V Čechách víme, jak se k plodinám chováme a mají proto úplně jinou kvalitu než zelenina dovážená z ciziny, říká Lukáš Stránský

Po dlouhé zimě k nám snad konečně zavítalo jaro, tedy hlavní sezóna pro všechny pěstitele. Výsev zeleniny má za sebou už i Žatecká farma nacházející se v blízkosti hlavní silnice mezi Žatcem a Radíčevsí, kterou zde na šestnácti hektarech provozuje Lukáš Stránský. Veškerou zeleninu, kterou lze v našich klimatických podmínkách vypěstovat od brambor až po melouny, si zde mohou zájemci zakoupit v přilehlém obchůdku nebo využít zážitkový samosběr. O fungování farmy, kvalitě zeleniny dovážené ze zahraničí, biopotravinách ale také o boji se škůdci jsme si povídali s jednatelem Lukášem Stránským a s vedoucí Žatecké farmy Kateřinou Paškovou.

• Již několikátou sezónu se věnujete pěstování kvalitní zeleniny. Jak a v kterém roce vlastně vaše cesta na Žatecké farmě začala?

Lukáš: V Žatci jsme teprve první rok, ale jako firma fungujeme již déle. Zemědělstvím se zabýváme od roku 2008, kdy jsme začínali ve Strupčicích.

• Proč jste se v loňském roce přesunuli právě Žatecko? Na místo, které je nejsušší oblastí v republice? To zřejmě není zrovna nejideálnější na pěstování, je to tak?

Lukáš: To jsme také zjistili (smích). Jsme ale ze Strupčic, kde je rovněž srážkový stín, takže je to hodně podobné.

• Zřejmě se neobejdete bez velkého množství závlah…

Lukáš: Ano, budujeme závlahy, abychom se nemuseli spoléhat jen na počasí.

• Co všechno na vaší farmě pěstujete?

Kateřina: Pěstujeme zde brambory, hrášek, cibuli, cukety, dýně, melouny, česnek, jahody, kedlubny, květáky, zelí, celer,…

Lukáš: Vlastně veškerou zeleninu, která se dá v Čechách pěstovat.

Kateřina: A snažíme se sklizeň dělat také formou samosběru. Lidé mohou na pole a vybrat si přímo zeleninu, kterou chtějí.

• Zmínili jste, že v Žatci působíte od loňského roku. To zřejmě nebyl úplně nejideálnější rok pro samosběry. Proběhly v minulém roce vůbec nějaké?

Lukáš: Samosběry proběhly, ale samozřejmě jen omezeně. Vládní nařízení nás velmi sužují, lidé se bojí a nefunguje způsobem, jaký lze vidět třeba v reklamě v televizi. To se týká vlastně i farmářských trhů. Nejrůznější akční skupiny (MAS ČR) se snaží naši práci všemožně propagovat, ale stejně… Prodeje nejsou pro pěstitele natolik zajímavé.

• A jakou formou své výpěstky prodáváte?

Kateřina: Prodáváme zejména přes náš krámek, který máme přímo u nás na farmě, tedy na poli mezi Žatcem a Radíčevsí na místě bývalého Výzkumného ústavu. A pak také na zmíněných farmářských trzích. Loni jsme se ale účastnili asi jen třech.

Lukáš: Farmářské trhy pro nás nejsou moc výhodné. Zajímavou akcí jsou například Slavnosti cibule v Račeticích, ale jinak ne. Lidé na farmářské trhy až tak moc nechodí a nenakupují.

• Já si právě myslela, že farmářské trhy jsou v dnešní době velký trend. Lidé volají po českých potravinách, podporují tuzemské pěstitele…

Lukáš: Tak to můžete vnímat z časopisů a televize, ale realita je jiná. Loni jsme byli na trzích v Rakovníku i v Chomutově, ale přílišný zájem o ně nebyl.

Kateřina: Lepší jsou pro nás menší slavnosti, z nichž se některé stihly v minulém roce uskutečnit.

• Co si vůbec myslíte o zákazu farmářských trhů? Bylo takové opatření v dnešní době potřeba?

Lukáš: Určitě ne. U nás v krámku se například za den vystřídá sto až dvě stě lidí, což je otázka velkého obchodního řetězce za půl hodiny. Nehledě na to, že jak na trzích, tak u nás v krámku, jsou lidé venku a nejsou nijak omezení. Ve velkým obchodech jsou zavření a koncentrovaní, což je podle mě úplný nesmysl.

