Miloslava Onucová ze Žatce je velmi šikovnou háčkařkou. Tvoří duhové šátky, roztomilá zvířátka, síťovky i pyžamovníčky
2021-03-21 15:30:00My Češi jsme známí pro své zlaté české ručičky. Skutečně, jsme zřejmě jedním z nejšikovnějších národů v Evropě a měli bychom na to být patřičně hrdí. Důkazem české šikovnosti je také paní Miloslava Onucová ze Žatce, která se poté, co se ocitla v invalidním důchodu, začala naplno věnovat háčkování. Pomocí háčku a příze zvládne vyrobit krásné věci, které těší děti i dospělé. Svými výtvory obdarovává především známé a kamarády, protože jak sama říká, v dnešní době vám desítky hodin práce nikdo nezaplatí. Více se dozvíte v následujícím rozhovoru.
• Jak vás napadlo pustit se do háčkování a jaké byly vaše začátky?
Jelikož jsem zůstala v invalidním důchodu a zjistila, že nelze celý den sledovat televizi nebo si číst, ačkoli jsem velký čtenář. Byť chodíte třeba i na procházky, tak vám zbývá spousta volného času.
Abych řekla pravdu, tak nevím, co přesně mě popadlo, že jsem se pustila do háčkování. Asi někde na facebooku jsem zahlédla háčkované zvířátko, které se mi natolik líbilo, že jsem běžela do galanterie koupit si přízi a háček a vyrobila si ho.
Nejprve jsem se o svém novém koníčku bála říci dokonce i dceři, protože jsem si myslela, že se mi bude smát, ale ta byla naopak velmi ráda, poněvadž věděla, že mě moc trápí nebýt v práci. Říkala, že ji moje záliba moc těší a podporuje mě v ní doteď.
• Kdo vás háčkování naučil?
Nevím, jak je to dnes ve školách, ale my jsme se učili řetízek, krátké a dlouhé sloupky v háčkování, vyšívání a další ruční práce. Základy jsme uměli, a to prostě nezapomenete.
Dneska navíc můžete čerpat hodně z videí na youtube, kde je ohromná spousta návodů i pro začátečníky. Vše si tam můžete najít.
• A jak je to dlouho, co se háčkování věnujete?
Asi tři roky.
• Vzpomínáte na svůj první výrobek?
To byla nějaká kočička, která skončila v útulku. Když jsem totiž s háčkováním začala, tak jsem přemýšlela, co se všemi výtvory budu potom dělat. S dcerou jsme vymyslely, že budu háčkovat pro útulky. Budu jim dávat háčkované výrobky, které oni budou moci na různých aukcích zpeněžit a pak pro zvířátka nakoupit stelivo, krmivo a tak dále. Jenomže tudy cesta nevedla. Spíše než aby měli lidé zájem věc koupit, je zajímalo, kde jsem na uháčkované zvířátko sehnala návod.
• Jak se vám kočička povedla?
No, celou jsem ji vypárala, protože se mi nelíbila (smích). Pak jsem ji zkusila znovu, vyvarovala se předchozích chyb a vyšla už lépe.
Aktuální trendy
• Co všechno vlastně zvládnete uháčkovat? Prohlížela jsem si vaše výrobky na vaší stránce na facebooku. Háčkujete roztomilé postavy zvířátek, šátky a také síťovky…
Ano, po zvířátkách jsem začala vyrábět síťovky, které jsou mojí srdeční záležitostí!
Vy si to nepamatujete, ale za mých mladých let, když byla igelitová taška s nějakou reklamou třeba na cigarety, tak to bylo něco vzácného. Dnes jsme ale již zaplaveni igelitkami a plasty tak strašně moc, že před časem začal velký boom síťovek. Těch jsem vyrobila nespočet. Obdarovávala jsem jimi rodinu, přátele a známé nebo je věnovala lidem za materiál. V dnešní době vám totiž práci nikdo nezaplatí. Háčkuji tedy jen pro kamarádky.
• Pak mě zaujalo, že háčkujete také jakési ,,pyžamovníčky“. Můžete mi vysvětlit, co to přesně je?
