Rozhovor s členkami Žateckého příležitostního sboru Annou Urbancovou a její dcerou Alžbětou
2014-11-14 07:13:00Svým způsobem jsme jedna rodina Koncertem v divadle oslaví Žatecký příležitostní sbor neuvěřitelných dvacet let společného zpívání. Uznávaný pěvecky soubor, ověnčený mnoha cenami, vystoupí v divadle již tento pátek 14. listopadu od 18 hodin. Diváci se mohou těšit na průřez jejich tvorbou i nové věci, na zajímavé gratulanty a další překvapení. Aby početný kolektiv vydržel tak dlouho pospolu, chce to nejen zápal pro věc, ale i velkou dávku sounáležitosti, obětavosti a přátelství, jak o tom v našem rozhovoru hovoří zakladatelka a stálá členka sboru Anna Urbancová a její dcera a současná sbormistryně Alžběta Urbancová.
Napadlo vás, při zakládání sboru, že vydrží tak dlouho?
Anna: Vůbec, takhle jsem o tom ani nepřemýšlela. Prostě jsem jen vyslyšela přání bývalých členů dětského sboru, kteří za mnou přišli, že by chtěli pokračovat. A já si řekla, že když je chuť, máme kde zpívat a také co, tak proč to nezkusit. Žádné velké ambice v tom nebyly.
Kdo kromě Vás sbor zakládal a stále v něm působí?
Anna: Jsou to Martin Nuhlíček, Stanislav Vilím, Michalela Skalická, Jitka Pletichová, Hana Šimsová, Zuzana Parpelová a Lenka Nuhlíčková. Jinak za těch dvacet let sborem prošlo kolem čtyřicítky lidí, nevydrželi nebo nemohli.
Takže od začátku bylo jasné, že sbor bude smíšený?
Anna: Určitě. Smíšený sbor má mnohem větší harmonický rozsah i barevnější repertoár. Osobně se mi jen mužské nebo jen ženské sbory nikdy moc nelíbily. Po pár písničkách je to nuda.
V jaké kondici se sbor v roce 2014 nachází?
Alžběta: Co se týče interpretační kvality, už jsem asi zpívali i lépe. Je to dáno hlavně tím, že ubývá času na zkoušení. Postupně jsme všichni dostudovali, založili rodiny, měli děti a času na sbor tak logicky ubývalo. Řada členů se také odstěhovala ze Žatce, jeden za námi dojíždí dokonce až z Lednice.
Anna: Když jsme začínali, bylo všechno vlastně jednodušší. Všichni ještě studovali i žili v Žatci a sboru tak mohli věnovat mnohem více času i energie. Jak říká Alžběta – skloubit rodinu a zaměstnání s koníčkem není opravdu jednoduché. Obzvlášť u nás žen, kterých je ve sboru většina.
Při vystoupení stojíte v jednotlivých hlasových sekcích. Existuje i jiný způsob?
Alžběta: Ano, některé sbory používají tzv. mix, kdy jednotlivé hlasy sbormistr promíchá. Zpěvák s altem pak zpívá třeba mezi tenorem a basem. Má to ale svá úskalí. V momentě, kdy to uděláte, tak se ty rozdílné hlasy budou rušit. Je to pro jednotlivce mnohem náročnější. Zvuk do diváků je ale mnohem kompaktnější, protože se jednotlivé hlasy ozývají najednou jakoby ze všech stran. Třeba pro sály typu divadel je mix příhodnější. Z nás ale není nikdo profesionál, takže tradiční postavení, kdy k divákům odleva doprava stojí soprány, alty, tenory a basy, nám vyhovuje více. Ale třeba v kostele by posluchač ten rozdíl vůbec nepoznal.
Se sborem jste několikrát vyjeli i do zahraničí? Kam to bylo?
Anna: Nejdál jsme byli v Belgii, pak v Holandsku a také v Německu. Hned od začátku jsme začali u nás doma rychle sbírat různá vítězná ocenění. Tak jsem si říkala, že je na čase vyjet do světa, abychom moc nezpychli a také si vyzkoušeli, jak obstojíme. První naše cesta vedla na soutěž do Německa, odkud jsme přivezli zlato. To už ale bylo v době, kdy naše děvčata začala rodit, takže vyjet pak ven bylo postupně mnohem složitější. Snad až všechny naše „sborové“ děti odrostou, tak zase někam na soutěž vyrazíme.
Alžběta: Právě na soutěž v Německu mám jednou krásnou vzpomínku. Je pravidlem, že sbory musí pořadatelům předem poslat notový zápis skladeb, které budu zpívat. V Německu se mi poprvé stalo, že nám je po soutěži vrátili, navíc popsané cennými poznámkami od poroty, která odhalila sebemenší naše drobné chybičky v přednesu. Z poznámek bylo jasné, že si porota opravdu dala tu práci a všechny skladby si dopředu nastudovala a svědčí to o jejich profesionalitě. Dodnes mám ty popsané stránky schované. Dokonce u jedné skladby, kde nám nic nevytkli, napsali lichotivé „good job“.
Co obnáší práce sbormistryně? A kde jste se to naučila?
