,,Nikdo nestrčil hlavu do písku a všichni jsme pracovali jak dobře seřízený stroj,” říká ředitelka lounského Domova pro seniory

Epidemie koronaviru zasáhla do života nás všech, zvláště pak seniorů, kteří žijí v domovech či ústavech. Jak poslední měsíce zvládli senioři a personál v Domově pro senioru U Pramene v Lounech jsme se zeptali ředitelky Jany Černé.

Jak v domově zvládáte ,,koronačas“?

Koronačas přišel náhle a zasáhl nás velkou silou. Byli jsme si plně vědomi, že senioři musí mít okamžitou ochranu. Domov jsme uzavřeli ještě dříve, než o tom rozhodla vláda. Jsme na tento model ochrany zvyklí v chřipkových epidemiích. První dny, možná až první dva týdny, jsme především uplatnili naše zkušenosti z praxe a pomohly nám zásoby ochranných pomůcek a dezinfekce. Jsem zastáncem toho, že těchto věcí není nikdy dost. Bylo to období, kdy nezvonily telefony, najednou prostě ticho. Fakt to všechny zaskočilo a asi jsme všichni očekávali metodiku, recept nebo návod a nikdo ho neměl. Kupodivu to bylo z doby korona to nejhezčí období mého nejbližšího pracovního týmu. Nikdo nestrčil hlavu do písku a všichni jsme pracovali jak dobře seřízený stroj. První se k nám přidal starosta Pavel Janda a později nám přišel na pomoc i místostarosta Vladimír Antonín Hons. Ze všeho, co se podařilo městu sehnat a distribuovat, jsme dostali svůj díl. Bylo toho opravdu hodně a bylo to zdarma. Se starostou města jsme byli v nepřetržitém spojení. Záhy se přidal i Ústecký kraj. Zpočátku jsem měla nejvíce informací z facebooku Martina Kliky. Později už klapalo vše a pomoc přicházela i z ÚK a vlastně přichází i teď.

Zvládáte zákaz vycházení a návštěv?

Zákaz vycházení a návštěv stále trvá. Snad už se to chýlí ke konci, ale zatím jsme pořád doma. Klienti byli a jsou velmi stateční. Situaci chápou a jeden druhého povzbuzují. Tyto poslední dny, kdy dochází k rozvolňování, se na televizi dívají s nadějí a doufají, že se na nás nezapomene. Z mého pohledu má zákaz návštěv dvě roviny. Ta první je jasná. Zdraví především. Ta druhá je trochu kacířská. Odloučení od rodin, izolace, omezení zvyků a mnoho změn také zdraví nepřidá. Sama se těším na to až někam vyrazíme a hlavně až do domu budou chodit návštěvy.

Jak si váš pracovní tým poradil si se situací? Zůstal někdo v domově ,,natrvalo“?

O mém nejbližším pracovním týmu jsem už hovořila. Cena a charakter člověka se poznají v krizi a tahle krize byla opravdu velká. Žádný dotazník ani pohovor by je nemohl takhle prověřit. Můj tým mě nezklamal. Klobouk dolů a respekt. V domově pracuje 74 zaměstnanců. Někteří museli na OČR s dětmi a tak jsem musela přijmout lidi navíc. Tak to v nepřetržitém provozu prostě bývá. Nelze čekat, až se někdo vrátí. Soukolí musí fungovat a nesmí se zastavit. Personál můžu vytěžit na maximum, ale i to má své hra-nice. Pomohly a ještě pomáhají studentky zdravotnické školy a naše bývalé pracovnice, nyní už v důchodu. Jsem na všechny kolegyně a dva kolegy opravdu hrdá. Metodu společné karantény a úplného uzavření domova jsme měli připravenou. Pan staro-sta nám sehnal od hasičů lehátka, spacáky a připravili jsme si i další prostory pro spaní a pobyt mimo směnu. První skupina byla sbalena a připravena. Stačilo to spustit. Po vyhodnocení všech opatření v budově jsem vydržela s nervy a po konzultaci se starostou jsme od uzavření ustoupili.

