Milan Bláha to umí s masem. A sbírá rumy
2022-06-16 15:34:35Měl jsem představu se s Milanem setkat na nějakém netradičním místě, třeba si zahrát karty, jako jsme to dělávali kdysi, ale byl neústupný a prosadil si, že rozhovor povedeme v jeho žateckém EL TORO Steak House. Tak jsem si alespoň prosadil, že nepřijdu ani na oběd, ani na večeři, ale na pozdní snídani. Ráno v devět hodin jsme seděli u mého oblíbeného stolu a Milan servíroval vlastními silami připravenou snídani na vidličku. Postupně jsem si pochutnal na míchaných vajíčkách, slanině, klobásce a na závěr na úzce nakrájených plátcích středně krvavého flanku.
Ahoj Milane, výborný míchaný vajíčka na úvod, takhle je mám rád.
Ahoj Aleši, díky za pochvalu. Jsem jedno ucho, na co všechno se mne budeš ptát.
Začal bych dost osobní otázkou, zda prozradíš, kolik kilo vážíš?
Vážím různě v rozmezí 98 až 111 kilogramů. Dneska 110 kg.
Ptal jsem se proto, že si tě možná ještě někteří Žatečáci pamatují o dost většího. Kolik jsi vážil tehdy?
Vážil jsem přes metrák a půl.
Pak ses ale rozhodl velice rázně zhubnout, to bylo v roce 2012?
Myslím, že o rok dřív, v roce 2011. To rozhodnutí přišlo na dovolené v Turecku.
Co tě k tomu vedlo, se ptát nebudu, to je asi logické, ale jaks to dokázal? Nechtěl jsem tě zpovídat takhle moc osobně, ale sám bych to potřeboval a určitě nejsem jediný, kdo hledá recept.
Sehnal jsem si osobní trenérku a výživovou poradkyni v jedné osobě – Mirku Klepkovou z Chomutova. A bylo to správné rozhodnutí.
Díky za radu. Kdy tě vůbec napadlo otevřít si restauraci?
Ten impuls přišel na dovolené na Sardinii, konkrétně v městečku Solanas. Navštívili jsme tam s manželkou Dášou jednu restauraci, kterou vlastnili starší manželé, kteří už byli v důchodu. Pohybovali se po té své restauraci a vítali se s příchozími hosty, komunikovali s nimi při výběru jídla a i potom při konzumaci.
A tebe napadlo: takovou knajpičku chci doma v Žatci…
Přesně tak, akorát ne knajpičku, ale lepší restauraci. A začal jsem jednat. Pronajali jsme si s kamarádem Láďou Míkou tyhle prostory, akorát Láďa chtěl, abychom tu provozovali bufet, ale já načichlý tou Sardinií jsem mu to naštěstí rozmluvil.
Ty nejlepší nápady koukám přichází na dovolené v zahraničí. Taky bych měl někam vyrazit. Takže vznikla na žatecké poměry nóbl restaurace a ty ses tady choval k hostům stejným způsobem, který se ti líbil v městečku Solonas. Jak ti to šlo?
Mně to šlo docela dobře, ale v Čechách mají lidé jinou náturu. Nefungovalo to. Návštěvníci měli pocit, že se předvádím, vytahuju, hraju si gastronomického mistra světa, někteří záviděli.
Tvoje restaurace má název EL TORO Steak House. Že se jedná o dům, kde se připravují pro hosty hovězí steaky, je snad každému jasné, ale co znamená to EL TORO?
EL TORO je španělsky býk. Měl jsem pocit, že bude dobré vyjádřit jednoznačný názor, že u nás budeme nosit na stůl steaky výhradně z mladých býků nejrůznějších plemen skotu.
Tos mi nahrál, Milane, na smeč. Dost toho o plemenech skotu vím a byl jsem druhým člověkem v republice, kterému přiletělo letadlem z Kanady kdysi stádo březích jalovic plemene Aberdeen Angus. Otázka tedy z ní: z jakých plemen skotu připravujete své steaky?
Jedná se o plemena Charolais a Limousine, a samozřejmě nejčastěji právě tebou zmíněné plemeno Aberdeen Angus.
Čím ses živil před gastronomií? Zavzpomínej na své začátky. Jsi rodilý Žatečák?