To byl zase velký boom před loňskými Vánocemi. Jde o háčkované zvířátko, které má tělíčko jako pytlík, v němž je vespodu gumička s brzdičkou. A právě do bříška toho zvířátka se dá uložit pyžámko. Dítě, když jde třeba spinkat k babičce, si vezme pyžámko a zároveň má i hračku, mazlíka. Loni tyhle pyžamáky hrozně jely a já jich vyrobila docela dost.
• Jak nepřetržité háčkování snášejí vaše ruce?
Příze jsou zrádné. Třeba, když jsem vyráběla tašky, příze na ně jsou hrubé a ruce hrozně moc trpěly. Není to jen tak sednout si k háčku a háčkovat. Všechno má svoje.
• Trpí asi i oči, které musí být zanedlouho od titěrné práce unavené…
A hlavně trpí páteř! Rozhodně nelze u háčkování sedět celý den.
• Kde berete inspiraci pro své výtvory? Háčkujete podle nějakých návodů, nebo si vzory vymýšlíte sama?
Inspiraci čerpám hlavně z internetu. Návody si sama určitě nevymýšlím, nejsem zas tak zručná, abych se podívala na obrázek a podle něho něco uháčkovala. Na internetu se dá stáhnout spousta návodů zdarma, ale jsou i placené návody. Jsou lepší i horší. Také se dá hodně okoukat na videích na již zmiňovaném portálu youtube.
• Na čem pracujete zrovna teď? Jdete ruku v ruce s aktuálními trendy, takže co háčkovaného aktuálně frčí?
Teď jedou hodně duhové šátky. Koupíte si duhové klubíčko, z něhož celý šátek uháčkujete. Hotový výrobek je krásný svými barevnými přechody.
Desítky hodin práce
• Na kolik takové klubíčko vyjde peněz?
U každého klubíčka se cena odvíjí od návinu, tedy počtu metrů v klubíčku. Já kupuji duhová klubka většinou s návinem tisíc metrů v cenové relaci 250-500 korun. Když k tomu připočítáte poštovné, už to se může
mnohým lidem zdát za šátek hodně. K tomu ale ještě připočítejte třicet až padesát hodin práce, které na uháčkování šátku strávíte. Není to tak pracné, ale ten čas tomu musíte dát.
• To je opravdu spousta hodin! A jak dlouho vám trvá taková síťovka nebo háčkované zvířátko?
Síťovku uháčkuji za deset hodin. To mám přesně spočítané. U zvířátek záleží na velikosti. Přesně na hodiny vám to nedokáži říct, ale když mám čas, tak zvládnu zvířátko za týden vyrobit.
• Prozradila byste mi pracovní postup u takového háčkovaného zvířátka? Podle fotek jsem si všimla, že jsou něčím vycpané…
Ano, to je polyesterové duté vlákno, které se dneska dává třeba do polštářů. Dá se normálně koupit v galanterii. Je napěchované v balících po půl kilech nebo po kilech.
Co se týče pracovního postupu, tak já si nejprve uháčkuji hlavičku. V určité výšce pak musíte dát bezpečnostní očička. Buď si je sama uháčkujete, nebo si koupíte bezpečnostní zacvakávací oči. Hlavičku potom vycpete dutým vláknem a je potřeba ji hodně vyplnit, aby nepadala. Pak uděláte tělíčko, nožičky, ručičky a popřípadě ocásek.
Většina návodů je na principu, že se vyrobí jednotlivé části zvlášť. Existuje málo návodů, podle kterých můžete uháčkovat postavičku od hlavy až k patě. Já si sama návody netroufnu přetvářet, protože nejsem tak zručná. Když pak totiž dělám něco bez návodu, tak to stokrát pářu a strávím na tom třikrát více času než normálně.
• A pak se jednotlivé části sešijí dohromady…
Ano, což je asi ten nejhorší úkon (smích). Na tom se shodnou všechny háčkařky, že sešívání je nejhorší. Když totiž chcete, aby výrobek nějak vypadal, sešívání dokáže být hodně protivný (smích).
Rozdává kamarádkám
• Jak dlouho se u vás hotové výrobky ohřejí?
Doma jich moc nemám. Jsem totiž už v tom věku, kdy mají moje kamarádky vnoučata, takže se na mě obracejí s prosbami, jestli bych jim neuháčkovala například nějakou pohádkovou postavičku nebo zvířátko. Nebo jsem na Vánoce vyráběla háčkované soby jako výzdobu a rozdala je kamarádkám.
