Odpůrcům úložiště se podařilo z Lubence vytlačit i konání mezinárodní veřejné besedy „Společným rokováním k hlubinnému úložišti“. Azyl diskuznímu fóru, které proběhlo v rámci Mezinárodního semináře FSC, tak poskytl Václav Beneš, starosta Blatna, kde je asi poslední výspa zastánců vybudování úložiště v regionu. Zástupci Správy úložišť radioaktivních odpadů (SURAO), delegáti z celé Evropy, představitelé místních samospráv, občané i aktivisté se proto nakonec sešli minulý čtvrtek v blatenském kulturním domě.
Rokování ale bylo velmi poučné pro všechny názorové proudy. Zástupci obcí si s kolegy ze zahraničí, kde má proces hledání místa pro ukládání jaderného odpadu desetiletí náskok, vyměnili cenné zkušenosti. Občanští aktivisté se mohli dozvědět, jaký přístup a jaké podmínky lze při jednání od státu požadovat. A reprezentanti SURAO se zase mohli poučit ze svých chyb a nechat se inspirovat způsoby, jak se z nepopulární instituce stát pro občany partnerem.
Většina prostoru v panelové diskuzi patřila Marii Berggren z občanského bezpečnostního výboru ze švédského Osthammaru. Společně se svým krajanem Bertilem Almem prozradila, že jejich podmínkou při vyjednávání bylo, aby náklady spojené s aktivitou místní samosprávy související s hlubinným úložištěm byly hrazeny ze zvláštního fondu, nikoli z rozpočtů obcí. „Za peníze z fondu si naše lokalita najala řadu renomovaných odborníků, kteří pomáhají s nezávislou oponenturou předkládaných dokumentů a řešení,“ řekla. Podle Jiřího Slováka, zástupce ředitele SÚRAO, ale současná česká legislativa neumožňuje poskytnout prostředky z atomového účtu na tyto účely. Další důležitou podmínkou ve Švédsku bylo, aby obce měly možnost kdykoliv od svého podmíněného souhlasu odstoupit.
Obě možnosti zaujaly Jitku Kantovou z SOS Lubenec. „To všechno pro nás zní až neuvěřitelně. My tady ale bohužel nežijeme v právním státě, stát nás nebere jako partnery, proto jsme museli sáhnout k vyvolání referenda. SÚRAO nám podsouvá účelové a neúplné informace. Jak by proběhly geologické průzkumy už bychom neměli šanci vybudování úložiště zabránit,“ zlobila se.
Jiří Slovák s ní nesouhlasil a podotkl, že obce se mohou v České republice postavit proti ještě ve fázi povolování hornické činnosti. Na výměnu názorů reagoval moderátor podvečera Claudio Pescatore, generální sekretář pro oblast radioaktivních odpadů Agentury pro atomovou energii (OECD-NEA). Zdálo se mu, že v české diskuzi chybí role regulátora, který by hájil zájmy občanů.
Během příspěvků Kathleen Derveaux, koordinátorky projektu Stora z Desselu (Belgie), a Attily Kovácse, zástupce občanského sdružení z obce Boda (Maďarsko), vyplynulo, že v jejich lokalitách je stát s občany na jedné lodi a do celého informativního procesu jsou zapojeni studenti, učitelé, vědci i lidi z atomové praxe.
Dále kromě mnoha jiných padaly dotazy na bezpečnost při manipulaci s odpadem nebo na možný pokles hodnoty nemovitostí. Delegáti doporučili, aby obce ve všech sporných případech požadovaly vytvoření nezávislých studií.
S množstvím zajímavých podnětů tak mohli být účastníci besedy spokojeni. Svá stanoviska ale nikdo nezměnil. „Máme procesy nastavené správně. Jen to chce čas. Proto budeme dál občany trpělivě informovat, je to pro nás výzva. I v zahraničí trvalo roky, než se dohodli, a ministerstvo průmyslu je připraveno termín výběru lokality posunout,“ odmítl Jan Prachař, ředitel SÚRAO, že by udělali v komunikaci s občany nějaké zásadní chyby. Janu Michalcovou z SOS Lubenec ale určitě nepřesvědčí. „My tu úložiště nechceme za žádných podmínek, ale chceme lidi, kteří jsou pro, informovat,co to skutečně obnáší,“ sdělila.
Beseda v Blatně tvořila součást téměř týdenního programu zasedání pracovní skupiny FSC. Pracovní seminář FSC se v České republice konal poprvé. Do semináře se zapojili např. ministerstvo průmyslu a obchodu, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, občanské sdružení Calla, starostové českých lokalit či zástupci občanských iniciativ. Na snímku diskutuje Libor Michalec z Lubence. Více snímků z besedy najdete
zde.
