Honzu Česneka přivedly ke zpěvu písně Karla Gotta. ,,Není den, kdy bych si na něj nevzpomněl,“ říká o svém oblíbenci

Písně božského Káji provázejí Honzu ,,Čessnyho“ Česneka ze Žatce celý život. Ve svých osmnácti letech, kdy jeho kamarádi poslouchali zcela jinou muziku, se o jeho osobnost začal zajímat a zpívat jeho skladby. Za sympatie ke Karlovi Gottovi se nestyděl. Vždyť právě díky němu se v něm probudila vášeň ke zpěvu, která ho provází dodnes. Jak na něj zapůsobilo setkání s generacemi oblíbeným zpěvákem, jak se vyrovnal s jeho odchodem na věčnost a jakým způsobem se s Karlem rozloučil? Na to a mnoho dalšího z jeho hudební cesty jsme se zeptali Honzy Česneka v následujícím rozhovoru.

    • Čessny, měl si k hudbě blízko už od dětství? Kdy tvá vášeň k hudbě začala?

Vše začalo, když mi bylo šest let. Táta se mě v té době zeptal, jestli bych chtěl hrát na piáno. Řekl jsem, že ano a začal jsem chodit k soukromému učiteli panu Nejedlému, který byl sice harmonikář, ale učil mě na piáno. Docházel jsem k němu na hodiny do svých třinácti let, pak jsem chvíli chodil do Domu dětí a mládeže v Žatci a od šestnácti let jsem začal chodit do Základní umělecké školy v Žatci k panu učiteli Dlouhému, který, když mě slyšel hrát, zjistil, že nejsem typ, co sedí u piána a dře klasickou hudbu, ale jsem spíše ten, kdo rád improvizuje a hraje si po svém. Z žáků napříč obory se proto vytvořila skupina, ve které jsme si hráli, co jsme chtěli. Jezdili jsme hrát na různé akce v okolí, a to mě fakt bavilo.

    • A kdy si přešel z piána na zpěv?

Dřív pro mě zpívání před lidmi bylo tabu. I když jsem nezpíval falešně, nedokázal jsem si představit, že bych zpíval před lidmi. Dokonce i před spolužáky ve třídě jsem se styděl. Zlom přišel v mých osmnácti letech, kdy jsem se začal zajímat o Karla Gotta, ale pouze o jeho osobu. Studoval jsem jeho nahrávky, četl si o něm, sledoval jeho hudební dráhu a sledoval jeho živá vystoupení. Učaroval mě a a začal jsem si jen tak doma zpívat jeho písničky.

Když mi bylo dvacet, složil jsem pro svou tehdejší přítelkyni text na písničku Hallelujah, kterou jsem poté nazpíval. Kamarád mě natočil na mobil a já potom hodil nahrávku na sociální sítě. Klasická ,,puberťárna“ (smích). Nahrávka ale měla obrovský ohlas a lidé v mém okolí mi začali psát, ať natočím něco dalšího. Povzbudilo mě to a začal jsem doma zpívat, nahrávat se a publikovat na internetu. Zatím nic naživo. Pak mě ale oslovila jedna známá a prosila mě, jestli bych na akci, kterou pořádal, nezazpíval alespoň jednu písničku. Nechtěl jsem nic nechat náhodě a jel jsem do Mostu za učitelkou zpěvu, se kterou jsem se fakt tu jednu písničku nadrtil. Byla to písnička ,,Stokrát chválím čas“. Nakonec z akce sešlo, ale já chodil na zpěv dál.

    • Kdy si začal zpívat před lidmi?

Další má přítelkyně zpívala s kapelou a můj hlas se jí moc líbil a chtěla, abych zpíval s nimi. Nejdřív se mi vůbec nechtělo, ale nakonec mě přemluvila (smích). Na první vystoupení jsem si připravil asi jen pět písní, abych zkusil, jak budou na můj zpěv lidi reagovat. Když jsem viděl, že lidi tleskají, hrozně mě to povzbudilo a začalo mě to bavit čím dál tím víc.

