Starosta Drozd: Z Klášterce chceme mít lázeňské město

Klášterec nad Ohří – Klášterec se chce proměnit v lázeňské město. Přípravy se už rozjely naplno, nejsou moc vidět a potrvají ještě několik let, ale cíl je jasný. O přínosu lázní, o novém kulturním centru a o dalším dění v Klášterci jsme se bavili se starostou Štefanem Drozdem.

Kulturní centrum je otevřené tři měsíce. Jak jste s ním zatím spokojení?

S provozem jsme spokojení. Chtěli jsme dostat všechny aktivity pod jednu střechu, a to se naplňuje. Za ty první měsíce nám narostl zájem čtenářů o knihovnu, takže jenom za první měsíc přibylo asi sto padesát nových klientů knihovny. Což je samozřejmě potěšující.

Čím to je? Nechtělo se jim chodit do té staré knihovny?

Nebyla tak viditelná a tak krásná (úsměv). Skutečně jsme se setkávali i s tím, že se lidé divili, že máme v Klášterci knihovnu. A nejenom to, možná rozhoduje i lepší dostupnost. Před kulturním centrem je autobusová zastávka, kam jezdí nejen naše MHD, ale i autobusy z okolí, třeba sem jezdí lidé z Perštejna. Zájem roste nejenom u dětí, ale i u dospělých. Potěšující je spolupráce s gymnáziem, studenti se tam učí a mají tam i hodiny češtiny.

Tak to je knihovna. Co další prostory?

Kavárna funguje dobře, chodí tam maminky s dětmi dopoledne, senioři, kteří mají i další zázemí v kulturním centru. A tou největší záležitostí jsou samozřejmě akce, které se rozeběhly i díky všem uvolněním. Rozjela se plesová sezóna, už jsme měli dva plesy, bude tam maturitní ples gymnázia z Kadaně, plesy našeho gymnázia, které byly odloženy kvůli covidu, chystáme ples města a tak dále. A do toho samozřejmě koncerty, různé žánry, různé kapely. Teď je to spíš tak, že když jsme chtěli udělat koncert pro Ukrajinu, tak se nám nabídlo tolik kapel, které to odehrají zdarma, že by se nám tam nevešly. Tak jsme řekli, že uděláme koncerty dva. Jeden už byl, a když jsme hledali termín pro další, tak je volno až na konci dubna, pátky a víkendy jsou obsazené. Dětský karneval byl tak rychle obsazený, že jsme udělali druhý, a ten byl taky vyprodán.

Měli jste za cíl mít kulturní centrum nejen pro město, ale i pro okolí. Daří se to?

Tento cíl se nám daří naplňovat. Na akce přijíždějí lidé z okolí, z Chomutova, z Kadaně, z druhé strany také. Ta nabídka je opravdu široká, hrálo tam divadlo Klas, kam přišlo hodně lidí, plné jsou nejrůznější kurzy, třeba malování nebo práce s moderními technologiemi pro seniory, a mnohé další. Takže za nás je kulturní centrum zatím super.

Kulturní centrum je jedna z největších investic za několik let. Další velkou „akcí“ jsou lázně. V jakém je stavu jejich příprava?

V závěru roku dalo zastupitelstvo zelenou spolupráci s Priessnitzovými léčebnými lázněmi. Je to společný podnik, kdy Priessnitzovy léčebné lázně, a.s. mají 51 % a město 49 %. Zastoupení v orgánech je zrcadlové, v představenstvu jsou dva lidé od Priessnitze a jeden za město, v dozorčí radě máme dva zástupce, Priessnitz jednoho. Nás pohled by měl být ten dozorující, tahounem a realizátorem má být ten, kdo má zkušenosti s lázeňstvím. Teď realizujeme kroky, které se rozhodly v listopadu na zastupitelstvu. My jsme vkládali majetek města, tedy to, co tam dnes je, budovy vybavení a tak dále, což je těch 49 %, a finanční ekvivalent 51 % vkládají Priessnitzovy lázně. Předkupní právo na tento vložený majetek má město Klášterec. Takže je to ve fázi rozběhu a my teď budeme vybírat vyhotovitele územní studie na to, jak by měl vypadat lázeňský dům a co by tam vše mělo fungovat. To je první část, poptáváme k tomu firmy, které mají zkušenosti s projektováním lázeňství, chtěli bychom mít nějaký výsledek do července.

