Airsoft není jen o střílení. Probouzí ducha dobrodružství

CHOMUTOV (tos) — Na co si hrály celé generace kluků, narozených před listopadem 1989? No přece na vojáky. Autor těchto řádků si živě vzpomíná, jak v druhé půlce sedmdesátých let minulého století pobíhal s kamarády mezi bytovkami na Mostecké v Chomutově a s klackem mířícím na „nepřítele“ vyluzoval cosi jako „EE–EE–E“! A to ani ne tak z vrozené slabomyslnosti, nýbrž v domnění, že tím věrně imituje zvuk samopalu při střelbě dávkou.

Zatímco většina chlapců dříve nebo později z téhle záliby vyrostla, některým vydržela až do dospělosti. A zašla dokonce tak daleko, že si na vojáky hrají dál nejen s vlastními, ale i dalšími dětmi. Akorát dřevěné klacky vyměnili za takzvané airsoft zbraně, které vypadají skoro jako ty skutečné. Ale místo smrtících střel z nich létají neškodné „soft“ (tedy „měkké“) kuličky ráže 6 milimetrů, poháněné stlačeným vzduchem („air“). Koho střelba protivníka byť jen „lízne“, musí se k tomu čestně přiznat a jít ze hry ven.

Popisu v předchozím odstavci docela dobře vyhovují Pavel Drs (48) a Jindřich Pittner (39), kteří od roku 2016 vedou kroužek Airsoft Tým Chomutov, jímž za pět let prošla dobrá stovka dětí ve věku od osmi do sedmnácti let. „K airsoftu jsme se dostali vlastně náhodou. Oba jsme byli vedoucími v Pionýru, ale hledali jsme náplň, která by děti víc bavila. Našli jsme ji právě v airsoftu a věcech souvisejících. Proto jsme se rozhodli řady pionýrských vedoucích opustit a vydat se vlastní cestou,“ popisuje první ze jmenovaných, otec dvou synů. Staršího potomka už z týmu odvály studijní povinnosti, druhý je členem doposud.

„Vlastně to tak čistá náhoda nebyla — oba jsme odjakživa měli blízko k armádě i k vojenské historii. Přátelíme se třeba s lidmi okolo Muzea čs. opevnění Na Kočičáku, kde náš tým také pravidelně trénuje,“ doplnil kolegu Jindřich Pittner.

Mýlí se ten, kdo by předpokládal, že v kroužku — navzdory příjmení staršího ze zakladatelů — vyrůstají drsní chlapci (a děvčata) s takříkajíc „zelenými mozky“. „O tom to v žádném případě není. Snažíme se děti vést k týmové spolupráci, čestnosti, lásce k vlasti i k přírodě, včetně lesní moudrosti, známé jako Woodcraft. Věnujeme se i historii, zdravovědě, pořádáme noční výsadky a akce, které s hlavním zaměřením kroužku vlastně ani nesouvisí. Byli jsme si například zajezdit na motokárách na zastřešené dráze v Teplicích i na autodromu v Mostě, kde jsme navštívili také sportovní Laser Arénu, jezdíme na lezeckou stěnu do Jirkova… V neposlední řadě jsme uspořádali i šestidenní výlet po českém vojenském opevnění,“ vysvětlují poslání kroužku oba vedoucí.

Jak bylo výše řečeno, Airsoft Tým Chomutov přijímá členy zhruba od 8 do 17 let. Podmínkou je skutečný zájem, přiměřená fyzická zdatnost a placení příspěvku 200 korun měsíčně. Fluktuace členstva je prý značná, protože ne každé dnešní dítě je ochotné snášet jisté nepohodlí nebo autoritu vedoucího. Tým má v současnosti 12 dětských členů — 11 kluků a jedno děvče; tréninky probíhají každé pondělí v areálu muzea Na Kočičáku a okolí, v zimě pak v pronajaté tělocvičně. Ti, kdo si nejsou jistí, zda by je členství v airsoft týmu bavilo, mohou se na zkoušku párkrát nezávazně zúčastnit; jedinou vstupní investicí jsou ochranné brýle, jejichž cena začíná zhruba na stokoruně; speciální oděv ani obuv nejsou potřeba. Zbraň kroužek v úplném začátku zapůjčí, ale do budoucna je potřeba počítat s investicí asi dva– až dvaapůl tisíce korun.

Provozování airsoftu je při důsledném dodržování ochrany zraku naprosto bezpečné, i když úsťová rychlost střel je srovnatelná se slabšími vzduchovkami. Lehké kuličky – dnes již plně ekologicky odbouratelné – ale na rozdíl od olověného broku či diabolky nedokáží způsobit zranění. Zato štípnout prý umí řádně. Samostatnou kapitolou jsou zbraně, které většinou kopírují skutečné originály; sem tam se ovšem najdou se i svébytné futuristické designy. Pořídit si lze nejen legendy moderního věku, jako samopal Kalašnikov AK–47 či americkou útočnou pušku M16, ale třeba i proslulé druhoválečné sovětské samopaly Špagin s bubnovým zásobníkem. Nebo slavné „gangsterské“ automaty Thompson M1A1 z dob americké prohibice. K mání jsou i krátké zbraně (třeba česká pistole/samopal Škorpion), ale ty se v chomutovském kroužku nepoužívají.

Na otázku, co dva dospělé chlapy táhne k „blbnutí“ s dětmi při moderní hře na vojáky a při jiných příležitostech, odpovídají oba kamarádi téměř shodně: Chtějí dnešním dětem umožnit, aby zažily totéž, co formovalo je samotné, ale v současnosti už není běžné. „Byli bychom rádi, aby děti něco aktivně dělaly, ne jen vysedávaly u počítače, jak tomu v mnoha případech je. Často vidíme, jak školou povinný kluk neumí pořádně udělat dřep, natož aby v patnácti letech dokázal třeba rozdělat oheň. To přece není nic extrémního, ale běžná dovednost, o kterou dnešní doba mládež ochuzuje. A kolik rodičů dnes vezme děcko pod stan?“ — říká Pavel Drs. Jeho kolega Jindra Pittner pohotově doplňuje: „Ono to není jen o dovednostech, ale i o zážitcích. Mě táboření neskutečně bavilo odmala a chtěl bych to přenést i na naše svěřence. Nechat je zažít ten neopakovatelný pocit, když se večer lidé sejdou u ohně a společně si v kamarádské atmosféře pod hvězdami poklábosí.“

Vyzkoušení členství v Airsoft Týmu Chomutov si lze domluvit na telefonu Pavla Drse: 608 818 111.