,,Tato situace vytvoří globální společnost a může přinést harmonické rodiny,“ domnívá se psycholožka Dana Cooke

Celostátní karanténa, zavřené školy, nejistota a obavy živnostníků, povinné nošení roušek, zákaz vycestování a několik dalších nařízení. S tím se přes dva měsíce potýkají občané České republiky v souvislosti s pandemií koronaviru. Jak velký nápor je to na psychiku a jak nepodlehnout panice? Může nám dosud neznámá nemoc přinést i nějaká pozitiva? Na naše otázky nám odpovídala psycholožka Dana Cooke.

    • Na celém území ČR platí nouzový stav a vláda mimo jiné omezila volný pohyb. Stále více lidí je u nás v karanténě, takže jsou omezení a bez lidského kontaktu. Jak izolace působí na psychiku?

Izolace jednoznačně nepůsobí na lidskou psychiku dobře. Člověk je tvor společenský, tudíž při sociální deprivaci trpí. Právě proto je zapotřebí, aby lidé spolu komunikovali pravidelně přes telefon nebo sociální média. Pakliže si člověk nevytvoří na každý den specifický program, jehož součástí je alespoň jednou denně virtuální kontakt, tak se může dostat do deprese a úzkosti. Ale samozřejmě záleží na typu osobnosti, protože jsou lidé, kteří naopak milují sociální klid.

Na druhé straně je třeba si uvědomit, že tato izolace má za účel ochranu zdraví nás všech, ochranu zdraví našich zdravotníků a lékařů. Tudíž není třeba se stylizovat do pozice oběti. Když k tomu člověk přistoupí se solidaritou a s vědomím, že svým sebeomezením jednoznačně pomáhá všem, tak by to měl dobře zvládnout.

    • Jak zachovat klid a nepanikařit, když je nějaká vypjatá situace?

Každopádně je třeba si říct, že tato situace, nebo jakákoliv jiná vypjatá situace, má vždy konec. Zpomalte se a zachovejte klid. Je třeba si uvědomit, že prožíváte strach ze situace, kterou neznáte. Posaďte se do příjemného křesla, zavřete si očka a opakujte si, že tato situace jeden den zcela jistě skončí. Vzpomeňte si na nějaké krásné místo, dovolenou nebo den a zavolejte nějakému laskavému, trpělivému příteli a vždy si opakujte, že každá situace, i ta nejtěžší, má řešení.

    • Z čeho konkrétně máme obavy v případě koronaviru? Vždyť nejrůznější nemoci jsou kolem nás dnes a denně.

Je to tím, že COVID-19 je nová nemoc, o které se teprve učíme. Všechno co je nové nebo neznámé v nás automaticky vzbuzuje strach a nedůvěru. Navíc proběhlo mnoho fám a senzací kolem této nemoci a také velmi vypjatých emočních fotografií.

Dalším faktorem je, že se žádné jiné nemoci společnost tak nevěnuje. Média nám neprezentují každý den čísla kolik lidí umřelo třeba na rakovinu nebo na nemoci srdce nebo cukrovku. Jen na cévní a mozkové příhody v České republice každý rok umírá zhruba padesát tisíc lidí. Na COVID-19 zatím zemřelo 220. Tím vůbec nechci zlehčovat vážnost nového koronaviru, který je především hrozbou pro stabilitu zdravotnického systému, neboť mnoho lidí může onemocnět najednou.

Dále k obavám velmi přispívají každodenní zprávy o mortalitě. Lidé si normálně neuvědomují, že jsme my všichni ve skutečnosti velmi zranitelní a lidský život je křehký a vzácný! Obvykle se nevěnujeme ochraně svého zdraví, neboť není bezprostředně ohroženo. Takže zvýšené obavy, někdy i panika, jsou výsledkem přílišné a rychlé akumulace zpráv, neustavičného informování o úmrtí, extrémně vysoká mediální pozornost, simultánní globální zasažení a toho tajemného neznáma s novou nemocí. Obavy a strach a úzkosti jsou tedy zcela pochopitelné, avšak pro dobré mentální zdraví je třeba trošku šlápnout na brzdu.

