Nejpyšnější jsem na fotky halových jevů, které se tvoří v zimě, když se pouští sněžná děla na horách, říká Jaroslav Fous

Počasí je důležitou součástí našich životů. Sledujeme, jestli je hezky a svítí sluníčko. Pokud ano, hned se cítíme lépe a začneme den s chutí a dobrou náladou. Naproti tomu, když uvidíme tmavé mraky nebo déšť, se nám chce zůstat v posteli a raději nedělat nic. To samé ovšem nemůže říci Jaroslav Fous z Podbořan, který se věnuje fotografování počasí a kvůli bouřce je ochotný vstát i uprostřed noci. Proč si zvolil zrovna počasí jako předmět zájmu na svých fotografiích, kam nejčastěji vyráží fotit a co nejbláznivějšího kdy pro zachycení dobrého snímku udělal? Na to a mnoho dalšího jsme se zeptali v následujícím rozhovoru.

    • Vaše jméno znají lidé v celé naší republice, a to zejména díky vašim fotografiím počasí, které zasíláte do České televize. Prozraďte, čím vám počasí fascinuje, že jste si ho zvolil zrovna jako předmět zájmu na svých fotografiích?

Mě počasí zajímalo vždycky, už odmalička. S kamarády jsme si amatérsky sestavovali nejrůznější přístroje podle časopisů, třeba z Ábíčka. Sestrojili jsme anemometr, který sice měřil úplné blbosti, ale nám to stačilo (smích). Nebo jsme zkoumali srážky, které nám napršely do sklenic a podobné věci. Tenkrát se ale počasí dalo zaznamenávat maximálně na kinofilm. Dnešní digitální fotografie je úplně o něčem jiném.

    • A kdy vás vlastně začalo zajímat focení?

V roce 2012, a to právě díky tomu, že Česká televize začala vysílat zaslané příspěvky od lidí. Kamarád ze Šumavy tam své fotky posílal a říkal mi o tom, tak jsem to také zkusil. Tím, že nás v té době bylo málo, se mé fotky objevovaly v televizi skoro každý den.

    • Je i dnes každá z vašich fotografií zasílaná do televize vybrána a zveřejněna ve vysílání?

Ne, za den se jim v České televizi nashromáždí třeba tři sta fotek, takže si vybírají. Pravidelně posílá do vysílání své fotky cirka sto lidí. Někdo pošle jen jednu, někdo i patnáct.

    • Víte ještě o někom, kdo z našeho regionu rovněž posílá fotografie počasí do televize?

Občas jedna paní z Podbořan poslala fotku, ale ve vysílání jsem ji neviděl. Z nejbližšího okolí pak vím o fotografech z Chomutova nebo mém kamarádovi z Nejdku. Z Loun ještě posílá pan Šebek a ze Žatce asi nikdo.

    • Zasíláte rovněž přes aplikaci ČT iReportér?

Aplikace iReportér byla založena později, asi někdy v roce 2015. Jde o projekt soukromé společnosti pro Českou televizi. V ní se ale také realizuji. Zasílám tam videa o počasí, například, když prší, sněží, je bouřka nebo nějaký časosběr. Na ten mám i malou kameru.

    • Dříve se u vás tedy vášeň o fotografii neprojevovala? Neměl jste potřebu si věci okolo sebe zaznamenávat?

Ne, jen jsem si maximálně kreslil nějaké grafy, ale zachycovat něco na fotkách, to ne. Když jsem začínal s focením, dostal jsem tedy od kamaráda, který fotí příležitostně svatby, lehkou průpravu.

    • Evidentně máte talent, když jste začal s fotografováním až později…

Začínal jsem samozřejmě postupně. Dnes, když se podívám na své první fotky, tak je to hrůza (smích). Řekl bych, že dobré jsou až poslední tři roky.

Léto a zima

    • Jaké roční období je vaše nejoblíbenější? Myslím, co se týče focení. Barevný podzim nebo spíš bílá zima?

Léto a zima. V létě jsou bouřky, noční svítící oblaka nebo meteorické roje. V zimě jezdím do Krušných hor, kde fotím sníh a vločky.

    • Ale jinak fotíte hlavně na Podbořansku, že?

Fotím na Podbořansku, Křivoklátsku a v již zmíněných Krušných horách. Příležitostně fotím, když jezdíme někam na dovolenou po Čechách, takže třeba na Šumavě nebo v Krkonoších.

    • A co zahraničí?

Tam jsem nefotil. Určitě by mě lákal Island, hlavně kvůli polární záři, ale to je už o jiných penězích. Navíc musíte mít štěstí. Stane se totiž, že je na Islandu týden vkuse zataženo. A polární záře také není každý den.