Jsem rodilý Žatečák. Vyučil jsem se strojním zámečníkem. Chtěl jsem jít na kuchaře, protože jídlo, co se týče kvality, ne kvantity, miluji celý život, ale rodiče mi to zakázali, protože už tehdy jsem byl otylý a máma usoudila, že když se budu učit na kuchaře, tak už to moje tělo mé nohy neunesou a musel jsem na zámečníka.
A po vyučení jsi pracoval kde?
Dělal jsem zámečníka seřizovače v žatecké Šroubárně, ale hned po revoluci v roce 1989 jsem začal podnikat. S Alenou, tehdy Paurovou, jsme nechali postavit obchodní dům na náměstí v Žatci, později jsme dováželi do Čech a tady prodávali zlato a kůže. Dělal jsem ještě další různý obchody, až jsem se pustil do gastronomie. Nejdříve jsme tady byli v nájmu, později jsem vše koupil a jsem sám jediný majitel.
Představ nám hlavní myšlenku restaurace. Lidé k vám chodí na obědy a na večeře. Čímž jste specifičtí?
Hlavní myšlenkou je to, že jídlo je alfa a omega našeho podnikání, a to jídlo musí být kvalitní. Šli jsme od začátku cestou kvality, i za cenu vyšších cen. Zpočátku jsme byli v Žatci absolutně nejdražší, dnes už to tak markantně necítím. Ale už tehdy si k nám našly cestu skupiny lidí, které tento styl stravování vyhledávaly.
Kolik lidí zaměstnáváš?
Šest lidí, číšnice, kuchaři a pomocné síly v kuchyni.
Pomáhá ti manželka Dáša, se kterou se tu vídám? A co dcera?
Dáša mi pomáhá neustále, děláme to spolu. Dcera Adéla žije v Praze a je z ní umělkyně, vzhlédla se v grafice a je z ní úspěšná grafička. Pomáhá nám ale s logy a veškerou grafikou.
Ta je parádní, to ji musím pochválit. Vím, že občas pořádáš v restauraci různé akce. Prozradíš nějaké?
Prozradím. Jedná se o zážitkovou gastronomii s uznávaným českým kuchařem Daliborem Navrátilem. On připraví menu a celý večer jednotlivá jídla presentuje. Buď je to formou večeře s mnoha různými chody, anebo, a to častěji, formou rautu.
Ona to asi není nejlevnější záležitost a určitě ne pro každého. Pro kolik tisícovek si klient musí sáhnout do peněženky?
Neblbni, nejedná se o několik tisíc, cena se pohybuje v rozmezí od osmi do jedenácti stovek.
Dokázal bys jmenovat jedno jídlo, které je vaší vlajkovou lodí? Co ty vynikající pálivé papričky?
Myslíš jalapeños. Na ty lidé také chodí, ale chodí i na obří krevety. Každopádně my jsme specialisté na steaky. A ty máme opravdu vymazlený.
K vám se nechodí sednout si na pivo, to je mi jasné, ale i tak se optám, jakým pivem můžu zapít výbornou večeři?
Dříve točeným žateckým pivem, nejčastěji jedenáctkou, nebo lahvovou plzničkou. V současné době jsem přesedlal na pivo z řemeslného pivovaru Pioneer. Je to sem k nám tak blízko, že časem možná i natáhneme trubky, a navíc se mi líbí filosofie majitelů tohoto minipivovaru a poctivost jejich práce.
Když ty sám máš někdy chuť si zajít jen tak sednout s kamarádem na pár piv, kam chodíš?
Já nejsem pivař, ale když už si jdu s někým sednout na pár piv, tak právě na již zmíněný Pioneer, protože za prvé to je od nás opravdu jen pár desítek metrů a za druhé, protože oni tam to samé pivo mají levnější než já u sebe v restauraci!
Vím, že značka EL TORO je v jiných městech našeho kraje, tak to už ale nejsou pouze tvoje restaurace?
EL TORO je mimo Žatce už pouze v Mostě, a i tam je to moje restaurace.
Setkal ses někdy s vyhlášeným kuchařem Zdeňkem Pohlreichem?
Jednou jsem se s ním, víceméně ale náhodou setkal, protože byl na rautu v bytě našich pražských kamarádů, kteří navštěvují jeho restauraci. Chvilku jsme si příjemně povídali a dokonce mi prozradil, že Žatec zná, protože tu u nás byl na vojně.
