Vážím si každého úspěchu, říká žatecký plavec Kristián Balon

Žateckému oddílu plavání se pravidelně daří vychovávat sportovce špičkové úrovně. V minulosti to byli například Tomáš Plevko, David Urban nebo olympionička Lucie Svěcená. V současné době se k nim řadí i Kristián Balon, který teď v říjnu oslavil sedmnácté narozeniny, k čemuž mu dodatečně gratulujeme. Studentovi druhého ročníku gymnázia slibně rozjetou kariéru letos zbrzdila jarní a podzimní vlna koronaviru, a tak si alespoň zpoza počítačové obrazovky udělal čas odpovědět nám na pár dotazů.

Kristiáne, jak prožíváte tuhle zvláštní dobu?

Tato doba je opravdu zvláštní, myslím, že ani naši rodiče toto nikdy nezažili. Bylo pro mě těžké si zvyknout na ten klid a na pocit, že netrénuji a každý den je vlastně stejný. A tomu podzimní depresivní počasí moc nepřidá.

Co vám nejvíce chybí?

Nejvíce mi chybí trénink v bazénu a kamarádi ze školy, se kterými jsem propojen alespoň přes sociální sítě.

Kdy jste naposledy trénoval v bazénu?

Pokud si dobře vzpomínám, tak poslední trénink jsem absolvoval den před uzavřením všech sportovních středisek. Je to už skoro měsíc, a to je v životě sportovce, který je zvyklý trénovat každý den, věčnost.

Co děláte za školu? Ve kterém jste ročníku?

Studuji na žateckém gymnáziu a chodím do druhého ročníku.

Jak jde výuka na dálku?

Musím říct, že mi to tímto způsobem vyhovuje, teď už jen trénovat…

Které předměty vás nejvíce baví?

Nejvíce mě baví základy společenských věd, zejména psychologie, kterou bych chtěl jed-nou studovat, a druhým předmětem je dějepis, který mě bavil vždy.

Co byste chtěl dělat po střední?

Po střední bych chtěl jít studovat na vysokou školu, psychologii nebo práva, ale ještě přesně nevím, budu si to muset rozmyslet.

Vraťme se k plavání. Kdo vás k němu přivedl a v kolika letech jste začal?

K plavání mě přivedla mamka. Začínal jsem už jako kojenec a to hodně brzy asi ve dvou měsících, poté jsem od tří let chodil do plavecké školy a okolo osmi let jsem začal závodně plavat.

Šlo vám to hned?

Pokud si dobře pamatuji, tak první pohár ČR jsem vyhrál, když mi bylo deset let, tak-že to byl čas, kdy mi to začalo jít.

Vzpomenete si ještě na první závody? Jaké to bylo? Měl jste třeba trému?

Pamatuji si na to, bylo to v Lovosicích a vím, že jsem byl hrozně nervózní. Na svačinu jsem měl smažené řízky, což je úplně nevhodné jídlo na celodenní závody, ale tenkrát jsem ještě neměl zkušenost já, ani mamka, jak vařit sportovci.

Vaší hlavní disciplínou jsou prsa. Kdy jste se zaměřil na tenhle plavecký styl?

Prsa jsem plaval už od malička. Moje všechny tituly mistra ČR, které se konaly od dvanácti let, jsem vyhrál v prsou. Takže těžko říct, asi mi to šlo vždy nejvíc, proto jsem začal tento plavecký styl plavat nejčastěji. Druhý plavecký styl, který plavu, je motýlek, a to především padesátku a stovku.

V čem jste silný, a kde naopak vidíte svoje slabiny?

Vím, že mám silnou horní část těla, od pasu nahoru. Kde ale strádám, je síla prsového kopu, na tom pracuji a snažím se to pod vedením trenéra zlepšit.

Máte raději kratší nebo delší tratě?

Jsem sprinter. Vždy jsem měl radši kratší tratě, delší tratě jsem nikdy neplaval a nikdy mi moc nešly.

Kteří z trenérů měli na váš sportovní růst největší podíl?

Největší podíl má můj trenér Jiří Karas, který mě světem plavání provádí už od mých osmi let. Jsem Jirkovo svěřencem už devátým rokem a za tu dobu jsme toho hodně společně zažili. Doufám, že nás čeká ještě hodně společných chvil a že se mi pod jeho vedením bude dařit i nadále.

Jak vypadá váš běžný trénink?