    • Mimochodem, kolik vám focení zabere času? Jak často vyrážíte do terénu?

Především o víkendech. V týdnu, kdy chodím do práce, je času málo.

    • Spíše večer nebo ráno?

Hlavně ráno, a to hodně brzy. V létě vyrážím třeba už v půl třetí, a to hlavně, abych zachytil noční svítící mraky, které jsou vidět jen při určité poloze Slunce. Kvůli bouřce ale klidně vstanu v jednu hodinu ráno (smích).

    • Když ji v noci zaslechnete, tak hned vyrážíte?

To ne, já mám informace už daleko dříve. Sleduji bouřkové detektory a radary. Někteří známí, kteří to sledují ještě více než já, mi třeba v noci volají, že se na Podbořansko žene bouřka. Zeptám se jich, kolik mám času, zabalím se a vyrazím.

    • Máte nějaké své oblíbené místo, kam pravidelně jezdíte fotit?

Záleží, co chci fotit. Na Krušné hory jezdím na Klínovec a Fichtelberg. Teď je to s Německem ale špatný. Co se týče cestování za hranice, tak člověk pořádně neví, jestli mu pak nepřijde nařízení, že má být týden doma. Když se totiž člověk pohybuje kolem hranice, už mu chodí SMS zprávy ,,vítejte v Německu“ a ,,nezapomeňte vyplnit příjezdový formulář“.

    • Na bouřky máte nějaké speciální místo?

Na bouřky vyrážím víceméně jen do okolí. Mám zkušenost, že čím dál jedu, tím je to horší.

,,Lepší je tma“

    • Spíše ale vyrážíte do přírody, je to tak? Ve městě vás musí rušit světelný smog, ne?

U bouřky to tolik nevadí. Je ale lepší, když je tma. Když se pak fotí obloha, tak to ve městě určitě nelze.

    • Letos se Podbořanskem prohnal downburst, stihl jste ho zachytit?

To jsem byl zrovna v práci. Do Stebna jsem vyrazil druhý den a dělal jsem si fotky v lese. Do obce jsem ale nejel.

    • Na jakou svou fotografii jste nejpyšnější a proč? Je nějaká taková?

Nějaké by se asi našly. Víceméně asi fotky halových jevů, které se tvoří v zimě, když se pouští sněžná děla na horách. Na to jsou totiž potřeba specifické podmínky. Musí jít nízká oblačnost, která vyvolá kondenzaci na jádrech a vzniknou malé krystalky, v nichž se láme sluneční světlo, které se rozkládá na barvy a tvoří se různé kruhy a obloučky kolem slunce. A to vypadá velmi krásně!

Dá se to zachytit i v zimě u průmyslových hal, kde rovněž vznikají jádra z různého odpadu. Hory jsou na to ale lepší. Ani tam však není jistota. Loni jsem tam byl nesčetněkrát a podařilo se mi to zachytit jen třikrát. Navíc pak kvůli koronavirovým opatřením stoply děla a lyžařské areály se zavřely.

    • Jak dlouho dopředu se dá vlastně počasí předpovědět?

Maximálně dva dny dopředu. Existují určité modely, které dokáží nastřelit náznak i na měsíc dopředu a stane se, že to vyjde. Nebo se může předpověď o týden posunout. Záleží na cirkulaci vzduchu, tlakových útvarech,… Meteorologové dokáží vše spočítat, ale může se to někde trochu pozdržet. Třeba nedávno byl humbuk kolem polární záře, která nebyla. Bylo avizováno, že padne v pět odpoledne, potom o půlnoci a nakonec ji družice zaznamenaly až někdy druhý den odpoledne a to jen ve slabé míře. Polární záře nás jen škrtla a lidé tu jančili a čekali na horách.

    • Vy jste byl taky?

Nebyl, já jsem věděl, že sem nejde. Sledoval jsem data z družic, která jsou hodinu dopředu než sem něco padne. Navíc potom stejně ještě trvá, než se rozhodí magnetické pole, takže nemělo vůbec cenu vyrážet někam dopředu.

Pak jsem viděl fotky lidí, že polární záři zachytili, ale šlo jenom o zachycení světelných smogů z měst. Nejbližší fotka polární záře byla z Holandska, které je ale mnohem víc na severu.

    • Vyfotit dobrý snímek je jedna věc, kolik vám ale zabere postprodukce? Upravujete následně fotografie v počítači?

Určitě, fotím do RAW formátu, takže musím fotky upravovat. Záleží samozřejmě, jak se fotka povede. Největší množství času však zabere přebírání a vybírání fotek. Když jedu třeba na hory, udělám tam dvě stě nebo tři sta snímků. Zpracovat je a upravit už zabere jen chviličku.

