„K Dočesné se chováme jako k nechtěnému dítěti,“ míní ředitel žateckého divadla Martin „Víťa“ Veselý

Ta letošní byla v pořadí jedenáctá. Teď připravuji dvanáctou.

Ohlasy jsou tradičně smíšené. Setkal jsem se s tím, že lidé říkali. „Vloni to byla bombastická Dočesná a bylo to super. No, ale letos nic moc.“ Neříkám, že bych s tím souhlasil, ale pravda je, že na první pohled se to tak jeví.

Minulý rok hlavní osu tvořily Chinaski, Wohnout a Žlutý pes. Dělali jsme tu Dočesnou úmyslně „komerční“, aby se lidem dostalo do podvědomí, že je tady ta zásadní změna v novém rozložení a rozšíření scén na náměstí Prokopa Velkého a v letním kině. Vybíral jsem tehdy kapely z nominace na Zlatého slavíka, účinkující jsme obvolali a ty, kteří potvrdili účast, jsme umístili na jednotlivé scény, neřešila se žádná dramaturgie.

Loňská Dočesná měla za úkol lidi přitáhnout a přinutit korzovat. Při vytváření letošní dramaturgie jsem si řekl, že samozřejmě nějaké hvězdy být musí, nicméně program je zdarma, tak ať návštěvník uslyší kvalitní hudbu, kterou nemá možnost slyšet z komerčních médií a případně si rozšíří obzory. Poskládalo se to tak, aby tam bylo jak umění, tak i zábava. Pro běžné lidi, kteří se aktivně nezabývají hudbou, nejezdí na festivaly, to ale mohlo působit dojmem, že tam nic nebylo, přesto, že znají Annu K., Fešáky, Arakain, možná Stromboli, Jakuba Smolíka, Dashu, YoYo Band. Protipól k nim tvořily kapely, které většině lidí nic neřeknou. Ale lidé, kteří kupují muziku, zajímají se i o nemainstreamovou scénu a jezdí na žánrové festivaly, již většinu těchto kapel potkali a znali.

Měl jsem obavy z toho, jak přijmou Stromboli, což není také zrovna komerční kapela. A byla určitě jedním z vrcholů letošní Dočesné, úžasně zahrané vystoupení, skvělý zvuk, šli do toho naplno včetně Báry Basikové, která to dávala úžasným způsobem. Mluvil jsem s ní pak po vystoupení v šatně a byla z reakcí obecenstva nadšená. Další obavy jsem měl z toho, jak přijmou Mika Terranu. Protože dát na akci, kam se chodí lidi pobavit a popít, hodinové vystoupení jenom samotného bubeníka, tak to byl velký risk. Podle reakcí lidí v nich vzbudil obrovské emoce, lidí tam byli tisíce a atmosféra byla úžasná. Dva přídavky na závěr mluví samy za sebe i zájem o exkluzivní vystoupení 30. 10. 2015 v žateckém divadle.

Strašně se s tím peru, dělám takto Dočesnou, ale myslím si, že je to celé špatně. Což je na tom nejhorší. Dočesná jsou totiž městské slavnosti, které jsou pro účastníky zdarma. To je asi, jako byste chtěli zadarmo dostat luxusní auto. Lidé mi často píší názory, že by chtěli Kabáty, Nohavicu, Kluse, Lucii, Kryštof. Tak si říkám zadarmo? To přece nejde, výše honorářů za hodinové vystoupení těchto kapel je od půl milionu až do skoro 2 milionů.

Když se podíváte v Německu, nebo jiných zemích na městské slavnosti, které jsou zdarma, tak tam je jeden trošku známější regionální zpěvák nebo kapela a zbytek programu tvoří vystoupení ZUŠky, zájmových souborů a amatérských regionálních kapel, pro které je čest, že se tam mohou prezentovat. Tady ten trend je ale úplně opačný. My máme problém z místních vůbec cokoli vytvořit. Hlásí se nám každý rok pouze ZUŠka a Jitřenka, ale kde jsou ty zbylé zájmové útvary, kroužky pro děti? Není tady nikdo, kdo by se přihlásil. Většinou nám řeknou, že je těsně po prázdninách a není čas nic nacvičit, ale to všechno se dá přece řešit. Bohužel zájem není. A nemá o to zájem ani veřejnost. Veřejnost si říká, tak jsem tady, bavte mě. A když není na pódiu první liga, tak vám okamžitě dávají najevo – tam nic není, proč bychom tam chodili. Ale program je na Dočesné přece doplňková zábava.

