Vrskmaňský spolek vyhlásil literární, výtvarnou a fotografickou soutěž

VRSKMAŇ/REGION — Vrskmaňský spolek Proč bychom se netěšili vyhlásil 25. března na svém facebookovém profilu literární, výtvarnou a fotografickou soutěž. Zve malé, velké, nadějné umělce i ty, které baví tvořit.

Soutež je rozdělena na tři věkové kategorie. První je určená dětem předškolním a z prvního stupně základních škol, druhá je pro žáky druhého stupně základních škol až do věku 17 let a třetí je od 17 let neomezeně.

Porota pro literární část soutěže

Příspěvky bude v první kategorii hodnotit Iva Šimková (Bedřicha Pacholíka 1057, Jirkov 431 11) — dlouholetá pedagožka Základní umělecké školy Jirkov. Ve druhé a třetí kategorii posoudí práce Hana Zeleňáková (Dvořákova 27, 438 01 Žatec) — dramaturgyně žateckého divadla. Fantasy téma ve všech třech kategoriích zhodnotí spisovatel fantasy Jakub Bouda (Černá v Pošumaví 180, 382 23).

Hodnotitel pro fotografickou část soutěže

Fotografickou soutěž zhodnotí Zdeněk Beránek (Gerstnerova 4131, 430 03) — Chomutov, úspěšný fotograf, jenž byl oceněn a to opakovaně, vystavovatel.

Hodnotitelka pro výtvarnou část soutěže

Výtvarné části se ujala výtvarnice Dana Stříbrská (Obora 11, 400 01 Louny).

Všichni se těší na vaše příspěvky.

Podmínky soutěže:

Označte svůj příspěvek kategorii, tématem zadání a názvem díla. Můžete zaslat až tři příspěvky do jednotlivých kategorií.

Texty do literární soutěže musí být v maximální délce textu do 3 stran formátu A4, u kategorie 1. je doporučena maximálně jedna strana A4.

Do výtvarné soutěže můžete zaslat až tři výtvarná díla o velikosti A4.

Do fotografické soutěže posílejte maximálně tři fotografie do velikosti 2 MB.

Každý může zaslat příspěvky vzniklé v období od 1. března 2020. Soutěž není o tom, co se vám dříve podařilo, ale o tom, jak kreativně využíváte současné podmínky. Ukončení soutěže je k 15. květnu 2020.

Vyhlášení výsledků soutěže proběhne na počátku června. Příspěvky do všech kategorií směřujte elektronicky na adresy spolku: literární soutěž — soutez.literarni@seznam.cz; výtvarná soutěž — soutez.vytvarnicka@seznam.cz; fotografická soutěž — soutěž.fotograficka@seznam.cz

Pro ty, kteří nemohou svá díla zaslat na e–mail, je výše uvedena poštovní adresa.

Jaká jsou témata?

Témata pro literární i výtvarnou soutěž

1. Co je to láska?

2. Fantasy příběh

3. Kdo je můj největší hrdina

Témata pro fotografickou soutěž

1. Zátiší

2. Pohled z okna

3. Co je to láska?

Dodatek k fotosoutěži:

V dnešní době všichni říkají — buď doma, nechoď ven, nechoď mezi lidi. Pro toho, kdo propadl kouzlu fotografie to může být těžká doba, ale nezoufejte, všichni jsme obklopeni předměty a fotografie je především malování světlem.

Jedním z našich nejvýznamnějších fotografů byl Josef Sudek, který vytvořil například cykly Okno mého ateliéru, Procházka po mé zahrádce, Zahrada mého ateliéru a Zátiší na okně mého ateliéru. Vezměme si příklad z tohoto věhlasného fotografa. U fotografie vedou linie na okně přímo k jablku na talíři, jablko je zdůrazněno kontrasty a spolu s talířem jsou zaostřeny a tak je objekt jako první v zorném poli.

Fotografie budou hodnoceny podle kritérií v pořadí:

Naplnění tématu

Kreativita (originální nápad)

Technická kvalita (kompozice, využití světla, stínů nebo barev)

Po odeslání děl

Na zaslané příspěvky bude spolek reagovat tím, že potvrdí jejich přijetí, případně požádá například o lepší scan. Následně budou přeposlány porotě. Pro zařazení do soutěže je nutný potvrzovací e–mail o přijetí do soutěže a to na uvedené e–maily spolku Proč bychom se netěšili.

