Stanislav Duchek: Cesta kávy ze Salvádoru byla složitá

REGION (soš) — Káva je hned po ropě druhou nejobchodovanější komoditou na světě. Její spotřeba a obliba je nezpochybnitelná a i v České republice lidé postupně přicházejí na to, že si místo turka nebo rozpustné mohou dopřát opravdový chuťový požitek. Novinkou na českém trhu je salvádorská káva, kterou se rozhodli dovážet, pražit a prodávat bratři Martin a Stanislav Duchkovi ze Spořic. Jak k tomu došlo? A jaká je vůbec cesta kávy, než se dostane na váš stůl?

„To my takhle s bráchou máme, že dostaneme nějaký ztřeštěný nápad, který hned zrealizujeme,“ usmívá se Stanislav Duchek při vzpomínce, kdy nad skleničkou světově vyhlášeného salvádorského rumu Cihuatán přemýšleli, jak by mohli ochutnat kávu od stejného producenta. „Jenže u nás na trhu nebyla a v zahraničí chtěli jen za poštovné za pytlík kávy asi 30 Euro. A tak jsem si začal psát s Juanem Alfredem Pacasem — synem majitele rodinné společnosti, který mi tu před časem dovolil zřídit oficiální fanouškovské stránky na jejich rum. Myšlenka, že by se káva, která má skvělé jméno po celém světě, mohla dostat i k nám do Čech, ho oslovila, ale přivézt ji sem úplně jednoduché nebylo,“ vzpomíná Stanislav na dobu koncem loňského roku, kdy oslovil kolem desítky přepravních společností, aby zjistil, že pokud nemá zájem přepravovat velké objemy, nevyplatí se mu to. „My potřebovali tak pět až deset pytlů a ne celý kontejner. Ale i to jsme s Juanem nakonec vyřešili. Domluvil nám tady v Evropě prostředníka.“

První várka dopadla katastrofálně

Přepravení čerstvé kávy je jedna věc, ale upražit ji tak, aby z ní zákazníci měli požitek, je podle Stanislava hotová raketová věda. Protože sám je dělník ve fabrice a jeho bratr má firmu, která rovněž s kávou nemá nic společného, nezbývalo, než oslovit pražírny z blízkého i vzdáleného okolí. „Objednali jsme vzorky za osm tisíc korun a rozvezli je po pražírnách. Ale bylo to všechno špatně. Buď byla káva spálená nebo špatně upražená na jiný typ pražení, než jsme chtěli… Stačí, aby se nechala pražit o 20 vteřin déle a už je to v háji. To se pak pozná na chuti. Když jsme v jedné kavárně zkoušeli po nocích několik těch vzorků namlít, použít různé teploty vody, druhy mletí, výtok kafe, postupně jsme přicházeli na to, jak to udělat, aby káva byla dobrá. A pak jsme dostali další vzorky. To už jsme sice znali tu cestu, ale pořád nám chyběl dobrý pražič,“ vypráví Stanislav Duchek.

Oslovil dva, kteří ho zaujali nejvíce. První byl z Hradce Králové, ale ten měl jen malou rodinnou pražičku. Nakonec oba bratři zvolili pražírnu Fiftybeans z Brna. „Její majitel a pražič Roman Nejedlý vyhrál několik ocenění v přípravě kávy. Dokonce reprezentoval ČR v Brazílii. Přivezli jsme k němu dva pytle kávy a konečně vše klaplo, jak mělo. Opravdu tomu rozumí a přesně ví, jak na to. Stačí mu jen říct, že chceme espresso na automat, na filtr… Navíc má ještě skvělou optickou třídičku, takže ještě před pražením vyselektuje špatná, jinak barevná nebo poškozená zrna. Zákazníci tak nakonec dostávají jen tu nejlepší kávu. Pražič vlastně dostane pytel zelené kávy a postará se o vše až po napytlíkování a nalepení etiket,“ vysvětluje Stanislav. Design etiket zajistil kamarád bratrů.

