Napište knihu s Alešem a Dominikem Stroukalovými

Spisovatel Aleš Stroukal se pustil do románu. Chystaná kniha s názvem ,,Sběratelé Vilík a Alík“ se však bude zcela odlišovat od jeho dosavadní tvorby. Podílet se na ní může kdokoli z veřejnosti, tedy i vy, čtenáři našich týdeníků. Jedná se o jakousi spisovatelskou štafetu. Charakteristiky postav a příběhu jsou pevně dány, Aleš Stroukal napsal úvodní kapitolu. K němu a jeho synovi Dominikovi, který román uzavře, by se měli připojit další. Autorů by mělo být dohromady 777!

,,Nápad napsat tuto knihu vznikl v mé hlavě, když jsem jednoho dne pobýval v nejmenší místnosti bytu. Nejdříve vznikla myšlenka napsat knihu způsobem, že autor bude navazovat na autora, ale protože jsme v Žatci, tak se k té základní myšlence hned přifařila číslice 7, protože v Žatci existuje sedmičková soustava. Máme tu pivo 7. schod, momentálně sice nefunkční, ale prodejnu Sedmý schod, na pivním majáku je 7 chmelničních sloupů, před Chmelařským muzeem je 7 vodotrysků, ve znaku Chmelobrany je 7 čárek atd.,“ popsal, jak nápad s netradičním projektem vznikl, Aleš Stroukal, jehož knihy jsou většinou kratšího rázu. Román je přeci jen větší sousto, do kterého by se chtěl pustit s dalšími 777 lidmi.

,,Nejprve vznikla myšlenka, že knihu napíše postupně 77 lidí, ale protože jsem nechtěl shánět peníze po sponzorech a oslovit s finanční pomocí cíleně jen město Žatec, rozhodl jsem se, že si autoři většinu nákladů zaplatí sami. Kalkulace při 77 autorech ale nevycházela, a tak přišel nápad na 777 autorů. Je to obrovské číslo, ale když jsem se podíval na počet kontaktů ve svém mobilu a odečetl děti, lidi, které znám jen málo, kontakty na úřady a podobně, tak mi i tak zbylo něco málo přes 2000 telefonů. No, a kdyby psal každý třetí z nich, tak je to doma,“ dodal s úsměvem žatecký spisovatel.

Pro každého zájemce, který by se rád na knize podílel, proto sepsal manuál a základní principy společného psaní. Má i své podmínky. Číslo sedm by se totiž mělo nést celým románem.

,,10. října jsem napsal text – úvod o velikosti 777 úhozů bez mezer a knihu nazval ,,Sběratelé Vilík a Alík“. Tento text jsem poslal Pavlovi Kylouškovi, který se stal číslem ,,001“ a na můj text navázal a poslal ho Vláďovi Valešovi, který je číslo ,,002“, a ten navázal na Pavla a svůj text poslal Jirkovi Vaníčkovi. Dneska už to předávání takhle nefunguje. Ten, kdo dopíše, tak text posílá na můj email, já ho „přilepím“ ke všem předchozím textům a pošlu dalšímu psavcovi, se kterým mám dobu, kdy bude psát vždy předem domluvenou. Každý má napsání textu maximálně dva dny a text obdrží vždy den předem,“ popisuje štafetový princip Aleš Stroukal.

Vydání románu však není zadarmo, a jak už sám žatecký spisovatel zmiňoval výše, je zapotřebí řada velkorysých sponzorů, aby mohla kniha spatřit světlo světa. Ale proč ztrácet čas jejich oslovováním, když se na financování knihy mohou společně podílet sami autoři.

,,Původně to vypadalo, že každý, kdo napíše svůj text, pošle na účet v bance, který jsem k tomuto účelu založil, částku 777,- korun, ale když jsem si spočítal, že bude chtít psát táta s mámou a i jejich dospívající dcera, tak mi těch peněz přišlo hodně. A jelikož mám přislíbeno, že nám město Žatec pomůže, tak jsme částku snížili na 299,- korun, což si myslíme, že je vcelku únosné pro každého a praxe nám dává za pravdu. Když říkám my, tak myslím sebe a mého syna Dominika, který mi s celým projektem pomáhá a bude posledním, který, až dopíše autor pod číslem 777, napíše závěrečných 777. Jen on a já to musíme mít přesně na úhoz, ostatní autoři by se tomuto číslu měli jakž tak přibližovat,“ vysvětlil princip samofinancování knížky otec celé myšlenky společného spisovatelského projektu Aleš Stroukal. Za investované peníze dostane každý autor jednu knížku a možná, že se románu podaří zapsat do Guinnessovi knihy rekordů – buď do české verze, nebo světové.

Na konci předloňského roku vydal Aleš Stroukal společně s dalšími sedmi žateckými spisovateli knihu ,,Žatecká sedma“. Jde o knihu povídek o Žatci a dalších věcech s městem spojených. Každý z autorů napsal sedm povídek na maximálně 49 stran, což je 7 x 7. I v případě aktuálně probíhající spisovatelské akce chtěl Aleš Stroukal oslovit žatecké občany, ale při daném množství autorů románu se prvotní vize ukázala jako nereálná.

