Ředitel Povodí Ohře: Pitné vody bude dost, Bílinu vysvobodíme z trubek

Voda patří mezi nejdůležitější témata posledních let. Generálního ředitele Povodí Ohře Zbyňka Folka jsme se ptali na to, jak to bude s vodou v dalších letech, jaká nová přehrada se chystá a na vodní rekultivaci uhelných lomů.

Mohl byste prosím na začátek stručně shrnout, co všechno má podnik Povodí Ohře na starosti?

Činností je hodně. Když to vezmu stručně, tak základem je péče o koryta vodních toků a o svěřená vodní díla, která jsou v majetku státu, kam patří přehrady, malé vodní nádrže, jezy a úpravy vodních toků. Pak je to výkon správy povodí, kdy se vyjadřujeme k záměrům, investicím, stavbám, při kterých dojde k dotčení s vodním tokem. Jsou to především stanoviska k povolení nakládání s vodami, zejména odběry vody, včetně vod podzemních, a také vypouštění odpadních vod. Naše laboratoře neustále monitorují kvalitu vody. Pak jsou to i ty nejdrobnější opravy, máme dělnické party, které třeba sečou břehy, opravují vypadlé kameny, pečují o břehové porosty či v rámci pohotovosti uvolňují průtočný profil při mimořádné události. Takže dá se říci, že řešíme věci od padlého stromu přes potok po strategické nakládání s vodou.

Čeká vás v blízké budoucnosti nějaká velká investice, případně nějaká teď právě probíhá?

Pokračujeme v rekonstrukci pravého bezpečnostního přelivu na vodním díle Nechranice, který je rozestavěný od loňského podzimu. Je to rozsahem velká stavba, stávající segmentový uzávěr bude nahrazen klapkou, kterou se dá při povodních lépe manipulovat.

Cílem je tedy vyšší ochrana proti povodním?

Cílem je zabezpečit vodní dílo na průchod extrémních průtoků, mluvíme až o desetitisíciletých průtocích. Smyslem je, aby jim vodní dílo bezpečně odolalo a bylo schopné vodu bezpečně převést, a nedošlo k poškození vodního díla, nebo nedejbože k protržení. Při extrémních povodních není účelem povodeň transformovat, ale zabezpečit, aby přehrada situaci nezhoršila svojí poruchou. Protože vlastní průlomová vlna by byla ještě větší než vlastní povodeň. Hotovo by mělo být do konce příštího roku.

Pokračuje rekonstrukce uzávěrů na Kadaňském jezu. Tam jsou tři pole, jedno bylo realizované loni, letos bude druhé a třetí příští rok. Hradící ocelové konstrukce potřebují údržbu, jedná se o rekonstrukci uzávěru, očištění konstrukcí, doplnění nových prvků, repasi a nátěr. Práce jsou rozdělené po roce, abychom vždy měli dvě plně manipulovatelná pole, to kdyby přišla nějaká povodeň, abychom ji bezpečně přes vodní dílo převedli.

Hodně se teď mluví o přeměně původně narovnaných koryt do podoby přírodě blízkých toků. Chystáte něco takového?

Tohle má dvě roviny. Na drobnějších vodních tocích, které jsou v extravilánu (mimo zastavěné území – pozn. red.), se snažíme jít cestou renaturace, to znamená, že vodní díla nebudeme obnovovat. Koryto se tam přirozeně mění a necháme to samovolnému vývoji. Pak jsou ty významnější toky. Teď řešíme Bílinu v Ervěnickém koridoru, která teče tři kilometry v potrubí. Připravujeme revitalizaci, kdy všechna čtyři potrubí o průměru 1,2 metru chceme úplně odstranit včetně stávající malé vodní elektrárny, a v koridoru vytvořit meandrující přírodě blízké koryto. Akci plánujeme zahájit v roce 2024. Revitalizace bude pro řeku Bílinu významným milníkem. Dokončenou velkou akcí tohoto charakteru byla v loňském roce revitalizace Svitávky u Kunratických rybníků na Českolipsku.

Pak jednáme o zatápění jam po důlní činnosti. Do přivaděče průmyslové vody a Podkrušnohorského přivaděče jsou zaústěny potoky z Krušných hor, při zatápění lomů by se některé vodní toky mohly zaústit do zatopených jam. Netýká se to všech potoků, u některých to není technicky možné, krajina se už hodně změnila. To je ale dlouhodobý horizont závislý na termínu ukončení těžby uhlí.

Na zatopování lomů jsem se chtěl také zeptat. Je to pro vás relativně novinka, co to pro vás znamená? Musíte do nich dodávat vodu?

Existují plány rekultivací, které zpracovávají důlní společnosti, které plánují hydrickou rekultivaci u všech lomů – Libouš, Vršany, Bílina, ČSA. My jsme dostali loni za úkol od vlády zpracovat studie, které řešily tři hlavní témata, a to, jaký bude mít zatápění vliv na řeku Bílinu jako takovou z hlediska kvality a kvantity vody. Druhá část byla zaměřena na stanovení možné udržitelné hladiny v jezerech v dlouhodobém horizontu při zohlednění klimatické změny tak, aby se tam nemusela nákladně dočerpávat voda, to znamená přítok jen z přirozeného povodí. Třetí studie se věnovala propojení Nechranic s Libouší a jejich využití.

