Koštický spolek ,,Šatník paní mlynářky“ pořádá přehlídky v dobových oděvech, které se letos zapsaly mezi jedinečné zážitky

Dobové šaty, klobouky, šperky, rukavičky a nádherná atmosféra, kterou dotvářejí svérázné modelky – to vše jsou unikátní přehlídky koštického spolku ,,Šatník paní mlynářky“. Kdo již měl tu čest, určitě mi dá za pravdu, že se vždy jedná o krásnou podívanou! Není se proto čemu divit, že si spolek za své přehlídky dobových oděvů, výstavy a přednášky letos zasloužil certifikát jakosti Dolní Poohří regionální produkt® v kategorii zážitek. Kdy a za jakých okolností vlastně spolek vznikl, kolik kusů dobového oblečení má ve svých sbírkách a jaké akce má naplánované na příští rok? O tom jsme si povídali s jeho předsedkyní Irenou Hellerovou.

    • Šatník paní mlynářky je zapsaný spolek. Kdy a jak vznikl?

Spolek se začal utvářet v roce 2017, kdy proběhla přehlídka ve mlýně v Košticích. Jelikož jsme se s děvčaty dostaly k historickým šatům, napadlo nás uspořádat akci ,,Šatník paní mlynářky“.

Domluvily jsme se s místním panem mlynářem a udělaly přehlídku přímo ve mlýně. Místní děvčata si vzala šaty a přehlídku jsme doplnily o komentář o historii mlýna, který se vztahoval ke konkrétnímu období, ze kterého předváděné šaty pocházejí, jako například: odjezd Marie do penzionátu, úmrtí starého mlynář a Karla Orta nebo znárodnění mlýna. K těmto historickým událostem jsme udělaly takové scénky v šatech. To byl začátek.

    • Kdy byl oficiálně zapsán?

Ještě v zimě roku 2017 nás oslovili Klub žen ze Stradonic, se kterými dodnes spolupracujeme, zda bychom jim tam neudělaly přehlídku k Mezinárodnímu dni žen. Rády jsme se příležitosti chopily, protože ženy ze Stradonic jsou moc prima! Předvedly jsme stejnou přehlídku, ale bez komentářů s mlýnské historii.

Pak bylo ještě výročí republiky v roce 2018, kdy jsme udělaly další přehlídku ve mlýně, která byla opět tematická a vztahovala se přímo k výročí. Byly tam šaty od roku 1918 až do 70. let. Předváděly jsme také svatební šaty z tohoto období. Přehlídka již tehdy čítala přes sedm desítek modelů! A v tu dobu jsme se rozhodly založit spolek, protože jsme měly předjednané další přehlídky a už jsme věděly, že by to nešlo bez oficiálního pozadí. Založily jsme proto v roce 2018 spolek ,,Šatník paní mlynářky“ a od té doby pokračujeme v činnosti.

    • Náplní vaší činnosti jsou tedy módní přehlídky v dobovém oblečení?

Náplní spolku jsou nejen přehlídky, ale také sbírání dobového oblečení, organizování výstav, ale já také dělám přednášky v lounské knihovně pro univerzitu třetího věku i jinde. Chceme hlavně odkazovat na řemeslné umění našich předků a také na život, jaký v té dané době byl.

Napojili jsme se právě na koštický mlýn, kde jsou nádherné prostory a tam každý rok v červnu organizujeme přehlídku. A spolupracujeme s panem mlynářem.

    • A vy jste předsedkyní spolku a zároveň i jeho zakladatelkou?

Ano, jsem předsedkyní a spoluzakladatelkou spolku společně s Ivanou Grohovou a Lucií Brabcovou, které jsou pro mne neocenitelnou oporou a je na ně vždy spolehnutí. 

Zároveň píši scénáře k přehlídkám. Vždycky se totiž přehlídky konají na určité téma podle přání objednavatele, například jsme loni v Domově pro seniory v Libochovicích dělaly přehlídku k Mikuláši v duchu 20. let nebo děláme přehlídku jen modelů 60. let a podobně.

    • Název pro spolek jste nechala stejný jako byl název vaší první akce, tedy ,,Šatník paní mlynářky“. Neuvažovala jste o něčem jiném?

Nechtěli jsme vymýšlet jiný název pro spolek, protože podle akce ve mlýně si nás každý pamatoval. Chtěli jsme ho zanechat proto, aby lidé věděli, co jsme zač (smích).

Originály

    • Jestliže předvádíte dobové oblečení, znamená to, že si ho i sami šijete?

To ne. Buď máme originály anebo si ho necháváme šít podle dobových střihů například ze starých časopisů na zakázku.