Kateřina: Stačilo omezit jen lidi, kteří mohou třeba u jednoho stánku být.

Lukáš: Nechal bych stejná opatření, jako jsou dvoumetrové rozestupy, ale ať lidé nakupují raději venku než aby jim bylo povoleno nakupovat v uzavřených prostorách. Podle mě je to logické.

• Dodáváte vámi vypěstovanou zeleninu i do velkých obchodních řetězců? Narážíte v tomto ohledu na nějaké potíže ohledně požadavků na velké dodávky?

Lukáš: Ano, na velké obchodní řetězce prodáváme jahody a česnek. Supermarkety nás ale tlačí dolu s cenami a stále srovnávají ceny českých produktů s cenami zahraničních. Česká lidská práce je drahá vůči dovozu, kde lidé pracují za pár korun na den. Ceny se v tomto případě nedají srovnávat. Zahraniční potraviny se dokáží dostat vždycky níž než my.

Snažím si prosadit přímou zavážku do lokálních obchodních řetězců, což je velice složité. Za obrovský úspěch ale považuji, že se nám podařilo dovážet naše jahody a hrášek do místních supermarketů jako například do chomutovského Globusu.

• Konkurovat v ceně potravinám ze zahraničí tedy nelze? Když srovnáme třeba takové rajče? Na kolik vyjde námi vypěstované a na kolik zahraniční?

Lukáš: Skutečně konkurovat nelze. Konkrétně rajče, na které se ptáte, strašně lítá. Jednu sezónu stojí sto korun kilo a další stojí tři sta korun kilo.

• Čím to je?

Lukáš: To opravdu netuším. Ceny určuje někdo jiný, ne my (smích). My máme výrobní cenu na kilo jahod, cibule, rajčat a k tomu si dáme nějakou minimální marži a za to prodáváme. Je období, kdo to lze dělat, ale pak máte období, kdy ze zahraničí dovezou extra levné potraviny, což nevíme, jak dokáží, a prodávají za mnohem menší ceny.

Kateřina: Jde také o to, že když pěstují ve velkém, mají na sběr třeba stroje. My zde sklízíme všechno ručně.

• Co na situaci mění aktuální světová pandemie koronaviru? Pocítili jste třeba větší zájem o české potraviny, například z důvodů obav ze zahraničních produktů?

Lukáš: Spíše si myslím, že se lidé celkově bojí chodit nakupovat. Jsou lidé, kteří jedou radši sem za námi na farmu, protože se zde oproti velkému řetězci nepotkají s tolika lidmi, ale opačně si myslím, že jsou lidé, co si nakoupí v supermarketu a už nepojedou kvůli pár věcem za námi.

Jsou ale určitě tací, kteří dávají našemu způsobu prodeje přednost. Zastaví se u nás, nakoupí a mohou jet domů. Nemusí stát nikde fronty, ze záhonu si vyberou, co chtějí a mají zeleninu, jakou chtějí. Jsou ale lidé, kteří na cenu hodně koukají. Stojí u nás v krámku a volají, že zde máme například hrášek za deset korun, ale v supermarketu ho mají za osm korun, tak sednou do auta a jedou si ho koupit tam.

• Ale pak si asi nespočítají, kolik jim to zabere času a projetého benzínu…

Lukáš: Přesně tak, ušetří na hrášku dvě koruny, ale deset korun projedou (smích).

• Jakým způsobem zajišťujete bezpečnost nabízených potravin v současné době?

Kateřina: Všichni pracujeme v rukavicích, což je standardní.

Lukáš: Pracovníci mají navíc roušky a jsou pravidelně testování. U nich se snažíme předejít styku s jakýmkoli virem.

• Jak bojujete například se škůdci?

Lukáš: Těžko (smích). Loňskou sezónu nám padesát procent úrody sežraly myši. Tím, že je zde potravinářský provoz, tak zde nemůžeme mít žádné jedy. Snažíme se proto dělat bidýlka pro dravce a necháváme vše na přírodě.

I s broučky jsme zkoušeli pěstovat bio zeleninu, ale to samozřejmě nefunguje. Všechno nám sežrali a kvalita zeleniny je potom mnohem nižší.

• Také si myslím, že to jde bez chemických postřiků velmi těžko. Jaký podle vás vůbec mají Češi vztah k biopotravinám? Je o ně zájem?

