Učarovala jí viktoriánská éra druhé poloviny 19. století. Typické šaty s turnýrou nosí Kateřina Krejčová i v běžném životě

Hedvika Mašková 2021-06-08 14:00:00

Když se řekne viktoriánská éra mnohým se vybaví královna Viktorie, romantismus či průmyslová revoluce. O tom, že viktoriánské období v sobě skrývá mnohem více, jsme si společně povídali s Kateřinou Krejčovou neboli Victorian Catherine z Loun, které tato historická etapa přirostla k srdci natolik, že se podle jejích hodnot rozhodla i žít. Co na ni říkají kolemjdoucí, když prochází městem ve viktoriánských róbách, z čeho se viktoriánské šaty skládají a jak dlouho vlastně trvá, než se do nich obleče? Na to nám Kateřina Krejčová odpověděla v následujícím rozhovoru.

    • Kateřino, vy se specializujete na viktoriánskou éru. Můžete mě a našim čtenářům popsat, o jaké období se jedná?

Jedná se o období vlády britské královny Viktorie. Mě primárně zajímá viktoriánská éra druhé poloviny 19. století. Období od 60. let do roku 1890 je pro mě velmi zajímavé hlavně kvůli oblékání. Já mám hodně ráda ,,honzíky“, dobu turnýry, vycpaného zadečku. Spíše než chudinská a spodní vrstva mě zajímá vyšší třída, u které se dá více vyřádit.

    • Jaké jsou viktoriánské hodnoty? V čem byly jiné než ty dnešní?

Tak například chování manžela k manželce bylo oproti dnešní době úplně jiné. Většinou byl muž hlavou rodiny a manželka byla v domácnosti a nepracovala. Starala se o muže a domácnost a k tomu měla samozřejmě služebnictvo, co jí pomáhalo (platí samozřejmě pro vyšší vrstvy). Byla ozdobou domu. To už dnes tradiční není, což mi, hlavně co se týče chování manžela k manželce, chybí. Dnes se gentlemanské chování nevyžaduje. Některé „moderní a nezávislé“ ženy naopak silně popouzí. Když jezdím na přednášky vlakem, tak s sebou často vozím kufr a málokdy se mi stane, že mi s ním muž pomůže do vozu nebo nad hlavu v kupé. To ve viktoriánské době nebylo. Muži byli gentlemani a snažili se ženám pomoci, protože žena se brala jako křehké éterické stvoření.

    • Čím konkrétně vás viktoriánská doba učarovala?

Já mám velice ráda královnu Viktorii. Nejednalo se o dámu, o které by se dalo říci, že je na svou dobu tradiční. Měla spoustu svérázných názorů a dokázala si je probojovat. Říká se o ní spousta věcí, které popisují její povahu. Například jednoho velvyslance, který za ní přijel na návštěvu, zabily tapety v pokoji, kde byl ubytován. V té době tolik moderní zelené barvivo obsahovalo jedovatý arsen, který se mu stal osudným. Královna se pak strašně zlobila, že velvyslanec nepřišel na schůzku (smích). Já nejsem zrovna nevýrazná osobnost, takže možná právě svou povahou mi královna Viktorie natolik imponuje.

    • Kdy jste se začala tímto historickým obdobím zabývat?

Historie mě zajímala odmalička. Rodiče mě často vozili na hrady a zámky, kde se mi moc líbily obrazy a starožitnosti. Chodila jsem ale na základní školu, kde jsme neměli zrovna skvělou paní učitelku na dějepis, což je základ. Když vás dějepisář nezaujme, tak vás nemůže historie bavit. Já jsem se tedy na základní škole věnovala spíše samostudiu. Po základní škole jsem nastoupila na soukromou střední uměleckou školu, obor zpracování kovů a drahých kamenů. Mým původním oborem je tedy zlatnictví. V té době jsem se dostala k dějinám umění a historii jako takové. 19. století mě nadchlo natolik, že jsem se mu chtěla věnovat více. Začala jsem vyrábět viktoriánské šperky a už v polovině střední školy jsem zkoušela i šít a navrhovat svoje alternativy.