Emoční nálož

    • Má podíl na strachu nebo nějaké úzkosti i množství informací z médií z televize a internetu? Vzbuzuje to v člověku větší pocit ohrožení? 

Jistě! Jen málokteré zprávy jsou bez „emoční nálože“, která má především charakter strachu, bezmoci a silných obav o budoucnost. Avšak ani jedna z těchto emocí (strach, úzkost, nejistota) nám pomůže se s novým a neznámým mnoha faktorovým fenoménem vyrovnávat. Je to pokora, rozvaha a disciplína, která nás postaví zpět na sedadlo řidiče.

    • Je na psychiku lepší se náporu zpráv o koronaviru vyhnout?

Řekla bych, že vše je dobré dělat ve zdravé míře. Úplně se vyhnout informacím ve dnech, kdy se situace rapidně mění každý den, není zcela moudré. Je zapotřebí vědět, jaká jsou v ten či onen týden platná opatření, co dělat a co nedělat. Avšak nechat se doslova spláchnout do uličky strachu pod tlakem obrovského návalu informací o úmrtí a úmrtí a úmrtí a špatné ekonomice a špatné ekonomice a špatné ekonomice také není zcela moudré. Je to někde uprostřed. Informujte se, abyste se dobře rozhodovali, ale nenechte se zaplavit strachem. Strach je obvykle větší nepřítel nežli situace sama.

    • Jak aktuální situaci nesou psychicky nemocní lidé, jak na ně působí? 

Přijde na to, jaké psychické nebo psychiatrické problémy daný člověk má. Ale zcela jistě lidé, kteří již zápasí s nějakou psychickou turbulencí nebo nemocí to mají teď těžší. Je to jako kdybyste chodila bez nohy. Jsou zkrátka oslabenější a bylo by hezké, kdybychom jim v těchto dnech věnovali zvýšenou pozornost a dodali jim sílu zvládat stres a úzkost.

    • A pro seniory, kteří jsou nejohroženější skupinou, je to jak náročné?

Asi se budete divit ale většina zdravých a aktivních seniorů dnešní situaci zvládá velmi dobře. Jistě je to také výsledek zvýšeného zájmu a pomoci seniorům od širší veřejnosti. Například seniorům pomáhá město, skauti, sociálka, různí dobrovolníci a třeba i ČT, která pro ně vytvořila speciální program ČT 3. Je to hezké. Opravdu bych chtěla společnost pochválit za to, jak se postavila v době covidové k  seniorům.

Děti a koronavirus

    • S opatřením vlády se zavřely školy, doma jsou skoro dva miliony dětí. Jak jim současnou situaci mají rodiče vysvětlit?

Co nejpřirozeněji. Samozřejmě je nutno všechno podřídit věku dítěte. Hlavně se nebojte s dětmi o COVID-19 mluvit. Avšak podávejte jim informace o nové nemoci bez emocí; dejte jim jen srozumitelná a jednoduchá fakta. Například: „COVID je nepříjemná nemoc, neboť když onemocní hodně lidí najednou, tak hodně lidí musí jít do nemocnice. Takže my jsme teď doma, aby nemuselo hodně lidí jít do nemocnice. A tím naše rodina všem pomáhá.“

Povzbuzujte své děti, ať se Vás ptají. Avšak je zbytečně nezatěžujte informacemi o COVID-19, které je nezajímají. Vždy své děti, třeba i několikrát denně, ujistěte, že jsou v bezpečí. Hodně mluvte a naslouchejte svým dětem.

    • Děti se ale doma mnohdy nudí a nechtějí se učit. Co dělat, aby tuto situaci zvládly?