Nabízí unikátní odrůdu

Bratři spustili e–shop shop.greencoffeebean.cz teprve v dubnu letošního roku. Podle jejich slov si nemohli vybrat lepší dobu, neboť lidé se v době pandemie naučili více nakupovat právě přes internet. „Kamenný obchod by se nám nevyplatil, takže zatím zůstáváme u tohoto typu distribuce. Nabízíme dva druhy. Familia Pacas je jejich základní káva, ta je sladší. A potom máme speciálku El Retiro Honey. To je káva, která je dělaná medovou cestou, je exluzivnější a také dražší. Kilo prodáváme za 800 korun, nicméně stále je levná, protože v téhle kvalitě by měla stát přes tisíc korun.

Zákazníci si u nás ale mohou na zkoušku zakoupit i čtvrt nebo půlkilové balení,“ říká majitel e–shopu. Menší balení mají svůj smysl i pro ty, kteří tento nápoj nepijí tak často. Káva se totiž dá pít od desátého dne po pražení a nejlepší chuť má první tři měsíce. Doba trvanlivosti je ovšem rok. „Ale potom už samozřejmě ztrácí na chuťových vlastnostech a zákazník z ní nebude mít takový požitek,“ vysvětluje Stanislav a dodává, že kvalitní káva je podle něj zdravá, což vidí i na prvních spokojených zákaznících. „Někteří spotřebují i pět kilo za měsíc,“ směje se.

Aby se trefili do ideální doby spotřeby, nechávají zatím kávu pražit jen v menších objemech a nedělají velké zásoby, aby byla stále čerstvá a chutná. Ale i za tak krátkou dobu už mají několik stálých zákazníků, kteří si produkty pochvalují. „Posíláme po celé republice, po Chomutově mohu kávu rozvézt, účtuji si za to padesát korun a stačí mi zavolat na telefon 736 454 552 nebo napsat na kontakt v e–shopu. Obvykle ji přivezu ještě ten den.“ Spotřebitel dostane zrnkovou kávu, kterou si pak dle potřeby umele.

„Dnes už lidé mají doma kávovary a pro ty je asi nejvhodnější. Chystáme i nějaké povídání na e–shop, kde napíšeme, jak nejlépe naši kávu připravit.“ Tam si mohou lidé přečíst i o rodině Pacas, která má věhlas v celém světě. „Jejich dědeček náhodou narazil na druh kávovníku, který do té doby neznal, nechal ho zkoumat v Americe a tam přišli na to, že je to úplně nová odrůda arabiky. Je tak pojmenována po jejich rodině a nedá se sehnat nikde jinde,“ vysvětluje Stanislav.

Káva a rum

Bratři jsou v současnosti teprve na začátku svého podnikání, ale plánují dál. Chystají se na trh přivést další druhy kávy a uvažují i o svém oblíbeném rumu, který by e–shop rovněž mohl nabízet. Oslovili kavárnu Coffee Bubble, kde mohou lidé kávu ochutnat už za 14 dní. O zájemce z řad ctitelů celosvětově oblíbeného moku se nebojí. „Lidé už se zase vrací ke kvalitě, nechutnají jim spálené hnědé břečky a rádi zkouší různé chutě. Někdo má rád sladší, někdo kyselejší. Acidita v kávě musí být, i když se to hůř lidem vysvětluje, ale káva je zkrátka ovoce. Každopádně ale musí být samozřejmě vyvážená. Nedá se říci, která z těch dvou je teď oblíbenější, zákazníci je odebírají nastejno. Ani já nemám úplně jasno, ale co mám rád, je moje relaxační trojkombinace — káva, rum a dobrý doutník,“ směje se Stanislav.

Cesta do Salvádoru

Z bratrů a rodiny Pacas se během jejich hovorů stali přátelé. „Jsou to skvělí, upřímní a kamarádští lidé. Kdykoliv potřebujeme, vyhoví. Jsou rádi, že je jejich jméno známé už i u nás. A já se za nimi určitě chystám, abych se podíval zblízka, jak tam všechno chodí. Na druhou stranu je Salvádor nejnebezpečnější zemí světa s nejvyšším počtem vražd a také současná pandemie cestování nepřeje. Ale když všechno vyjde, poletím tam asi v listopadu na pár dní,“ uzavírá Stanislav.

Foto: Soňa ŠÍMOVÁ