Vladimír Slanina: Mám tréninkovou metodu dřít, dřít, nemluvit

S kamarádem Vláďou Slaninou jsem se měl původně setkat v restauraci U medvěda, kde už jsem vedl více rozhovorů pro Žatecké noviny. Tentokráte se prostor této restaurace nabízel dvojnásob, protože já to mám kousek z domova a Vláďa ještě blíže z firmy. Já jsem ale pár dní nemohl ze zdravotních důvodů a Vláďa potom zase kvůli pracovním povinnostem. Tak jsem prostě za ním přišel k němu do firmy, on pracoval, já se ptal a on odpovídal. Pak jsme to po mejlech učesali a rozhovor nejen o podnikání a závodění na vodě byl hotov.

Ahoj Vláďo, budu tady za tebou chodit po firmě a zapisovat si body do notýsku. Souhlas?

Ahoj Aleši, choď a ptej se, ale měj, prosím trpělivost, mám toho fakticky moc. Rád bych šel s tebou na slíbené kafe, ale vidíš, jak to tady u nás vypadá. Tak se do mě pusť.

Začnu zdánlivě hloupou otázkou: jaký je rozdíl mezi pádlem a veslem?

Rozdíl mezi pádlem a veslem je dost veliký. Lidé si to ale často pletou. Veslo je připevněné k části lodi a síla se přenáší přes ten opěrný bod. Pádlo má člověk v rukou volně bez opěrného bodu a sílu přenáší pouze přes svoje tělo.

Takže pádlo je to, čím vesloval Vinettou v kánoi?

Pádlo je to, čím rudý bratr pádloval. Nelze veslem pádlovat a pádlem veslovat, tak jako nejde kladívkem vrtat a vrtákem zatloukat hřebík.

Ty se ve vodě ale tedy oháníš pádlem. Vím, že závodíš na divokých vodách, ale neznám podrobnosti, ani ty odborné výrazy. Akorát si myslím, že jsi zaměřen na rychlostní sprint, je to tak? A můžeš tedy nějak pro lajckou veřejnost popsat, v čem se na divoké řece závodí a jaké závody jezdíš ty?

Moje začátky byly na slalomovém kajaku, ale to mi moc nešlo a ani mne to vlastně nebavilo, tak jsem začal jezdit na sjezdovém singlu a deblu.

Nejsem přímo zaměřený na rychlostní sprint, ale jednou z disciplín, ve kterých závodím, je sprint a dlouhý sjezd na divoké vodě. Závodím na singl kanoi, ale pouze na středně těžkých tratích, singl je hrozně technická disciplína. Na deblu je to trochu jiné, tam jsme dva, více si dovolím a taky umím využít víc síly než na singlu. Závodím také na raftech na divoké vodě a na dračích lodích, ale to je úplně z jiného soudku.

Závodíš tedy na čas, to je jasný, ale dostáváš také body za umělecký dojem?

Pokud myslíš termín umělecký dojem jako je v krasobruslení, tak ne, a ani chyby jízdy se nepenalizují, jedeš pouze na výsledný čas, kdo je rychlejší, je lepší a vyhrává.

Závodíš sám, ale i se svým synem ve dvojicích, že jo?

Na deblu závodím samozřejmě se svým synem. Na debl-kanoi totiž musíš jet na opravdu divoké vodě s někým, komu bezmezně věříš a vzájemně se respektujete. Pak to funguje. Je fakt, že ne s každým bych si na debla na divoké vodě sednul, to bych se bál, a to byl v tomto sportu začátek konce.

Vedl jsi syna Vláďu k tomuto sprintu odmala a cíleně?

Jo, jo, k tomuto sportu jsem ho vzal tak nějak automaticky. Pádloval jsem já, tak jsem ho v pěti letech posadil do kajaku a začal jezdit taky.

Jste oba klasičtí odchovanci žatecké loděnice?

Oba jsme odchovanci žatecké loděnice, i když u mne to bylo až v hodně pozdním sportovním věku, vlastně jsem začal pádlovat až po vojně.