No tak to asi bohužel nevzpomíná v nejlepším. Jakou kuchyni, myslím jako italskou, indickou, atd. máš nejradši?
Středomořskou, takže italskou a hlavně tureckou.
Existuje jídlo, které máš nejradši?
Existuje – knedlo, vepřo, zelo, ale s bramborovým knedlíkem!
To není úplně italská nebo turecká kuchyně, ale rozumím ti. Jakou zeleninu máš nejradši?
Zeleninu mám nejradši v syrovém stavu. A vůbec nejradši. (Dlouze přemýšlí.) Už to mám – meloun! (Smích.)
Stane se někdy, že vám zákazník jídlo oprávněně vrátí?
To víš, že se to stane. Sice výjimečně, ale stane. Já tomu říkám, že občas holt někdo dostane Černýho Petra. Má v jídle chlup nebo vlas. Víš, on může být od nás, ale také už mohl být v té surovině, kterou jsme si dovezli. Druhou záležitostí je, že stále existují hosté, kteří se neumějí gastronomicky chovat, teď mluvím o přesně nepropečeném steaku. Ve světě je běžné, že si host nechá maso dopéct, u nás ho stále občas ještě někdo vrátí s tím, že to nebylo úplně přesně, jak si to představoval. Ještě to bude chtít čas.
Milane, co ty a sport?
Nic. To jde mimo mne. V mládí jsem zvedal činky. Kolektivní sporty nemůžu už vůbec, je to defekt z dětství a mládí, kdy jsem to týmu vždycky kazil.
No a když tě zpovídám já, tak se nemůžu nezeptat. Co ty a rocková muzika?
To je jiná. Rock mám moc rád, hlavně ten starší, AC/DC, Black Sabbath, Scorpions, ale teď i Rammstein, to jsem byl i na jejich koncertech. Sweet a Slade mám moc rád.
Nejlepší svíčková je prý z jezevce. Už jsi tuto vyhlášenou dobrotu jedl?
Nejedl a dokonce si myslím, že to tvrzení není pravda.
Maso z jakého netradičního zvířete jsi už jedl?
Nejedl jsem nic takovýho a vůbec mě to neláká. Chápu, že v některých zemích jedí hady, protože je to u nich normální, ale proč bych měl jíst hady u nás? Nechápu to a nevyhledávám.
Co ty a ryby?
Miluju ryby a mořské plody. Z ryb mám rád ty s bílým masem, například mořského ďase, pražmu nebo mořského vlka.
U vchodu jsem obdivoval výstavu lahví, je to moc hezký. Myslel jsem, že je to výstavka tvých lahví tvrdého alkoholu z cest, ale některé lahve, jsem si všimnul, jsou otevřené a obsah je poloprázdný. O co se jedná.
Mám sbírku 130 lahví rumu z celého světa, včetně limitovaných edicí. Ty lahve nejsou načaté jen některé, jsou načaté všechny. Rozhodl jsem se dát svou sbírku v plén a normálně ti prodám panáka jakéhokoliv rumu, který si vybereš. Cena je na spodku lahve.
Ještě, že tvrdý alkohol vůbec nepiju, to by bylo lákadel! Ale je to opravdu krásná sbírka. Milane, otázka na závěr: v jistých letech si s námi chodil hrát karetní hru Žatecký whist? Ještě si pamatuješ pravidla a přijdeš si někdy zahrát.
Pravidla už si nepamatuju, ale rád někdy na pár partiček přijdu.
A já tě tedy velice rád někdy pozvu. Milane, moc díky za rozhovor.
Napsal(a): Aleš Stroukal
Komentáře
Přečtěte si také
Prozatím zde nejsou žádné nabídky práce
Poslední videa
Valentýnský koncert v žateckém divadle rozněžnil i rozpálil
Klavír Jiří Knotte a housle Milan Brouček... Bravo!
Přehrát video
V 1.A ZŠ P. Bezruče v Žatci děti s učitelkou v kroužku probíraly první vysvědčení
Ve středu 31. 1. 24 se rozdávaly pololetní vysvědčení - přesněji Výpisy vysvědčení. Třídní učitelka 1.A Nikola Martinovská si se svými prvňáčky v poslední hodině po předání o tom povídala...
Přehrát video