Tréninky máme rozdělené na ranní a od-polední. Ranní mám čtyřikrát týdně, od šesti do sedmi. Odpoledne skáču do vody v půl čtvrté. Před každým tréninkem se zhruba dvacet minut rozcvičíme. Trenér nám zadá rozplavání okolo 1-1,5 km. Když jsme rozplavaní, tak nás čekají tři až čtyři hlavní série, mezi kterými je vyplavání. Po dokončení hlavních sérií nás čeká závěrečné vyplavání. Trénink trvá dvě hodiny a vzdálenost, kterou naplaveme je od 4 do 6,5 km, záleží na tom, zda je „naplavovací” část se-zóny, nebo ta druhá část, kdy „ladíme”.

V jaké kategorii v současné době závodíte?

Momentálně závodím za starší dorost, takže bych tuto sezónu závodil s o rok staršími soupeři. Příští rok bude můj poslední za juniory a pak mne čeká přestup do dospělých.

Kolik závodů jste letos absolvoval a jak se vám dařilo?

Letos je to vzhledem k epidemiologické situaci odlišné. Absolvoval jsem pouze čtvery závody. Nejvíce se mi dařilo první červencový víkend na „Corona cupu” v pražském Podolí, kde se opravdu sešla česká plavecká špička. Závod byl určen pro závodníky, kteří se v minulém roce umístili do desátého místa na domácím šampionátu. Byl jsem na prsové padesátce dvě desetiny od limitu do reprezentace a vyplaval jsem si třetí místo v kategorii OPEN.

Jakých úspěchů si zatím nejvíce vážíte?

Vážím si každého úspěchu, který mě motivuje. Pokud ale mám zmínit několik větších, tak asi nejvíce si vážím medailí z mezinárodních závodů v Polsku, kde jsem zaplaval limit do reprezentace a obsadil druhé místo. Dále medailí z Mistrovství ČR dorostu a dospělých a ze žákovských republikových šampionátů.

Prozradíte nám svůj sportovní sen?

Mým momentálním sportovním snem je patřit do republikové špičky na prsové padesátce a stovce. Jakmile si tento cíl splním, tak budu přemýšlet dál.

Udržujete se teď nějak ve formě? A je těžké najít motivaci?

Bohužel jsem byl teď dva týdny nemocný a vzhledem k nynější situaci jsem musel podstoupit testy na koronavirus, doufám, že výsledek bude negativní. Jinak před tím jsem se snažil udržovat v domácí posilovně a různými workout cvičeními, doufám, že se v brzké době do tohoto režimu vrátím.

Žatecký oddíl už vychoval celou řadu top plavců. Jste jedním z nich. Čím myslíte, že to je?

Pokud vím, tak každý z těchto plavců prošel rukama Jiřího Karase a Karla Urbana, takže to bude určitě kvalitou těchto dvou trenérů, jejich tréninků a také přátelským přístupem k jejich svěřencům.

Máte nějaký vzor?

Mým vzorem je britský prsař Adam Peaty, který posunul plavání na novou úroveň, když svou jedinečnou technikou překonal světové rekordy na sprinterských prsařských tratích o několik vteřin.

Kdybyste nedělal plavání, bavil by vás i jiný sport?

Vždycky mě přitahovaly bojové sporty, mám to jako koníček, sledování v televizi a boxerské tréninky, které jsou skvělé na fyzičku.

Kdo je vaším největším fandou?

Myslím si, že děda Ivan, který se mi věnuje odmalička. Byl vždy mým pomocným trenérem, poradcem, zapisovatelem všech mých časů, kronikářem, kterému neunikl jediný článek o mně v novinách, řidičem, který mě vozil na většinu závodů a hlavně parťákem, který se mnou emočně prožíval všechny mé plavecké úspěchy i neúspěchy.

Po kom jste zdědil sportovní talent?

Určitě od obou rodičů, kteří jsou sportovně založení. Táta se věnuje cyklistice a fitness, mamka dělala atletiku, aerobic a dnes se věnuje běhání.

Co je pro úspěch ve vašem sportu nejdůležitější? Nadání, píle, nasazení, dobrá technika…?

V plavání je nejdůležitější technika, výbušnost, celkově naplavané kilometry, kterými tohle můžete natrénovat. Je to jen na plavci, jak moc bude chtít. Pak je tady další faktor a to je fyziologie a talent, což nelze ovlivnit, ale říká se, že tvrdá práce je důležitější než talent. V neposlední řadě je důležité nastavení psychiky. Mezi plavci se říká, že na tréninku rozhoduje devadesát procent z toho, jak máme natrénováno a deset procent psychiky, ale v závodě rozhoduje z devadesáti procent psychika a deset procent z toho jak máme natrénováno. Také není lehké hledat v plavání motivaci, když plavete ode zdi ke zdi, proto si nedokážu představit, že bych tento sport dělal, kdybych neměl žádné úspěchy.

Děkuji za odpovědi.