Nová kniha o „bílém zlatě” Podbořanska je proložena autentickými vzpomínkami

Město Podbořany vydalo novou knihu s názvem Bílé zlato Podbořanska. Její autoři jsou Jiří Svejkovský, František Pticen a Martin Cyprian. Dvousetstránková publikace popisuje historii těžby kaolinu a historii porcelánek a keramiček na Podbořansku a zakoupit ji můžete na městském úřadě nebo v knihovně v Podbořanech. Tým autorů jsme požádali o představení knihy, zeptali jsme se, jak knížka vznikala, kdo s jejím vydáním pomáhal. Na tyto a další otázky za tým autorů odpovídal Jiří Svejkovský.

Zhruba před třemi lety jste dali dohromady expozici Kaolin na Podbořansku, která je v hlubanské vodní tvrzi. Byla právě tahle expozice, její příprava impulsem pro vznik knihy?

Ano, myšlenka na realizaci knihy vznikla v době budování expozice. Zjistil jsem totiž, že informací o podbořanském kaolinu a jeho využití mám poměrně hodně a některé by se spíše hodily do knihy, než do expozice postavené na reálných exponátech. Po otevření expozice za mnou přišlo několik lidí s dotazem, zda neexistuje o expozici nějaká shrnující brožurka, kterou by si mohli koupit. To byl ten hlavní impuls, díky kterému jsme se pak společně pustili do práce na knize.

Expozice přibližuje historii těžby kaolinu na Podbořansku, zahájení jeho dolování, ukazuje, co se vyrábí z kaolinu a kde všude se používá, pátrá ve světě po proslulém hlubanském porcelánu nebo kamnech a krbech vyrobených před více než sto lety v největším závodě okresu... Dozvíme se to i z knihy?

Všechny informace z expozice najdou čtenáři i v nové knize, ale nejen to. Kniha je uceleným souborem informací o podbořanském „bílém zlatě“, jak se někdy kaolinu a výrobkům z něj říká. Autoři navíc pod pojem „bílé zlato“ zahrnuli i lidi z Podbořanska, kteří se na těžbě, úpravě a zpracování kaolinu po mnoho generací podíleli nebo podílejí. Je to takové poděkování za tvrdou, špinavou a často i nebezpečnou práci.

Přibližte prosím publikaci Bílé zlato Podbořanska – kolik má stránek, komu je určena, je ilustrovaná, doprovázená fotografiemi?

Kniha je postavená na fotografiích a obrázcích a je určena všem. Každý si v knize, která má celkem 200 stran, najde, co ho zajímá. Někoho zaujmou dobové fotografie kaolinových dolů a továren, někdo se rád podívá na krásné fotky místního porcelánu a keramiky. Určitě zaujmou atraktivní snímky kaolinových těžeben z ptačí perspektivy. Samostatné kapitoly se věnují porcelánce ALP v Hlubanech, lubenecké porcelánce a podbořanské keramičce L. & C. Hardtmuth. Jedna z posledních kapitol je pak plná fotografií pracovníků a pracovních kolektivů, které jsme sehnali. Určitě se tam mnozí najdou, nebo uvidí své rodiče a prarodiče. Pokud jde o texty, snažili jsme se zkompletovat veškeré dostupné informace o místních dolech a továrnách, druzích a vlastnostech kaolinů na Podbořansku, jejich úpravě a technologického využití v průmyslu, takže je možné knihu použít i ke studijním účelům. Navíc je zde kapitola věnovaná pohledu do budoucnosti s vizemi, jak dál a šetrně těžit, upravovat a využívat tuto jedinečnou surovinu. No a co je na knize ještě jedinečné, je to, že texty a obrázky jsou proloženy autentickými vzpomínkami lidí, úryvky z dobových článků nebo zprávami báňských úředníků z prohlídek jednotlivých dolů.

Tři autoři – geolog Jiří Svejkovský, technolog - vývojář František Pticen a kulturní referent Martin Cyprian. Jak jste si „rozdělili role“ – kdo čím přispěl do knihy?

Koncept knihy je můj nápad. Postupně jsem nashromáždil informace, materiály z archivů, obrázky, porcelán a keramiku, sepsal texty o historii těžby a zpracování kaolinu. S odbornější částí o úpravě kaolinu, jeho typech a technologických vlastnostech přispěl František Pticen, který také, díky svým odborným znalostem, sepsal kapitolu o budoucnosti těžby, úpravy a využití kaolinu na Podbořansku. Hlavně ale jako pamětník napsal spoustu vzpomínek na svou práci a své kolegy kaolináře, které poznal již jako student na brigádách a později jako provozní technolog na úpravnách v Hlubanech a Nepomyšli. To, jak knížka vypadá, je dílem Martina Cypriana. Ten všechny naše texty poskládal dohromady, nafotil porcelán a keramiku a graficky zpracoval do podoby knihy. Myslím, že se mu to velmi povedlo. Kniha je moderní a atraktivní.