Alžběta: Musím vyhledávat nové skladby a rozhodnout, jestli je budeme zpívat. Často také vydržet tlak sboru, když se jim vybrané písně nelíbí. Pak samozřejmě řídím všechny zkoušky a vystoupení. Práci sbormistryně jsem se učila postupně za pochodu. Už vlastně v dětském sboru jsem měla možnost občas řídit zkoušky a hodně jsem odkoukala také od maminky. Při této práci se neřídím podle žádných pouček, ale podle toho, jak to cítím já..
Teď budete vystupovat v divadle, kde ale zpíváte nejraději?
Alžběta: V divadle je akustika sušší, tlumená. Nejlepší je to v kostelech, které jsou vlastně pro sborový zpěv stavěné. I když, i tady se najdou výjimky. V Žatci v posledních letech vystupujeme nejčastěji v kapucínském kostele, kde je akustika výborná. Nejhorší pro sborový zpěv je venkovní prostředí. Tam už by to bez bez speciálního ozvučení nešlo.
Anna: Podle mě je v Žatci nejlepší akustika v synagoze. To se ani nedá popsat. Tam máte pocit takového zvláštně teplého zvuku, který jsem jinde nezažila. Možná i proto, že tam jsme zpívali na místě k tomu přesně určeném, kdežto v kostele by se správně mělo zpívat na kůru. To bychom ale ztratili kontakt s diváky, který je pro nás hodně důležitý.
Jaký bude váš narozeninový koncert? Na co se mohou diváci těšit?
Alžběta: Těšit se mohou na průřez našich letitých skladeb i na zcela nové věci, které od září pilně nacvičujeme. Přijede také báječný host. Je to skupina hudebníků z Liberce, kteří hrají na všechny možné melodické bicí nástroje. Hrají tam společně dospělí i děti a je to strhující podívaná.
Anna: Mohu potvrdit, že jsou úžasní. Slyšela jsem je zatím dvakrát a vždycky jsem byla nadšená. Další překvapení nebudeme prozrazovat, ale rádi bychom do divadla pozvali také všechny naše bývalé členy.
Poslední album jste vydali před dvěma roky. Nové nechystáte?
Alžběta: Nahrát album není levná záležitost. Bez pana Rudolfa Záhoře, který nás již léta podporuje, by se nám nepodařilo vydat snad ani jedno. Už jenom ošetřit autorská práva není legrace. My zpíváme i převzaté skladby, a tak musíme třeba o souhlas žádat každého žijícího autora, i zahraničního. V běžném chodu sboru je tak nahrávání desky spíš takovým bonbonkem. Takže zatím se nová deska nerýsuje.
Anna: Jsme ale šťastní, že ty nahrávky vznikly. Jsou pro nás dokumentem, zachycujícím co a jak jsme v minulosti zpívali.
Jak vidíte budoucnost Žateckého příležitostního sboru?
Anna: Na dalších dvacet let…?
Alžběta: Protože nejen tělo, ale i hlas stárne, k postupné generační výměně bude muset v budoucnosti dojít. To se ale doufám bavíme o horizontu dalších patnácti, dvaceti let. Snad ještě nějaký ten rok vydržíme, protože si nejsem jistá, že bych chtěla vést sbor s úplně jiným obsazením. Stát se ale může všechno. Třeba se za rok pohádáme a skončíme. Nebo to po nás vezmou naše děti, kterých máme dohromady už sedmnáct.
Na co jste za ta léta u sboru nejvíc pyšné?
Alžběta: Je těžké říct jednu věc. Nejvíc asi na obrovskou dávku přátelství, sounáležitosti, přizpůsobivosti, trpělivosti, obětavosti, kterou si vzájemně předáváme. Jsme svým způsobem jedna velká rodina.
Anna: Na to, že jsme to tak dlouho vydrželi, že nás mají podle odezvy posluchači rádi, že se máme rádi my navzájem a hlavně, že odkaz, především lidových písní, předáváme svým dětem, což je v dnešní konzumní společnosti téměř unikátní. Děkuji za rozhovor. Iveta Drlíková
Napsal(a): Iveta Drlíková
Komentáře
Nabídky práce
ŘEDITEL/ŘEDITELKA MŠ Peruc
Bližší info na webu obce Peruc. Nástup 1. srpna 2024, přihlášky zasílejte do 17. května 2024.
WWW: https://peruc.cz/
E-mail: podatelna@peruc.cz
ŘEDITEL/ŘEDITELKA ZŠ A MŠ Vilémov
Bližší informace na webu Obce Vilémov u Kadaně.
Tel.: 474398146
WWW: https://www.obec-vilemov.cz/
E-mail: vilemov@obce-cv.cz
Poslední videa
Valentýnský koncert v žateckém divadle rozněžnil i rozpálil
Klavír Jiří Knotte a housle Milan Brouček... Bravo!
Přehrát video
V 1.A ZŠ P. Bezruče v Žatci děti s učitelkou v kroužku probíraly první vysvědčení
Ve středu 31. 1. 24 se rozdávaly pololetní vysvědčení - přesněji Výpisy vysvědčení. Třídní učitelka 1.A Nikola Martinovská si se svými prvňáčky v poslední hodině po předání o tom povídala...
Přehrát video