Samozřejmě, cesta nebyla jednoduchá. Maminka ze začátku nesla můj velký zájem o 19. století, hlavně to, že chci oblečení z této doby i nosit, velmi těžce. Přešla jsem si i přes gothické období, které se s 19. stoletím hodně promítá dohromady. Pak však maminka sama uznala, že to, co dělám, má smysl a že jsem v tom dobrá. Není moc lidí v České republice, kteří by se něčemu podobnému věnovali takto intenzivně. Já sama sebe nazývám ,,investigativní historik“, protože mě spoustu věcí zajímá z praktického hlediska. Chci si všechno vyzkoušet a osahat, takže nám doma občas probíhají různé experimenty.

    • Jaké například?

Chtěla jsem si například vyzkoušet výrobu prezervativu z ovčího střeva. Našla jsem si tedy chovatele, který mi po porážce ovce střeva schoval a já si je potom sama vyčistila a vyprala a doma jsem si pak vyráběla prezervativy tak, jak se to dělalo kdysi. K reálnému použití však nikdy nedošlo (smích). Normálně smýšlející člověk by do toho asi nikdy nešel, ale já to chtěla vyzkoušet a mít ukázku třeba na přednášky.

Ve spolupráci s Lékárnou u sv. Mikuláše v Lounech jsme třeba zkoušeli dělat originální viktoriánský Tonic nebo kosmetiku.

,,Už jsem po Lounech docela známá“

    • Vy tedy nosíte viktoriánské oděvy a zkoušíte spoustu věcí v praxi v běžném životě. Jak se na vás dívá okolí, když procházíte městem ve viktoriánských róbách?

Někdy samozřejmě reakce nejsou příjemné. S tím člověk musí počítat. A opět odkážu na svoji maminku, která mi kdysi řekla, že pokud nesnesu to, co mi k tomu lidi řeknou a reakce, jaké na to budou, tak ať to prostě nenosím. Mě to ale baví. Přiznám se, že nemám doma žádné džíny. Ano, vlastním i kalhoty, protože moje druhá práce to vyžaduje. Pracuji ještě v Archeoskanzenu Březno, kde potřebuji také montérky. Jinak ale oblékám 19. století, když to jde.

    • Máte i nějaké pozitivní reakce?

Samozřejmě, je jich dost. Já už jsem po Lounech docela známá (smích). A velice nadšení jsou ze mě Romové. Já mám totiž hodně dlouhé vlasy až po kolena, takže oni si vždycky všimnou a ukazují si na mě. I ostatní lidi si všímají a občas řeknou, že mi to sluší. Ptají se mě také, odkud nebo kam jdu. Většinou si myslí, že do divadla nebo na karneval (smích). Člověk se tedy i pobaví. Kdybych se měla urážet za každou negativní reakci, která je, tak bych třeba někdy nedělala nic jiného.

    • O nejrůznějších tématech viktoriánské éře také přednášíte. Na jakých akcích jste již měla možnost vystupovat a jaké otázky vám účastníci nejčastěji dávají?

Původně jsem z Moravy, takže jsem přednášela v Ostravě, a to hlavně pro knihovny, pro které jsou přednášky populární. Přednášky pro knihovny zahrnují také doporučení knih z období viktoriánské éry. Spolupracovala jsem s Muzeem v Přerově nebo s Opavskou kulturní organizací OKO. Každoročně spolupracujeme také s Hradem Sovinec, kde přednášíme a děláme pravidelně performance. Jezdím také do Brna nebo do Prahy. Funguji tedy po celé republice. Mou přednášku si může objednat kdokoli, i soukromé osoby.

Já přednáším v šatech, aby lidé měli představu. Také předvádím, co se pod šaty nachází, takže se na konci z šatů vysvleču téměř kompletně (smích). Viktoriánské spodní prádlo bylo ale velice odlišné od toho současného, takže zůstanu oblečená více než některé slečny v publiku. A nejčastější otázky jsou, jak se v šatech chodí na záchod a jak se v nich sedí. Pak záleží podle toho, na jaké téma je přednáška zaměřená.

