Ten dělá to a ten zas tohle. Výcvik psa není věda. Základem je poslušnost a respektování jiných psů

ZELENÁ/CHOMUTOV (tos) – Momentálně asi patří k nejznámějším „pejskařům“ u nás, protože jeho jméno se v posledních týdnech mnohokrát objevilo v nejrůznějších médiích. Řeč je o Karlu Šplíchalovi ze Zelené, jenž byl spolu se svým labradorským retrívrem Jerrym jedním z pěti českých kynologů–záchranářů, kteří pomáhali hledat oběti po srpnovém výbuchu v přístavním skladišti v Bejrútu. Přitom ještě před pár lety byl nakrátko ostříhaný chlapík jen „obyčejným“ manažerem v informačních technologiích a ve volném čase velitelem družstva dobrovolných hasičů v Málkově. Jak se stalo, že dnes osmatřicetiletý psovod a jeho čtyřnohý parťák létají na zahraniční záchranné mise?

Jak říká, došlo k tomu úplnou náhodou, když si v roce 2012 pořídil svého prvního psa – čokoládově zbarveného labradora Jerryho ze Staré Výšiny. Když bylo štěně tři měsíce staré, zašel s ním na „cvičák“ kynologického klubu na Březenecké v Chomutově, aby se jeho mazlík naučil základní poslušnosti a socializoval se při styku s ostatními psy. A protože se na Březenecké záchranářství dlouhodobě věnují, nachomýtl se Karel Šplíchal ke cvičení na Druhém mlýně, kde poprvé viděl, jak pes našel v polozbořené budově člověka. „Úplně mě to dostalo. A věděl jsem, že tohle bude Jerry jednou také umět. Začali jsme proto trénovat a skládat potřebné zkoušky v Záchranné brigádě kynologů Ústeckého kraje,“ vzpomíná chovatel.

Výcvik prý usnadnila skutečnost, že Jerry je extrémně žravý a za „kus žvance“ je ochoten udělat téměř cokoli. „V žertu říkám, že pes se cvičí sám. Vztah >správně vykonaný úkol rovná se žrádlo< chápe dokonale,“ usmívá se psovod. I tak dvojice v začátcích cvičila dvakrát až pětkrát týdně a s náplní výcviku radili zkušenější kolegové. Ve čtyřech letech Jerry „složil maturitu“ – získal atest pro vyhledávání v sutinách, což je jeho hlavní disciplína. Zanedlouho ho doplnil i atestem na plošné vyhledávání, které zahrnuje například pátrání po lidech, kteří se ztratí v lese a podobně. Získaná způsobilost se musí každé dva roky obhajovat. „Po získání atestů jsem požádal o přijetí do českého USAR týmu, což je tým pro vyhledávání a záchranu osob v zastavěných oblastech (Urban Search And Rescue),“ vysvětluje psovod. Členem týmu se stal po absolvování mnoha povinných očkování a psychotestů. Až do letoška Karel Šplíchal s Jerrym zasahovali na našem území a vloni mimo jiné stihli zvítězit na Mistrovství ČR záchranných psů a psovodů složek integrovaného záchranného systému, které pořádá Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru. Jerry s páníčkem byli první ve vyhledávání v sutinách a spolu s týmovým kolegou, který bodoval v plošném vyhledávání, získali mistrovský titul i v družstvech.

Vloni na podzim Karel Šplíchal už už vycestoval na svou první zahraniční misi s USAR týmem do Albánie, ale výjezd se nakonec neuskutečnil. Až letos v létě mu v půl osmé ráno cestou do práce zazvonil telefon: „Došlo k obrovskému výbuchu v Bejrútu. Jsi schopen být v poledne v Praze?“ Psovod odvětil, že ano, zabaleno měl od neuskutečněné albánské mise už půl roku všechno, co potřeboval. Po telefonu se omluvil v zaměstnání, zrušil naplánované schůzky a v půl deváté byl společně se psím parťákem připraven na odvoz do Prahy. Na místě 36členný záchranářský tým se čtyřmi profesionálními hasiči–psovody a jedním psovodem–dobrovolníkem ze Zelené přistál den po neštěstí. „Z letiště jsme jeli na základnu vzdálenou od přístavu asi tři kilometry; a i v takové dálce tlaková vlna vybila všechna okna. Výbuch to musel být strašlivý, říkal jsem si, že počty obětí půjdou do tisíců,“ vzpomíná záchranář.

Přes děsivý obraz v přístavu a okolí Češi nakonec žádnou mrtvou ani živou oběť nenašli, všude prý ale bylo plno střepů skla a krve. Oficiální počet mrtvých se ustálil na počtu 220, což Karel Šplíchal pokládá málem za zázrak; k explozi totiž došlo v pozdním odpoledni, kdy byl přístav téměř vylidněný. A co bylo podle něj v Bejrútu nejhorší? „Určitě vysoké teploty a vlhkost, pod nohama se nám roztékal asfalt. Psi na to nejsou zvyklí, a tak jsme museli zkracovat doby nasazení. V běžných podmínkách dokáží pracovat 20 minut v kuse a není problém čas v případě potřeby natáhnout na půlhodinu. Ale v Bejrútu jsme cykly museli zkrátit na 10 minut nasazení a půlhodinu odpočinku,“ přibližuje psovod.

Po návratu z Libanonu český USAR tým putoval nejdřív do karantény. Potom jej přijal Jan Hamáček a všechny jeho členy vyznamenal Medailí ministra vnitra. Uznalého poplácání se od něj dočkal i Jerry. „Cením si toho, protože jde o ocenění, jaké se běžně nerozdává,“ okomentoval vyznamenání Karel Šplíchal. Ministerské medaile ovšem nejsou důvodem, proč se záchranářskou kynologií zabývá. „Proč se tomu věnuji? Asi by mi chyběl ten adrenalin a pocit, že dělám něco dobrého pro lidi. Prostě mě to baví,“ krčí rameny.

A jakou univerzální radu by dal všem milovníkům psů nejlepší kynolog–záchranář v ČR pro rok 2019? „To je jednoduché – úplně každý pes by měl zvládnout základní poslušnost a umění adekvátně se chovat v přítomnosti jiných psů. Svého mazlíka můžeme mít sebevíc rádi, ale bez výcviku se tyto dovednosti nenaučí. Potom, bohužel, v novinách čteme senzační titulky, že pes napadl dítě, dospělého člověka či jiného psa. Poslušnost a socializace jsou základ.“