Karla Becka jsi určitě znal.

No jistě.

Jednou jsme byli jeho a moje rodina, tuším, že v roce 1989 na dovolené u Berlínských jezer a on tam učil svoje dvě dcery, Renatu a Gábinu, dělat…, teď mi vypadlo to slovo, takový to otočení, když jsi hlavou dolů… eskymáka?

Přesně tak, eskymák se tomu říká. Už skuteční staří Eskymáci zjistili, že když se na kajacích při lovu tuleňů v ledovém moři plném ledu a ker, obrátili v lodi hlavou dolů, že to není žádná legrace. A naučili se, že to jde, otočit se zpátky do původní polohy. Podle nich se pro toto otočení vžil název ESKYMAK.

ESKYMAK je celosvětově uznávané slovo pro tuto otočku?

Myslím si, že až na výjimky, toto označení používají vodáci na celém světě.

Zkoušel jsem to tehdy také, ale kdyby mne Karel Beck nevrátil zpátky, jsem tam utopenej hlavou dolů dodnes. Ale ty jeho holky se to celkem brzy naučily. To asi musí umět každý vodák?

Jo, eskymáka musí umět každý závodník, a čím dříve se to naučí, tím víc si s lodí dovolí, bez toho to nejde. Platí staré závodnické pravidlo: radši pětkrát zvedat eskymákem loď a nakonec zvednout, než vyplavat z lodě a proplavat nějakou divokou peřej v ledové vodě, což pak hodně bolí! (Smích.)

Závodili jste oba asi po celé naší zemi, ale kde jste soutěžili v cizině?

V cizině jsme závodili skoro všude po celé Evropě, a to několikrát. Francie, Španělsko, Německo, Itálie, celý Balkán, prostě skoro všude. Akorát, co nás mrzí, že jsme si vyjeli reprezentaci na mistrovství světa do americké Atlanty a já na dračích lodích do Indie. Bohužel kvůli covidu z toho ale nebylo nic, ale to bylo pro všechny stejný, takže v pohodě!

Startoval jsi i za reprezentaci?

Za reprezentaci jsem startoval jedenáct let v kuse, takže za mě neskutečná spokojenost. Už proto, že v našem sportu si každý rok musíš na jaře vyjet z nominačních závodů reprezentační dres znova a znova. Buď jsi mezi čtyřmi nejlepšími loďmi v republice, nebo ne. V našem sportu není žádná miss sympatie, že tě za zásluhy někam nominují, jako v některých jiných sportech. Ale je to spravedlivé, a to se mi líbí!

To tedy klobouk dolů. Smekám, Vláďo! Pochlub se vašimi trofejemi, vašimi úspěchy se synem.

Chlubit se svými úspěchy dělám nerad, ale když mám odpovědět, je toho, myslím, opravdu docela hodně. Máme se synem všechny možné medaile a i tituly ze všech možných vrcholových akcí, jak u nás v republice, tak na světových pohárech, z mistrovství Evropy i mistrovství světa. Nejvíce si ale cením naší první společné světové medaile ze světového poháru ze Srbska, kde jsme se synem na debl-kanoi společně skončili třetí, on byl tehdy ještě sedmnáctiletý junior, vůbec se s námi nepočítalo, a my jsme porazili všechny naše české medailisty z aktuálního mistrovství světa a špičkové zahraniční posádky té doby. Tuhle jedinou medaili bych si přibalil do ranečku, když bych si mohl něco odnést.

Jak často trénuješ?

Trénuji tak čtyřikrát až pětkrát týdně, plus v sezóně o víkendech ještě závodím, takže si myslím, že trénuju fakt hodně.

Trénuješ sám nebo máš trenéra či trenérku?

(Dlouhý smích.) Kdepak. Trénuju sám sebe a myslím, že mám dost nekonvenční tréninkové metody, na dnešní dobu moc jednoduchý: dřít a zase dřít a ne moc mluvit! Asi by se mnou málokterý trenér vydržel.

