Zamyšlení Petra Homoly: Chceš provozovat sběrnu? A kolik mi za to dáš?

Senátní návrh změny zákona předkládaný senátorem Jaroslavem Zemanem a dalšími senátory, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, má, jak patrno z důvodové zprávy senátorů, velkou ambici zabránit krádežím mj. veřejného majetku, jako jsou poklopy kanalizačních vpustí, silniční svodidla, dopravní značení, kabeláže, apod.

Podle současného znění zákona, musí dát souhlas k provozování sběrny (výkupny druhotných surovin) příslušný krajský úřad, jeho referát životního prostředí. Žadatelem může být právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání. Před vydáním rozhodnutí krajský úřad hodnotí předložené kolaudační rozhodnutí, splnění zákonných norem a opatření týkajících se ekologie a nakládání s odpady a dále provádí místní šetření v objektu zařízení. Zkoumá také, zda je záměr v souladu se závaznými částmi řešení plánu odpadového hospodářství kraje atd. Po splnění všech podmínek vydává rozhodnutí o povolení provozu, které je vždy na dobu určitou, zpravidla na období tří až pěti let. Toto rozhodnutí je vydáváno tedy čistě na odborné úrovni a odborníky z krajských úřadů.

Předkladatelé novely navrhují, aby tento souhlas k provozování sběrny mohla omezit či zcela ukončit obec, v jejímž katastru se sběrna nalézá. A to i v případě, že obec nemá odborníky pro posuzování těchto zařízení. Senátoři mají za to, že obec by měla mít možnost vydat obecně závaznou vyhlášku, na jakých místech a v jakém čase může být sběrna provozována a dokonce, kde a v jakém čase je provoz sběrny v obci zakázán a nebo úplně zakázat provozování sběren. Tato pravomoc obce by měla dopomoci se zlodějinám bránit. Nutno upozornit, že obec je podle současně platného zákona účastníkem tohoto řízení o povolení, a to již v době vydávání stavební povolení a kolaudačního rozhodnutí. Může tedy do řízení významným způsobem zasahovat a také může provoz sběrny v provozu kontrolovat. Předesílám též, že obec inkasuje 1/2 z peněžitých sankcí, které Česká inspekce životního prostředí za správní delikty uloží.

Provozovatelé sběren mají však za to, že tato změna pravomoci přinese jediné, a tím je pravidelný bakšiš, který bude muset každý provozovatel sběrny panu starostovi nosit a modlení se, aby ten příští starosta neměl jiného svého kamaráda, který také provozuje sběrnu. Provozovatelé se také domnívají, že nebude výjimkou, když obecní úřad pro tyto účely udělí povolení na 10 nebo raději na 15 let, aby následné eventuální důsledky personálních změn ve vedení radnic eliminovali. V jiném případě to fakticky znamená konec s podnikáním, propuštění personálu a hledání jiného uplatnění i pro prostor, ve kterém se momentálně sběrna nachází.

Dalším rizikem, pokud bude o možnosti podnikání s odpady rozhodovat obec, je, že obec si zřídí svůj vlastní sběrný dvůr a ostatním nakládání s odpady ve svém katastru zkrátka zakáže. To pochopitelně přinese jediné, a tím bude kšeftování s odpady prostřednictvím obecních úředníků. Podnikavý úředník může přeci zadat třídění odpadu např. soukromé firmě. Pokud si však obec operaci třídění odpadů ponechá na sobě, protože tím bude chtít zaměstnat své sociálně slabé občany, pak se z těchto sociálně slabých občanů stane brzy obecní elita. Pokud bude obec na krádeže „svého“ odpadu dobře dohlížet, bude stupeň vytříděnosti odpadu odpovídat almužnám, které bude svým zaměstnancům za třídění vyplácet. Tím pochopitelně dojde k tomu, že velká část kovů skončí spolu s ostatním netříděným odpadem na skládce.

Současný zákon o odpadech také stanovuje pravidla pro výkup odpadů, která mají zamezit trestné činnosti, a to tak, že sběrny předně musí odpady v návaznosti na jiné předpisy přesně identifikovat.

Dalším pravidlem je i identifikace osob, které chtějí odpad sběrně prodat. Podle ust. § 8 odst. 5 vyhl. č.383/2001 Sb. Ministerstva životního prostředí, o podrobnostech nakládání s odpady, je stanoveno, které věci nesmí sběrna vykupovat od fyzických osob. Zjednodušeně se jedná o všechny věci, které se dnes kradou nejvíce, tedy příslušenství k hrobům, svodidla, dopravní značení, potrubí, kabely, atd. Za porušení zákazu výkupu hrozí provozovateli sběrny značná peněžitá sankce. Podle názoru provozovatelů sběren, lze situaci řešit častými a důkladnými kontrolami a podstatným finančním postihováním sběren, které vykupují zakázané odpady a při opakovaném porušování, by měl úřad přistoupit i k odebrání povolení k výkupu a provozu sběrny.