Společným podnikem skončila přípravná fáze a jde se do té „tvrdé“ stavební?

Začíná se tou studií, kterou potřebujeme, aby se na jejím základě mohlo začít projektovat.

A jaký je harmonogram, řekněme optimistický, kdy by se mělo začít se stavbou a kdy bude hotová?

Když to všechno dobře půjde, tak řekněme v roce 2023 může být projekt, v roce 2024 by se začalo stavět. To znamená v roce 2025 dokončení a zahájení provozu. Před námi jsou teď dva tři roky, kdy v podstatě běžný občan nepozná, že se tam vůbec něco děje. Spolupráce s nájemcem, který v lázních teď je, pokračuje, je před podpisem nová nájemní smlouva.

A až bude vše hotové, bude Klášterec lázeňským městem?

O to usilujeme. Budeme pracovat na návrhu pro stanovení přírodních léčebných lázní a statutu lázeňského místa.

Dejme tomu, že vše půjde dobře. Když byste měl shrnout, jaký budou mít přínos lázně pro samotné Klášterečany?

Sledujeme tím rozvoj starého města a turistický rozvoj. Pokud někdo jede do lázní, tak na tři čtyři týdny, a tím pádem se rozvíjí i malé podnikání. Budou nejen nová pracovní místa přímo v lázeňství, ale i v návazných službách. Třeba se tu uživí kavárnička, která se teď ve starém městě neuživí, restaurace, soukromé penziony. Rozšíří se ubytovací kapacita, se kterou má Klášterec problém, dneska tady neubytujete autobus lidí. Lidé teď přijedou na jeden den, prohlédnou si zámek, park a odjíždějí někam dál. Díky lázeňství se tu lidé udrží více dní, a to by se mohlo dařit celoročně, protože do lázní se jezdí celý rok.

Vy jste mezi prvními podpořili Ukrajinu. Jaká je situace teď a jak pracujete s uprchlíky?

Myslím, že teď dobíhá první fáze, kdy přišli příbuzní a známí lidí, kteří tady pracují, třeba v průmyslových zónách. Pokud firmy či známí jim zprostředkovali ubytování napřímo, tak jsme se o tom ani nedozvěděli. Nicméně byly případy, kdy ti lidé utíkali, a neměli vůbec nic. Většinou jsou to maminky s malými dětmi, babičky, měli jen tašku nebo kabelku. Tady město funguje v roli zprostředkovatele nabídek. Chceme, aby pomoc ze strany občanů byla konkrétní, abychom tady nepořádali nějaké sbírky, pak nám tady ležely hromady ošacení. Hledali jsme třeba oblečení pro holčičku pět let, sedm let, konkrétní věci. Na tomto poli funguje spolupráce s neziskovkou Nadějí, zprostředkovávají to naše odbory. Děti začínají chodit do škol, ty malé děti si většinou v komunitě hlídají sami, ale máme i dětskou skupinu a připravujeme další dvě skupiny. Oficiální čísla, které získáváme z databáze žádostí o státu uprchlíka, jsou někde kolem 130 lidí. Ale my si myslíme, že jich je více, to číslo je s nějakým zpožděním. Jako město jsme pozastavili přidělování našich bytů. Snažíme se čerpat z nabídek lidí, firem a snažíme se je propojovat. Máme ale i byty v rezervě. A pro lidi, kteří přijedou v noci, máme připravená provizorní lůžka u našich hasičů. Uvidíme, co nás čeká dál, to nikdo v tuhle chvíli neví. Ty příběhy lidí jsou strašné, konkrétně rodina z Charkova byla šest dní ve sklepě, kde se skrývali před bombardováním. Pak se jim podařilo utéct a neměli vůbec nic.