A syn? Trénujete spolu?

Dříve jsme se synem samozřejmě trénovali hodně společně, ale v posledních letech trénuje každý zvlášť. Ale tak jeden až dva tréninky týdně spolu dáme.

Málokdy se ptám na peníze, ale kolik stojí takový špičkový člun pro závodníka?

Ptáš se jak poručík Columbo, když plul během dovolené na velké lodi a řešil případ vraždy… té s tím peříčkem. To není člun, ale loď, Aldo!

A kolik stojí ta loď?

Je to finančně docela drahý sport. Singl kanoe stojí zhruba čtyřicet až padesát tisíc korun, a debl padesát až osmdesát tisíc.

Kolik člunů, tedy lodí, promiň, by měl každý mít? Určitě ne pouze tu jednu.

Máme dva singly a dva debly.

Provozuješ ještě nějaké jiné sporty? Nebo jinak – máš talent na ještě nějaký jiný sport?

V zimě jezdím tak třikrát týdně hrát hokej.

Vím, že rád posloucháš rockovou muziku. Co konkrétně?

Rockovou klasiku jako jsou AC/DC, Metallica, Judas Priest, Accept, Manowar a mraky dalších. To by vydalo na celej článek.

Kupoval sis od mládí elpíčka, a pak cédéčka?

Na elpíčka jsem neměl peníze. Veškerá muzika se přehrávala na kazety, ale mělo to něco do sebe. CD už jsem si později kupoval.

Jezdíš na koncerty? Na festivaly?

Na koncerty občas jezdím, ale na festivaly nemám čas.

Na koncert kterého umělce vzpomínáš nejvíc?

Vzpomínám na koncert AC/DC v Praze před pár lety, kdy za nemocného zpěváka Briana Johnsona zaskočil Axl Rose z Guns N’ Roses a zpíval parádně, i se zlomenou nohou.

Pojďme k práci. Kdy tě napadlo založit firmu se zahradní technikou?

Firmu jsem založil náhodně. Byl jsem zaměstnán jako prodavač a mechanik ve firmě, a když ji majitel chtěl zrušit, tak jsem se přes noc rozhodl, že to zkusím sám za sebe; a už je to 23 let.

Nejste velká firma, pracujete ve dvou, ty a syn. Bylo to tak vždycky?

Pracuji teď sám, syn u mne pracoval pět let, ale má nyní jinou práci, ale stále mi dost pomáhá.

Na co se nejvíce zaměřujete?

Děláme hlavně servis travních sekaček a motorových pil.

Budoucnost je ale asi v automatických sekačkách, že jo?

V automatických sekačkách budoucnost vidím, ale nesoustřeďuji se na ně. Vím dobře, že se obyčejné sekačky budou provozovat ještě hodně moc dlouho.

Vím, že děláte hlavně servis zahradní techniky, sám k vám své sekačky každoročně na seřízení a opravy dávám. Kolik máte klientů?

Klientů mám hrozně moc a už i odmítáme práci. Jenom v Žatci jsou tisíce strojů, a pořád se něco rozbíjí.

Provádíte i nájemné sekání pozemků?

Nájemné sekání pozemků neprovádím, to už bych časově nedal.

Posloucháš v práci hudbu? Alespoň z rádia?

Jasně, hudbu v práci poslouchám pořád!

Máš rád pivo, ale nikdy jsem tě jen tak sedět v hospodě neviděl. Kdyby sis mohl vybrat, kam bychom šli v Žatci na pivo?

Šel bych na Chaloupku nebo do pivovaru Pioneer.

A dal by sis k pivu kousek špeku nebo slaninu?

Jsem Slanina, takže kus slaniny nebo špeku si dávám pořád! (Smích.)

Navštěvuješ Dočesnou?

Dočesnou navštěvuji, ale jednou tak za tři až čtyři roky, protože v termínu Dočesné máme každý rok většinou důležité závod na Lipně, takže sport dostal přednost.