Historie fotbalového klubu Louny: Klub Meteor Louny před druhou světovou válkou

Veškeré schůze se konaly na místech, která byla zrovna k dispozici, jako například v domácích prostorech některých z chlapců či ve volné přírodě. Stále se hrála nová a nová utkání a tým začínal mít dobrou kvalitu.

O klubu se začalo povídat mezi lidmi a to přilákalo mnoho nových členů, které neodradila ani skutečnost, že se zápasy hrály ve vlastních tričkách a botách, v kterých každý přišel. Příchodem nových hráčů a členů se začala tvořit a zlepšovat i finanční stránka. S tou započalo vybírání příspěvků od každého na vlastní míče, které byly vzápětí zakoupeny. Nadšení pro klub rostlo a s končícím rokem 1922 už členové pomýšleli i na vlastní sadu dresů. Neorganizované působení už nebylo pro některé žádným posunem vpřed, a proto bylo rozhodnuto pro fungování na oficiální klubové sféře. Na tento čin bylo ale potřeba klubových stanov. O tvorbě stanov té době vypověděl Josef Fára: „Netřeba podotýkat, že jako mladí chlapci jsme neměli vůbec žádných zkušeností a tak jsem opisoval stanovy od různých klubů okolních“. I přes zdárné sepsání klubových stanov nedošlo k jejich podání. Tyto projevy a činnosti mladých chlapců nedaly spát takzvaným přátelům sportu a docházelo k zastrašování a nakonec i udání za porušení spolkového zákona. Chlapci, jako nováčci v tomto organizovaném fotbalovém světě, se nechali lehce zastrašit lidmi, kterým už se jednou touto metodou povedlo zničit fotbalový klub a to AFK Sparta Louny. Většina od snahy fungování klubu upustila. Hráči využili nově působícího, už dříve zmíněného, klubu SK Louny a odešli za organizovaným fotbalem. I ostatní členové co zůstali, hráli za jiné kluby, ale zároveň se věnovali i činnostem svého neorganizovaného klubu. Meteor Louny tedy i přes tyto nepříjemnosti dále fungoval. Rok 1923 přinesl místo za-řazení do Severo-západočeské župy a činností v organizovaném fotbale akorát návrat na úplný začátek. 

V zaznamenaném vyprávění Lubomíra Růžičky jsme se dozvěděli, že tým tvořila jen jedenáctka hráčů a všichni dělali, co bylo v je-jich silách, aby klub udrželi. Následný rok 1925 už byl opět zdárným rozmachem klubu. Tým se rozrostl a získával na kvalitě. Ně-kteří hráči, kteří odešli do SK Louny, se dokonce začali vracet a hráči jako například Josef Fára, kteří hráli i za jiné kluby, ale činnosti pro Meteor nadále vykonávali, upustili od jiných klubů a soustředili se pouze na hru a činnost v Meteoru Louny. Klub tedy pomalu navázal na svou dřívější činnost. Zakoupeny byly dokonce i dvě sady dresů v červenobílých barvách. Ostatní výbava byla postupně doplňována. Se vším pozitivním rostl i kapitál klubu. S ušetřenými finance-mi přišla členům myšlenka na nový pokus o řádnou organizaci klubu. Opět k tomu bylo potřeba vytvořit stanovy. Ty už byly sepsány dříve, při prvním pokusu o zařazení do župní soutěže. Základ pro stanovy tedy byl, stačilo ho jen doplnit o zbývající formálnosti, které byly získány, stejně jako předchozí, od okolních klubů. Minulost se bohužel znovu opakovala. Ani v tomto roce, roce 1927, se Meteor Louny do župní soutěže nedostal. Pro tentokrát přišel odpor od klubů, které už nějakou dobu v Lounech fungovaly a nechtěly ve městě třetí velký klub, který by jim mohl konkurovat ve stejné soutěži. Hlavními kluby reprezentující Louny v té době byly Čechie a SK Louny. Tyto věčné nástrahy a boje proti Meteoru znechutily snahu skoro všem hráčům. Postupně začali odcházet do okolních klubů a tím dostali Meteor na dno. Věrní členové a hráči byli pryč a přicházela pouze hrstka mladých, kteří nebyli tak zapálení, aby klub udrželi v chodu. Klub držely pohromadě už jen občasné rady a výpomoc od starších bývalých členů, které i přes svůj odchod srdce stále táhlo zpět, aspoň jako pomocnou ruku. Drobná výpomoc, ale nebyla dostačující.