Železným mužem ve výborném čase

Pro svůj vydařený vstup mezi „Železné muže“ si „poučený amatér“ vybral závod TUFO Moraviaman, který v Otrokovicích pořádají nepřetržitě od roku 2001. Na největší závod na domácích tratích, který byl zároveň i Mistrovstvím České republiky, letos zavítali borci z devatenácti zemí světa. Žatecký reprezentant při své premiéře skončil mezi 215 muži na 56. místě a ve své kategorii byl dokonce čtrnáctý. Na vítěze, profesionála Petra Vabrouška (několinásobný Mistr ČR a vítěz závodů světového poháru), ztratil jen necelé dvě hodiny.  Úctyhodný výkon na „hobíka“, jenž se myšlenkou, že zkusí zvládnout „ironmanskou trať“, začal vážněji zabývat teprve před třemi lety, a který fyzickou konstitucí mezi typické triatlonisty moc nezapadá, něco jako Bolt mezi sprintery. Finální přípravu na červnový závod zahájil 1. listopadu loňského roku. Jednotlivé disciplíny piloval až 18 hodin týdně, aby nakonec prestižní sportovní titul vybojoval v nečekaně kvalitním čase.

Je sobota 21. června, sedm hodin ráno, a na břehu přírodní nádrže Šterkárna se početné startovní pole noří do chladné vody, aby zdolalo první disciplínu náročného závodu. „Z plavání jsem měl určitě největší respekt. Není to moje nejsilnější stránka. Navíc je tam časový limit, který se musí splnit, jinak jste skončili. Je to hodně technická disciplína a bez trenéra se rozhodně neobejdete. Já měl štěstí, že se mě ujali Jiří Karas a Ondřej Payma, kterým se během dvou let povedlo z úplného nemehla vykřesat alespoň trochu slušného plavce. Když jsem začínal, tak jsem uplaval za hodinu jen 700 metrů. Mé obavy z plavání se zpočátku potvrdily, měl jsem velké problémy s dýcháním, ale postupně jsem se uklidnil a nejrizikovější část zvládl,“ popisuje Sochorovský krušné začátky v triatlonu. Z vody tak vyběhl po hodině a devětadvaceti minutách a čekala ho první zastávka v depu; rychlé převléknutí z neoprénu do cyklistického dresu a sto osmdesáti kilometrová silniční etapa na kole. „Pak už to šlo všechno jako na drát-kách, naopak jsem se musel krotit, abych nejel moc rychle a nepřepálil běh. Hlavně jsem chtěl závod dokončit a racionálně uvažoval, že to můžu na poprvé zvládnout v čase tak kolem třinácti hodin. Cítil jsem se ale pořád výborně, takže deset kilometrů před cílovou páskou jsem už běžel naplno a věděl, že to zvládnu v mnohem lepším čase,“ říká novopečený Ironman. „Potom v cíli to byla obrovská euforie a pocit štěstí. Strašně mě blažilo, že jsem dokázal naplno využít svoji nejsilnější stránku – běh, když jsem maraton dokončil 27. nejlepším časem ze všech mužů, kteří triatlon dokončili. Úžasní byli i kamarádi, kteří mě nejenom hlasitě povzbuzovali, ale dodávali mi i potřebný „doping”, takže jsem kolo odjel na rohlíku se salámem a maraton běžel na melounu,“ prozrazuje s úsměvem netradiční metody svého podpůrného týmu, který v Otrokovicích tvořili – Venoušek Pěnička, Míla Zajda, Karel Trčálek a Víťa Bambus.

Na dráhu rekreačního běžce se Radim Sochorovský, povoláním počítačový grafik, vydal před sedmi lety s vidinou, že si někdy třeba zaběhne „Běchovickou desítku“. V začátcích mu cennými radami hodně pomohl Martin Koštial, který ho také vyburcoval k mnohem vyšším metám, a tak na „Běchovickou“ už nikdy nedošlo. Neodradila ho ani vážná nehoda na kole na jaře roku 2011, naopak, právě po ní se rozhodl bojovat o titul Železný muž. Dnes už má za sebou také pět maratonů, několik půlmaratonů, jeden ultramaraton a jednoho polovičního Ironmana.