Kdo pracoval v Krušnohoří? Horníci, řezbáři a krajkářky

PERŠTEJN (tos) – Zeptáte-li se vzorku náhodně vybraných obyvatel ČR, od čeho je odvozen název Krušných hor, devět z deseti dotázaných odpoví, že pojmenování poukazuje na krušný život v těchto končinách. Navzdory tomuto rozšířenému omylu je jméno Krušné hory ve skutečnosti odvozeno od slova „krušení“, což je staré označení pro dobývání a zpracování rud bohatých na kovy. Ještě více lidí by nejspíš tápalo při dotazu, jaké jsou typické krušnohorské vánoční dekorace. Ty na české straně regionu Krušnohoří/Erzgebirge jako jedna z mála (ne-li jako jediná) vyrábí malá rodinná firma Rubíno z Perštejna.

„Hornická minulost je v Krušných horách všudypřítomná. Není proto divu, že se promítá i do vánočních motivů. Asi nejtypičtějším prvkem výzdoby jsou vyřezávané dřevěné oblouky, které představují symbolický vstup do štoly a ve druhém plánu také odkaz na nebeskou klenbu. Jsou osazeny světly, kterého jak v dolech, tak v zimním čase kolem Vánoc horníci viděli jen velmi málo,“ vysvětluje spoluzakladatel firmy Lukáš Rubek (39). V této souvislosti nepřekvapí, že právě horníci jsou nejobvyklejšími postavami, které jsou na dekoračních obloucích přítomné. Po nich následují představitelé dalších nejtypičtějších krušnohorských řemesel – řezbář a paličkářka.

Jak se stalo, že absolvent chomutovské elektroprůmyslovky, který si vyzkoušel kariéru počítačového specialisty, nakonec společně s otcem pokračoval v rodinné tradici jako klempíř a pokrývač? A jak oba k výrobě dřevěných dekorací přišli? „Prvním impulsem bylo, když se ke strýci do Výsluní přistěhovali jeho známí z Německa, kteří krušnohorské dekorace vyráběli. Na německé straně totiž zůstala tato tradice daleko živější, než u nás. Zaujalo nás to,“ vzpomíná řemeslník. Jako první se do výroby pustila jeho maminka, kterou po létech práce jemné mechaničky začal trápit syndrom karpálních tunelů v rukách, a tak hledala méně zatěžující uplatnění. Rodina v roce 2007 koupila vysoce přesnou, počítačem ovládanou frézu na vyřezávání polotovarů a prvními odběrateli dekorací z Perštejna se stali právě strýcovi známí z Německa.

Výrobky zaznamenaly úspěch, a tak se do činnosti postupně zapojili také otec a syn Rubkové. Ti zase jako dvojice pokrývačů hledali pracovní náplň na zimní měsíce, protože plahočit se v mrazu po střeše a letlampou odstraňovat sníh z krytiny prý nebylo to pravé ořechové – jak pro kvalitu řemesla, tak pro řemeslníky samotné. Napodobili tím krušnohorské horníky, kteří se v dobách, kdy nebyla práce, proměnili ve výše zmíněné řezbáře, protože na rozdíl od vzácné kovové rubaniny dřevo rostlo všude.

Po ztrátě maminky a tatínkově odchodu do penze se Lukáš s manželkou Blankou (37) a dvěma dcerkami (11 a 6) ujali chodu firmy Rubíno sami. Rekonstruují domek po rodičích čp. 118 v Perštejně, v jehož přízemí je dílna na výrobu dekorací, a zvenčí přistavěli krámek s nimi. K původní fréze přibyla její mladší kolegyně a před pár lety i laserová řezačka, která tvary z březové překližky (zpravidla o síle tři milimetry) vyřezává technologií kosmického věku a s ohromující přesností.

Za používání moderních technologií v tradiční výrobě se Lukáš Rubek nestydí a nijak ho neskrývá. „Ze začátku jsem cítil rozpaky, že naše práce není opravdu stoprocentně ruční. Ale pak jsem spočítal poměr stroj/člověk a zjistil, že stroj se podílí asi deseti procenty. Devadesát zbylých procent je nefalšované zapojení lidských rukou – od začišťování a obrušování, přes lepení, kompletaci či balení. Každý kus je díky tomu originál,“ vysvětluje. Jak odhaduje, v průběhu roku řemeslu klempíře/pokrývače věnuje zhruba 70 procent času a profesi výrobce/návrháře dekorací zbylých třicet. „Bude to znít možná zvláštně, ale občas je mi líto, že času nemám víc. Vyhlášeným pokrývačem byl můj děda, potom táta a snažím se jím být i já. Ale stejně tak bych chtěl rozvíjet i tvorbu dekorací. Nejvíc mě baví vymýšlení návrhů; proto – mimo jiné – nabízíme výrobu jakéhokoli motivu klidně v počtu jednoho kusu. Vedle dekorací dokážeme udělat třeba vývěsní štít, ceny pro účastníky soutěží v čemkoli, vyřezávanou květinu s věnováním pro paní učitelku, 3D logo... Zastávám myšlenku, že když se něco dělá srdcem, člověka nemůže odradit nic. Od technických problémů až po otravnou byrokracii!“

Pod foto: Lukáš Rubek s figurkou budoucího anděla v ruce. Jeho soustružené části jsou jedny z mála dílů, které se nevyrábějí přímo v Perštejně. Foto: Tomáš SKŘIPSKÝ