Paní Stulíková, kde jste začínala a kdy se dostavily první soutěžní úspěchy?
Začínali jsem s manželem přibližně před deseti lety na žatecké Moskvě na provázkových drahách, ale postupně nám to přestávalo stačit, takže jsme hledali něco víc a našli dráhy s automatickými stavěči v Mostě ve Sportovce. Pak přišlo vyvrtání prvních koulí přesně na míru našim rukám a účast v prvních turnajích i na republikové úrovni. Následně přišla vynucená změna stylu z rovného házení na používání excentrických koulí, což jsou koule s těžištěm mimo střed, a pak se už urodilo i nějaké přijatelné umístění. Například při první účasti na mistrovství republiky seniorů v roce 2007 jsem byla sedmá a o tři roky později už jsem byla na děleném 3. místě. Ve stejném roce jsem vyhrála i velice slušně obsazený Magic bowling Cup v Praze.
Kde trénujete a jak často? Můžete přiblížit přípravu před důležitými mezinárodními závody? Míváte reprezentační soustředění, nebo se každý připravuje sám?
Co se tréninku týče, snažíme se být s manželem na dráze minimálně 1× týdně alespoň 2 hodiny. Ovšem dosažitelnost drah (momentálně jezdíme trénovat do Chomutova) nás nutí nahrazovat tréninky účastí na turnajích. Před ME nebo MS je v reprezentaci dospělých a seniorů u nás situace ta-ková, že ten, kdo si účast vybojuje na základě nějakých předem vyhlášených kriterií, se v podstatě připravuje sám. Naštěstí už i u nás je dostatek vyškolených trenérů, takže ta možnost zlepšit styl, dozvědět se něco o technice a podobně, už je tady v každém případě lepší než třeba před pěti osmi lety. Než jsem poprvé vyjížděla do zahraničí, tak jsem trénovala s Kateřinou Beštovou, která se principům tréninku bowlingové hry učila v USA, kde získala USBC – Certificate. V juniorské reprezentaci je situace veselejší, tam má Česká bowlingová asociace (ČBA) možnost pořádat soustředění a využívat služeb trenérů.
Kolik stojí tréninky a vybavení? Podporuje vás někdo?
Dospělá i seniorská reprezentace stojí a padá s finančními možnostmi jednotlivých hráčů. ČBA je schopna pokrýt startovné nebo alespoň jeho část. To se pohybuje kolem 230 – 250 Euro nebo USD, podle místa konání. Ovšem cestovné, ubytování a stravování je zcela na bedrech hráčů, popřípadě jejich osobních sponzorů. Měla jsem štěstí, že na obě cesty na Mistrovství světa do USA mě podpořil můj zaměstnavatel CHMELAŘSTVÍ, družstvo Žatec a ještě Bohemia Hop Žatec. Bez jejich finanční podpory bych si na mistrovství jen těžko zahrála. Co se týče vybavení, tak to snad raději ani nebudu počítat… Jen pro představu. Například cena použití dráhy při tréninku se pohybuje na hodinu od 250 do 350 korun. Cena koule včetně vrtání na míru stojí od tří do pěti tisíc. Většinou se před důležitými akcemi pořizují sady 2 až 3 koulí. Bowlingové boty a případně rukavice na házení, které naštěstí nejsou jednorázovou záležitosti, vyjdou od dvou do pěti tisíc korun. Ale chtěla bych upozornit, že ne každý, kdo si půjde s přáteli zahrát bowling, nebo využije nabídky hrát Amatérskou bowlingovou ligu (ABL) tříčlenných družstev, musí vynakládat podobné částky. Na hernách s automatickými stavěči komukoliv boty i kouli půjčí a náklady se tak smrsknou na uhrazení poplatku za dráhu nebo v případě ABL za startovné.
Dvakrát jste reprezentovala Českou republiku na Mistrovství světa v USA? Kdy to bylo a v jakých kategoriích? Jak na Las Vegas vzpomínáte?