Nechali jsme si takto šít třeba tenisové oblečení nebo místní polosváteční kroje, co se tady zhruba před 160 lety ještě nosily. Koštice spadaly do oblasti středočeských krojů a my si nechali vyrobit kroje přesně podle původních. Ještě si teď necháváme šít šněrovačky, abychom měly i slavnostnější verzi. Čepečky už ušité máme.

    • Jak vlastně získáváte originály dobového oblečení? Kupujete si ho nebo vám ho lidé sami darují?

Něco jsme koupily a něco dostáváme od našich příznivců. Hodně mi přináší i dámy právě z univerzity třetího věku, kde přednáším. Většinou pochází z nějaké pozůstalosti pro babičkách a prababičkách.

    • Kolik modelů už jste za tu dobu vlastně nashromáždily?

Teď už asi 250. Možná i víc (smích).

    • Když organizujete přehlídky, kdo jsou jejich modelkami? Vaše členky?

Ano, naše členky a občas nám vypomáhají právě děvčata ze Stradonic. Se svou dcerkou nám také občas pomáhá Veronika Kučerová, kterou můžete znát jako autorku knížek ,,Sláma v botách“. Má také ke Košticím vztah, protože zde má rodiče.

    • Kolik má vlastně váš spolek členů?

Oficiálně máme třináct členů. Z původní sestavy nás zbylo pět – zase přišly úplně jiné. Z těch současných si ale myslím, že už jsme takové stálice.

    • Jsou mezi nimi i muži nebo jen ženy?

Jsou to ženy. Jen párkrát nám pomáhal pan Blažek z Peruci, který se převlíkl za fotografa z 20. let a také jednou za ,,hipísáka“ ze 60. let (smích). Nebo loni na přehlídce zahrál mlynáře Orta současný pan mlynář. A syn jedné naší členky nám ještě dělal mlynářského chasníka.

Loni jsme na tuto akci pozvali také moderátora Aleše Cibulku, protože jeho rodiče a prarodiče pocházejí právě odtud. Velice rád se akce zúčastnil. Vše se moc povedlo!

    • Kolik je třeba nejmladší člence?

Nejmladší člence Johance je 13 let. Je úžasná! Už ve svém věku to umí skutečně prodat! O členství a předvádění si dokonce sama řekla. Na jedné přehlídce byla se svou maminkou a říkala jí, že by taky ráda nosila takové šatičky. Povídala jsem jí, že bychom právě takové slečny potřebovaly a maminka, že je taky hezká a také by mohla předvádět. Kvůli své dceři tedy taky šla a nakonec se jí to tak zalíbilo, že nevynechala ani jednu přehlídku! Obě dvě pro nás byly velkou posilou!

    • K předvádění dobového oblečení je asi určitě potřeba také trocha herecké průpravy…

Občas čteme k šatům komentáře, ale jinak nechávám vše na děvčatech. Přehlídka je vlastně čistá improvizace. Musí se tedy jednat o ženy, které mají trochu komediální talent a umí dělat cukrbliky nebo to musí být DÁMY. Oba dva typy máme!

Od 1910 do 70. let

    • Co si mám představit pod pojmem ,,dobové oblečení“? Na jaké doby se zaměřujete?

Máme oblečení od roku 1910 (z této doby máme asi pět modelů) až do 70. let. Pak máme i takové stylové oblečení pro různé příležitosti – například do lázní, večerní šaty nebo dokonce spodní prádlo!

    • Přehlídky se tedy nemusí zaměřovat na konkrétní dobu, ale i na příležitosti…

Ano, přesně tak. V Lázních Mšené jsme třeba předváděly zmiňované lázeňské modely od 40. let do 70. let. V levandulové zahradě v obci Klapý jsme také měly lázeňské oblečení, které byly vyloženě ve stylu ,,Provence“ jako šaty na riviéru. V levandulové zahradě jsme i o Vánoce, kdy děláme vánoční přehlídku v zimních oblečení. Na zámku v Pátku jsme dělaly o Vánoce přehlídku ve starých kabátech a zimním oblečení.

    • Kterou dobu, co se týče módy, máte vy sama nejradši?

Já vždycky říkám, že nejkrásnější jsou 20. léta a myslím si, že nejsem sama. Jednak to byla demokratická móda, protože skoro všichni lidé nosili stejné věci. Nosily se krátké a jednoduché šaty, klobouky, krásně zdobené a doplněné korálky a podobně. Vše bylo jednoduché a přitom krásné.

    • Jaký model je z vaší sbírky tím nejexkluzivnějším?

Asi právě šaty z roku 1910. Jsou to dívčí šaty na biřmování z ručně vyšívaného etamínu a přes to je ještě bílý kabátek. Pak ještě jedny šaty z růžové krajky ze 30. let.

