I ve zdravém jídle si lze najít svobodu, říká Hana Rychnovská z Loun, autorka úspěšného blogu ,,Z lásky k jídlu“

Stíhá toho opravdu hodně a stejně z ní vyzařuje nějaký takový krásný klid a pohoda. Řeč je o autorce úspěšného blogu ,,Z lásky k jídlu“ a mamince dvou dětí Haně Rychnovské z Loun. I když je stránek o vaření a foodblogů v dnešní době opravdu hodně, Hana zrovna mezi typické foodblogery nepatří. Na svých stránkách boří mýty o nesmyslných dietách a stojí si zatím, že jíst se má všechno. Zároveň na sociálních sítích sdílí svůj život a otevírá zajímavá témata týkající se handicapovaných dětí. Jak dlouho již bloguje, co ji k psaní blogu vedlo, kolik času denně jí vytváření blogu zabere, kde bere inspiraci pro své recepty, co pro ni znamená ocenění v soutěži Maminka roku 2020 a jaké má s blogem plány do budoucna? Na to a spoustu dalšího jsme se Hany Rychnovské zeptali v následujícím rozhovoru.

    • Jste autorkou úspěšného blogu ,,Z lásky k jídlu“. Povězte, jak dlouho již blogujete?

,,Z lásky k jídlu“ funguje už šest let.

    • Co vás ke psaní blogu vedlo?

Přivedla mě k němu láska k jídlu (smích) a především to, že moje kamarádky pořád řešily, co vařit a ptaly se mě na tipy, protože mě vaření bavilo. Inspirovala jsem se v časopisech, restauracích a nevěděla, do jakého receptu se pustit dřív. Přišlo mi jako dobrý nápad hodit své snažení do podoby, kde by mé kamarádky našly rady, co vařit. V té době byl moderní Facebook, tak jsem si řekla, že na něm založím stránku, kam se budou moci podívat, když nebudou vědět, co třeba připravit rodině k večeři.

    • Měla jste k jídlu tedy blízko?

Ano, po škole jsem pracovala jako servírka. Z Olomouce, odkud pocházím, jsem se přestěhovala do Prahy a začala jsem dělat v nově otevřené restauraci, kde jsme připravovali nové menu a mě to strašně chytlo. Třináct let jsem tedy pracovala na pozici servírky v různých úrovních podniků od diskoték až po vyhlášené pražské restaurace.

    • Jak jste se pak ocitla v Lounech?

Z Loun pochází můj manžel, se kterým jsem se seznámila v Praze.

    • A jaké byly začátky vašeho blogování?

Ve svých začátcích jsem bedlivě sledovala jiné blogy. Založila jsem si webové stránky, se kterými mi pomohla má kamarádka. Protože nepatřím zrovna mezi technicky zdatné typy, dost jsem se na webu trápila. Neměla jsem dostatečné finance a zároveň ani myšlenky, že bych web rozjížděla víc, když prvoplánově sloužil jen pro inspiraci. Potom jsem se uchýlila k Facebooku, kde se stránka dostala mezi více lidí a od webu jsem upustila. Teď jsem ho před třemi měsíci znova obnovila, ale už v úplně jiné podobě.

    • Na jakých platformách váš blog v dnešní době funguje?

Facebook je má základna, kde mám přes dvanáct tisíc sledujících a pak Instagram, kde mám přes šest tisíc sledujících. V jednu dobu jsem i natáčela videa, při nichž jsem se ale opět zasekla na technice (smích). Volila jsem špatně paměťové karty nebo se mnou nespolupracoval foťák, což mi bralo energii. Začal mě ale hodně bavit Instagram, kam jsem své nahrávky začala přenášet do ,,storíček“.

Obě platformy, Facebook a Instagram, jsou úplně jiné. Na Facebooku se příspěvky různým propisováním dostávají mezi více lidí. Dnes mi ale přijde, že na mé příspěvky reaguje více lidí na Instagramu.