    • A o jaké téma je největší zájem?

Předloni byla hodně oblíbená přednáška Extrémy a paradoxy viktoriánské éry, která se věnuje například korzetům, jedovatým tapetám a všemu, co bylo v té době hodně oblíbené, ale mohlo člověka také zabít. Přednáška se nevěnuje jen módě, ale i věcem denní potřeby, jako byly třeba kloboučky na bradavky pro kojící matky a podobně. Lidé si díky tomu získají ucelenější představu.

    • Lidé ve viktoriánské době věnovali spoustu peněz do zkrášlování svých domů a bytů, které měly vyjadřovat blahobyt. Jak vlastně interiéry vypadaly?

Záleželo na tom, o jakou vrstvu se jednalo. Jinak si lidé v té době pořizovali spoustu porcelánových sošek, které měly zkrášlit byt. U nižších tříd se sošky dávaly do oken, aby bylo vidět, že si to také mohly dovolit. Rovněž se zdi zdobily obrazy a velmi oblíbené byly skleněné šturce (poklopy), pod které se dalo schovat cokoli, co jste nechtěli, aby se zaprášilo. Od vycpaných ptáčků po slaměné květiny.

    • Zasáhlo toto historické období pouze anglické ostrovy nebo i jiné země?

Viktoriánská éra jako taková byla i u nás, ale trochu později než v Anglii a Francii, které byly módními Mekkami té doby. V té době byly naše země součástí Rakouska-Uherska V Čechách byla viktoriánská móda v takové umírněnější verzi, šaty nebyly tak honosné. U nás období již zmiňovaných ,,honzíků“, té turnýry, není až tak známé. Spíše lidi znají období, které jim předcházelo, krinolíny kolem roku 1860 a císařovnu Sissi.

    • Dočetla jsem se, že ,,viktoriáni“ pohrdali fyzickou aktivitou. Je to pravda?

To pravda není. Samozřejmě se sportovalo. Hodně se například jezdilo na kole, chodívalo se na procházky nebo se u mužů na černo preferovaly pěstní zápasy. Jestli jste třeba viděla nové filmové zpracování Sherlocka Holmese, tak tam jsou ukázky z pěstních zápasů vidět. Říká se, že prý dámy rozhazovaly kupky sena a skákaly přes ně, aby měly nějaký pohyb. Je pravda, že tomu muselo být přizpůsobeno také oblečení. Dámy pěstovaly i lukostřelbu. Oblíbená byla také jízda na koni nebo veslování. Tenkrát vznikly třeba tradiční závody Cambridge – Oxford a vznikaly také studentské šermířské spolky.

    • Také vím, že viktoriánská společnost nebyla ostýchavá a často mluvila o milostném životě. Je to pravda? Čím byla tato otevřenost zapříčiněna?

To se spíše táhlo v drbech. Viktoriánská společnost by se o tom nikdy nebavila veřejně. Tohle se řešilo v soukromí čajových dýchánků, kdy dámy seděly a drbaly jedna druhou. Ano, je pravda, že v této době byla spousta veřejných domů vydávaných za nejrůznější sirotčince a podobně. Těch bylo opravdu požehnaně.

Jinak bylo 19. století hodně zvrhlé. Existovaly takové věci, na které bychom už možná v dnešní době koukali jinak. A mladým ženám, které šly do nové rodiny se říkalo: ,,zavři oči a mysli při tom na Anglii“. Tyto ženy byly naprosto nezkušené a většina nevěděla vůbec nic. Co se bude dít zjistily většinou až ve svatební noc. Manžel byl v tomto ohledu mnohem vzdělanější než žena. Muži chodili do veřejných domů, což bylo ve vyšších vrstvách dost obvyklé. V dnešní době je to pro nás něco nepředstavitelného, ale pokud v té době dosáhla dívka doby, kdy dostala menstruaci, byla schopná rodit děti a mohla se vdávat. U nižších vrstev to bylo kolem dvanáctého a třináctého roku, u středních tříd se většinou žena nechávala do šestnácti let.