    • Kromě oblečení ale sbíráte také boty, doplňky a šperky, bez nichž by vlastně modely nebyly úplné, že?

Ano, všechno. Šperky jsme také dostaly od několika dárců. S boty je ale trochu problém. Některé máme dobové, ale většinou se jedná o malé velikosti, které mohou nosit jen některé členky. Sehnaly jsme boty, které vypadají jako dobové nebo si berou lodičky s nižším podpatkem.

Samostatnou kapitolou jsou pak klobouky, které jsou pořád. Každá doba, kterou předvádíme, kromě 60. let, má klobouky. Na večerní módu jsou pak fascinátory nebo nějaký doplněk do vlasů. A máme dokonce šest desítek nejrůznějších rukaviček!

    • Kde vlastně všechno skladujete?

U nás doma ve výměnku (smích). Šaty musí viset a vše ostatní je v krabicích a kufrech. Kroje už jsem ale dala holkám, po patřičném školení, domů, aby se o ně staraly samy. Už u sebe nemohu mít všechno, zabírá to hodně místa (smích).

    • Prozraďte, když se jde na molo? Kdo dělá výsledné modely a kombinace?

Začínaly jsme s tím, že jsem měly přesně popsané, ke kterým šatům patří jaká kabelka, klobouk, šperky a boty. Tehdy jsme toho ale ještě moc neměly (smích).

Pak se nám ale začalo oblečení a doplňky hromadit, tak jsme došly k tomu, že z toho období vždycky vozíme plné kufry. To si neumíte vůbec představit! Jen kabelky máme třeba v osmi kufrech a v několika krabicích klobouky. Řešíme tedy už na místě, co si která vezme. Některým děvčatům totiž sluší třeba jen pár určitých modelů klobouků a podobně.

    • Vaše přehlídky musí být na organizaci tedy dost náročné!

To ano! Když někam jedeme, máme šest aut nacpaných po strop! Musíme být na místě minimálně dvě hodiny předem. Navíc musíme mít na místě štendry, abychom si mohly pověsit šaty a musíme mít nějakou místnost, která musí přesně navazovat na místo, kde je přehlídka.

A pokud má přehlídka za něco stát, musí mít alespoň padesát šatů! Vezeme třeba tři desítky kabelek a o kloboucích a dalších věcech ani nemluvím!

    • Pamatujete, kde jste třeba měly nejlepší zázemí?

Úplně nejlepší zázemí jsme měly v Budyni nad Ohří na hradě. Měly jsme k dispozici celou komnatu se štendry a pulty, kam jsme si mohly rozložit všechny věci.

Drobnější a menší

    • Získáte nebo koupíte dobové šaty, ale dříve se přeci šilo vše na míru, takže jen tak někomu jinému nepadnou. A co když některé z členek zhubne nebo naopak přibere?

Někdy je problém (smích). Musí se to vyzkoušet. Některé mají větší prsa, některé jsou vyšší a statnější, jiné zase hubené a sportovnější postavy. Je pravda, že některé šaty může vzít jen jedna z členek a některé třeba všechny, které jsou hubenější.

Všechno bylo na míru. A hlavně dříve dalo více práce se obléknout (smích), proto taky máme dvě gardobiérky. Šaty jsou vypasované a všude mají zipy. Není to jako dnes, kdy je všechno oblečení jako pytel, který si navlečete a jdete (smích).

    • A není to tak, že dříve byly ženy drobnější než dnes?

Ano, určitě byly drobnější a menší. Hlavně měly krátká těla, to je zajímavé. I když jsou některá naše děvčata malého vzrůstu, tak si na sebe vezmou šaty ze 40. let a mají živůtky těsně pod prsy. Lidi byli rozhodně menší. Máme ale i šaty na silnější paní. Na některé členky jsme nechávaly šít i repliky podle dobových šatů, aby jim padly.

    • Když si necháváte oblečení šít, šije se z nových látek?

To se musí. I když jsme dostaly staré látky, ze kterých se některé šaty také šily.

    • Hodně se oblečení z dřívějška se dnes vrací do módy. Všude samé retro. Nemáte nějaké kusy, které byste nakoupily v současných obchodech?

To ne. Tomu se vyhýbám! Jednak není oblečení kvalitní a jednak je to poznat. Není to prostě ono.

    • Jaký model oblékáte nejraději vy?

Se mojí postavou je trochu problém (smích). Nechala jsem si ušít tenisové šaty, mám repliku kalhotového kostýmu z 20. let a mám taky úpletový golfový kostým. Obleču i zimní kabáty. Já ale většinou přehlídky jen uvádím a oblečení nepředvádím. Vždycky mám však na sobě dobové oblečení.

