. A chtěli by vidět také vás…

Děkuji za rozhovor. Soňa ŠÍMOVÁ