Glosa Veroniky Saláškové: Sídlo recesistů

Krásným příkladem je například Zdeněk Svěrák – jeden z duchovních otců Járy Cimmrmana. Je otázkou, jestli by Svěrák oplýval takovýmto smyslem pro humor, kdyby učiteloval jinde než právě u nás v Žatci.

Podívejme se na Chmelobranu se všemi jejími náležitostmi a vymakanými maličkostmi –  jednotlivými čambuly s vlastními vlajkami, modrou knížkou, uniformou, služebním postupem, hymnou a písněmi. Za zmínku určitě stojí i jejich vozidlo, s kterým se hned tak někde nesetkáme – šlapohyb. Připomenu Chmelfest, kdy každoročně místní dokazují, že se bavit umí.

Humor se promítl ale i do staveb a institucí – součástí nově vzniklého Chrámu chmele a piva je i tramvajová zastávka s kolejemi vedoucími ode zdi ke zdi, humorná připomínka, že Žatec měl mít kdysi tramvajovou dopravu. Unikátní je i jedno z místních muzeí – Muzeum Homolupulů, kde se můžeme seznámit s historií tohoto etnika přesně ve stylu Járy Cimmrmana. Na náměstí Svobody nalezneme upomínku na „Hrob nejstaršího pivaře“. Z úspěchů na televizním poli lze připomenout pořad Žatecká prda, který byl místní obdobou nováckého Tele Tele. Ze Žatce pocházejí i slavní Brejkdenz Bradrz, kteří zabodovali a daleko to dotáhli v soutěži Česko Slovensko má talent. Svým vystoupením  úplně odbourali zpěvačku a porotkyni Lucii Bílou. Naposledy jsme se s novým recesistickým nápadem mohli setkat minulé úterý, kdy se konal výběh na Chmelový maják. Pro velký úspěch se akce bude opakovat i v dalších letech.

Nevím, jestli je v České republice vůbec nějaké jiné město, ve kterém by se podobná koncentrace recesistů na počet obyvatel našla. Možná je to místním ovzduším, vodou, pivem, nebo se pod městem nachází nějaká vtip vyzařující zóna. Ať tak či tak, jsem ráda, že se v dnešní době ještě můžeme pobavit a zasmát.