Flexibilita v rodině je nutná pro zvládnutí covidového stresu v rodinách. Je opravdu nezbytné, aby jak rodiče, tak učitelé přizpůsobili své nároky na děti v této době. Vskutku není moudré mít ty samé parametry přísnosti a výkonnosti v době tak stresové a zcela nové situace pro rodiny a jejich děti. Vytvořte dětem novou rutinu, jakýsi rozvrh hodin, podle, kterého se budete řídit. Tuto rutinu je dobré udržet, ale udělejte jí flexibilní. Nezapomeňte na hry a tělocvik, který je zvlášť účinný lék proti dětskému stresu. Udržujte v rodině pozitivní náladu. Hlavně, prosím pěkně, nepřenášejte své frustrace a obavy na své děti, které to sice mlčky přejdou, ale poznáte to na jejich podrážděném nebo „zlobivém“ chování. Po každé když se dětem něco povede tak je pochvalte! Například: „Děkuji, že sis sama udělala úkol nebo, že jsi sama začala dělat svůj úkol. Máme toho všichni teď hodně a ty nám takto krásně pomáháš. Kdy se budeš zase učit? Už se těším, až mně ukážeš další hotový úkol. Děláš mi velkou radost.“

    • Jak předcházet vzniku ponorkové nemoci mezi členy rodiny po delší době společně strávené doma? Jak předejít partnerským konfliktům?

Hodně záleží na tom, jaké byly v rodině vztahy. Když byly dobré, tak se udrží dobré a pravděpodobně se i zlepší. Když byly špatné, tak může docházet k velmi nedobrým a riskantním situacím v rodině, které mohou snadno přejít do domácího násilí. Každý člen rodiny by si měl najít nějaké své místečko, kde by mohl být přiměřenou dobu sám. Každý člen rodiny by se měl najít nějakého karanténního koníčka třeba vypěstovat nějaké rostlinky od zrníčka, vyrobit jakýsi výrobek, ušít něco, naučit se něco nového, plést, vyšívat, malovat, poskládat puzzle, udělat si krásné fotoalbum, učit se nový jazyk, vymyslet nový recept atd.

    • Mohou se například upevnit vztahy uvnitř rodiny, když často lidé nyní zůstávají spolu doma?

Ano, pokud se společně na tom budou podílet a najdou si nějakou zábavu. Společenské hry jsou dobré, vypravování rodinných příběhů je také velmi prospěšné atd.

    • Naopak lidé, kteří žijí sami, teď trpí samotou. Co jim může pomoci?

Lidé, co žijí sami, jsou zvyklí být sami. Co se pro ně mění, je, že třeba nemohou zajít ke kamarádům pro rozptýlení. Další věc, která je pro ně nepříjemná, že nemohou hovořit o svých obavách s někým. To může vést a akumulaci negativních emocí. A tím, že nemohou jít ven a někoho navštívit, může vzniknout zvýšený pocit osamění. Častý telefonní kontakt s přáteli jednoznačně pomůže. Také můžeme těmto lidem pomoci my tím, že jim častěji zavoláme a zeptáme se jich, jak zvládají situaci a co potřebují.

Home office

    • Drtivé dopady má nynější situace na živnostníky. Jak se vyrovnat s tím, že se vám život rozpadá pod rukama?

Hlavně si neříkat, že se rozpadá život pod rukama. Je třeba hledat pomoc a nové cesty a kreativní řešení. Cesta to bude těžká, ale je nutno bojovat. Možná budou muset opět svoji živnost vybudovat od začátku. Možná budou muset na nějakou dobu do zaměstnaní. Avšak je třeba v sobě najít sílu, neházet flintu do žita a začít zase budovat.

    • Plno lidí nyní pracuje z domova. Jsou tací, kteří nejsou zvyklí, mají problém se přinutit. Co byste jim poradila?

To je otázka sebedisciplíny. Sebedisciplínu je třeba se naučit a posilovat. Tuto situací byl každý hozen surově do vody, takže se to musí naučit hodně rychle. Ujasněte si, jaké máte slabosti a v jakých situacích (jaké máte myšlenky) podléháte nekalému lákadlu odkládání vás od vaší práce. Odstraňte všechna možná lákadla z místa, kde pracujete. Na každý den si stanovte jasný úkol, který musíte splnit a nedělejte nic jiného do doby, než tento úkol splníte. Rozhodně vypněte telefon, pakliže ho nepotřebujete k výkonu svého zaměstnání. Po splnění své práce, svého úkolu, se odměňte. A v žádném případě neodkládejte svou práci až na později, až na večer, zítra atd. To už jste na kluzkém povrchu. A jako vždy vypracujete si pravidelnou rutinu.

    • Jak trávíte karanténu Vy?

