,,Kočičáci” odhalí naučnou tabuli lounskému staviteli Hiekovi

Lounský stavitel František Hieke se dočká pocty v podobě naučné tabule. Její slavnostní odhalení se uskuteční tuto sobotu 4. prosince v Chomutově. Místem odhalení je řopík, objekt č. 92, následovat budou velké prohlídky po linii řopíků, které začínají ve 12 a 14 hodin u Muzea Na Kočičáku. ,,Akce je věnována všem, kdo byli v roce 1938 připraveni bránit svou vlast,“ uvedli zástupci Muzea čs. opevnění z let 1936 - 1938 Na Kočičáku, které akci v rámci projektu „Na Kočičáku to žije 2021" pořádá.

František Hieke je jedním z nejvýznamnějších lounských stavitelů. Od jeho narození letos uplynulo 122 let. Mezi jeho největší díla patří lounská nemocnice, kostel Církve československé husitské, vodárenská věž, i řada rodinných domů a také několik vojenských opevnění – řopíků.

Název Řopík vznikl ze zkratky ŘOP, což znamená Ředitelství opevňovacích prací. To řídilo výstavbu a zadávalo ji externím stavebním firmám. Jednotliví podnikatelé se ucházeli o práci pro vojenskou správu prostřednictvím neveřejných soutěží. Důležitá byla státní spolehlivost jich samotných i jejich zaměstnanců a výše odměny, za kterou byli stavitelé ochotni práci provést. Tímto způsobem se ke stavbě lehkých opevnění dostal i pan stavitel Hieke. Řopíky, postavené jeho firmou můžeme najít na severním Plzeňsku, Podbořansku, Žatecku, Postoloprtsku a Chomutovsku. Jenom v okolí Chomutova postavil čtyřicet čtyři kusů opevnění. Paradoxně v Lounech zakázku nedostal. Lounské řopíky stavěl jeho bratr Vilibald, stavitel ze Slaného.

Objekty byly soběstačné a odolné. Byly stavěny tak, aby splývaly s okolím a nevyčnívaly nad horizont. Maskovány byly nátěrovými hmotami, sítěmi i vysazováním stromů a keřů v jejich blízkosti. Jak vzpomíná stavitelův syn Svatopluk: „Bylo to o letní prázdniny, myslím, že v roce 1937, byl jsem tehdy sedmiletý chlapec. Otec mě bral sebou na stavby betonových opevnění a říkával, že je nejdůležitější vybetonovat bunkr najednou, práce na něm se nesmí přerušit a musí být dokončen zhruba do 24 hodin. Pokud se tento postup nedodrží, mohou vzniknout mezi jednotlivými dávkami betonu spáry a stavba nebude pevná.“ U každé dávky betonu byla přísně kontrolována její tvrdost a odolnost. Svatopluk ještě dodává: „Byl jsem tehdy na svého tatínka velice pyšný, s jakým elánem a pracovním nasazením tuto práci dělal. Byl to velký vlastenec a velmi se bál o budoucí osud naší republiky.“

Vojenský stavební dozor nad výstavbou řopíků na Chomutovsku měl na starost major pěchoty Pavel Malík. Když měl napsat hodnocení stavebních prací pana Hiekeho, vyjádřil se takto: „Byla to prý jeho prvá práce pro vojenský erár. Chtěl se dobře zapsati u vojenské správy. Práci velmi dobře organizuje, dělnictvo dobře platí, není malicherný v maličkostech, udělá některé věci solidněji, než požaduje rozpočet, nic za to nepočítá. Práci zřejmě podcenil, nic na ní nevydělal a staral se, aby na ní mnoho neprodělal. Pokládám ho za nejlepšího podnikatele v severozápadních Čechách a myslím, že ho lze ke všemu dobře doporučit.“

Pan stavitel Hieke se stal jedním z nejvytíženějších podnikatelů v souvislosti s opevňováním a u vojenské správy dostával časté zakázky. Stavby řopíků i lounských kasáren byly též výraznou sociální pomocí, jelikož poskytovaly práci velkému počtu nezaměstnaných nejen v Lounech, ale i ve městech a obcích, kde byly řopíky stavěny.