Božena. Kterak novinářka z Podbořanska k účinkování ve filmu přišla

Nový miniseriál České televize „Božena“ má ohlas i na Podbořansku, přestože se přímo zde nenatáčelo a ani zde autorka kultovní povinné četby nepobývala. Do Rabštejna, kde se natáčel sňatek, však jezdily pomáhat ženy z regionu. Podbořanské gymnázium mělo také své želízko v ohni, vybraná dívka se však role vzdala a plní úkol stejně jako ostatní spolužáci.

Přestože se v médiích zmiňovalo, že štáb pro natáčení příběhu o Boženě Němcové využil několik ulic a náměstí v Žatci, málokdo ví, že pobýval i v nedalekém Rabštejně, kde pro scény svatby a kostelních záběrů lovil komparz právě v podbořanských vodách. I přemlouval…

Když novinář míní, a filmaři mění

„Mezi hosty na svatbě v kostele i před ním tak místní lidé mohli zaznamenat například mladou maminku, kterou potkávají v Kryrech,“ vyzdvihla odvahu neprofesionálních adeptek novinářka Lucie Bartoš, jejíž dcera byla do komparzu také vybrána, vše ale nakonec skončilo zcela jinak.

Na poslední chvíli, v podstatě den dva před natáčením, v Rabštejně chyběl dostatečný komparz žen zralého věku. Publicistka tak poté, co si produkce do dobové omladiny vybrala kromě dalších i její dceru, z vlastní iniciativy pomáhala s oslovováním veřejnosti, aby se nějaké dospělé dámy před kameru ještě našly. „Proč to nebylo snadné? V době Boženy Němcové totiž ženy nosily přírodně dlouhé, nebarvené vlasy, bez ofin. U hereček i komparzistek je tak potřeba zcela přirozený vzhled bez vytrhaného obočí, bez permanentního make-upu, tetování a piercingu, a samozřejmě gelové a obecně barevné nehty také vadí. A takových žen už zjevně mezi námi příliš není,“ vysvětluje. Ji samotnou by přitom prý vůbec nenapadlo se osobně něčeho takového účastnit, maximálně jako reportérka.

 „Vezla jsem dceru na kostýmovou zkoušku. Ani jsme nedovřely vstupní dveře a vedoucí produkce koukl na mě a řekl: ´My potřebujeme vás. Můžete si rozpustit vlasy?´ Na něco takového jsem skutečně nebyla připravená a řekla jsem Ne, protože se mi nechtělo ´zabrat´ dceřino místo. Byla jsem v tu chvíli přeci jen její řidič… Dcera ale reagovala, že pokud filmaři akutně potřebují zralé dospělé ženy, tak ať do toho jdu. Přece je nenechám ve štychu, když potřebují pomoct. Takže kostýmovou zkoušku jsem ´spláchla´ nakonec já a pak i dva velmi dlouhé natáčecí dny,“ prozrazuje s tím, že ji velmi mile překvapilo, jak výjimeční lidé se hlásí do komparzu, ať je to například klavíristka nebo podnikatelka s uklízecí firmou.

Co není vidět...

Díky tomu sice byla nejblíž u zdroje, jak to jen jde, na druhou stranu udržela zákulisní informace bez zveřejnění až do odvysílání prvního dílu.

„Můj obdiv mají kostymérky a hlavně kadeřnice. Ono to není pro mnohé na první pohled zjevné… Ačkoli moc detailních záběrů na komparz ve filmu není, byť jsme se s některými scénami také dost ´natrápili´, tak maskéři odvedli vždy kvalitní práci, jako by nás měli natáčet v makrorozlišení. I pod kloboučky jsme měli precizně rozdělené vlasy ostrou pěšinkou, spletené copy do pevných drdůlků přesně podle tehdejší módy a ani chloupek nesměl odstávat od hlavy a krku,“ vypráví.

I svou neplánovanou účast v komparzu utajila až do chvíle, kdy pro přátele na sociální síti zveřejnila snímek s hádankou, zda jí jedna z „čumilek“ v televizi náhodou není podobná. „Mnozí si jistí nebyli, koneckonců ten ´ulízaný´ účes vypadá šíleně, mimoto jsem musela odložit brýle. Nakonec jsem ale šla s pravdou ven, že nejde ani o náhodnou podobu ani nemám dvojče,“ usmívá se.

Vzpomínky a domácí úkol

Vzpomínek je hodně. Vždyť na jeden ze dvou natáčecích dní, který strávila v nedalekém Rabštejně, vstávala a jela od Petrohradu už před třetí hodinou ráno. „Je běžné, že natáčecí den skončí v jedenáct večer,“ dodala. A co bylo nejhorší? „Zvládnout se vyčůrat v úzké Toi-toice, když máte tři vrstvy tlustých historických sukní, které si musíte vykasat a hodit na záda! Anebo nepít a vydržet…“ směje se.

Poté, co se komparz z Podbořanska objevil i ve druhém díle, už se v dalších bude soustředit jen a pouze na Boženu Němcovou. Teď je zvědavá i na to, co si ze čtyřdílného životopisného filmu (s podtitulem „kdo je první, má to nejtěžší; zvlášť je-li ženou v polovině 19. století“) vezmou podbořanští gymnazisté.

Ti totiž na motivy cyklu dostali domácí úkol od pedagožky Romany Havrdové. Mají v rámci distanční výuky zhlédnout alespoň první díl a sepsat svůj názor na filmařsky předložený příběh první české spisovatelky, která už jako sedmnáctiletá svobodomyslná slečna raději čte, než peče, a jako dívka bez věna je donucena si vzít o patnáct let staršího Josefa Němce.

Web ČT k cyklu Božena je pojat také edukativně. Existuje zde interaktivní mapa s cestami spisovatelky, barvitě zpracované výňatky z korespondence i filmové bonusy na téma „Jaké povinnosti měly manželky (Věděli jste, že když se Josef přišel představit Barboře, hrála si s panenkou?)“ nebo „Kdo si mohl dovolit nekonvenční postoje (Věděli jste, že si Magdalena Dobromila Rettigová více cenila svých básní než kuchařek?“) a další zajímavosti.