Já chodím každý den do práce a navíc pomáhám lidem po telefonu zvládat dnešní situaci, takže pořád pracuji. Schází mě divadlo, kino, bazén a posezení s přáteli.

    • Už jste v minulosti zažila podobné krizové situace, jako je ta nynější v souvislosti s koronavirem? Například, když jste profesně působila v USA?

Určitě ano. Dalo by se i říct, že jsem na to zvyklá. Samozřejmě COVID-19 je nová záležitost esence této situace (strach, smrt, neznámo, obavy) nová rozhodně není. USA zažívají každý rok velké tragédie od hurikánu po tornáda a střílení ve škole po infekční choroby všeho druhu po zemětřesení, až po úděsně ničivé požáry atd. Ve svém volném čase jsem pracovala pro americký červený kříž a tam jsem se musela naučit žít v permanentní smrtelné hrozbě a být schopna přitom efektivně pomáhat lidem se vyrovnávat s náhlou smrtí nebo kompletní ztrátou majetku, rodiny atd. Život může být opravdu velmi těžký, ale vždy záleží na tom, jak se k události postavíte. Buď můžete brečet, stěžovat si, stavět se do role oběti, nebo si můžete vyhrnout rukávy, udělat si plán a začít něco dělat.

Vzájemná závislost

    • Setkala jste se již s případem, kdy koronavirus vyvolal psychické obtíže? Vyhledal Vás kvůli tomu někdo?

Ano. Hovořila jsem asi se 200 lidmi, kterým jsem pomáhala zvládat strach. Aby situaci zvládli.

    • Nabízíte nyní přímé poradenství lidem po telefonu?

Ano. Nabízela jsem poradenství po telefonu, a to hned na začátku této situace. To bylo ještě v době kdy žádné telefonní linky pomoci nebyly. Volali mi lidé z celé republiky hlavně z Prahy a Pardubicka. Lidé vážně potřebovali psychologickou pomoct, neboť v té době jsme nikdo nevěděl, jak proběhne COVID v Čechách. Všichni jsme se báli italského scénáře, takže jsem psychologickou první pomoc poskytovala zcela zdarma.

    • Říká se, že všechno zlé pro něco dobré. Vidíte už na koronavirové pandemii něco, co nám může přinést dobré věci? 

Určitě! Doufám, že si všichni uvědomíme, jak moc jsme na sobě vzájemně závislí. A jak moc jsme vzájemně propojeni. Takovéto myšlení - „já“ - a onen zabedněný, sobecký, narcistický pohled na svět a život, doufám bude značně omezen, neboť ve 21. století by mohla tato zabedněnost vést k velkým ztrátám na lidských životech. Je velmi pravděpodobné, že 21. století přinese obrovské celosvětové výzvy. COVID-19 nám pouze dal maličkou lekci ve vzájemné propojenosti, nutnosti komunikace, spolupráce, disciplíny, společného konstruktivního myšlení a solidarity, a to jak mezi lidmi, tak mezi zeměmi.

Myslím, že tato situace vytvoří globální společnost, která se bude muset naučit žít dohromady a společně nacházet řešení k palčivým systémovým problémům. Úskalí systémových (několik vzájemně propojených) problémů je, že potřebují systémové (vzájemně propojené) řešení. A systémové řešení není možné bez spolupráce všech celků. Tedy všech zemí.  

Na mikro stupni nám COVID -19 může přinést harmonické rodiny, neboť budou mít k sobě blíže, rodiče se opět naučí trávit čas se svými dětmi a naučí se více vstupovat do výchovy svých dětí. V dnešní době je zvykem, že vychovává především škola, kroužky a kamarádi. COVID-19 ukázal rodičům jak prospěšná a důležitá je role učitelů a jak je nemírně náročné učit své vlastní děti. Myslím také, že si rodiče více uvědomili limity a potřeby svých dětí - to jim umožní jim lépe pomáhat. Také se domnívám, že nám COVID -19 odhalil priority investování našich daní, které by měly v daleko větším měřítku putovat do budování robustního zdravotnického systému a vychovávání větší populace lékařů, sester a vědců.

Děkujeme za rozhovor.