Generální oprava klavíru, včetně laku, může trvat i rok, podotýkají pracovníci ze společnosti ,,Každý ráno na piano“ z Liběšic

,,Každý ráno na piano hraje Jack, hraje Jack,...“. Píseň ,,Honky tonky blues“ od legendární dvojice Suchého a Šlitra zná snad každý. Úvodní slova notoricky známé skladby si vypůjčili jako název pro svou firmu také Michaela, Boris a Jindřich, kteří se v Liběšicích specializují na opravy a ladění klavírů a pianin. Jaké je v jejich oboru konkurence, se kterými neduhy se u pianin a klavírů nejčastěji setkávají, jak často nástroje ladit a na čem aktuálně pracují? Odpovědi se dozvíte v následujícím rozhovoru.

    • Zabýváte se opravami klavírů a pianin. Prozraďte, co tato práce vlastně obnáší? Mnoho lidí vaše řemeslo nezná.

Jde o sloučení několika řemesel dohromady. Je to velice komplexní záležitost. Věnujeme se drobným i generálním opravám celých nástrojů, s čímž je spojené ladění, údržba, stěhování, prodej, výkup a z velké části poradenství. Každý den totiž někdo volá a na něco se ptá, což je mimochodem dobře.

    • Má toto řemeslo ve vaší rodině nějakou tradici? Jak to vlastně celé začalo?

Jindřich: Vůbec ne. Dostal jsem se k tomu skutečně náhodou. Moje paní učitelka na klavír zjistila, že dobře slyším a v deváté třídě jsem udělal talentovky na Konzervatoř a ladičskou školu Jana Deyla v Praze. Původně jsem chtěl být kuchařem (smích).

Většinou jde o amatéry

    • Prozraďte, je konkurence ve vašem oboru veliká?

Lidí, kteří v tomto oboru podnikají, je v naší republice několik desítek. Zdaleka ne všichni ale mají na toto řemeslo odborné vzdělání. Většinou se tedy jedná o amatéry.

Bohužel, v České republice se s konkurencí bojuje hlavně nízkou cenou. Dalším nešvarem jsou nejrůznější pomluvy a polopravdy. Stává se, že někam přijdete a dozvíte se o sobě takové věci jen z toho důvodu, aby dobrou zakázku dostal místo vás někdo jiný.

My jsme se předloni rozhodli založit společnost s ručením omezením a fungujeme prakticky 24 hodin denně. Když se se zákazníky na něčem domluvíme, je to pro nás závazek, který plníme. Práci se snažíme udělat co nejlépe, ale tím to nekončí. My sami lidem připomínáme, že k opravě je zapotřebí nepřetržitý servis. Je to stejné jako s automobilem. Nelze do něho lít jen pohonné hmoty. I u klavírů či pianin musí být neustálá údržba a návaznost. Máme seznam našich zákazníků, kterým pravidelně jednou ročně voláme a upomínáme je na to, že je potřeba servis udělat. Když je totiž dodržována základní údržba hudebního nástroje, není potom potřeba vynakládat tolik peněz na případné rozsáhlé a nákladné opravy.

    • V dnešní elektrifikované době by se možná mohlo zdát, že o opravy klavírů už moc lidí zájem nemá. Kolik vás týdně, měsíčně, ročně osloví zákazníků?

Řekli bychom, že nám zavolají zhruba dva až tři noví zákazníci týdně.

    • Kdo konkrétně vyhledává vaše služby nejčastěji?

Většinou jsou to školy, školky a jiné instituce. Pak jsou to samozřejmě rodiče, jejichž dítě dochází do základní umělecké školy na klavír a také učitelky na hudebních školách.

Do šrotu

    • Stalo se vám někdy, že jste museli zákazníkovi říci: ,,bohužel, tento klavír již opravit nelze“?

To se samozřejmě stává. Přijdeme třeba k zákazníkovi, který chce klavír pouze naladit, protože je po generální opravě, a vidíme nástroj, který je sto let po smrti a někdo na něm dělal ,,generálku“ za velké peníze, ale nemělo to absolutně smysl. Necháme si v takových případech kšeft raději ujít z toho důvodu, že kdyby po našem zásahu nástroj nehrál, byla by to pro nás špatná vizitka, což nechceme. Spoustu nástrojů jde tedy, bohužel, do šrotu.

    • Na čem aktuálně pracujete?