,,Jídlo není žádná nuda“

    • Co všechno lze na vašem blogu najít? Pro koho je určený?

U mě na blogu je určitě spousta inspiracce. Sdílím jednoduché zdravé recepty. Zakládám si na tom, aby recepty byly rychlé na přípravu, z dostupných surovin a zároveň, aby byly výživné. Chci lidem ukázat, že zdravé jídlo není žádná nuda. Může být barevné, dobré a chuťově rozmanité.

Na svém blogu také lidi zbavuji zarytých mýtů o jídle, jako například, že snídaně je základ dne a že po šesté hodině večerní už by se nemělo nic jíst. Každý člověk má svou cestu, každý je individuální a musí si najít, co vyhovuje jemu a nenásledovat nějaké aktuální trendy. Můžete jíst pětkrát denně nebo třikrát denně, je to jen a jen na vás. Spolupracuji zároveň s klienty, se kterými společně hledáme jídelníček, který jim bude vyhovovat.

Učím lidi nebát se jídla a nebát se nebýt stoprocentní. Svým klientům říkám, že pokud mají chuť na dort, ať si ho klidně dají. Oni se naopak celý život setkávají se striktním omezováním, kdy jim ostatní říkají, že pokud chtějí hubnout, tak nemohou a nesmí to či ono a naopak musí tohle a tamto. Já se jim snažím ukázat cestu, že to jde i bez přísných pravidel. Ve zdravém jídle si lze také najít svobodu. Když mám v převaze kvalitní výživná jídla a dostatek pohybu, který do zdravého životního stylu patří, není problém ochutnat dobroty na oslavě nebo si dát s kamarádkou zákusek ke kávě nebo si objednat pizzu. Není to o zdravých a nezdravých potravinách, ale o zdravém a nezdravém množství.

    • Blog je tedy určen také pro lidi, co chtějí hubnout?

Blog je určen pro lidi, co hledají inspiraci k vaření, pro ty, co by se chtěli naučit vyváženě jíst a ano, také pro ty, co by chtěli zhubnout.

    • Vaši fanoušci jsou převážně ženy nebo muži?

Určitě ženy.

    • Všimla jsem si, že na svém blogu sdílíte i svůj život. V čem je to podle vás důležité? Někteří blogeři si svůj soukromý život pečlivě střeží…

Mám handicapovaného syna a dlouho jsem na svém blogu svůj osobní život neukazovala. Pasovala jsem se do role profesionálky, ale vůbec jsem se v ní necítila. Pořád se mi hlavou honila myšlenka, abych byla svá a začala život se svým synem sdílet, což mi strašně pomohlo. Díky zpětným reakcím a podpoře lidí u mě docházelo ke smíření života s handicapovaným dítětem. Pomohlo to nejenom mně, ale také dalším rodičům s postiženými dětmi, kteří kolem sebe třeba nemají někoho, kdo s takovým životním osudem bojuje a jsou na všechno sami bez jakékoli podpory. I takové rodiny inspiruji, aby se nebály žít hezky. Chodí mi třeba i takové milé zprávy, že třeba maminka díky mě pochopila, že se dá žít i s postiženým dítětem a není to tabu jako dříve.

    • Kolik času denně vám blog zabírá? Kromě syna Tobiáška máte totiž i malého Samíka a se dvěma dětmi zřejmě není úplně jednoduché si čas najít…

Určitě na to nejsem sama, zas taková superžena nejsem (smích). Už jsem se naučila nebát se říci o pomoc a dostává se mi jí. Vzhledem k tomu, že spolupracuji s klienty, mám konzultace a vytvářím příspěvky, tak je těžké říci, kolik hodin mi to zabere. Někdy pracuji méně, někdy více a někdy vůbec. Jsem flexibilní a o blog se starám, jak potřebuji. Věnuji se mu hlavně, když děti spí, když je večer prostor nebo mám hlídání.