,,Účastníci si vytváří vlastní příběh“

    • Organizujete i netradiční akci, kterou je simulace viktoriánského městečka z 19. století The Victorians. Popište, jak tato akce probíhá.

My vytvoříme kulisy města, kde je možnost obchodovat, přivydělat si nějaké peníze a podobně. Do městečka přijedou lidé, kteří si zakoupí vstupenku v určité třídě. Máme tři druhy tříd – nejnižší třída (workclass), střední třída (midclass) a nejvyšší třída (royals). Ta třetí nejvyšší třída to má nejjednodušší, protože si jen zakoupí vstupenku a nemusí nic dělat, jelikož je zaopatřená. Pokud tedy neprohraje veškeré peníze v kartách (smích). Účastníci akce si vlastně vytváří vlastní příběh. My jim dáme základ a je jen na nich, jak s ním naloží.

    • Kolik ročníků již proběhlo a jak dlouho vlastně akce probíhá?

Loni se uskutečnil první ročník této akce a probíhala celou sobotu od rána do večera. Chtěli jsme akci hlavně vyzkoušet, zda je v našich podmínkách vůbec reálná. A zjistili jsme, že ano.

    • Jaký byl o akci zájem? Kolik bylo účastníků?

Původně jsme počítali zhruba s padesáti lidmi. Vzhledem k situaci, která byla v loňském roce, jsme jich měli kolem třiceti. Nato, že se jednalo o první ročník, kdy jsme si dělali celou propagaci sami, si myslím, že to byl docela úspěch.

    • A letos proběhne akce zase?

Letos jsme chtěli akci také pořádat, ale vzhledem k tomu, že jsem v požehnaném stavu, chceme hledat nějakou jednodušší variantu formou pikniku a menšího programu. Nic velkolepého.

    • Kde akce loni probíhala?

Konala se nedaleko na Zámku Pátek a v jeho okolí. Měli jsme rovněž domluvený sklep, ve kterém byl udělaný důl, kde měli lidé možnost těžit uhlí, mezi nímž se občas dal nalézt nějaký drahokam. Byly to samozřejmě jen plastové kamínky, ale podle toho, kolik jich lidé našli, si mohli vydělat nějaké peníze. Primárně bylo městečko udělané na způsob hornického městečka na severu Anglie, kde uhelné doly jsou. Akce nese podtitul „Krev, pot a prachy“, což její charakter vystihuje dokonale.

    • Měli lidé zájem o všechny tři vrstvy nebo chtěli být všichni bohatí?

Ano, největší zájem byl o royals (smích). Když pak ale lidé z nejvyšší vrstvy zjistili, že když je o ně jen pečováno, tak je to hrozná nuda. Potom se pán, který si zaplatil royals, nechal najmout jako sluha a ostatním royals čistil boty a posluhoval jim, protože si to chtěl vyzkoušet. I dámy v šatech chodily kopat do dolů (smích).

    • Kromě přednášek a organizování akcí ale rovněž šijete. Vytváříte repliky šatů, šperků a dalších doplňků. Kde berete inspiraci pro své návrhy?

Před několika lety jsem si šaty vymýšlela. Dneska už mě nové šaty tolik nebaví a snažím se vracet k replikám. Mám třeba knihy, kde jsou obrázky z La Mode Illustrée, což je známý časopis z 19. století pro dámy. Spíše mě teď baví dělat šaty podle konkrétních předloh. Dokonce se mi podařilo najít i český časopis z 19. století, ve kterém jsou vzory i střihy, z nichž se dá vycházet. Bývají tam i vzory na ubrusy. Mě ale zajímají klobouky, slunečníky a hlavně šaty.

Z pánských doplňků mě třeba baví dělat řetízky ke kapesním hodinkám, což je dnes velice úzkoprofilové zboží. Posílám je i do zahraničí.

,,První musíte obout boty“

    • Z čeho všeho se viktoriánské šaty skládají a jak dlouho trvá jejich oblékání a svlékání? Zvládne to žena vůbec sama?