Na serveru České inspekce životního prostředí není možné zjistit, kolik se kontrol denně provádí a kolik je zahájených a ukončených správních řízení v těchto deliktech. Je však zveřejněna zpráva z 02.12.2013, která hovoří o udělení pokuty 700 tis. Kč firmě, která opakovaně vykupovala pohřební urny odcizené na hřbitovech. Podle dalších zjištění nebyla za rok 2012 udělena ani jedna pokuta ve výši nad 500 000 Kč a v roce 2013 toliko jen tato jedna zmíněná.

Na serveru České obchodní inspekce je naopak zveřejněna zpráva ze dne 23.12.2013, ve které se uvádí, že inspektoři ČOI ve 3. čtvrtletí 2013 provedli kontroly v 82 sběrnách druhotných surovin. Za nedostatky bylo v  tomto období  uloženo 35 pokut v celkové výši 175 tis. Kč a vydán zákaz používání sedmi kusů neověřených měřidel. Tři případy byly postoupeny k dalšímu šetření České inspekci životního prostředí, neboť součástí kontrol bylo také dodržování zákona o odpadech, který provozovatelům výkupen odpadu ukládá povinnost ověřit údaje osob, od nichž má prodávající v úmyslu odpady vykoupit, a vést jejich evidenci. Tuto povinnost nedodržely 3 kontrolované subjekty. Porušení zákazu výkupu některých surovin, konkrétně veřejně prospěšných zařízení nebo jejich součástí, inspektoři ČOI ve sledovaném období nezjistili.

Ze všeho zde uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že postoupit pravomoc z krajů na obce, které by pak měly rozhodovat o tom, zda, jak a kde mohou být povoleny sběrny, pouze výrazným způsobem pohnojí český korupční záhonek. Nehledě na „dobré sousedské vztahy“, které mohou přinést způsoby rozhodování, které budou zatíženy jen osobními vztahy a ekonomický aspekt, či snad aspekt životního prostředí se zcela těmto „kamarádským“ vztahům podřídí. Tato rovina problematiky je nepřehlédnutelná zejména proto, že připravovanou novelou zákona se vůbec nepočítá s možností se proti případné zlovůli obce jakkoliv bránit. Na podnikání v odpadech tak přestane být právní nárok i přesto, že žadatel splní všechna kritéria.

Provozovatelé sběren se domnívají, že správným řešením je více cílených kontrol a využíváním možností, které platný zákon dává obcím, krajským úřadům a inspekcím se zaměřením do oblastí, kde ke krádežím dochází nejvíce. Jde zde zejména o Ústecký a Moravskoslezský kraj. Zde je tato činnost efektivním způsobem obživy mnoha stovek osob. Velkým problémem jsou také černé sběrny, které se nekontrolují, poněvadž oficiálně neexistují. Zde lze spatřit také obrovský deficit ve výkonu státní správy v její kontrolní činnosti.

Podobně jako v případě metylalkoholové aféry, je i tento návrh zákona namířen vlastně jen na ty, kteří v oboru podnikají zcela legálně a zákony dodržují. Ti, co pančují alkohol nebo provozují sběrnu na černo se změna zákona naopak nedotkne vůbec. Těm jen ubude „konkurence“ a budou si dál při pohledu na naše legislativce ťukat na čelo a myslet si něco o tom, jak se tu krásně žije. O podnikatele a zaměstnance současných sběren, kterých je v ČR okolo 10 000 se pak nejspíš dobře postarají daňový poplatníci.

Hlavní změnu, kterou stát uvažovanou novelou zákona zavede, je kartelizace oboru. Nebude možné podnikání zahájit ani po splnění všech kritérií. Vznikne tak velmi podobná situace, jako např. v oblasti výroby fotovoltaické energie nebo třeba u likvidace tzv. „elektrošrotu“, kde je nutné nezasvěceným připomenout, že likvidace automatické pračky stojí kolem 50 Kč, přitom při pořízení nové zaplatíte „ekologický“ poplatek kolem 250 Kč. Kam putuje tento rozdíl, který se ročně počítá v řádech miliard Kč ? Tak na to se zeptejte svého poslance. Stejně tak se ho zeptejte, kdo konkrétní stojí za touto novelou zákona o odpadech.

Bc. Petr Homola, Rada cechů a společenstev při Straně soukromníků ČR