Mám dokonce kamarádku, která dělá zástupkyni ředitele na jedné základní škole, a ta si vymyslela, abych ji udělala postavu Mimoně. Uháčkovala jsme jí dva. Ona je chtěla jako pomocníky do vyučování. Když jsou děti dobře připravené a aktivní v hodině, tak si mohou Mimoně za odměnu na týden půjčit domů (smích).
• Vždycky se tedy pouštíte do háčkování na něčí popud?
Vždycky ne. Někdy se mi prostě jen něco líbí, tak to vyrobím. Pak si věc schovám do skříně, a když jedu na návštěvu, kde je malé dítě, tak ji vezmu s sebou.
• Jaké háčky a příze používáte? Máte ozkoušenou nějakou konkrétní značku?
Snažím se kupovat ergonomické háčky, které se pohodlně drží i při časově náročnějším háčkování. Mám jich asi dvacet čtyři. Prodávají se háčky nejrůznějších velikostí. Já nemám zdaleka všechny. Existují i háčky na dečky, které jsou úplně maličké. S těmi ale já nepracuji.
Příze vyrábí spousta firem. Záleží u nich, jaké chcete složení. Všechno se dá ale najít. Já nakupuji hlavně na internetových obchodech, kde je velký výběr.
• Nejkvalitnější budou asi české příze, je to tak?
Musím se přiznat, že českých firem moc neznám. Dříve jsme byli ve výrobě přízí velmoc, ale dnes se na českém trhu z více než padesáti procent prodávají turecké příze, polské a jiné. Bohužel.
• Je u přízí velký cenový rozdíl?
Koupíte příze za pár korun, ale jsou i dražší. Samozřejmě musíte vědět, co z kterého klubka budete háčkovat. Duhová klubíčka například z recyklované bavlny se dají koupit kolem dvě stě korun, ale viděla jsem dokonce i klubíčko za sedm set, a to už jsem si říkala, že je opravdu hodně peněz. Za tolik bych si ho nekoupila.
Záleží na návinu, kolik metrů má klubíčko a na složení. Já si například nekupuji příze s vlnou, protože s ní mám špatné zkušenosti. Nemám ráda přírodní bavlnu na šátky, zdá se mi těžká, ale spíše směs bavlny s akrylem. Pro mne je na údržbu nejlepší.
Příze na hračky je zase jiná záležitost. Hračky dělám z přízí atestovanými pro děti do tří let.
Pelíšky pro kočky
• Kam se chcete ve svém koníčku ubírat dál, co máte v plánu nového? A je něco, na co si ještě netroufnete?
Víte co, já vždycky něco vidím a hned se nadchnu, že to musím zkusit vyrobit. Nakoupím si materiál a pak třeba vidím něco jiného a na tamto zapomenu (smích). Když jde o materiál, tak jsem kdysi měla pod postelí jen jeden box, ale teď už mám dva a ještě je mi to málo.
Půl roku už mám ale koupené silné šňůry, které mají šířku asi půl centimetru, a chci udělat takové košíky, které budou sloužit jako pelíšky pro naše kočičky. Vím však, že to na ruce bude dost náročné. Materiál mám již nakoupený, jen se k tomu musím dokopat.
Určitě by se mi líbilo zkusit uháčkovat plážové šaty. Jen takové lehoučké s velkými oky. K moři se ale určitě ještě chvíli nepodíváme.
• Dá se říci, že máte dost věcí rozpracovaných?
Rozpracovaných ne. Vždycky se snažím načatý výrobek dodělat. Mám maximálně rozpracované dvě věci, abych si případně u druhé od první odpočinula. Já to mám ale tak, že už chci vždycky vidět věc hotovou. To mě tlačí, abych honem rychle věc dodělala. Když třeba háčkuji duhový šátek, tak určitě nejsem jediná, která se těší na přechod jiné barvy.
• A co trpělivost? Je pro vás háčkování odreagováním od všedních starostí?
Určitě, je to hlavně odreagování. Trpělivost mám. Nejsem taková, že bych s věcí třískla, když mi náhodou nejde (smích).
• Co byste poradila ženám, které by háčkování také rády zkusily?
Kupte si klubíčko a zkuste to. Buď vás háčkování chytne nebo nechytne. A v případě potřeby na sociálních sítí existuje hodně háčkovacích skupin, kde jsou ženy ochotné poradit s čímkoli. Dalším pomocníkem jsou videa na youtube.