Nejdůležitější je prádlo, korzet totiž nemůžete mít na holé tělo. Pod ním musí být vždycky nějaká košilka. Jakmile byste si oblékla korzet na holé tělo, uděláte si modřiny, odřeniny a bude to bolet. Takže žena na sobě měla košilku a spodní kalhoty, které nahrazovaly dnešní kalhotky, ale byly zhruba ke kolenům. Většinou měly rozparek mezi nohami, aby si mohly dámy zajít na toaletu. Ke spodním kalhotám patří i punčochy nad kolena. Dalším dílem oděvu byl korzet, přes něhož se většinou dávala košilka, která zaručovala, že se korzet nebude rýsovat přes šaty. Na korzet přišla spodnička, na kterou se dávala turnýra a na ni další spodnička. Potom už se dávaly šaty. Spodní díl tvořila sukně s volány, na kterou se dávala improvizovaná zástěrka. Nakonec se zapínal živůtek.

Většinou se do šatů zvládne obléknout žena sama. Samozřejmě, když máte pomoc, jste oblečená rychleji. Když si vezmu sebe, tak mi oblékání, líčení a účes zabere hodinu času, pokud nikam vyloženě nespěchám. A když hodně spěchám, dá se to zvládnout za pětadvacet minut. Nejhorší problém nastane ve chvíli, když zapomenete, že si jako první musíte obout boty. Když si totiž zašněrujete korzet, tak už tkaničky nezavážete (smích).

    • A jak vypadalo oblečení pánů?

U pánů se toho moc nemění. Většinou nosili spodky nebo jégrovky, které známe i my dneska. V té době začaly být velmi populární. Jägerovo prádlo bylo prvně vlněné, takže si dokážete představit, jak to muselo neskutečně kousat (smích). Páni je ale nosili. Většinou pod oblekem, takže nebyly vidět. Buď to byl celý overal nebo jenom spodky a k nim ještě nátělník. V té době ještě bývaly podvazky na ponožky, které se upínaly k lýtkům. Na to se oblékaly klasicky kalhoty. Potom byla košile a na ni vesta. Do košile nebo na košili se dávala klasická kravata nebo askot. Jde o šálovou kravatu, která je variantou dávající se do rozhalenky. Na to se obléká buď žaket nebo frak, pokud se jedná o večerní příležitost. Žaket se nosí pouze do šestnácté hodiny, poté se mění za frak. K tomu pánové oblékali klobouk, rukavice a nějaký svrchník, pokud bylo chladnější počasí.

Boty bývaly většinou kotníkové. Používaly se šněrovací boty nebo boty na knoflíky, což je pro nás už trošku utopie. V té době byly hodně moderní, mívaly je i dámy. Na zapínání bot se tedy používaly speciální háčky, jelikož knoflíky byly titěrné a bylo jich hodně.

    • A jaké doplňky nosívaly dámy?

Dámy nosily rukavice a také klobouk, k němuž potřebovaly jehlice, aby držel na hlavě. Oblíbené bývaly šperky, jako prstýnky, náramky, náušnice nebo řetízky s kamejemi, které byly pro tu dobu typické. Nosily se také pásky, které bývaly v různých typech a dekoracích.

    • Kdo si od vás netradiční oděvy a doplňky kupuje? Kdo jsou vaši zákazníci?

Když se jedná o oděvy, tak jsou to častokrát lidé, kteří plánují jít na nějakou akci a chtějí si vzít něco speciálního. Šiji například na svatby, takže když chce nevěsta netradiční šaty, může přijít za mnou. Dělala jsem také dragounské šaty, kostým pro burlesku nebo šaty zpěvačce metalové kapely. Šiji ale i různé alternativy pro fyzické osoby, nedělám jen 19. století, byť mám na něj specializaci. Dělala jsem dokonce i rokokové šaty s obručemi, v nichž byly LED pásky, které svítily. Když někdo přijde se zakázkou, která se mi líbí, vezmu ji.

Občas spolupracuji i s muzei. Šila jsem šaty pro kroměřížské muzeum. Na nové stálé výstavě Kroměříž v proměnách času lze spatřit troje šaty ode mě.

