ROZHOVOR: Úspěšné žatecké kajakářce pomáhá i jóga

Část zimní přípravy strávila žatecká kajakářka Lucie Nesnídalová s českou juniorskou reprezentací v zahraničí. Z březnového soustředění se museli ale vrátit o týden dříve a celá výprava putovala do domácí karantény. Ta Lucii sice už skončila, ale jak to bude dál, sama netuší. „Bohužel se domnívám, že se letošní vrcholné akce neuskuteční,“ říká v našem rozhovoru usměvavá studentka žateckého gymnázia a majitelka několika cenných kovů z evropských i světových šampionátů ve slalomu na divoké vodě.

Do zákazu jste stihla dvě soustředění s reprezentací. Jaká a kde?

Na konci ledna jsem odletěla do Spojených arabských emirátů, kde jsem s juniorskou reprezentací trénovala více jak tři týdny. Po necelém týdnu stráveném doma a ve škole jsme opět s reprezentací odjeli na soustředění na jih Francie. Toto soustředění bylo naplánováno na dva týdny, kvůli nebezpečné situaci s koronavirem a uzavíráním francouzsko-německých hranic jsme se museli po prvním týdnu vracet domů.

Po návratu jste musela do karantény. Byla jste i na testech?

Ano, byla jsem v dvoutýdenní karanténě. Na testech jsem nebyla, je to pouze povinné opatření po mém návratu ze zahraničí. Vraceli jsme se s juniorským týmem z Francie, která tou dobou byla již rizikovou oblastí.

Co budete dělat po jejím skončení? Co individuální tréninky tady v Žatci na vodě? Už jste to probírala se svými trenéry?

Po skončení karantény se můžu pustit do aktivit, které jsem doma dělat nemohla. Začnu běhat, jezdit na kole a snad i chodit na vodu. S trenérem jsme trénink po karanténě ještě neprobírali. Zkusíme do něho zahrnout veškerý sport, který bude možný. Budeme se ale muset přizpůsobovat nynější situaci.

Pod kým letos vlastně trénujete?

Trénuji pořád pod stejnými trenéry. Doma v Žatci s Janem Petříčkem a v Praze s Jiřím Prskavcem. Bohužel do Prahy se v této situaci nedostanu, takže trénink právě s Jirkou je dost omezený.

Do které kategorie teď patříte?

Letos jsem posledním rokem v juniorské kategorii, tedy v kategorii do osmnácti let.

Nebýt této nouzové situace, jaké závody by vás postupně čekaly?

Měli jsme v plánu mezinárodní závody v německém Markkleebergu. Poté už České poháry, jejichž součástí by měly být i nominační závody do juniorského týmu.

Na individuální studijní plán jste zvyklá. Jak si ale zvykáte na život bez tréninkové zátěže a závodů?

Ano, samostudium pro mě není problém. Jsem ráda, že mám čas i na čtení knih, na které není při škole a plném tréninku tolik času. Také se učím šít, což je pro mě obrovskou náplní.

Čas v karanténě se snažím žít dost aktivně. Máme zahradu, na které cvičím. Vymýšlím si kruhové tréninky, cvičím tabatu, což je intervalový a fyzicky dost náročný trénink. Hodně se inspiruji na internetu. Také cvičím každý den jógu, která mě udržuje jak fyzicky, tak duševně v klidu v této situaci. Bez závodů se mi zatím žije dobře. Uvidíme, zda se budou rušit jarní nominace. Pokud ano, závodění nahradí další trénink.

Myslíte, že se letošní závodní sezóna dá ještě zachránit? Kde měl letos probíhat evropský a světový šampionát juniorů ve vodním slalomu?

To je ve hvězdách. Bohužel se domnívám, že se letošní vrcholné akce neuskuteční. Mistrovství světa juniorů má být ve slovinském Tacenu a mistrovství Evropy v polském Krakově. Budeme se muset nechat překvapit, jak tato situace dopadne.

Děkuji za odpovědi.