Házená byla ze začátku spíš záminka k tomu dělat lumpárny, říká bývalý elitní útočník Daniel Nociar

Patří k výrazné hráčské generaci, která se hned od žákovských let zařadila mezi nejlepší v republice. Jeho bohatou sportovní kariéru zdobí řada týmových a individuálních úspěchů. Oblékal reprezentační dres a s týmem mužů to dotáhl až do nejvyšší české soutěže. Aktivní kariéru už sice pověsil na hřebík, ale u mužstva zůstává i nadále - na postu trenéra. Řeč je o bývalém elitním útočníkovi z žateckého oddílu národní házené - Danielu Nociarovi. (poznámka redakce: rozhovor vyšel 22. dubna v tištěném vydání Žateckých novin).

Danieli, jste jedním z kandidátů v anketě Osobnost Žatce, kterou letos naše noviny vyhlásili. Potěšila vás nominace?

Ano potěšila a děkuji osobě, co mě nominovala.

Jste známý a úspěšný člen žateckého klubu národní házené. Proč jste si vybral zrovna tento sport?

Byla to náhoda. Jednou když jsem šel pro kamaráda, aby šel ven, tak mi řekl, že nemůže, že jde s mámou na první trénink házené. Tak jsem se sám nanominoval a šel s nimi, a dobře jsem udělal.

V kolika letech jste začal s házenou? Můžete zavzpomínat na svoje sportovní začátky?

Myslím, že mi bylo 6 let. Začátky si až tak nepamatuji, ale vím, že šlo především o dobrou partu a házená byla ze začátku spíš záminka k tomu dělat lumpárny po cestě na trénink a z tréninku. První gól jsem dal s číslem 15 na zádech, číslo mi pak už zůstalo.

Dělal jste někdy i jiný sport na závodní či rekreační úrovni?

Někdy v prvním ročníku na střední jsem zkoušel i mezinárodní házenou „handball“ v Chomutově, ale u toho jsem vydržel asi jen jeden rok. Jinak rekreačně jsem rád vyzkoušel jakýkoliv sport, především ty kolektivní a míčové. V současnosti to je asi nejvíc fotbal, hokej, basketbal, badminton.

Už od žáků jste byli skvělý tým. Na jaké úspěchy nejraději vzpomínáte?

Měli jsme skvělou partu kluků a s většinou jsme hráli od malička až do dorostenecké kategorie, bylo to pak hodně znát na souhře. Kdybych měl vyzvednout úspěchy, kterých si vážím nejvíce, tak v těch mládežnických by to byl určitě titul mistrů republiky v kategorii mladších žáků, druhé místo za Ústecký kraj na superpoháru dorostenců, tam se mi podařilo vyhrát individuální ocenění nejlepšího útočníka a střelce turnaje a následný výběr do mládežnické reprezentace Čech. V dospělých kategoriích to bude určitě titul mistra republiky z hostování v plzeňském Tymákově a také následná účast v reprezentaci Čech. Potom také historický postup se žateckým týmem do první ligy. Dál si také vážím individuálního ocenění v podobě nejlepšího hráče druhé ligy a sportovce města.

Čím to, že vaše hráčská generace byla tak úspěšná?

Jak jsem zmiňoval, hodně dělala dobrá parta kamarádů. Nikdo nás do sportu nenutil, bavilo nás to. Tím, že kostra týmu zůstala dlouho po hromadě napříč kategoriemi, tak jsme byli sehraní. Většina kluků byla celkově pohybově nadaná a většinu pokynů jsme chápali rychle.

Kdo do ní patřil?

To je těžké přesně vyjmenovat, protože od žáků do dorostenců se těch hráčů objevilo dost a někteří byli i o kategorii výše či níže. Nerad bych na někoho zapomněl. Pokud bych měl říct někoho, kdo byl opravdu od mladších žáků až po muže a přibližně v mém věku, tak asi Peter Antol, Vladimír Šůs a Ondřej Bayer.

Kdo z té původní party stále ještě hraje házenou?

Z této sestavy už nikdo, ale z mladších ročníků, kteří nás v mužské kategorii postupně doplnili a hráli také od mladších žáků, jsou to nadále Pavel Nociar, Pavel Sýkora, Štěpán Horník.

Minulou sezónu jste ještě občas hrál, od té letošní jste u týmu zůstal už jen na trenérském postu. Co vás donutilo ukončit aktivní hráčskou kariéru?

V minulosti jsem měl autonehodu, ze které jsem si odnesl vážnější poranění lokte. Házená je poměrně náročný sport na pohybový aparát a loket se po 10 letech od nehody začal ozývat. V současnosti mám artrózu druhého stupně v loketním kloubu a musel jsem si vybrat, zda pokračovat a mít v budoucnu ještě větší následky, nebo to ukončit a mít větší šanci, že se v budoucnu budu moct aktivně věnovat synům.

Jak jste spokojený s podzimními výsledky mužů ve 2. lize?

Spokojený moc nejsem, jsme na sedmém místě tabulky a chtěli jsme hrát určitě výše.

Máte už nějaké zprávy ze svazu, jak budou vypadat jarní kola soutěže? Zda se vůbec odehrají?

Vzhledem k prodloužení nouzového stavu bylo odloženo zahájení ligových soutěží minimálně do 4. května. Jako nejzazší termín pro zahájení jarní části soutěže byl schválen víkend 16. – 17. května. V tuto chvíli asi nikdo neví, jak to dopadne. Můj odhad je takový, že se letošní sezóna nedohraje.