Pak jsme jezdili po různých poutích, dětských dnech a dalších akcích. Potom jsme se rozešli a já se sám sebe ptal, co budu dělat. Jestli zpívat přestanu nebo budu pokračovat dál? Nezahodil jsem to a začal jsem nahrávat ve studiu.

Úspěšné první vystoupení

    • A tvé první sólo vystoupení?

To bylo v roce 2016 v lednu v Piváriu Zlatý Chmel. Bylo vyprodáno a mělo to takový úspěch, že jsem v tom roce udělal ještě další dva koncerty. A od té doby se to stále stupňuje a stupňuje.

    • Jsi prakticky samouk. Setkáváš se občas s kritikou tvého zpěvu? Jak se s tím vyrovnáváš?

Samozřejmě kritika je. Slovní útočení a neobjektivní kritiku ignoruji, což by měl dělat každý. Stává se mi, že po vystoupení za mnou chodí ženské publikum a chválí mě. Ne, že by mě od nich pochvala nepotěšila, ale přeci jen si více vážím pochval od mužů. Myslím si, že jsou více objektivní, co se týče zpívání chlapa, než ženy (smích), kteří se do písní rády zaposlouchávají a chyby přehlížejí.

    • Je u vás v rodině někdo umělecky zaměřený nebo jsi světlá výjimka?

Můj strejda se od malička učil na akordeon právě u pana Nejedlého, který potom učil mě. A můj táta hru na akordeon od svého bráchy okoukal a naučil se na něj také hrát. Hudba u nás v rodině tedy je.

    • A kromě klavíru a kláves, hraješ i na nějaký jiný hudební nástroj?

Zkusil jsem si akordeon, který má k piánu blízko. U táboráku umím vzít i kytaru do ruky a zabrnkat nějaké akordy. To je všechno (smích). Zkoušel jsem třeba zobcovou flétnu, ale nešla mi.

    • Proč ses rozhodl zpívat sólo? V čem je lepší zpívat sólo než v kapele?

Má to své pro a proti. Když zpíváš sólo, necháš si udělat písničky, podklady a nemusíš čekat na ostatní, jestli přijdou na zkoušku. Na organizaci je to lepší. Když ale stojíš na pódiu a zapomeneš text, kapela na tebe počká a zopakuje takt. Když si ale sám, podklad hraje dál (smích).

    • Stalo se ti někdy, že si zapomněl text? Jak ses zachoval?

Když je zpěvák v koncích, je lepší se zasmát a počkat na nějaký bod, kde je možný se chytit. Lidé se pak zasmějí taky. Stalo se mi to několikrát.

    • Nedozpívají to za tebe?

Taky se mi to stalo (smích). I se mi stalo, že na mě křičeli: ,,Neboj, my ti pomůžeme!“. Samozřejmě mám texty písní vytištěné, ale když jich mám v repertoáru přes stovku, stane se, že člověk zapomene.

    • Měl si možnost zazpívat si s nějakou kapelou?

Ještě ne, ale chtěl bych. Je to úplně o něčem jiném, když máš za sebou živou kytaru, živý dechy a vokály.

Tóny nehasnou

    • S kým dalším si měl možnost za svou hudební kariéru spolupracovat?

Zpíval jsem s několika zpěvačkami ze žatecké ,,lidušky“. A s Míšou Bartákovou ze Základní umělecké školy v Mostě jsem natočil už čtvrtý duet. Jelikož ona zpívá již několik let, beru to jako velkou poctu.

Dále spolupracuji s mým kamarádem Tomášem Karbanem, který je mágem přes nahrávání ve studiu a úpravu skladeb. S Tomášem jsme také nazpívali duet ,,Tóny nehasnou“. Byl to spontánní nápad. Upravili jsme text a vydali nahrávku jako poctu Karlovi Gottovi. Vznikl celý videoklip a je to asi naše nejlepší nahrávka, která má nejvíce sdílení.