• Není tedy potřeba vidět, jak se háčkuje, naživo?
Pokud někdo již držel háček v ruce, tak nepotřebuje. Stejně jako mě, mu budou stačit videa. Jestliže ale žena nikdy háček v ruce nedržela, tak by to asi bylo lepší.
Vím dokonce, že v Chomutově existuje partička háčkařek, které se scházejí v hospůdce nebo v cukrárně a tam společně tvoří. Jsou takové pospolitosti, ale tady o ničem takovém nevím.
• Neuvažovala jste, že byste právě vy takový klub u nás rozjela?
Kdysi jsem o tom přemýšlela. Myslela jsem si, že bych například v domě dětí a mládeže nějaký kroužek pro pár dětiček vyzkoušela, ale pak jsem to zavrhla, protože by háčkování děti asi nebavilo. Dnes patří mezi dětské aktivity spíše počítač než ruční práce. Už nechodí ani ven, jako jsme chodívali jako malí my, takže jsem to nechala plavat.
• Měla jsem na mysli workshopy nejenom pro děti, ale třeba i pro dospělé ženy…
Určitě by tu možnost byla. Já sice neumím zdaleka všechno, ale v základech bych jim určitě mohla poradit.
Šila i roušky
• Baví vás i jiné ruční práce?
S dcerou jsme zkoušely v létě dělat košíky z proutí. Ještě k nim ale nemáme hotová ucha. Až bude zase hezky, tak se do toho venku na zahradě pustíme. Proutí se totiž musí máčet. Jinak jsem nic dalšího nezkoušela.
• Viděla jsem, že jste se loni v první koronavirové vlně pustila do šití roušek. Z čeho jste je vyráběla? Měla jste dostatek potřebného materiálu? A kam potom putovaly?
Galanterie mohly být otevřené, takže jsem si nakoupila látky, ale za celou dobu, dokonce ani na internetu, nebyly k sehnání gumičky nebo tkalouny. U všech roušek jsem si tedy musela ještě šít i zavazování.
Kupovala jsem si bílé plátno, které jsem si musela nastříhat. O to to bylo náročnější. Pak došly i nitě. Všechno bylo vyprodaný.
Ušila jsem asi dvě stovky roušek, které jsem rozdala kamarádkám, známým a některé jsem i posílala lidem za cenu materiálu. Jednou jsem totiž koupila látku s potiskem kočiček a po rouškách se do minuty zaprášilo (smích).
• Znamená to, že máte doma šicí stroj a také šijete?
K šití nemám takový vztah jako k háčkování. Tolik mě nebaví. Roušky jsem šila asi jen čtrnáct dní a pak už jsem přestala. Potom se vyrojilo hrozně moc roušek, protože šil každý druhý.
• A třeba pletení? To má k háčkování možná blíže…
To mě taky nebaví (smích). Já jsem kdysi pletla. Na jednom svetru jsem strávila půl roku. Háčkování mě chytlo opravdu ze všeho nejvíc!
Děkuji za rozhovor.
Napsal(a): Hedvika Mašková
Komentáře
Přečtěte si také
Nabídky práce
ŘEDITEL/ŘEDITELKA MŠ Peruc
Bližší info na webu obce Peruc. Nástup 1. srpna 2024, přihlášky zasílejte do 17. května 2024.
WWW: https://peruc.cz/
E-mail: podatelna@peruc.cz
ŘEDITEL/ŘEDITELKA ZŠ A MŠ Vilémov
Bližší informace na webu Obce Vilémov u Kadaně.
Tel.: 474398146
WWW: https://www.obec-vilemov.cz/
E-mail: vilemov@obce-cv.cz
Poslední videa
Valentýnský koncert v žateckém divadle rozněžnil i rozpálil
Klavír Jiří Knotte a housle Milan Brouček... Bravo!
Přehrát video
V 1.A ZŠ P. Bezruče v Žatci děti s učitelkou v kroužku probíraly první vysvědčení
Ve středu 31. 1. 24 se rozdávaly pololetní vysvědčení - přesněji Výpisy vysvědčení. Třídní učitelka 1.A Nikola Martinovská si se svými prvňáčky v poslední hodině po předání o tom povídala...
Přehrát video