    • S jakými se setkáváte reakcemi na svůj blog? Jsou převážně pozitivní? Stalo se vám někdy, že jste musela čelit i nežádoucím zprávám?

S čím dál tím rostoucí komunitou se sem tam nějaký ,,hate“ objeví, ale je to minimální. Samozřejmě každá kritika, která není konstruktivní, není příjemná, ale naštěstí se s ní nesetkávám tak často. Když se objevila, přemýšlela jsem, zda ji tam nechat, ale přirovnala jsem to k situaci, kdy vám někdo přijde do obývacího pokoje a vulgárně na vás řve. V této situaci byste ho také vyprovodili.

Chráním si svůj prostor a nechci, aby třeba někdo vyvolával hádky v komentářích. Myslím si ale, že spíše přitahuji lidi jako jsem já, kteří mají stejné zájmy, mají děti a nikoho nehodnotí.

Blogerka Hana Rychnovská je zároveň maminkou dvou dětí, handicapovaného Tobiáška a malého Samíka. V loňském roce se dokonce umístila na bronzové příčce ankety Maminka roku 2020. 

,,Dnes už je to moje práce“

    • Je blogování vaším koníčkem nebo již profesí? Dá se blogováním uživit?

Dlouhé roky bylo mým koníčkem a dnes se tím už živím, ale ne ve smyslu influencerství, spolupráce nebo propagování produktů. Vždycky říkám, že propaguji hlavně sebe. Začala jsem spolupracovat s klienty, kterým předávám své znalosti, zkušenosti a pomáhám jim najít balanc v jejich každodenním životě. Dnes už je to zároveň i moje práce.

    • Naťukla jste propagování produktů. Určitě vám chodí nejrůznější nabídky spolupráce. Jak na ně reagujete?

Když jsem byla v začátcích a blogování bylo mým koníčkem, přišlo mi fajn, když mě někdo oslovil. Některé spolupráce jsem navázala, ale šlo o spolupráce, které jsem si vyhledala sama. Jednalo se o spolupráce, které mi dávaly smysl a byla jsem o nich přesvědčená. Teď už ale na ně nemám moc čas a věnuji se hlavně své práci, kterou chci dělat.

    • Někteří totiž propagují produkty, které třeba s jejich blogem vůbec nesouvisí…

Ano, i mě chodí nabídky na propagaci věcí, které se vůbec nepojí s jídlem, jako třeba na hodinky nebo prací gely. Takové spolupráce odmítám, nechci svůj blog plnit reklamami.

    • Občas mají tyto spolupráce i šílené podmínky…

Nevím, nikdy jsem placenou spolupráci neměla. Nechci se vrhat do něčeho, kde bych byla svázaná.

    • Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo? Co ráda vaříte a na čem si nejvíc pochutnáte?

Mám ráda ryby a mořské plody, asijskou kuchyni a nejraději vařím, co rodině chutná. Naštěstí jim chutná většina jídel, které uvařím.

    • Co od vás mají nejraději?

My jsme hodně masový.

    • Jak se třeba díváte na vegeteriány a vegany?

S veganstvím nesouzním, je to pro mě trochu moc. K vegetariánství má každý svůj důvod, ale já se k němu nekloním a s vegetariány ani nespolupracuji. Zastávám názor, že se má jíst všechno.

,,Jíme očima“

    • Je důležité jak jídlo vypadá naservírované? Je pravda, že jíme očima? Nebo záleží pouze na tom, jak chutná?

Na obojím záleží. Je pravda, že jíme očima a je důležité, aby se nám jídlo líbilo na první pohled. Měli bychom si vyhrát s barevností a se servírováním jídla na talíř.

    • Při focení jídel na svůj blog si tedy dáváte také na servírování jídel záležet?