    • Všichni lidé ve tvém okolí o tobě ví, že jsi velkým obdivovatelem Karla Gotta. Byl to právě on, kdo tě ve zpěvu nejvíce ovlivnil?

Ano, ovlivnil a nejenom ve zpívání. Vnímal jsem ho už jako malý. První píseň, kterou jsem od něj slyšel, byla ,,Odnauč se říkat ne“. V pubertě jsem samozřejmě poslouchal jinou muziku, ale čím jsem byl starší, tím jsem poslouchal Gotta víc. Obdivoval jsem jeho osobnost a jeho chování k fanouškům. Zažil jsem to na vlastní kůži, když jsem se s ním setkal a podal si s ním ruku. Spadla ze mě veškerá nervozita a působil na mě opravdu jako velice příjemný starý pán. To ho dělalo velikánem. Byl to perfekcionista, vše chtěl mít stoprocentní a já to mám taky tak.

    • Přesto si poslouchal a zajímal se o Karla Gotta v dost mladém věku. Netajil se s tím. Jak to vnímali tví vrstevníci?

Oni si všichni představují, že poslouchám Karla Gotta od rána do večera, ale tak to není. Poslouchám i moderní muziku. Nemám vyhraněný styl a poslouchám, co se mi líbí od klasické hudby, přes jazz až po Karla Gotta. Skutečně jsem se ale nestyděl za to, že se mi jeho tvorba líbí. Říkal jsem: ,,Jo, já mám Karla Gotta rád.“. Stále mě překvapoval. Ještě později, co jsem ho začal poslouchat, se dostal do povědomí mladých s písničkou ,,Für immer jung“ s raperem Bushidem.

Když jsem ve svých osmnácti/dvaceti letech seděl s kamarády, nikdy před ostatními nepřiznali, že mají Karla Gotta také rádi. Většina to dala najevo až když ostatní odešli.

Setkání s Gottem

    • Zmínil si, že si měl možnost se s Karlem Gottem setkat osobně. Jak tomu došlo?

Byl jsem na jeho vystoupení v Chomutově. Přijel asi v deset večer a jeho výkon byl nepředstavitelný.

Měl tajemníka pana Adama a já ho poprosil, jestli by mi Karel Gott neposlal podepsanou kartičku. On mi ji poslal dokonce s věnováním ,,Čessnymu“. Odepsal jsem mu, že velice děkuji a projevil zájem se s Karlem Gottem setkat. Poslal mi na sebe telefonní kontakt, že se domluvíme, až bude Karel Gott vystupovat někde poblíž. Když jsem se dozvěděl o jeho vystoupení v Chomutově, zavolal jsem mu a on to domluvil dokonce tak, že jsem předběhl všechny zástupy fanoušků a šel za ním přímo do šatny. Tenhle zážitek už mi nikdo nevezme.

    • Jak si prožíval jeho úmrtí v říjnu minulého roku? Jak ses s ním rozloučil?

Už jsem na to byl připraven. Když se uzdravil po rakovině, byla to dobrá zpráva, ale všichni jsme věděli, že už mu bude osmdesát let. Poté, co oznámil, že má akutní leukémii, jsem si řekl, že už je to asi hodně špatné.

V den, kdy se to stalo, jsem byl zrovna v práci. Zpráv o jeho smrti byl plný internet i televize, ale mě to pořád nedocházelo. Druhý den večer jsem seděl u počítače a padlo to na mě. A co teď? Co budu dělat? Mám dál zpívat jeho písně? Vždyť právě Karel Gott byl tím, díky němuž jsem si stoupl před mikrofon. Nechtěl jsem mu udělat špatný odkaz. Lidé v mém okolí mě ale přesvědčili o tom, že bych měl Karla zpívat dál.