Moje první účinkování by se dalo nazvat sbíráním zkušeností. Bylo to v roce 2009 a byl to můj vůbec první výjezd za hranice ČR s bowlingem, natož jako reprezentant za dospělé. Přiznávám se, že žádná velká díra do světa to, co se týče umístění, nebyla. Ale pohled na hernu se sedmdesáti drahami i na to, že opravdu si tam přijde zahrát člověk z ulice, přinese si vlastní vybavení a bere se to jako samozřejmost a vůbec Las Vegas, byl pro mě neskutečný zážitek. Tenkrát jsem se domnívala, že už se to nebude opakovat, ale v roce 2013 jsem tam vyjela znovu. Tentokrát na historicky první MS seniorů – hráčů nad 50 let. Protože uplynul už zase nějaký čas a moje hraní se zlepšilo, výsledkem byla účast v „masters“ žen, což je něco, co by odpovídalo v jiném sportu asi účasti v semifinále například Wimbledonu.
Jaké bylo zahrát si v kolébce bowlingu?
Byl to v každém případě zážitek a požitek zahrát si mezi světovou, byť seniorskou, elitou. A navíc i velká zkušenost a poučení, v čem se ještě potřebuji dále zlepšovat.
Z letošního evropského šampionátu seniorů jste přivezla bronz? Věřila jste si na medaili?
Letošní Mistrovství Evropy ve Finsku bylo velice příjemné a organizačně skvěle připravené. Finsko je země, kde má bowling minimálně čtyřicetiletou tradici a tato tradice a využití domácího prostředí se projevila i v obsazení medailových postů. O to příjemnější potom byl pro mě zisk medaile ve dvojicích s jaroměřickou Blankou Hanusíkovou, navíc oslazený tím, že jsme jí vybojovaly v kategorii nejmladších seniorů, kde vlastně hrají nejvýkonnější hráči a hráčky. Přiznávám, že jsem věřila na umístění do desítky alespoň v jedné z kategorií, ale v medaili ani moc ne. Nakonec z toho bylo ve Finsku třetí místo ve dvojicích, čtvrté místo v „masters“, páté místo v jednotlivcích a třinácté místo v trojicích. Ze svého hlediska hodnotím tento šampionát jako až nečekaně úspěšný.
Takže jste s dosavadním průběhem sezóny spokojená?
Ano. K úspěchu na ME si můžu připočíst ještě druhé místo z mistrovství ČR seniorů žen ve své kategorii, druhé místo z mistrovství ČR dvojic žen spolu s Irenou Strakovou (tam šlo o mistrovství dospělých, ne seniorů), třetí místo v Seniorském poháru ve své kategorii a čtvrté místo mezi ženami v jarní části celorepublikové ABL.
Jak si udržujete fyzickou kondici?
Přiznávám se, že ve formě se příliš neudržuji, ale bowling je naštěstí sport, který lze hrát v podstatě od té doby, kdy se dá uzvednout a hodit koule (nejlehčí má myslím 5 liber tj. asi 2,25 kg) a do té doby, dokud se dá uzvednout a hodit koule. Pravda je, že ve Finsku jsem viděla hrát hráče, kterým bylo téměř osmdesát let a rozhodně se nedá říci, že by jim věk ně-jak ubral na výkonnosti.
Zahrajete si ještě někdy jen tak s kamarády?
Hrajeme s manželem už zmiňovanou ABL, stejně jako další žatečtí hráči. Tam je to o vzájemném hecování a rivalitě, ale hlavně pro radost. ABL je totiž už z principu soutěž, kterou může hrát v základních kolech kdokoliv z ulice, pokud je ochotný si pravidelně spolu s minimálně dvěma kamarády zajet zahrát do Chomutova nebo Loun. Bohužel ABL se v našem městě nedá hrát, protože vybavení herny na Moskvě provázkovými stavěči a pouze čtyři zdejší dráhy neodpovídají požadavkům kladeným na tuto soutěž. Ovšem dá se tady hrát podobná soutěž. Jmenuje se Podkrušnohorská bowlingová liga a zahrnuje několik heren v regionu a obě-tavě ji organizuje Walter Enders.
Co vás ještě do konce roku čeká?
Do konce roku mě i manžela čekají ještě turnaje ze série Prestige, pořádané ČBA, kde budeme bojovat o místo v reprezentaci pro rok 2015, pak podzimní část 15. ročníku ABL, několik turnajů Seniorského poháru a další komerční turnaje, pořádané v nejrůznějších bowlingových hernách po celé republice.