Aktuálně budeme pracovat na opravě pianina Leonard Sieber z roku 1900, které je nově instalováno v Mederově domě v Žatci. Jde přímo o žateckou značku pian, která není moc oblíbená a všichni ji berou jako druhořadou. Musíme ale podotknout, že se jednalo o velice kvalitní nástroje. Pianino z Mederova domu je vůbec nejstarším nástrojem z této malé žatecké výrobny, na kterém jsme kdy pracovali. Už delší dobu provádíme také generální opravu křídla z roku 1937 od výrobce Leo Siebera.

    • Co je na těchto pianech zajímavého třeba oproti jiným výrobcům?

Klavíry a pianina od Leonarda Siebera byly na svou dobu konstrukčně velice vyspělé. Nejvíce nástrojů vzniklo ve třicátých letech a spoustu výrobců v této době používalo hodně zastaralé technologie. Absolutní jedničkou byl samozřejmě Petrof, který používal všechny tehdejší vymoženosti hned, co přišly na trh. Vedle toho byl Sieber, který hleděl na kvalitní materiál a zpracování. Škoda ale je, že většina nástrojů jsou dlouhodobě bez údržby.

    • Je tedy při opravách rozdíl i mezi značkami a výrobci?

Ani ne, jde především o již zmiňovanou údržbu. Můžete mít sto let staré piano od neznámé značky, které však mělo během svých let odbornou údržbu, a my vám bez nadsázky můžeme říci, že pokud se mu bude věnovat péče dál, může dalších sto let hrát. Pokud se někdo nebude starat o špičkové piano, může ho za dvacet až třicet let vyhodit nebo vynaložit nemalé finance na kompletní generálku.

U klavírů a pianin to není jako u houslí, že čím jsou starší, tím jsou lepší. To rozhodně ne (smích).

    • Zabýváte se opravami i jiných klávesových hudebních nástrojů? Co třeba takové varhany v kostele? Už jste někdy měli takovou zakázku?

Snažíme se tomu vyhýbat. Pokud má jakákoli firma větší okruh zájmů, většinou s tím padá i kvalita. My se tedy zaměřujeme na klavíry a pianina.

Jindřich: Do kostela na varhany si maximálně chodím zahrát (smích). Před opravdu hodně lety jsem jednou v kostele opravoval harmonium. Řekl jsem tehdy ale na rovinu, že buď to dopadne nebo ne. Naštěstí se podařilo.

Pět tisíc dílků

    • Když klavír opravujete, je potřeba ho celý do poslední klávesy rozebrat a poté zase složit jako takovou stavebnici?

Někdy to je nutné, někdy ne. Záleží na typu poškození. Většina našich zakázek jsou údržby, což znamená, že si vezmeme z piana mechaniku, obrousíme kladívka, seřídíme mechaniku, pak na místě piano vyčistíme, dáme mechaniku zpátky a naladíme. Pokud jde o generálku, tak nástroj rozebíráme do posledního šroubku. Jen tak pro představu, v samotné mechanice je zhruba pět tisíc dílků.

Když se jedná o složitější opravy, jako je například výměna strun nebo oprava akustického elementu, tak nástroj odvážíme do naší dílny v Liběšicích.

    • Jaký nejstarší hudební nástroj vám kdy prošel rukama?

Jindřich: Už před delší dobou jsem pracoval na nástroji z 18. století. Byla to zakázka pro soukromou osobu, která má nástroj doma a bydlí pod ním kočky, což nevidím úplně rád.

    • Kompletně zrenovované piano zřejmě není nejlevnější záležitostí. Prozradíte, na kolik vyjde? A co třeba takové křídlo?

U generálních oprav nástroje s cenou velice zamává lak, který není vůbec levnou záležitostí. Jen samotný lak u pianina vyjde na dvacet až třicet tisíc, u křídla čtyřicet až šedesát tisíc korun. K tomu je potřeba připočítat kompletní výměnu strun, ladících kolíků, kladívek v mechanice a dalších komponentů.

Generální oprava pianina se pohybuje od 60 tisíc korun výše a oprava křídla vyjde na 120 tisíc a víc. Stává se tedy, že cena opraveného nástroje může přesáhnout cenu nového nástroje. Pokud bychom použili ty nejdražší součástky, lze se dostat na opravdu neskutečné sumy.

