Šéf horské služby: Úrazy v létě bývají často horší, než v zimě

KRUŠNÉ HORY (tos) — Jeden dlouletý člen Horské služby (HS) z Jizerských hor nedávno v rozhovoru s televizní moderátorkou Alenou Zárybnickou přiznal, že k horskému záchranářství jej přivedl film Jak vytrhnout velrybě stoličku, který viděl jako dítě. Náčelník Horské služby Krušné hory Miroslav Račko k tomu s úsměvem poznamenává, že v jeho případě nebyl na vině film, nýbrž jeho koníčky. Nedá se ovšem tvrdit, že jeho cesta k současnému povolání byla přímá — dnes 40letý záchranář původně vystudoval bakalářský program v oboru Kybernetika a řídící technika na Západočeské univerzitě v Plzni. Dobrovolným členem Horské služby se stal ve svých pětadvaceti v roce 2005. Profesionálem je od roku 2009. Roční působení ve funkci náčelníka oslaví příští měsíc.

A co jej tedy do řad HS přivedlo? „Od mala jsem byl sportovcem a především lyžarem. No a právě na kopcích jsem viděl tehdy ještě ne kolegy v červených bundách, jak pomáhají lidem, kterým se něco stalo. Bylo vidět, že to vyžaduje i jistou dávku umění se svoznými prostředky a tak. Hned mi bylo jasné, že se musí jednat o partu super lidí. To jsem prostě obdivoval. Moje začátky u horské služby na Stříbrné provázel kolega a kamarád, který již nežije. Byl to chlapík, který měl velké srdce a obrovsky jsem si ho vážil a vážím dodnes,“ vzpomíná na své začátky šťastně ženatý otec dvou dětí.

Jedním z velkých benefitů práce u Horské služby je prý to, že zaměstnání je zároveň jeho koníčkem. Dalším plusem je skutečnost, že nejde o činnost monotónní a nezajímavou, ale právě naopak. Profesionální zaměstnanci slouží celý rok, dobrovolníci o víkendech v létě a v zimě. Všichni jsou nositeli stejného odznaku a absolvovali stejný přijímací proces; výcvik člena horské služby prý mimochodem trvá déle, než výcvik kosmonauta. Profesionální člen vždy vzejde ze člena dobrovolného. „Činnost HS je velmi obsáhlá a tím, alespoň z mého pohledu, dost zajímavá. Stěžejní je záchranařina samotná — ať už v letním či zimním období —, kdy se slouží podle rozpisů služeb na daných výjezdových stanovištích. Kromě záchranné činnosti se věnujeme prevenci, výcviku, službám v terénu, což zahrnuje hlídkovou a metodickou činnost, fyzickou přípravu... Je toho poměrně dost. V mém případě je do toho zakomponované řízení oblasti, různá jednání a administrativa, které bohužel stále více přibývá.“ vypočítává krušnohorský náčelník.

K jakým zásahům členové horské služby vyjíždějí nejčastěji? V letním období se prý jedná především o řešení úrazů na kolech, což jsou asi dvě třetiny zásahů, v zimním období pak logicky nejčastěji poranění lyžařů, snowboarďáků, běžkařů, ale i úrazy při jiných činnostech. „Řekl bych, že závažnější poranění začínají být při sjezdech na kolech, pády jsou tvrdší nekoordinovanější. Při pádu na lyžích přeci jen máte více možností, jak ho zkoordinovat,“ komentuje Miroslav Račko rozdíl mezi letní a zimní úrazovostí.

Je-li požádán o nějakou „kuriózní historku“ z výjezdu, pokrčí s úsměvem rameny: „Kuriózní situace? Ty jsou většinou mimo zásahy a je při nich velká legrace. Ale asi bude lepší je nepublikovat,“ říká tajemně. Stejně tak nechce komentovat nějaký konkrétní zásah, na který by rád nebo naopak nerad vzpomínal. „Špatně se vzpomíná na zásahy, kde to skončí tragicky. Ale i to k naší práci a k životu patří. Vždycky naopak potěší, když si někdo třeba dodatečně vzpomene a pošle dík, že je rád za naší práci a pomoc, že mu vše dobře dopadlo. Taková zpětná vazba člověku udělá radost,“ říká.

Co dobrého mu tedy práce u horské služby dává a co mu naopak bere? „Dobrý pocit mi dává vědomí, že jsem někomu pomohl. Stejně tak je to jistá míra svobody a pohyb v terénu, který toto zaměstnání umožňuje. Mám zkrátka dobrý pocit z toho, když věci mají smysl. Na druhou stranu je to časově velmi náročné povolání, tedy je tím zasažena moje rodina. To mi práce u horské služby bere,“ zamýšlí se náčelník.

Abychom článek zakončili optimisticky, existuje nějaká univerzální rada, kterou může zkušený horal návštěvníkům hor dál? Miroslav Račko má tuto: „Má rada pro návštěvníky Krušných hor zní, aby si svůj zdejší pobyt a aktivity užili a nepřeceňovali své síly, protože naše hory mají co nabídnout, ale nesmí se zapomínat, že jsou to také kopce, které umí nepřipravené překvapit a dostat do nesnází.“

1. foto: I oblastní náčelník horské služby musí trénovat. Snímek je z výstupu na nejvyšší horu Vysokých Tater — Gerlachovský štít —, který v září tohoto roku Miroslav Račko absolvoval v rámci cvičitelského kurzu Horské služby ČR.

2. foto: Miroslav Račko se svými dětmi — Lukášem (11) a Alenou (13) — při přípravě na loňskou zimní sezónu. Foto: Archiv M. Račka (2×)