Není ale den, kdy bych si na něj nevzpomněl. Tento člověk tu hrozně chybí. Táhl českou popovou scénu a když odešel, přijde mi, že se všechno zastavilo. Najednou je obrovská díra a já si nemyslím, že by ještě někdy přišel někdo jako on.

Proto jsem řekl, že když už se s ním mám rozloučit, tak pořádně a se ctí a vznikla píseň ,,Tóny nehasnou“, která vyšla v listopadu.

,,Taťánek“

    • Mohl bys vybrat jednu skladbu, která je ti nejbližší?

Moje srdcovka, i proto, že ji zpívám ve stejné tónině jako Karel Gott, je píseň ,,Svým láskám stloukám kříž“. Je to méně známá píseň z roku 1994.

• A nějaká, která není od Karla?

Když bych měl vybrat mému srdci nejbližší píseň, která není od Karla Gotta, byl by to ,,Můj rodný dům“ od Pavla Bobka. Já mám totiž velice blízký vztah se svým tátou. Jako jsou ,,mamánci“, tak já jsem ,,taťánek“ (smích). Já to přiznám. Na začátku písně je taková rozprava s otcem a poté v ní zaznívá, jak si bůh k sobě tátu vzal. Je to pro mě velmi silné.

    • Ty preferuješ hlavně české a slovenské písně. Zpíváš i anglicky?

Já byl němčinář, takže angličtina mi byla vždycky vzdálená. Mám ale i pár anglických písní. Takové ty známé fláky. Angličtinu jsem si musel naposlouchat. Občas jsem se poradil s kamarády, jak se které slůvku vyslovuje.

Německé písničky ale nemám. To je hrozně tvrdej a ošklivej jazyk (smích). Karel má sice hezký písničky v němčině. Jsou hezky nahrané a nazpívané, ale jsou německy (smích).

    • Prozradil si, že skládáš vlastní texty, ale co hudba?

Hudba se mi nikdy složit nepodařila. Nejde mi složit melodie, ale vlastní píseň bych strašně chtěl. Myslím si, že teď je ten čas. S Tomášem už začínáme něco vytvářet. Že on složí hudbu a já napíšu text. Možná to vyjde.

Jsem velký romantik. Psával jsem holkám i básničky (smích). Složil jsem také písně přímo na míru pro konkrétního člověka. Ale vždy na nějakou známou melodii.

Text, na který jsem nejvíc pyšný, byl na písničku ,,Sen kovbojů“ ze Zdivočelé země a napsal jsem ho pro mého synka Honzíka k jeho prvním narozeninám.

    • Jací lidé tvoří na koncertech tvoje publikum?

Určitě to jsou moji nejbližší kamarádi a známí. Pozvu vždycky i lidi v mém okolí. Jsou ale i takoví, kteří jdou zrovna okolo a druhý den už mi posílají žádosti o přátelství a ptají se mě, jestli bych jim třeba nezazpíval na svatbě nebo na oslavě.

    • Kde nejčastěji vystupuješ a kde tě můžeme v nejbližší době vidět?

Právě třeba v Piváriu Zlatý Chmel, také v nedávno otevřeném Párty salónu Moskva, na maturitních plesech, v žateckém městském divadle jsem zpíval na akci Dívka roku, na dětských dnech, personálních večírcích,... Kromě Žatce jsem zpíval v Postoloprtech, Bitozevsi a každý rok jezdím také do Skupic na pouť.

26. září jsem také pozvaný do Párty salónu Moskva na oslavu padesátin kapely Aquarius. Do listopadu si chci dát pauzu, protože čekáme přírůstek do rodiny a v prosinci bych chtěl udělat koncert se zpěvačkou. A od ledna bych chtěl zorganizovat alespoň jednu akci měsíčně v nějakém místním restauračním zařízení.

Pomoc zvířat

    • Zaregistrovala jsem, že si se pustil také do charitativních akcí na pomoc zvířat…

Ano, já mám ke zvířatům velice kladný vztah. Hlavně k pejskům. Není zvíře, které bych neměl rád, i když se štítím pavouků (smích).