Lukáš: Deset procent lidí, kteří jdou do obchodu, by si biopotraviny koupilo, ale devadesát procent se dívá na cenu.

Kateřina: A také se dívají na to, jak zelenina a ovoce vypadají. Biopotraviny vypadají hůř.

Lukáš: Každý je z reklam zvyklý na velké červené bio rajče a pěknou mrkev, ale bio to na fotce rozhodně není. My, když budeme pěstovat bio zeleninu, nepostříkanou a neošetřenou, nikdo si ji nekoupí, protože bude zkřivená a s dírami od broučků.

• A také asi menší, ne?

Lukáš: Menší ne. To lze dohnat hnojením. Nemusí se používat průmyslová hnojiva, ale hnojiva od zvířat, což se dá. My rovněž používáme zvířecí hnojivo, ale do postřiků vždycky musí minimální množství chemie přijít. Určitě nic nestříkáme zbytečně, protože je to hodně drahé. Nic tedy nedáváme navíc, jen minimum, které se dát prostě musí.

• Doslechla jsem se, že pro získání certifikátu BIO je potřeba dodržovat velice přísná pravidla...

Lukáš: Ano, ale my jsme také sledovaní. Musíme hlásit, co a jak stříkáme, jaké a kolik přípravků používáme. Když bychom chtěli pěstovat bio zeleninu, byli bychom dva roky sledovaní, že nepoužíváme vůbec nic a pak teprve dostanete certifikát BIO. Můj názor na bio kvalitu je ale takový, že to nejde (smích).

• V čem si myslíte, že jsou lepší potraviny od farmářů než se supermarketů? Jak je na tom tento trend v Čechách?

Lukáš: U farmáře je potravina česká a je hlídaná českými zákony a legislativou. Kdežto u dovozových potravin nikdy nevíte. Každý stát může používat jiné chemické přípravky a jiné množství. My to máme omezené, myslím si, že snad na nejvyšší míru, která je možná. Mnohdy už ani nejsme schopni zeleninu ošetřit, protože jsou některé přípravky zakázané.

Český člověk by měl jíst české potraviny, protože naše zákony ho ochraňují tak, aby i on byl chráněn. Třeba v Egyptě mohou prakticky používat jakékoli postřiky a nemyslím si, že to někdo extra kontroluje.

• Myslíte si také, že člověk by měl jíst potraviny, které se v zemi, kde se on narodí, pěstují? Že je to pro něho přirozenější?

Lukáš: Zda je to přirozenější, to nevím, ale v supermarketu by si měl kupovat jen nějaké super tropické ovoce, které u nás nejde vypěstovat, jako jsou pomeranče nebo banány. Je ale nesmysl si kupovat egyptské rajče, které vyrostlo bůhví díky čemu. My v Čechách víme, jak se k vypěstovaným plodinám chováme a mají proto úplně jinou kvalitu než dovozové potraviny. Je to znát i na chuti a dalších věcech. Navíc v cizině zeleninu či ovoce utrhnou a pak ho k nám čtyři dny dopravují. Kvalita čerstvosti je úplně jiná než když si ji místní utrhnou přímo u nás na poli.

• Můžete stručně popsat cestu od sklizně až k vašim zákazníkům?

Lukáš: To je to hlavní. U nás na farmě je doba od sklizně k zákazníkovi velice krátká. Tedy v otázce minut nebo hodin. Kdežto u supermarketů je minimální doba dva dny. Jakékoli zboží musí přijít na centrální sklad, z něhož se pak teprve distribuuje do obchodů, kde se dostane k zákazníkovi. To je příklad českého zboží. U zahraničních potravin k tomu připočtěte dobu transportu.

• Zelenina a ovoce ze zahraničí se asi musí trhat ještě zelené, je to tak?

Lukáš: Ano, musí dojít cestou. Tak se to dělá.

Kateřina: A my trháme většinou ráno, než se otevře krámek.

• Co v krámku všechno nabízíte? Jedná se o celoroční nabídku?

Lukáš: Krámek máme zavřený přes zimu, protože v zimě se nic nepěstuje. Teď například nabízíme svoji cibuli, česnek, zelí, celer a brambory, které máme uskladněné z podzimu.

Postavili jsme letos také skleník, abychom prodloužili sezónu. Zelenina by tedy měla být zralá o třicet dní dříve a na podzim ji bude možné sklízet ještě o měsíc později.