    • Šijete z nových či starých látek?

Samozřejmě jsou to nové látky, staré látky nevydrží. Dají se použít nějaké detaily, jako například krajky nebo knoflíky, které mám moc ráda. Mám dodavatele starých skleněných jabloneckých knoflíků ze zrušených fabrik. Ráda také používám staré doplňky, jako třeba jehlice do klobouků, které se dají sehnat. I ty jsem ale začala nově vyrábět. Pořídila jsem si sklářský kahan a vyrábím doma skleněné jehlice (smích).

Děkuji za rozhovor.

Hedvika Mašková

Komentáře

Nabídky práce

PROVOZNÍ ZÁMEČNÍK-NÁSTROJÁŘ

Hledáme PROVOZNÍ ZÁMEČNÍKY-NÁSTROJÁŘE do Podbořan! 13. PLAT, 5 týdnů dovolené, 37,5 hodin/týden, benefity od 15 900/rok, závodní stravování.
Tel.: 606 620 482
E-mail: libuse.konderlova@rako.cz


FYZIOTERAPEUT/FYZIOTERAPEUTKA

Přijmeme FYZIOTERAPEUTA/FYZIOTERAPEUTKU. Nabízíme dobré platové podmínky. Rehabilitace Ilona Jesínková Podbořany.
Tel.: 605 511 708
E-mail: ilona.jesinkova@seznam.cz


ŘIDIČ NÁKLADNÍHO VOZIDLA

Marius Pedersen přijme kolegy na pozici ŘIDIČ NÁKLADNÍHO VOZIDLA. Požadujeme: Dobrý zdravotní stav, trestní bezúhonnost, smysl pro zodpovědnost, ŘP sk. - C,E, osvědčení způsobilosti řidiče. Místo výkonu práce: Provozovna Louny, Žatec, Rakovník. Náplň práce: řízení kontejnerových a svozových vozidel, dvousměnný provoz, pracovní doba se řídí dle směn. Nabízíme: Pracovní smlouvu na dobu neurčitou, měsíční mzdu ve složení: základní mzda dle zařazení + osobní ohodnocení + prémiová složka + náhrada cestovného, zaměstnanecké výhody (půjčky, vzdělávání), možnost zvýšení kvalifikace za podmínek v rámci profesního vzdělávání, zvýhodněný tarif od T-Mobile, zvýhodněný nákup Auto Škoda, zvýhodněný nákup karty Benzina.
Tel.: +420 493 645 805
E-mail: mplouny@mariuspedersen.cz


TOPIČ - Technik energetických zařízení

Žatecká teplárenska, a.s., přijme TECHNIKA ENERGETICKÝCH ZAŘÍZENÍ (TOPIČE). Náplní práce je obsluha kotlů a pomocných zařízení, organizování provozu kotle a horkovodní soustavy, spolupráce na odstraňování poruch a provádění odstrukování a odpopelnění.
Tel.: 412375414
E-mail: ztas@ztas.cz


Strojní zámečník, operátor CNC soustruhu, obráběč kovů

CHMELAŘSTVÍ, družstvo Žatec přijme STROJNÍ ZÁMEČNÍKY, OPERÁTORY CNC MECHANICKÉHO SOUSTRUHU, OBRÁBĚČE KOVŮ. Nabízíme: zázemí stabilní firmy, odpovídající mzdové ohodnocení a benefity v rámci sociálního programu.
Kontakt: Ing. Milan Vlček
Tel.: 415733207
WWW: http://chmelarstvi.cz/aktuality/172-nabidka-prace
E-mail: prace@chmelarstvi.cz

Poslední videa

Volby 2022: nahlédli jsme do volební místnosti v ZUŠ Podbořany

V pátek 23. 9. kolem 16. hodiny byla volební účast zhruba 14 procent...

Přehrát video
Příběhy starožitností v Muzeu Podbořany - s Mirkem Švarcem

Ve čtvrtek 15. 9. v 17 hodin začala beseda formou dialogu laika (Romana Havrdová) se starožitníkem (Miroslav Švarc)...

Přehrát video