Měl jsem zase spontánní nápad. Na sociálních sítích se to hemží smutnými obrázky týraných a opuštěných zvířat. Řekl jsem si, co takhle udělat koncert, který podpoří útulky? Jelikož ale nemohu vybírat peníze na dobrou věc sám, spojil jsem se s Nadačním fondem Slza zvířat. Příští týden mě čeká vystoupení na koncertě tohoto nadačního fondu, na který jsem pozvaný jako host.

Měli jsme na letošek naplánovaný i koncert v Chrámu chmele a piva. Zpíval bych já, ale přidávali se i další lidé, kteří by vystoupili. Ti, kteří mají rádi zvířata a podpořili by svou účastí dobrou věc. Mělo to být v květnu, ale zabránil tomu koronavirus. Snad to vyjde příští rok.

    • Čessny, co tě vlastně živí?

Živí mě práce (smích). Dělám zástupce vedoucího ve skladu. V logistice pracuji už osm let. Chodím normálně na směny do práce a zpěv je jen můj koníček.

    • Co říkáš na talentové soutěže, kterými se to u nás jen hemží. Nenapadlo tě se do nějaké přihlásit?

Před sedmi lety nás má tehdejší přítelkyně přihlásila do Hlasu Československa jako pěvecké duo. Když mi to oznamovala, tak jsem byl v práci a v první chvíli jsem si myslel, že si dělá srandu (smích). Přesvědčila mě, že bude sranda a já jsem pro každou legraci, tak jsem do toho šel. Říkal jsem si, co se může stát? Maximálně nás vyhodí (smích).

Když jsme přicházeli, všichni měli na prsou přilepená čísla a já slyšel, jak se rozezpívávají a v duchu si pomyslel, co tam dělám (smích).

V talentové soutěži to funguje tak, že jsou dvě poroty. Jdeš do první, postoupíš do druhý a když tě pustí, tak jdeš teprve do televize. Není to hned. Nám se jako pěveckému duu podařilo postoupit z té první poroty do druhé, což jsem vůbec nečekal a měl jsem z toho obrovskou radost. Bylo nám řečeno, že zpíváme dobře, že je to takový dobrý střed, ať se zpěvu věnujeme, ale že na soutěž to není. Musel jsem kritiku uznat, protože tam skutečně byli zpěváci jiného formátu. Mě to ale bohatě stačilo.

Sám za sebe do talentové soutěže jít nepotřebuji, protože jsem si svůj sen už splnil. Kdybys mi před deseti lety řekla, že budu zpívat před lidmi na celovečerních akcích, svatbách a jako host na koncertech, nevěřil bych tomu. Popravdě ani talentové soutěže moc nesleduji (smích).

    • Jak trénuješ zpěv? Čím pečuješ o své hlasivky?

Když se blíží vystoupení a je třeba zima, tak lítám pořád v šále (smích). I na noc nosím šálu. Přítelkyně se mi vždycky směje (smích). Ale když se ráno člověk probudí s bolestí v krku, je konec. Co mě trápí víc, je alergie. I v létě se musím hlídat.

V den, kdy mám vystoupení, si ráno broukám, odpoledne je zvuková zkouška, kde už se rozezpívávám. Pak jedu domu, jdu do sprchy a tam se mi strašně dobře zpívá! Pak už to nechám v klidu a před vystoupením si koupím nealkoholické pivo, protože pivo je na hlasivky boží!

    • Řekl si, že sis svůj hudební sen už splnil. Je ale něco, co bys rád v hudební branži ještě dokázal?

Všechno samozřejmě naplněné není. Já si hlavně přeji, aby mi to dlouho zpívalo a počet hudebních akcí se stupňoval.

Svůj cíl si dávám vždy před začátkem každého vystoupení. Vždy se snažím o to, aby mé publikum odcházelo z koncertů spokojené.

Děkuji za rozhovor.

Hedvika Mašková