Rozhovor se stříbrnou osobností ankety. I od cizích slýchám, že jsem ,,sakra patriot“, říká s úsměvem starostka Hamousová

Pokračujeme v rozhovorech s osobnostmi, jež se umístily na prvních třech pozicích ankety ,,Osobnost Žatce 1990-2020“, která letos v našich/vašich novinách probíhala. Tento týden nabízíme rozhovor s nejdéle působící starostkou města Žatec Zdeňkou Hamousovou, která obsadila druhé místo.

• V anketě ,,Osobnost Žatce 1990-2020“, tedy osobnost novodobé žatecké historie, jste se umístila na druhém místě. Jaká byla vaše reakce, když jste se dozvěděla? Sledovala jste průběh ankety?

Byla jsem velmi potěšená a současně i překvapená. Chtěla bych touto cestou poděkovat všem, kteří mi dali své hlasy. Cením si toho.

Současně, když se člověk dostane do pozice nějakého ocenění, tak ho to zavazuje. Mám potom obavu, aby lidé nebyli zklamaní z mého dalšího působení. Ocenění vašich čtenářů je pro mě tedy jakousi motivací.

• Sledovala jste průběh ankety?

Postřehla jsem, že je anketa vyhlášená, ale průběžně jsem ji nesledovala. Věděla jsem, že je dlouhodobější, z čehož jsem byla potěšená. Krátkodobé ankety totiž vypovídají jen o tom, co je zrovna aktuální.

Během ankety mi pár lidí napsalo, že mi dali hlas, a o to více jsem byla překvapená, že se vám podařilo zájem lidí udržet delší dobu.

Upřímně musím říci, čekala jsem, když anketa probíhala za tak dlouhé období, že se v čele umístí jiné osobnosti.

• Jak by tedy podle vás vypadala vítězná trojice?

Za mě, když vidím rukopis města, který chceme do budoucna mít a který současně vychází z naší historie, bych v popředí viděla architekta Jiřího Vaníčka. Kdyby se umístil mezi prvními třemi, byla bych opravdu spokojená.

• Proč si myslíte, že jste právě vy získala od našich čtenářů tolik hlasů, které vás posunuly až do čela našeho seznamu? Jak si vysvětlujete svou popularitu?

Nad tím jsem se vůbec nezamýšlela (smích). Otázka mě proto zaskočila.

Já mám hrozně ráda lidi a naše město. A myslím si, že je to z mého přístupu cítit. Vždycky bychom totiž měli hledět nejen na rozvoj, ale také na pohodu ve městě i našem nejbližším okolí.

• Povězte, jaký je váš vztah k Žatci?

Můj vztah k Žatci je umocněn tím, že můj muž, který byl žateckým rodákem, město hrozně moc miloval! Nevynechal jedinou příležitost, když byly dny otevřených dveří, dny památek a podobné akce.

Bydleli jsme na náměstí Svobody nad lékárnou a okno v ložnici jsme měli s výhledem na centrum města. Tam měl můj muž svůj pracovní stůl a každý večer si prohlížel radnici.

• Vy ale nejste žateckou rodačkou. Kde jste se narodila a kdy a za jakých okolností jste se přestěhovala do Žatce?

I když nejsem žatecká rodačka, žiji tu od dětství. Narodila jsem s v Příbrami, ale jelikož tatínek pracoval na vojenském letišti, dostali jsme se do Žatce. Bydleli jsme v Podměstí U Jezu, takže jsem v Žatci vyrůstala od školních let.   

• Co vás vedlo k rozhodnutí vstoupit do politiky?

Já nikdy neměla ambice figurovat v politice. S politikou města mě částečně propojil můj muž. Když byly první volby po změně režimu, můj muž dostal přes šest tisíc hlasů a nám volali lidé, že nechtějí, aby přestal působit v nemocnici. Současně nechápali, že nechce dělat starostu (smích). Byl v zastupitelstvu, a jelikož byl velmi pracovně vytí-žen, já už tehdy studovala materiály do zastupitelstva, dělala mu report, vypíchla důležité věci, takže měl ve mně asistentku v prostudování a přípravě na zastupitelstvo (smích). Věci mě zajímaly a pořád zajímají.

Jsem takové povahy, že ráda organizuji a pomáhám druhým. Přirozeně jsem svými aktivitami a organizacemi nejrůznějších akcí rozšiřovala záběr oslovovaných lidí od menšího kolektivu přátel a kolegů na pracovišti až k širší veřejnosti.

• Občané města vás znají především jako dlouholetou starostku. Vy jste ale nešla do politiky s těmi ambicemi v Žatci něco měnit a dávat do pořádku?