,,Zasypaly mě kroupy“

    • Prozraďte našim čtenářům nějaké zajímavosti „ze zákulisí“. Máte nějaké veselé historky? Co nejbláznivějšího jste pro dobrý snímek kdy udělal?

Stalo se mi, že jsem jel fotit supercelu (bouřka) a zasypaly mě kroupy o velikost čtyři centimetry. Naštěstí to dobře dopadlo a nic se nestalo. Měl jsem ale docela strach.

    • Kde to bylo?

To bylo právě na Křivoklátsku. Tenkrát v roce 2016 v květnu tam bylo hrozně bouří. Byl jsem na místě, kde nebyl signál a nemohl jsem kontrolovat, kam se to zrovna stáčí. A kamarád mi v tu chvíli posílal SMSku, že to jde na mě.

    • A zachytil jste to krupobití?

Mám vyfocené jen kroupy na zemi. Supercelu jsem také stihl zachytit, když přicházela. Pak jsem jen hodil přes auto deku a čekal, až to přejde.

    • Prezentujete nebo prezentoval jste někdy někde své fotografie, třeba na nějaké výstavě?

Historik Míra Švarc má v Podbořanech pronajatou výlohu, kde dělá co čtvrt roku výstavu fotografií pořízených na Podbořansku. Teď zrovna jsou tam k vidění fotky historických Podbořan. Výloha je v rohovém domě asi sto metrů od staré radnice, bývalo tam kdysi železářství.

    • Kolikrát jste zde vystavoval?

Několikrát. Měl jsem tam zimní fotky sněhových vloček, pak také Podbořany v zimě a také nějaké duhy a bouřky.

    • A mohou si lidé vaše fotografie někde prohlédnout?

Nemám žádnou webovou stránku a na sociálních sítích mám zveřejněno jen pár svých nejlepších fotek. Také jsem na rajčeti, ale tam mám také jen některé vybrané snímky.

Fotografické soutěže

    • Zúčastnil jste se někdy nějaké fotosoutěže?

Ano, občas někam něco pošlu.

    • Jakých soutěží? A jak jste si v nich vedl, respektive vaše fotografie?

Na Křivoklátsku byla kdysi vyhlášena menší soutěž na téma ,,Lány a okolí“, kam jsem poslal fotku a vyhrál. Pak jsem posílal fotky i do zahraniční soutěže Evropské meteorologické společnosti, kde jsem skončil devátý. Teď zrovna byla vyhlášena nová soutěž, takže se plánuji zase zapojit, ale musím si ještě promyslet, kterou fotku pošlu, protože se dá přihlásit pouze jedna. Posílal jsem také fotky do soutěže Destinační agentury Krušné hory, v níž byla posléze moje fotka vybrána do kalendáře.

    • Fotíte kromě počasí třeba i lidi či architekturu? Nebo se spíše specializujete úzce jen na jeden žánr?

Lidi vůbec ne, to nemám rád. Co se týče architektury, fotil jsem právě Lánskou oborní bránu, se kterou jsem vyhrál zmiňovanou fotografickou soutěž. Jinak fotím hlavně počasí, které mě nejvíc baví. Když fotím třeba nějaký hrad nebo zámek, je to spojené vždycky s mlhou. Myslím si, že fotit architekturu je složitější.

    • U architektury ale máte jistotu, že když k ní přijedete, bude na svém místě, což se o počasí říci nedá…

To je normální, že člověk vyjede fotit bouřku k nechranické přehradě a ona si to zrovna rozmyslí a rozsype se (smích). Pak čeká člověk hodinu na druhou a ta se rozsype taky. To je ta naše pánev! Tři hodiny jsou v tahu a potom přijedete domů a zjistíte, že bouřka byla tam (smích).

    • S jakým fotoaparátem fotíte a jaké jste již za život vystřídal?

Fotím zrcadlovkou od Nikonu. Začínal jsem na lepším mobilu a pak jsem si koupil svůj první kompakt. Měl ale malý zoom a i když byl světelný, aby se s ním dalo fotit dobře i v noci, na dálku už to nebylo ono. Koupil jsem si tedy jiný kompakt, který už nebyl světelný, ale měl velký zoom. Občas s ním fotím ještě dnes. Pak jsem si koupil první zrcadlovku, se kterou jsem jel jednou fotit, položil si ji na sedačku v autě, prudce jsem zabrzdil kvůli srně, zrcadlovka spadla, sekla se závěrka a bylo po ní. Koupil jsem si tedy druhou zrcadlovku, se kterou fotím dodnes.

Děkuji za rozhovor.

Hedvika Mašková