Co všechno se změnilo oproti normálnímu provozu?

Domov se uzavřel pro všechny návštěvníky. Nikdo z klientů nesměl ven. Povolená je zahrada v rozestupech a s rouškou. Klienti zůstávali na svých pokojích a možnost potkávání ve společných prostorách se musela minimalizovat. Odstranili jsme sedací nábytek ze společných prostorů, zavřeli jsme jídelnu a jídlo bylo a ještě je donášeno na pokoj. Veškeré aktivity byly zastaveny. Po-volena byla jen individuální rehabilitace. Personál je po celý den v rukavicích a rouškách nebo i svrchních ochranných oděvech. Mytí a dezinfekci rukou provádíme všichni a neustále. Dezinfekce vnitřních prostor byla prováděna vždy, ale teď o to ví-ce. Bylo zřízeno úplně nové ubytovací oddělení, tzv. izolace. Tam přebývají klienti, kteří se vrací z nemocnice a přebývali by tam klienti postiženi koronavirem. Ty na-štěstí nemáme. Pracovnice v kuchyni a prádelně jsou izolovány od provozu domova. Do práce chodí jiným vchodem přímo na své pracoviště a to pracoviště neopouštějí. Jídlo je předáváno bezkontaktně v neutrálních zónách. Prádlo taktéž. To jsou nejdůležitější změny. Je mnoho dalších dílčích nebo jednorázových změn.

Sžili se senioři s online hovory s rodinami?

Pokud klient nemá své vybavení a připojení k internetu nebo mobilní telefon s možností videohovorů, jsme samozřejmě nápomocni. Videohovory probíhají. Jsme v kontaktu s rodinami. Domluvíme den, hodinu a není problém. Rodiny posílají emailem dopisy a fotky, my je vytiskneme a dodáme až na pokoj. Teď už rodiny mohou donést na recepci i balíček, který předáme.

Jak celkově prožívali vaši klienti odloučení od rodin?

Jak kdo. Každý je jiný. Je pravda, že první týdny nám ta statečnost šla lépe a teď už se nemůžeme dočkat. Sama za sebe budu klidnější a spokojená až budou rodiny zase pohromadě.

Projevila se u vás "vlna solidarity"? Jste dobře zásobeni ochrannými pomůckami?

Vlna solidarity byla obrovská. Textilní roušky nejrůznějších barev a provedení k nám putovaly celé dny. Některé dárce známe a někteří jen anonymně podali roušky na recepci a odešli. Vnuk jedné naší klientky nám vytiskl ochranné štíty. ,,Tiskne celé Česko“ nám darovalo také štíty. Jednorázové pomůcky a dezinfekci jsme dostali od zřizovatele, výrobců a od krajského úřadu. Něco jsme i koupili, ale bylo to minimum. V podstatě jsme vyšli s dary.

Kolik u vás bylo provedeno testů Covid?

Testování na Covid probíhá u všech zaměstnanců ve čtrnácti denních intervalech. Doposud jsme všichni negativní. Klienti jsou testováni při návratu z nemocnice nebo pokud mají teplotu vyšší než 37 stupňů. Také s negativním výsledkem.

Měli jste připravena lůžka pro případné nakažené pacienty?

Lůžka jsme samozřejmě připravena měli a jsou dodnes. Jsou v prostoru mimo ubytovací části. Pracuje tam stabilní tým v nepřetržitém provozu, který není v kontaktu s ostatními a nesmí z izolace vycházet. V sou-časné době tam pobývají klienti po návratu z nemocnice. Po dvou týdnech na izolaci se teprve vracejí na svůj pokoj.

Vláda opatření pozvolna uvolňuje, jak a kdy se vrátíte ,,do normálu“?

Jelikož jsou senioři riziková skupina, pocítí rozvolnění mezi posledními. Nevadí, hlavně že už se to blíží. O postupném návratu k běžnému životu budu informovat na našem facebooku. Moc děkujeme všem a za všechno.

Děkuji z a rozhovor.

    Lucie Steklá