Lounský RouškyPoint se osvědčil.

Pro šičky na internetu koluje báseň, kterou najdete v článku.

Lounsko (lus) V šití roušek dál pokračují desítky žen a dívek (možná i mužů), již několik týdnů šijí textilní roušky. O jejich distribuci se starají obce, sbory dobrovolných hasičů, vznikají ,,výdejová okénka”.  

Jedno takové zřídila ve spolupráci s knihovnou lounská radnice. Během týdne bylo vydáno více jak tisíc kusů textilních roušek. Výdej látkových roušek, které ušili dobrovolníci či darovaly lounské firmy, probíhá v knihovně ve všední dny mezi 8. a 16. hodinou. K dárcům, kteří přinášejí a přivážejí roušky - ústenky na lounskou radnici, se připojila i nejdéle působící zahraniční firma v Lounech (od roku 2001) japonský Aisan. Zásilku roušek, kterou ušily zaměstnankyně podniku, přišel předat jeho manažer pan Václav Douša. Ten byl místostarostou města Vladimírem A. Honsem ujištěn, že tento v současnosti nesmírně cenný dar byl neprodleně distribuován přednostně do Domova pro seniory U Pramene, do Městské pečovatelské služby s denním stacionářem a do lounských lékáren. „V RouškaPointu máme dostatek materiálu. Moc děkuji všem, kteří dodávají materiál nebo hotové roušky,” řekl starosta Loun Pavel Janda.

Dobrovolníky ušité roušky jsou stále k vyzvednutí ve výdejovém okně Městské knihovny v Lounech, a to ve všední dny mezi 8 až 10 hodinou a 13 až 15 hodinou. Stále funguje rouškyPOINT ve vestibulu radnice. Máte-li zbytný materiál na roušky nebo třeba respirátory FFP3, budeme rádi, když je tam odnesete. Stále platí možnost směny jednoho respirátoru FFP3 za dva FFP2 a pět roušek, oceníme další ochranné pomůcky či nadbytečný infrateploměr.

A tady báseň ŠIČKÁM

Za mašinou s tuhým tělem

sedí ženy podvečerem:

„sviť, žárovko, sviť,

ať mi šije niť.

Šiju, šiju huboroušky,

proti virum nemám zkoušky,

sviť, žárovko, sviť,

ať mi šije niť.

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek -

rozstříhám i modní šátek:

sviť, žárovko, sviť,

ať mi šije niť.

Zelené šaty, botky rudé,

brzy virus zničen bude:

sviť, žárovko, sviť,

ať mi šije niť."

Ráno, raníčko šička vstala,

roušku si v uzel zavázala:

„Půjdu, matičko, roušky prát

musím je celé dezinfikovat"

„Ach nechoď, nechoď mezi lidi,

v testech se staly už i chyby

Já měla zlý té noci sen:

nechoď, dceruško, bez roušky ven.

Virus se tobě vyhýbal,

asi se české šičky bál,

v sukničce jako z vodních pěn:

nechoď, má šičko, k lidem ven.

Bílé šatičky smutek tají,

v perlách se slzy ukrývají,

a pátek nešťastný je den,

nechoď, má šičko, k lidem ven."

Nemá šička, nemá stání,

rozdávat roušky ji cos pohání,

roušky všem dodat ji teď nutí,

nic doma, nic jí po chuti.

První roušku už lidem dala

zakryla ústa, naději dala,

po ochraně teď šité od srdce

zavířilo se rychle velice.

Narazil u nás virus tvrdě,

české šičky to vzaly hrdě,

na mapě zkázy co světu dal

zelený mužík dotleskal.

Zdroj: facebook