V klubu jste potkal i svoji lásku a životní partnerku Lucii. Dokonce jste ji o ruku požádal po zápase na hřišti. Je to výhoda mít za ženu házenkářku?

Výhoda to určitě je. Má pochopení pro víkendy, kdy nejsem doma a taky chápe, když se po zápase zdržím na hřišti. Nevýhoda je, že hrála v obraně, a tak její rady nejsou moc použitelné (smích).

Jste už i hrdý otec. Za chvíli dokonce dvojnásobný. Byl byste rád, kdyby vaše děti pokračovaly v rodinné tradici a také hrály národní házenou?

Budu rád, když budou jakkoliv sportovat, ať rekreačně nebo závodně. Doufám, že si sami vyberou sport, který je bude nejvíce bavit. Snažím se malého vést ke sportu obecně, tak aby měl největší záběr a rozvíjel se všestranně. Byl bych rád, kdyby dělal sport, který je rozšířenější a měl větší možnosti, nicméně podporovat ho budu v jakémkoliv sportu.

Když už jsme u toho soukromí. Jaké školy jste studoval a jaké je vaše povolání?

Vystudoval jsem střední průmyslovou školu stavební v Kadani. Pracuji jako OSVČ zaměření projektant pozemních a dopravních staveb a zároveň jako odhadce nemovitostí.

Nociar asi nebude české příjmení. Odkud vaše rodina pochází?

Děda z tátovy strany a moje maminka jsou původně ze Slovenska.

Před časem jste s partou kamarádů založili spolek Občasné sdružení? Co Vás k tomu vedlo? Co ve spolku podnikáte?

Spolek si dává za cíl podporu sportovního a kulturního dění v našem městě. K jeho založení v roce 2013 nás vedla potřeba být právně pokrytí pro naše činnosti. Snažíme se v rámci časových možností pořádat sportovní a kulturní akce nebo jakoukoliv formou podporovat ostatní nadšence, kteří se snaží oživit naše město. Naší největší akcí je jednodenní sportovně-kulturní festival Underwall, kdy v jeden den pořádáme turnaj ve streetballu, závody v místním skateparku a hudební produkci, vstup na festival je zdarma. Dále se snažíme pořádat turnaje v badmintonu a věřím, že dojde k turnaji ve street hokeji. Snažíme se také oživovat ostatní trochu zapomenuté sportoviště. V roce 2014 jsme iniciovali výměnu basketbalových košů na venkovním hřišti u 5. ZŠ, v tomto roce jsme vyčistili hokejbalové hřiště u hřbitova. Měli jsme v plánu produkci velkoformátové malby „muralu“ na budově rozdělovací stanice Žatecké teplárenské v ulici Stavbařů, k tomu bohužel na poslední chvíli nedošlo. Nápadů by bylo více, ale času je méně.

Hodně se angažujete i v záchraně skate parku pod hradbami. Proč? V jakém je to aktuálně stadiu? Vy sám jste někdy jezdil na skejtu?

V dubnu mělo být jednání zastupitelstva města, kde se mělo hlasovat o změně územního plánu, která by ovlivňovala využití pozemků v místě, kde se nachází současný skatepark. Někteří členové spolku jsou aktivní jezdci a celkově všichni se o problematiku umístnění nového skateparku zajímáme. Rádi bychom skatepark zachovali na původním místě z mnoha důvodů. Snažíme se zastupitelům předložit relevantní informace a fakta, na základě kterých se mohou plnohodnotně rozhodnout. Já jsem jako malý ne moc úspěšně jezdil na in-line bruslích a na rampách jsem strávil část svého mládí.

Proč jste vůbec po studiích zůstal v Žatci? Co vás tu drželo?

Po neúspěšném studiu na vysoké škole v Praze jsem stál před rozhodnutím, zda na-stoupit do práce v Praze, do které jsem byl přijat, nebo zda hledat práci v Žatci. Kvůli přítelkyni a házené jsem se chtěl vrátit do Žatce a ve chvíli, kdy jsem našel i práci, tak bylo rozhodnuto.

Hodně se zajímáte o věci veřejné. Neuvažujete o vstupu do komunální politiky?

Prozatím o tom neuvažuji, a to především z časových důvodů. Nabídky od různých stran jsem v minulosti dostal a všechny je s poděkováním odmítnul. Snažím se pro město něco udělat skrze spolek, na víc prozatím bohužel není čas.

Jak s rodinou prožíváte současný nouzový stav?

Mám štěstí, že mi moje povolání umožňuje i nadále jen s menším omezením pracovat a živit rodinu, takže chodím do práce. Jinak nejvíce času trávíme na procházkách za městem nebo na dvoře u domu. Také dodělávám různé resty z domácích prací.

Když se vrátíme zpět k házené. Jak vidíte budoucnost žateckého oddílu? Vidíte v té mladší, nastupující generaci, podobné kvality, jako jste měli vy? Rád bych chtěl věřit, že se národní házená bude celkově dále rozvíjet. Současný trend je spíš opačný, týmů a hráčů ubývá. Obecně je mladší generace méně pohybově nadaná a konkrétně u nás nemáme adekvátní náhradu do mužské kategorie. Dorostenecká kategorie obsahuje pouze pár hráčů a je doplňována ze starších žáků. Starší žáky letos převzal můj bratr Pavel a má tam poměrně slušnou základnu hráčů, kteří by v budoucnu mohli v mužské kategorii uhrát slušnější výsledky.  

Děkuji za odpovědi. Iveta Drlíková