    • Ani nové klavíry a pianina nejsou zrovna nejlevnější…

To určitě ne. Pianino vyrobené v Asii koupíte třeba za 80 tisíc korun a křídlo za 300 tisíc. Když se budeme bavit o kvalitních nástrojích, tak pianino začíná na 200 tisících a křídla na 700 tisících.

Nedostatečná údržba a amatérské opravy

    • Jaké jsou nejčastější neduhy, se kterými se u klavírů a pianin setkáváte?

Hlavně nedostatečná údržba, amatérské opravy a nevhodné klimatické podmínky. Spousta lidí si totiž myslí, že když si doma v garáži dokáží spravit Trabanta, že si zvládnou opravit i piano (smích).

Také nám vadí, když se dříve nástroje natíraly nejrůznějšími barvami, aby se jim lépe hodily do interiéru. Měli jsme v rukou pianino od Leo Siebera, takovou raritku, jen sto centimetrů vysoké, které bylo natřené hnědou barvou. Prostě ošklivé piano, které bylo skladováno v suterénu bytu, takže mělo rezavé struny a byla na něm plíseň. I když to nebylo v plánu, vzali jsme odbarvovač a sundali vrstvu hnědé barvy a zjistilo se, že je pod ní nádherná ořechová dýha, která se dnes mimochodem vůbec nedává, protože je hrozně drahá. V tehdejší době se muselo jednat o luxusní nástroj.

    • Jak dlouho takové opravy trvají?

Někdy je zakázek hodně a je to náročnější. Snažíme se ale nemít rozděláno více jak dvě věci najednou (smích). Co se týče třeba údržby, tak je to otázka dvou dnů. Generálka, včetně laku, může trvat i rok.

    • Hudebním nástrojům, jakými jsou klavír či pianino, určitě také neprospívá přílišná manipulace a stěhování…

Manipulace určitě neprospívá a navíc by měla být také odborná. Určitě to není o tom přijít do hospody, vzít si pár chlapů a za přestěhování klavíru jim koupit pivo. Je důležité mít potřebnou technologii – kolečka a popruhy. Také je třeba vědět jak a kde piano uchopit, aby se s ním něco nestalo.

Nástroj se určitě nesmí stěhovat v mrazu nebo v dešti, kvůli výkyvům tepla a vlhkosti. Když si vezmete nejmenší pianino, tak to váží třeba 190 kilogramů, křídlo může mít i přes 500 kilo. Manipulace s nimi tedy není vůbec jednoduchá.

    • Je třeba nástroj po každém stěhování naladit?

Určitě. Piano se musí po každém stěhování aklimatizovat. Je potřeba ho nechat stát na vhodném místě – nesmí být nikde u okna, topení nebo krbu. Nejlepší je ho postavit k vnitřní stěně, kde je stabilní teplota a vlhkost. Po umístění je třeba ho nechat šest týdnů stát. Poté se musí přeladit a pak už mu stačí jen pravidelná údržba.

Ladit jednou za rok

    • A jak často ladit?

Jsme rádi, že to zazní v novinách, jelikož existuje takový mýtus, kterého se lidé stále drží. Před mnoha lety totiž firma Petrof dávala ke každému pianu letáček, kde se psalo, že nástroj stačí naladit jednou za rok až za dva. Chtěli tím sdělit, že jsou jejich nástroje kvalitní a dlouho vydrží. Docela nedávno své tvrzení ale změnili a píší ,,alespoň jednou do roka“.

Sluch je relativní pojem, takže někdo hraje na rozladěný nástroj a neslyší to a někomu vadí jen drobné nuance. Když naladíme piano, tak v tu chvíli, kdy od něj odcházíme, se rozlaďuje.

Doporučuje se tedy ladit jednou za rok.

    • Nezáleží tedy na tom, jak často na nástroj hraji?

Časté hraní vadí nástroji úplně nejméně. Vždyť k tomu je určeno. Spíše vadí prostředí, ve kterém je piano umístěno. Zažili jsem i domácnost, kde měli pianino mezi krbem a oknem.

    • Jak dlouho trvá, než se klavír naladí?

Pokud je piano standardně rozladěné, naladit ho zabere zhruba hodinku a půl. Pokud jde o první ladění po třiceti letech, ladí se nástroj třeba natřikrát nebo načtyřikrát.

Děkuji za rozhovor.

Hedvika Mašková