Pan Tomáš Baťa řekl „Boj je podstatou života. Kdo nebojuje, nemůže ani zvítězit.“ Tak bojujme proti smutku, sociálnímu vyloučení, nudě. Spolek „Proč bychom se netěšili“ získal pro soutěžící již odměny v podobě knih od nakladatelství Kazda. Má taktéž přislíbené sladké odměny a další velmi zajímavé ceny.

Aby se soutěžící dokázali popasovat s osobou hodnotitele, kterému svěří své dílo požádala jsem je, aby se soutěžícím představili odpovědí na otázku:

Proč a kdy jste začali tvořit?

Dana Stříbrská: „Vášeň k lidské mysli a k umění mě provází od dětství a tak se můj koníček stal před mnoha lety mou profesí. Spokojené místečko — poradna psychosomatiky s výtvarným ateliérem.”

Iva Šimková: „Děti předškolního a školního věku do deseti let mají obrovskou nespoutanou fantazii. Právě na tom stavím svoji naději na zajímavé povídky. Já jako porotkyně nebudu hodnotit pravopis ani stavbu vět, ani tolik plynulost děje, ale nápad. Jakmile je dobrý nápad, to ostatní se dá vyladit. Moc ráda bych mezi odeslanými povídkami objevila perličku, kterou společně navlékneme do náhrdelníku poutavého vyprávění.”

Zdeněk Beránek: „Někdy v sedmi letech jsem dostal svůj první foťák, takový ten plastový značky Koryna. A tak jsem fotil, později jsem k focení přidal i natáčení videa — především koncerty. Mám stresové povolání, hodně jsem pracovně na cestách a tak fotím.“

Jakub Bouda: „Píšu knihy, protože je to báječná možnost uniknout denní realitě a mohu tvořit světy podle sebe. A samozřejmě také proto, abych lidem rozdával radost.”

Hana Zeleňáková: „Vášnivým čtenářem jsem se stala v momentě, kdy jsem se naučila písmenka. Vlivem totalitního kádrování názorů mého tatínka jsem po Střední zemědělské škole v Žatci již nemohla dále studovat, jenže ona láska ke čtení a k divadlu mne shodou náhod posadila na kancelářskou židli v žateckém divadle. Svou židli jsem neopustila, jen mi ji vedení divadlo před časem přesunulo do oddělení dramaturga divadla.”

A jak vznikl, nápad na samotnou soutěž?

Žijeme v době koronavirové, tento stav jsme si nevybrali, prostě se to stalo. Někteří z nás zareagovali naprosto úžasně, nezištně a velmi statečně. Zdravotníci, policisté, vojáci, prodavačky, pedagogové, ženy, které okamžitě začaly šít roušky a šijí dále. Podnikatelé, technická inteligence a další. Naše malá česká republika se semkla ku pomoci svým spoluobčanům. Na jedné straně ti, kteří mají schopnosti a pomáhají, a na druhé straně my všichni, kteří jejich pomoc oceňujeme a potřebujeme, tedy včetně mě a dalších. A pak tu jsou ti, jež v této době jsou neprodyšně uzavřeni v rámci svého společenství. Děti z dětských domovů či jiných zařízení, senioři. Rodiny, které mimo běžných starostí, řeší další snahu o přežití z důvodu onemocnění, finanční, existenční a další a jsou uzavřeni v bytech našich měst, obcí.

Kdo se stal rodičem, ví přesně, co děti potřebují. Ti, kdo se starají o své seniory, to ví taktéž, ale je zde horší komunikace a prostředky. Moje maminka nechtěla větrat, aby jí ten vir nevlétl do pokoje, okno má do zahrady a více než 10 metrů od silnice. Jenže tiskové konference vysílané několikráte denně, situaci zdravého větrání nepomáhaly. A tak jsme vysvětlovali, otevírali okno a maminka po našem odchodu z jejího pokoje okno opětovně zavírala. A pak jsem si uvědomila, že to není špatné, protože jsme s maminkou více mluvilinež za normálního chodu. Jenže jak zlepšit náladu v rodinách, seniorům, dětem? A tak jsme požádali úžasné a fundované hodnotitele a vyhlásili tuto soutěž.

Text: Barbora Netolická (redakčně upraveno)

Repro foto: Josef SUDEK