Kde jste čerpali materiál o historii těžby kaolinu a historii porcelánek a keramiček na Podbořansku?

Přesto, že těžba kaolinu na Podbořansku trvá již více než 200 let, že zde existovaly světoznámé porcelánky a keramička, tak informací mnoho není. Bylo nutné navštívit archivy v Mostě, v Plzni, v Lounech, v Kadani, využít dostupných informací z mapových a obrazových archivů České geologické služby a archivu Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, použít katalogy a dokumenty Keramických a sklářských surovin Karlovy Vary-Sedlec a Kaolinu Hlubany, oslovit pamětníky, požádat o informace muzea v Žatci a v Teplicích, hledat na internetu a jednotlivé, často kusé informace poskládat dohromady.

S kým jste spolupracovali při přípravě knihy?

S přípravou publikace pomohlo mnoho lidí, díky kterým kniha dostala svou podobu. Nemohu zde jmenovat všechny, ale asi nejvíce jsme využili materiálů ze soukromého archivu pana Pavla Kadlece, dlouholetého ředitele KSNP Hlubany a materiálů z archivu pana Josefa Nejedlého, který pracoval jako technolog v lubenecké porcelánce. Úžasné letecké snímky nám poskytl kolega geolog Tomáš Novotný, z oblasti Nepomyšle jsme využili materiálů z osobního archivu pana Martina Kašeho. Lidí, kteří nějak do knihy přispěli, ale bylo daleko víc.

Jak probíhala spolupráce vás tří – můžete popsat nějaké momenty, zajímavosti?

Spolupráce probíhala téměř profesionálně. Bavilo nás to a každý si svou úlohu určitě užil. Během prací na knize jsem postupně na různých internetových aukcích a bazarech sháněl porcelán a keramiku k nafocení. Martina Cypriana jsem pravidelně zásoboval stále novými a novými exponáty a nutil ho k focení. Fotky se nakonec povedly a ze mne se díky knize stal sběratel hlubanského a lubeneckého porcelánu. Zajímavostí také je, že kniha vychází k dvousetletému výročí nepřetržité těžby kaolinu na Podbořansku. Aniž bychom to nějak dopředu plánovali, povedlo se, že kniha má přesně 200 stránek.

Vy jste již dříve vydal mj. knížku Geologie Podbořanska, v roce 2017 vyšlo druhé upravené vydání. S publikační činností tedy máte zkušenosti – využili jste je?

Určitě se zkušenosti s vydáváním předešlých knížek hodily. Věděl jsem, jakým stylem napsat texty, aby nebyly moc odborné, jak poskládat jednotlivé kapitoly a jak použít obrázky a fotografie. Nejvíc asi pomohly zkušenosti z prací na knize o minerálech Českého středohoří, kterou jsme napsali s kolegy geology a kterou vydalo Muzeum města Ústí nad Labem v roce 2017. Během přípravy této opravdu výjimečné publikace jsem měl možnost být i u grafického zpracování knihy, u shánění sponzorských peněz nebo při jednáních s tiskárnou. Díky tomu jsem věděl, co vydání takové knihy obnáší.

Komu jste svěřili korektury, redakční činnost? Nebo jste to zvládli sami?

Knihu jsme víceméně dali dohromady sami. S korekturami pomohla manželka Marcela a knihovnice Stanislava Čapková, odborné věci jsem konzultoval s kolegy z oboru a na kaolin máme nejpovolanějšího odborníka přímo v autorském kolektivu.

V jakém nákladu vyšla kniha a kdo všechno přispěl na její vydání? Kde si knihu můžeme pořídit?

Knihu vydalo Město Podbořany a já bych za celý autorský kolektiv touto cestou chtěl všem představitelům Města Podbořan za tento počin poděkovat. A poděkování patří také Bílinské přírodovědné společnosti z. s. a firmě Kaolin Hlubany a. s., které se na vydání knihy rovněž finančně podílely. Kniha vyšla v nákladu 600 kusů a lidé si ji budou moci zakoupit na Městském úřadě v Podbořanech za 299 Kč. K dispozici bude samozřejmě i v podbořanské knihovně a ve větších knihovnách po celé České republice.

Děkuji za rozhovor.

Alla Želinská