    • Stává se vám, že od vás chtějí ženy šaty vypůjčit třeba na nějakou příležitost?

Ano, stalo se nám to, ale neděláme to. Šaty mají nějakou hodnotu. Dokonce ani členky spolku si šaty na soukromé příležitosti nevypůjčují.

Koštické dvorečky

    • Kolika akcí se ročně účastníte? A o jaké typy akcí se jedná?

Loni jsme jich měly asi čtrnáct. Letos to bylo špatné. Nevěděly jsme, jak to vlastně bude s covidem, takže jsme udělali tradiční přehlídku ve mlýně jen v užším kruhu rodiny a pár přátel, abychom dodržely předepsaný počet účastníků akce. Přehlídka byla k výročí 75 let výročí od konce války, takže jsme předváděly šaty ze 40. let.

Pak jsme ještě dělali přehlídku v modelech ze 60. let ve Stradonicích a ještě Koštické dvorečky, které jsme zavedly jako takovou tradici. Konaly se na konci srpna a šlo o to, že byly otevřené tři domy a hostitelky ukazovaly lidem staré fotografie z historie domu a podobně. Víc už jsme letos, bohužel, nestihly.

Loni jsme byly například na reprezentačním plese v Ročově a ve funkcionalistém pavilonu v Lounech jsme byly jako překvapení na knihovnickém plese. Byly to společenské šaty 20. a 30. let. Otevíraly jsme ten pavilon, když ho v parku opravily. Také uvádíme různé výstavy, třeba panu doktoru Bořku Zasadilovi.

Docházíme i do domovů důchodců a když byla oslava republiky v Košticích, tak jsme dělaly přehlídku v historických oděvech. Byly jsme také ve Velvarech v muzeu, Radonicích nebo v Budyni nad Ohří na hradě.

    • Letos už se zřejmě žádné akce konat nebude, ale máte již něco naplánováno na příští rok?

Příští rok máme domluvenou přehlídku 20. a 30. léta v Žatci v muzeu. Jinak v červnu doufáme, že nám zase vyjde akce ve mlýně. A máme již domluvenou na leden soukromou akci v autosalonu v Litvínově, ale nevíme, jestli proběhne.

    • Pojďme se ještě vrátit k přednáškám. Kde vlastně přednášíte a čemu se konkrétně věnujete?

Přednášky jsou určené pro studenty univerzity třetího věku při lounské knihovně. Obor ,,Retro – rodinné stříbro“ začínal jako jednoletý, poté byl dvouletý a nyní je již meziročníkový. Někteří totiž chodí už čtvrtým rokem, takže je těžké pořád něco nového vymýšlet (smích).

V přednáškách se věnujeme například funkcionalismu, bruselskému stylu, historii vánočních a velikonočních polednic, zanikajícím řemeslům, historii módy a prvorepublikovým módním salonům, úžasným ženám, krojům, začátkům výroby kosmetiky nebo třeba slavným novinářkám. Měla jsem také přednášku o koštickém a lounském mlýně, které jsem mezi sebou srovnávala. Já totiž dlouhá léta v lounském mlýně pracovala. K tomu jsem dala jako protipól Zdenku Braunerovou a její dílo, protože ona pocházela z mlynářského rodu.

    • Jak přednášky probíhaly letos, když byl zákaz shromažďování?

Přednášky probíhaly online, ale občas byly nějaké problémy, takže jsem přednášky i natáčela. Museli jsme si nějak poradit. Je to ale otrava, když člověk lidi nevidí. Při přednáškách je totiž důležitá interakce, která teď chybí. Je to smutné.

Třeba vůbec neznám začátečníky! Vůbec nevím, kdo tam chodí. Jen vím, že je jich hodně (smích). Přihlašuje se jich více než dvacet.

    • Letos jste získali certifikát ,,regionální produkt“ Dolního Poohří za jedinečný zážitek. Jak si certifikátu vážíte a co se tím pro vás mění?

Samozřejmě máme obrovskou radost, ale mrzelo nás, že to proběhlo v době korony. Nemohly jsme to nijak oslavit a ani neproběhlo žádné slavnostní předání. I komise, která vyhodnocovala, byla online. Bavily jsme se s nimi jen ve virtuální místnosti. Je to tedy takové poloviční.

Díky získání certifikátu už je naše činnost taková oficiální. Je to znak kvality. Když někdo bude mít zájem o naše vystoupení, tak bude díky značce vědět, že jsme dobré (smích).

Děkuji za rozhovor.

Hedvika Mašková