Ano, dávám. Absolvovala jsem i nějaké kurzy fotografie, ale rozhodně nejsem žádný profesionální fotograf. Fotím jednoduše. Inspiraci čerpám hlavně z Instagramu.

    • A inspiraci pro své recepty berete kde?

Dříve jsem hodně inspirace nacházela v časopisech, která jsem léta odebírala. Dnes hlavně na Instagramu, projíždím třeba i zahraniční profily. Většinou poskládám jeden recept z několika receptů. Vezmu si z nich, co se mi líbí. Hodně čerpám inspiraci také na cestách a v restauracích. Když si objednám nějaké jídlo, tak hned přemýšlím, jak by se dalo uvařit třeba i ve zdravé variantě a jak by se dalo nakombinovat.

    • Sledujete v televizi pořady o vaření? Kdo je vaším nejoblíbenějším kuchařem?

Od té doby, co jsem blog převedla do pracovní roviny, nemám vůbec čas sledovat nějaká kuchařská esa. Na televizi se vůbec nedívám (smích).

,,Přihlásil mě manžel“

    • Vloni jste se se svým blogem zúčastnila soutěže Maminka roku a v kategorii Maminka blogerka se umístila na třetím místě. Co pro vás toto ocenění znamená?

Nejvíc mě na tom bavila podpora mých sledujících. Nikoho jsem o hlasy neprosila, lidé se angažovali sami a mě moc potěšilo, když mi psali, že mají nastavené budíky a zaúkolovali i kolegy v práci (smích). To pro mě byla největší výhra.

    • Soutěž tedy fungovala na principu online hlasování lidí?

Ano, mohlo se hlasovat snad každou hodinu. Hlasování probíhalo asi dva měsíce, takže docela dlouhý čas.

    • Kdo vás do soutěže vlastně nominoval?

Přihlásil mě manžel, ale neřekl mi to (smích).

    • Proběhl nějaký galavečer s vyhlašováním vítězek?

Standardní galavečer nemohl kvůli covidovým podmínkám proběhnout. Každá z finalistek musela vysílat online z hotelového pokoje. Tímto bych chtěla vzdát všechnu čest organzátorům, kteří dokázali takhle hezky finále soutěže připravit.

S ostatními finalistkami jsme měly společný den, kdy jsme ráno začínaly neformálním brunchem, seznámily jsme se s patronami soutěže a pak každá z nás vystoupila a znovu řekla celý svůj příběh. Byl to velice silný zážitek, zpovědi byly tak upřímné a dojemné, že to byl opravdu mazec! Bylo to velmi inspirativní. Potom následovaly přípravy na večer.

Samozřejmě by mělo všechno úplně jinou atmosféru, kdybychom mohli být všichni společně naživo na pódiu a ne zvlášť na svých pokojích. Při vší smůle se mi zrovna rozbil mikrofon, když přišla na řadu moje kategorie, neslyšela jsem moderátora a nemohla jsem ani nic říct.

    • Jaká byla výhra za bronzovou příčku ve vaší kategorii?

Dostala jsem několik poukazů. Za poukaz v hodnotě deseti tisíc jsme malému koupili speciální sportovní kočárek na běh a bruslení. Pak jsem také získala poukaz na šperky, kosmetiku, dětské potřeby a hračky. Ceny byly samozřejmě odstupňovány podle umístění.

,,Mám v hlavě nápad“

    • Jaké máte s blogem plány do budoucna?

To je zatím tajné (smích). Určitě bych chtěla blog posunout na další úroveň a dál se věnovat jídlu, protože se ze své praxe s klienty čím dál tím více přesvědčuji, že všechno začíná v hlavě. Chtěla bych vše propojit a vytvořit úplně nový program. Mám v hlavě nápad, který zde nikdo nerealizuje a který bude transformační.

    • A kdy to vypukne?

Chtěla bych ho spustit v září, maximálně v říjnu tohoto roku.

Děkuji za rozhovor.

Hedvika Mašková