Vůbec ne. Nějak to vyplynulo. Oslovili mě, šla jsem na kandidátku a stala se členkou zastupitelstva. První čtyři roky jsem byla v zastupitelstvu a dva roky z toho také v radě města.

Tenkrát mě oslovil Vláďa Valeš na kandidátku. Ani nevím, za koho jsem tehdy kandidovala (smích). Přiznám se, že volby nijak neprožívám a moc nesleduji, takže mě poté překvapil sdělením, že jsem dostala dost hlasů a stala se členkou zastupitelstva.

• A kdy to bylo?

To mohlo být někdy v roce 2006. V tom roce byl jako starosta zvolen Erich Knoblauch.

• V současnosti jste vlastně nejdéle působící starostkou Žatce a možná i jedinou starostkou v historii. Jak je to dlouho?

Ano, myslím si, že žena nikdy starostkou nebyla. Já působím ve funkci od roku 2010.

• Co se za dobu, kdy jste ve funkci starostky například povedlo? Z čeho máte radost?

Za působení na radnici dávám význam na-příklad komunikaci s lidmi - otevření možnosti lidí ke spolurozhodování ve městě a setkávání s veřejností, kdy se například prezentují a projednávají investiční akce. To se dříve vůbec nedělalo.

Jsem ráda, když chodí lidé na zastupitelstvo, protože čím více lidí přijde, informace se dostanou k většímu počtu obyvatel. Když lidé přijdou na jednání, těší mě to, i když veřejnost většinou přichází z důvodu, že chce něco kritizovat. Ale současně si při kritizování můžeme problém vypovědět a občané zjistí a někdy jsou překvapeni, že je-jich problém má širší souvislosti, které si nepropojili nebo o nich nevědí.

V minulém volebním období také začala vznikat sdružení a spolky, jejichž činnost velice kladně kvituji. Jde o lidi, kteří se chtějí podílet, což je prima. Iniciativa od lidí je například ve vyspělých zemích na západě ú-plně běžná. U nás jsou lidé občas zbytečně moc útoční. Snažím se, abychom si vše vyříkali slušně a hledali společnou cestu.

• Stává se také, že vás občané přijdou pochválit?

Lidé také chválí, ale převažují kritické telefonáty. Ty se však týkají jednotlivých problémů.

• Za vašeho působení se začalo také hodně využívat dotačních příležitostí. Je to tak?

Ano, když jsem se stala starostkou, dotace teprve začínaly. Jediná, ale významná dotace, která byla rozpracovaná, byl Chrám chmele a piva. Pak jsme začali využívat další dotace, a to hodně! V dotační oblasti jsem stále aktivní.

• Jako město jsme navíc v získávání dotací úspěšní, že?

Ano, jsme úspěšní. Zvykli jsme si na to být úspěšnými žadateli (smích).

Pořád sleduji nové dotační tituly. I ty, které nejsou úplně obvyklé. Dotace mě zajímají a jsem často iniciátorem k tomu, abychom výzvu ověřili.

Dotace bývá podnět k některým akcím. Když víme, že dostaneme více než padesát procent nebo dokonce osmdesát, proč do toho nejít? Jedná se přeci jen o velká procenta podpor.

• Za své dlouhé působení na radnici již můžete porovnávat. Jaké složení rady a zastupitelstva je podle vás nejideálnější?

Musím říci, že preferuji spíše podnikatelské složení zastupitelstva a rady, protože vzletné řeči umí skoro každý, ale je potřeba řeči doprovodit také činy.

Vidím rovněž, jak se mění filozofie přístupu zastupitelů a radních. Byly například doby, kdy převažoval názor, že by město nemělo vlastnit nic jiného než budovu radnice. Naštěstí nám některé domy v centru zůstaly a máme vliv na to, co v nich bude a jak mají vypadat. To se týká i pozemků. Zastávám názor strategické pozemky města neprodávat.

Změnu vidím i v pohledu na životní pro-středí a odpady. Dříve se uplatňoval pří-stup, aby byly náklady na odpadové hospodářství co nejmenší. Je třeba si uvědomit, že když chceme více třídit a chceme, aby kontejnery nerušily vzhled města, něco to stojí. Názory se v tomto ohledu posunuly dál, což je dobře.

Posun vidím i v opravách komunikací a budov. Na opravy komunikací se v mých začátcích třeba dávala částka milion až milion a půl. Dnes jsme na deseti a více milionech. A přitom máme ve městě komunikace, které jsou stále ve špatném stavu. Kdysi se ani nedávalo tolik peněz do sportu. I v tomto ohledu zastupitelé pootočili. Sport je jedna věc, ale za ním jsou zá-roveň spokojení lidé ve městě. Za vynaloženou cifrou se musí vidět další přínosy.