Ze studií vyplynulo několik doporučení, která budou vyhodnocena v multikriteriální analýze společně s dalšími možnými zájmy v území. Problematikou zatápění lomů se zabývá pracovní skupina zřízená při ministerstvu průmyslu a obchodu. Je pár závěrů, které jsou jasné. Vodohospodářský efekt nemají lomy ČSA a Vršany, tento efekt by měly Libouš a Bílina, kde můžeme vodu akumulovat nebo transformovat při případných povodních. U Vršan a ČSA je hladina budoucích jezer na zamýšlené úrovni z dlouhodobého hlediska neudržitelná, aniž bychom ji nemuseli za extrémní náklady čerpat z Ohře. Akumulace vody pro další využití tam smysl nemá. V tuto chvíli ministerstvo životního prostředí zvažuje možnost ponechat lomy přirozené formě sukcese (lom se nechá být, příroda si poradí – pozn. red.).

Největší vodohospodářský efekt má propojení Nechranic s Libouší, k němuž by došlo povrchovým kanálem. Zásobní objem Nechranic by se zvýšil až o 75-80 procent. Objem vody pro nadlepšování v suchém období by byl 1,8 násobkem současného objemu, podobně by se zvýšil i retenční potenciál pro ochranu před povodněmi. Jsme samozřejmě ve fázi studií a příprav, po multikriteriálním vyhodnocení bude o využití území rozhodovat vláda. Je to hodně o penězích, náklady na povrchový kanál by byly v řádu desítek miliard korun v dnešních cenách. Vzhledem k energetické situaci ani nevíme, jak to bude s doly, dokdy poběží těžba.

Jaká bude budoucnost přivaděče?

Průmyslový přivaděč vody a navazující Podkrušnohorský přivaděč teď řešíme v rámci studií dopadů po ukončení důlní činnosti. Jak už jsem o tom mluvil, některé toky bychom rádi zaústily do lomů, u jiných to možné není a musíme zjistit, jaké dopady to bude mít na přivaděč. Převádí se voda z jiných povodí do povodí Bíliny, kvalitativně i kvantitativně to nadlepšuje řeku Bílinu, kterou bychom ochudili o množství kvalitní vody. Tyhle věci zatím nejsou dopracované. Průmyslový vodovod Nechranice, který čerpá vodu ze Stranné pod Nechranicemi do Bíliny, zůstane zachovaný.

Důležitým tématem je sucho přicházející s klimatickou změnou. Co s tím můžete jako Povodí Ohře dělat?

Co se týká klimatické změny, nechali jsme si zpracovat posouzení, jaký bude mít změna dopad na nádrže a naše povodí. Máme zpracované dopady pro nejvýznamnější vodárenské nádrže pro účely zásobování vodou, Fláje a Přísečnici. V tomhle ohledu budou nádrže schopné dodávat dostatečné množství kvalitní vody i v dlouhodobém horizontu. Větší teplo způsobuje větší výpar, ale v horských oblastech je situace přívětivější než v nížinách. Roční objem srážek bude zhruba stejný, jiné bude jejich rozložení, srážky budou více extrémní. Toto hodnocení chceme postupně zpracovat pro všechny naše nádrže.

Vláda už dříve uvažovala o výstavbě nových vodních děl. Týká se to i Povodí Ohře?

Ano, u nás se jedná o nádrž Kryry, na Blšansku na Podvinickém potoce. Nádrž by měla zajistit nadlepšení minimálních průtoků v Blšance a zajistit odběry pro zemědělství a závlahy. Nebude to samostatná nádrž, připravuje se celá soustava opatření. Kryry budou největší nádrží, na Rakovnickém potoce v povodí Vltavy to budou nádrže Šanov a Senomaty. Nádrže budou propojené trubními přivaděči a budou pracovat v soustavě. Připravuje se také posílení přivaděčem z Ohře ze Stranné. Na tom už pracujeme, probíhají výkupy pozemků. Přípravné práce, projektování a povolení poběží řadu let, není to jednoduchá stavba. Optimistický scénář mluví o zahájení stavby v roce 2034. Nádrž Kryry bude víceúčelová, užitková, možná bude i rekreace, s obcemi společně diskutujeme o možnostech budoucího využití vodní plochy a jejího okolí.

Trendem urbanistiky je zpřístupňování vodních toků ve městech, aby oživily veřejný prostor. Řeky teď často protékají vysokými koryty, které chrání před povodněmi. Budete toky více zpřístupňovat lidem? Mluvím například o Chomutovu a řece Chomutovce.

Hlavním účelem těchto úprav koryt vodních toků je částečná povodňová ochrana, kapacita koryta musí být dostatečná. Snažíme se tomu jít naproti, například jsme řešili některé toky, které jsou zakryté a prochází přes centra měst a obcí. V Lomu probíhá rekonstrukce, která odkryje část koryta Lomského potoka. Jsou ale místa, kde to nejde, například Jáchymovský potok nebo úseky Bystřice v Teplicích. Co se týká Chomutova, s městem jsme jednali, že by bylo dobré, aby k nějakému takovému přiblížení došlo. Nejproblematičtější je otázka možností umístění, zejména pak dostupnosti pozemků. V tomto případě jsme doporučili zadat urbanistickou studii, kde by bylo vhodné něco takového řešit. Kapacita koryta musí zůstat stejná, část zdí se může poklopit, mohou se udělat přístupová schodiště či vysoké schody k odpočinku nebo podobné prvky. Nejsme toho odpůrcem, ale vhodných lokalit není tolik.

U nás máme ve srovnání s jinými částmi republiky vysokou kvalitu vody. Vydrží to?

Kvalitu povrchové vody pravidelně monitorujeme, vidíme, kam se kvalita vody vyvíjí. Vodárenské nádrže pro účely zásobování vodou mají stanovená ochranná pásma, kde je omezeno užívání a nakládání s pozemky. Proto by tam nemělo dojít k nějakému mimořádnému ohrožení kvality vody. V dlouhodobém výhledu by kvalita vody neměla klesnout. (rod)