Kateřina: A také máme v nabídce květiny - gerbery, muškáty i macešky. Rovněž si u nás mohou lidé koupit sadbu. Máme rajčata nebo papriky, ale i maliny, angrešty nebo ovocné stromky.

Lukáš: Otevřeno máme sedm dní v týdnu od 8 do 18 hodin a lze u nás platit i platební kartou.

V obchůdku na Žatecké farmě zákazníky obsluhuje sympatická paní prodavačka Michaela. 

• Prodáváte ale také produkty od regionálních výrobců. Jak vlastně sháníte tyto dodavatele?

Lukáš: Ano, snažíme se spolupracovat s okolními farmáři a zemědělci, takže zde máme například medy od místních včelařů. Mezi sebou se jako zemědělci známe a navzájem se podporujeme. My prodáváme některé jejich produkty, oni pak třeba nějaké naše. Když se třeba neznáme, lidé se u nás zastaví s nabídkou, že něco vyrábí a zeptá se, zda máme zájem.

Kateřina: Pak máme v nabídce ještě koření SONNENTOR a sirupy Kitl Syrob. Také mošty z Moštárny Louny nebo vajíčka od Toužimi.

• Na vašich webových stránkách zateckafarma.cz lze nakoupit i online. Jak to funguje? Mohu si nechat zaslat čerstvé potraviny domů nebo si je mohu objednat a vyzvednout u vás na farmě?

Kateřina: Na podzim jsme rozváželi zadarmo po celém Žatci a blízkém okolí. Myslím si ale, že zde nejsou služby dovážky potravin až do domu ještě příliš zavedené. V Žatci se totiž rozváží jen pizza (smích). Měli jsme asi jen dvě nebo tři objednávky týdně. Asi je potřeba ještě chvilku počkat, až si lidé trochu navyknou. Jinak máme možnost dovozu až domů nebo si lidé mohou na webu objednat a vyzvednout si u nás na místě již připravené.

• Fungovali jste na principu bedýnek, které jsou aktuálně v kurzu?

Kateřina: Ano, také jsme měli.

Lukáš: Bedýnkový prodej kupovali hlavně tatínkové, kteří nevěděli, co konkrétně koupit. Vždycky jen ukázali na bedničku (smích). V té bylo všechno – mrkve, brambory, cibule, jahody. Třeba deset druhů zeleniny.

• Kdo jsou vašimi zákazníky? Maminky s dětmi nebo spíše senioři?

Kateřina: Myslím si, že je to ovlivněné ročním obdobím. Na podzim, když jsme měli brambory nebo zelí, tak sem jezdili hlavně senioři, kteří si dělali zásoby nebo si chtěli doma naložit zelí sami. Přes léto jsou to hlavně maminky s dětmi a také lidé, kteří jezdí kolem nás z práce.

• Vy jste dá se říci přímo u silnice, lidé vás ze Žatce směrem na Podbořany a Plzeň tedy nemohou minout…

Kateřina: To určitě nemohou. Také zde máme spoustu místa na parkování. Lidé si mohou zaparkovat přímo u krámku, takže nemusejí tahat nákup daleko. Navíc zde máme parkovací stání pro handicapované. I náš krámek je zcela bezbariérový.

• Jak vidíte další průběh letošní sezóny? A plánujete nějaké akce pro veřejnost? Na vašem webu jsem se dočetla, že připravujete například Česnekové slavnosti, Dýňový den nebo krouhání zelí…

Kateřina: V loňském roce jsme ještě stihli před úplným zákazem Dýňový den uspořádat. A myslím si, že akce měla úspěch. Lidé si přímo u nás mohli vydlabat dýni na Halloween a odvézt si ji domů. Určitě bychom rádi akci letos zopakovali, když to bude možné.

Lukáš: V létě pak určitě budou probíhat samosběry, nejenom jahod, ale veškeré zeleniny, kterou zde pěstujeme.

Kateřina: Minulý rok byly na samosběr velice oblíbené melouny.

Lukáš: První, co si u nás budou moci lidé sami nasbírat, pokud to aktuální situace dovolí, budou ředkvičky, hrách a jahody. V půlce května by již měly být zralé.

Kateřina: Vše se lidé dozvědí z naší facebookové stránky Žatecká farma.

Děkuji za rozhovor.

Hedvika Mašková