Také si pamatuji, když jsme ve městě budovali nová dětská hřišťátka. Dnes už potřebují inovovat. V minulosti žateckého rozpočtu se rovněž nejednalo o téma, do kterého by se mělo investovat. Teď už jsme ale zase zpátky ve fázi, kdy je potřeba je oživit a budovat jinde.

Pamatuji také změnu názoru na cyklostezku. Před lety byl v Žatci celorepublikový sněm urbanistů. Při úvodní prezentaci v divadle jsem uváděla, že máme krásnou řeku přímo ve městě, ale její potenciál teprve čeká na využití. Začali jsme její potenciál rozvíjet, uvažovat o investicích ,,u řeky“ nebylo dříve zvykem. Při myšlence první etapy cyklostezky, na které měl velký podíl Honza Novotný, se rozhodovalo, kam vložit peníze. V tu dobu ,,hořela“ střecha kapucínského kláštera, která byla ve špatném stavu. Někteří zastupitelé upřednostňovali opravu střechy, protože v případě těžké zimy by se mohla propadnout a škody by byly nevratné. Střecha kláštera nakonec stála osm milionů a opravila se v několika etapách. Naučili jsme se, že etapizace celkem dobře funguje. Když se jedná o nákladnou investici, může se rozdělit na etapy. Vypadá to lépe opticky, protože se nevydá naráz velká suma peněz a lze pracovat ještě na dalším tématu. Navíc, když se dodělá první etapa, většinou se pokračuje. I zde je vidět vývoj v uvažování zastupitelstva.

• A co byste vlastně řekla o Žatečanech. Jací jsme?

Myslím si, že jsme srdcaři. Lidé to o nás říkají. I od cizích často slýchám, že jsem ,,sakra patriot“!

Před lety, kdy u nás probíhalo národní za-hájení Dnů evropského dědictví, k nám přijeli nejrůznější hosté z celé republiky. Někdo z hostů referoval o tom, že je v Písku nově opravená budova tamější sladovny. Já dodala, že máme také sladovnu a její rekonstrukce byla náročnější než v Písku a stejným srovnávacím přístupem jsem vyzdvihovala naše pamětihodnosti a jedinečnost (smích). Nešlo to jinak. Žatec je prostě his-torické město a má spoustu ,,nej“, která předčí památky z jiných měst. I naše městské divadlo je starší než Národní divadlo, což je další trumf, i když nikoho trumfovat nechceme (smích). Je to jen doklad naší bohaté historie.

V pozici starostky pro mě bylo také dost důležité setkání s vysídlenci ze Žatecka, kteří odešli do Německa. Dostala jsem od nich pozvání, abych je navštívila, i když mi někteří říkali, že si mám rozmyslet, zda tam vůbec pojedu. Řekla jsem si, že jako zástupce města a oblasti, ze které oni odešli, se jedu představit a vezla jim ukázat fotky, jak město vypadá a chtěla jim říci, jaké jsou naše plány v rozvoji města. Tam jsem viděla, jak i oni mají k Žatci velice silnou vazbu. Sama vnímám, jak se s postupem času a také věku vlastnosti a citové vazby více profilují a umocňují. Odpadá to negativní a zůstávají jen hezké vjemy. Žatecké ,,srdcařství“ si i lidé brali při odchodu sebou a je tam pořád s nimi.

• Jaké jsou další silné stránky Žatce?

Žatec má spoustu předností. Mohu srovnávat, a to i díky kontaktům ze Senátu a pozic z jiných měst.

Samozřejmě je to naše chmelařská historie. Žatec byl hrozně bohaté město a také měl štěstí, že v historii ve vedení města stáli osvícení lidé. Měl obrovské štěstí na odborníky ve svých oborech, díky nimž se pyšníme překrásnou architekturou, ale také umělecky a kvalitně koncipovanými parky. Tradice města jsme uchopili a chceme jim dát oficiální formát. Už jsme ušli spoustu kroků k zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO.

Chmelařství a chmelaři jsou součástí našeho města. Chmelaři spoluvytvářejí naše dějiny, ač na vznik chmelařství měla v počátku vliv příroda a hledání způsobu obživy. V současnosti je spojeno s výzkumem a šlechtitelstvím a jsem hrozně ráda, že zde v Žatci máme Chmelařský institut. Vědec-kost je nadstavbou a ukázkou profesionality v oboru. Rovněž je zárukou dobré budoucnosti, protože obor nezanikne a zůstane světový. Jsem rovněž ráda, že máme v tomto jedinečnost.

• Chcete říct, že bez chmele by nebyl Žatec?

Nebyl by tím, čím je. Je to propojené, a to řeknou i chmelaři. Žatec potřebuje chmel a chmel potřebuje Žatec. Historie nám to po-tvrdila.

• A další přednosti, které máme například oproti jiným městům v okolí?

