Ten dělá to a ten zas tohle. S partou kamarádů staví model trati Křimov — Reitzenhain

REGION — Nebýt koronavirových omezení, byl by v těchto dnech na Obecním úřadu Hora sv. Šebestiána pro veřejnost vystaven ojedinělý model — přesná zmenšenina zdejšího dnes již zaniklého nádraží včetně rovněž již neexistujícího železničního mostu přes Bezručovo údolí. Člověka, který má jeho vznik „na svědomí“, Ladislava Kováře z Ústí nad Labem, jsme se zeptali:

Mohl byste se krátce představit?

Je mi 39 let, narodil jsem se v České Lípě a již skoro dvacet let žiju v Ústí nad Labem, kde jsem vystudoval učitelství pro II. stupeň ZŠ. Učím na základní škole v Povrlech matematiku a fyziku. Cestuji, miluji přírodu (Krušné hory jsou mým domovem), vizuální tvorbu ve formě fotografie, kamery a střihu. Život si užívám se svojí přítelkyní.

Jak jste se dostal k železničnímu modelaření a co pro vás znamená?

Jako kluk jsem s dědou chodil v České Lípě na nádraží. Celý den jsem se s ním díval na posun vagonů, sledoval ten železniční šum, vnímal vůni pražců a tak nějak to ve mně zakořenilo.

Železnice se stala mou vášní od útlého věku. Koleje, vagony a lokomotivy se v mém světě objevovaly úplně všude — ve formě hraček, kreseb a zvláštního magnetismu, když jsem někde uviděl kus kolejí. Dodnes mám k železnici velmi kladný vztah. Jsou v ní spousty symbolů, dobrodružství a nekonečná romantika, která byla vždy studnicí inspirace pro moji tvorbu.

Jak a kdy vás napadlo postavit model železniční stanice Hora sv. Šebestiána?

Přibližně osm let zpět jsem se jednoho dne vydal na výlet objevovat tehdy ještě nepoznané Krušné hory. Můj náhodně vybraný cíl byla obec Hora Sv. Šebestiána. Při objevování jejího okolí mě přitáhl obrovský „pomník“ — dvě kamenné rozpadající se opěry již neexistujícího mostu. Brána do království Bezručova údolí. Jako magnet na mě zapůsobilo místo starého nádraží, které mě dodnes nepustilo ze svého silového pole. Od té doby se zajímám o historii tohoto místa a celé trati č. 137 a její odbočky na Reitzenhain.

Koho a kdy napadlo začít stavět zmenšeninu odbočky trati č. 137?

Roku 2015 jsem se dvěma kolegy rozhodl vymodelovat stanici Hora sv. Šebestiána v modelovém měřítku TT dle reálných podkladů. To znamená tak, jak ve skutečnosti vypadala, včetně okolního terénu. Dali jsme si vskutku vysoký cíl — vybudovat celou odbočku tratě z Křimova až po Reitzenhain. Formou modulů, které se dají rozestavět třeba v tělocvičně.

Proč právě tato trať?

Viz odpověď na třetí otázku.

Kolik lidí a odkud je do projektu zapojeno?

Projekt od samého počátku tvořilo jádro čtyř lidí (z České Lípy a Ústí nad Labem). Našemu snažení pomáhala řada dalších modelářů a soukmenovců rozesetých po celé republice (existuje obrovská komunita modelářů z celé republiky, kteří si vzájemně pomáhají). Musím zmínit modeláře z komunity Zababov (TT–provoz a TT–ČSD) a dva chomutovské milovníky železnice — historika Jana Kadlece, jehož publikace nám pomohly hlavně v začátcích našeho projektu při sběru podkladů a staly se naší biblí, a Lubomíra Váněho, jehož obrazové materiály jsou rovněž neocenitelné. S nimi by zmínku zasloužila řada dalších. Je velmi těžké vyčíslit počet lidí, kteří projektu dopomohli dostat se do takového stavu, jaký je teď. Každý přispěl svým dílem. Ale pokud mám spočítat pravidelné „dělníky na stavbě“, tak jsme tam byli ve čtyřech.

Kdy bude model hotov a jak bude velký?

Model Hory Sv. Šebestiána je provozuschopný a mohl bych ho prohlásit za hotový. I když mu chybí dvě zásadní části — a to jsou úseky s vjezdovými návěstidly. Tyto dva úseky rozšiřují současný model přibližně o dalších 5 metrů (současná velikost modelu je přibližně 4×4 metry). Oba úseky jsou naprojektovány a stačí je poslat do výroby na výřez počítačově řízenou frézou. Až tyto úseky budou hotové, pak teprv mohu celý model prohlásit za hotový. Časově vše záleží na tom, kolik energie chceme dále věnovat. Model stanice jsme budovali dlouhých pět let — do noci jsme pracovali v dílně, obětovali nespočetné množství víkendů a veškeré prázdniny, silvestry… Byla to dlouhá a dobrodružná jízda. Stála za to, naučil jsem se spousty věcí.

Co přesně jste na modelu vyráběl vy osobně? Kdo dodal figurky, vagony, lokomotivy…?

Jeden kolega (Fardy) se orientuje na vagony. Vytváří stavebnice nákladních vozů Buštěhradské dráhy. Máme kompletní vozový park (uhláky, zavřené vozy, opleny, služebáky a podobně). Jeden modelář ze Slovenska (Rišo) se zase orientuje na výrobu dobových parních lokomotiv. Máme tedy možnost namodelovat přesně takovou soupravu, která je k vidění na starých historických fotografiích. Doplňky, jako jsou koně, krávy či postavičky nyní vytváříme pomocí 3D tisku.

Já jsem krajinkář a stavitel budov — to obnáší vymodelování terénu, kterému mimochodem předcházel výškopis a polohopis s geodety, dále budovy, strážní domky, doplňky, vegetaci, cesty, štěrk, patinaci… Například staniční budovu jsme dle historického technického plánu přenesli do počítače, vymodelovali ve 3D, nechali pomocí laseru vytvořit stavebnici a tu pak poskládali, vytvořili interiér, za pomoci airbrushe nanesli barvu, vytvořili elektroinstalaci pro osvícení a zkompletovali. Samotná pokládka kolejí na model, to byla práce na celý rok. Obloukové výhybky a trojcestnou výhybku jsme nechali vyrobit v Chebu… Je toho mnoho. Každý aspekt práce na takovém modelu je velmi komplexní činnost, ke které potřebujete stejně zapálené lidi. Máme štěstí, protože v této naší malé republice je takto šikovných, zručných a tvořivých lidí mnoho.

Děkuji za rozhovor.