,,Dnes může psát i autor, který bydlí v Togu. Žádnou selekci nedělám. Nicméně v podmínkách máme napsáno, že si vyhrazujeme některé texty nepoužít a autora takového textu ze seznamu vyřadit, anebo pokud nabudu pocitu, že autor by mohl chtít textu cíleně ublížit, tak takového člověka i předem odmítnout. Jedná se především o to, že v knize odmítám mít hanlivá slova, politicky, rasově, nábožensky, sexuálně nebo násilně orientovaná slova, věty či myšlenky. Můžu ale sdělit, že jsem doposud nemusel vůbec žádný text zásadně korigovat, provádím pouze drobné kosmetické úpravy,“ doplnil Aleš Stroukal, který autory románu oslovuje postupně, jelikož text se bude podle odhadů psát necelé čtyři roky.

Autoři, kteří se zapojili již v začátcích psaní společného románu, měli však trochu jednodušší práci se čtením celého textu, na nějž svou kapitolou navazovali, oproti autorům budoucím.

,,Já však souběžně píši stručný obsah, který autorovi posílám emailem spolu s ostatními přílohami jako je číslo účtu, text se 777 úhozy – je to asi třetina stránky na počítači, přílohu hlavní postavy atd.,“ dodal Aleš Stroukal.

Momentálně jsou naplánovaní autoři na celý duben i květen. Několik zájemců má již zarezervované dny o prázdninách. ,,Jedeme podle plánu, což je parádní,“ libuje si spisovatel Aleš Stroukal, který přiznal, že mu již někteří oslovení autoři psát knihu odmítli. Pokaždé však slušně, s omluvou a pádným důvodem.

,,Někteří lidé se ale bojí zbytečně a chvilku trvá, než jim vysvětlím, že se bát vůbec nemají proč. My nehledáme spisovatele, ale třeba lidi, kteří udělají něco, co doposud neudělali – napsali kousek textu a budou vlastnit knihu, se kterou se budou moc pochlubit svým dětem, vnoučatům či známým, že jsou spoluautoři románu,“ zdůraznil Aleš Stroukal.

A jak to vypadá s textem v současné době? Každý příspěvek je uveden pořadovým číslem, pak následuje vlastní text, který je ukončen jménem a příjmením autora v závorce. Ve finále budou pořadová čísla a jména odstraněna a zůstane souvislý text. Čtenáři tedy nebudou přesně vědět, kdo který úryvek napsal. Seznam autorů samozřejmě v knize bude.

,,Pokud by to dovolil rozsah knihy, tak bych tam měl nejradši dva seznamy autorů – jeden abecední a druhý právě podle těch pořadových čísel. Kniha se bude postupně ilustrovat a procházet korekturou. Takže se lidé nemusejí bát ozvat,“ doplnil Aleš Stroukal.

Zájemci o psaní se mohou obracet přímo na otce myšlenky Aleše Stroukala na telefonním čísle 602 128 079 nebo na email ales@stroukal.cz nebo na emailovou adresu Dominika Stroukala dominik@stroukal.cz.

,,Autoři, kteří už psali, se mohou kdykoli ozvat, abych jim poslal emailem aktuální text a autoři, kteří ještě nepsali, ale chtěli by, si také můžou napsat, abych jim text poslal a oni si mohli text dopředu přečíst a až na ně dojde řada, tak si jen dočtou poslední příspěvky, aby věděli, na co navázat,“ vyzývá minulé i budoucí pisatele románu Aleš Stroukal a na závěr dodává: ,,Je krásné, když se tým autorů tak pěkně rozrůstá a je to zábavné, jak se text zajímavě vyvíjí. Koncem dubna nás bude prvních 100 autorů! Paráda. Děkuji všem, co už psali a i těm, které to teprve čeká.“

Úvodní kapitola románu ,,Sběratelé Vilík a Alík“

V jedné žatecké hospůdce, do jejíž útrob vede sedm schůdků, seděli u stolu bez ubrusu dva kamarádi a za hlasitého rozhovoru, který připomínal spíše manželskou hádku, se přeli jako už asi po tisícáté, kdo z nich má hodnotnější sbírku nádob na pivo. Sběratel Vilík, který sbíral plechovky od piva, byl štíhlý třicátník s vojenským sestřihem kštice a s dlouhým hustým a černým vousem a na rozdíl od svého kamaráda Alíka, který sbíral skleněné lahve od piva a tvář měl porostlou jen nepatrným strništěm, vlasy ale dlouhé téměř až do půli zad a mírně kudrnaté, se uměl dlouze a hlasitě smát. Alík se ve svém pochechtávání jakoby zakuckával, připomínaje tím projevem radosti nejvíce probublávající mírně pálivý guláš. Oba sběratelé, jejichž sbírky čítaly tisíce exemplářů téměř ze všech států světa, byli ženatí a oba měli dvě děti, kluka a holku. A oba měli tuze rádi točená piva s vyšším obsahem alkoholu, zejména ta svrchně kvašená.