Žatci zůstal velký benefit, kterým je nemocnice - zdravotnictví. V Lounech, kde skončila akutní lůžková péče, vidí, jaký je to pro město a region handicap.

Nemocnici se podařilo díky přístupu zastupitelů za minulá léta udržet. Ano, současně je to i závazek, který odčerpává městu peníze. Kdyby však činnost nemocnice skončila, bylo by to velké mínus, a to i z důvodu, že v Žatci jsou lokality, které se budou v příštích letech rozvíjet. Vidíme to již v individuální výstavbě rodinných domů, např. na Kamenném vršku, nyní se spouští padesát parcel směrem k Bezděkovu a přibudou další včetně lokality Na homoli a také bytových domů. Zdravotní infrastruktura pat-ří k žádané občanské vybavenosti.

Svůj význam pro rozvoj má také průmyslová zóna Triangle.

To jste mi nahrála na další otázku. K městu totiž patří i městské části, jako třeba Bezděkov. Myslíte i na ně?

Ano, je pravda, že se dříve do městských částí neinvestovalo. Když jsem začínala, dávalo se do místních částí minimum. Rozvoj tam žádný nebyl. My se jim snažíme dávat smysluplné a znatelné částky, abychom po-stupně zajistili obyvatelům životní stan-dard.

• A naopak, jaké má podle vás Žatec negativa?

Nemáme zrovna nejlepší stavební stav města. Mám na mysli zdejší nemovitosti. Máme tu i řadu vedlejších náměstíček, která jsou krásná, avšak nejsou v dobrém stavu a některá jsou dost zdevastovaná, zanedbaná. Vedeme s architektem občas debaty, zda má smysl rekonstruovat vedlejší náměstí, kde je méně uživatelů a není zde tak čilý život, když nemáme „vymazlené“ náměstí hlavní. Na Nerudově náměstí se ale ukázalo, že to má efekt. Není to sice hmotný efekt, ale má dopad na lokalitu a její obyvatele.

V létě jsem navštívila Liberec, kde v rámci prostupného bydlení rekonstruují byty a přidělují je v rámci sociální práce třeba i bezdomovcům. My touto cestou zatím jít nechceme a myslíme si, že by to nechtěla ani veřejnost. Současně liberečtí uváděli, že mají zkušenost, že čím lépe je prostředí upravené, hezčí, tím si ho lidé více váží.

V Žatci je méně příznivá skladba obyvatel. Na severu Čech není původní obyvatelstvo a žije zde spousta přistěhovalců, kteří ne-mají k městům vztah. Stěžují si na to všichni starostové.

Je to více než dva roky zpátky, kdy jsme vy-užili možnosti v legislativě, a udělali bezdoplatkové zóny, abychom v rámci možností omezili přistěhovávání lidí, kteří Žatci nic nepřináší. Říkám, že tito lidé město jen spotřebovávají a nic pro něj nedělají. Navíc znehodnocují práci druhých.

• V Žatci působila a narodila se řada významných osobností. Které si nejvíc vážíte právě vy? Můžete zabrousit i do historie.

Žatec měl a má spoustu významných osobností. Díky nim je Žatec jedinečným městem s bohatou historií jedinečného významu, který tady prokazatelně a doložitelně je. Vždyť jsme byli v roce 1961 jedním z prvních měst, kde byla vyhlášena městská památková rezervace. Lidé potenciál a hodnotu města znají. Chtějí se o něj starat a předat jeho aktiva a přidanou hodnotu dalším generacím.

Pro mě byl největší osobností můj muž, protože měl skvělý přístup k pacientům, práci, sportu a lidem jako takovým. Kdybychom měli podobných lidí v každém oboru více, žití by tu bylo pohlazením pro všechny.

• Vyjmenujte vaše nejdůležitější okamžiky, nějaké životní mezníky, které považujete za nejvíce klíčové ve vašem osobním a profesním životě?

V osobním životě je to samozřejmě manželství, rodina a děti. Současně jsem měla i to štěstí, že se nám podařilo na pracovišti ve škole, která je pořád mou původní profesí a srdeční záležitostí, vybudovat krásné vztahy.

Největším profesním a současně osobním mezníkem bylo, že jsem opustila pozici ředitelky školy a přesunula se na radnici do nového pracovního kolektivu. Byl to prosinec roku 2010. Je fakt, že to pro mě byl i předěl v osobním životě. My Hamousovi nejsme v rodině zvyklí práci šidit. Dáváme jí vše, co potřebuje. Najednou jsem začala chodit domů později než můj manžel, který byl v nemocnici hodně vytížen. Ale nelituji. Tak zajímavé a krásné město jako je Žatec vás přímo uchvátí.

Děkuji za rozhovor.

Hedvika Mašková