Její gró by měl být chmel jako kdysi dávno, ale není tomu tak. Chmelaři mají totiž zrovna sklizeň, takže na to nemají čas. Dříve to dostali nařízeno a museli vše zajistit, doba se změnila a počty chmelařů se zmenšili a obchod se přesunul do velkých měst. Chmelaři neopotřebují reklamu v Žatci, ale v Číně, Americe, Japonsku. Jsme vděční, že od nich každoročně dostáváme v rámci jejich možností finanční příspěvky a chmel na výzdobu, ale už od nich nikdo nemůže očekávat, že by se prezentovali na náměstí v době, kdy mají vrchol sezóny.

Myslím ale, že by se mělo zauvažovat nad tím, zda je potřeba se zabývat všemi názory a řešit je. Už na zastupitelstvu byla vznesena připomínka, že zřízení další scény by vyšlo na 300 tisíc. Skoro se to trefilo, počítal jsem to a znamenalo by to dalších 250 tisíc korun. Samozřejmě mluvíme o tom, že by vystupovaly regionálních dechovky a že scéna by byla od 14 do 20 hodin v sobotu. Je ale otázka, zda se to pro těch sto či dvě stě lidí, kteří chodívají na tradiční vystoupení Žatečanky na Dočesné, vyplatí. Otázkou by také bylo, kam ji umístit – padlo Chelčického náměstí. Problém by byl dostat tam stánkaře, žádný tam nebude chtít jít, i když budou místa levnější. Stánky by tak na zaplacení scény vůbec nepřispěli a to je zásadní problém s financováním celé Dočesné. Máme problém dostat je na Prokopa, do letního kina, protože všichni chtějí být na náměstí Svobody.

Dětská scéna byla v sobotu od 10.30 hodin do 13:30. Jitřenka pro děti hrála pohádku, následně vystoupil Honza Krejčík s komponovaným programem a soutěžemi o ceny. Náměstí při programu pro děti nebývá zdaleka plné, dokonce nejsou obsazena ani všechna místa k sezení. Není to teda o stovkách a tisících dětí s rodiči, ale o jednotlivcích. Umím si představit, že by program byl delší, ale bude to vždy na úkor jiného programu a narazíme na problémy tak jako v minulosti, že v prostoru pro děti se točí alkoholické nápoje a pohybují se zde podnapilé osoby. Spíš se naskýtá otázka, proč se nějaký celodenní animační program neudělá v jiném prostředí, např. v Chrámu chmele a piva v jeho dětském hřišti, v Klášterní zahradě, nebo v DDM. Místa jsou nedaleko scény na Prokopu. Program by mohly zajistit místní organizace, které se zabývají volnočasovými aktivitami pro děti a mládež – např. RC Sedmikráska, DDM, možná i centrum Handicap a další. Určitě by se na to daly sehnat peníze např. přes kulturní komisi. Nechci tímto na nikoho útočit. Je to pouze můj názor. Podnět by měl vycházet ze zainteresovaných organizací, otázkou je, zda to vůbec chtějí? Stoprocentní v té dramaturgii není nic, snažíme se, aby tam od všeho bylo něco. Vždy se tak ale může objevit nějaká skupina lidí, která řekne, že pro ně tam je málo programu. Pak by těch scén muselo být mnohem více, abychom uspokojili všechny.

Ano, je to tzv. scéna pod hradbami – Underwall, Skatečesná. Už ji místní mladí lidé pořádají tři roky, zajistili techniku, program i finance a my jsme je podpořili propagací a zajištěním TOI TOI WC. Vloni a letos jsme je zařadili do doprovodného programu Dočesné. To je ale přesně ten model, kdy se lidi sami ozvou a sami program, který podle nich chybí, aktivně zajistí. Nabídli a vytvořili něco, co tu do té doby chybělo. Návštěvníků to mělo dost, program měl hlavu a patu a své posluchače si našel. Takto by to podle mě mohlo fungovat i v případě dětské či dechovkové scény. Domluvte se, spojte se, přijďte do kulturní komise. Teď na podzim je pravý čas začít to řešit. To je přesně to co jsem již zmiňoval, model s aktivní účastí občanů a městských organizací a ne pouze strohé připomínky, názory a zákazy.

Myslím si, že proč ta Dočesná nesedí úplně tak, jak bych chtěl, je to, že od začátku je to nechtěné dítě. Je to akce, které se všichni bojí a chovají se k ní jak k cizímu dítěti, prostě nutné zlo. Jenže jiná lepší vizitka a propagace města v současné době není. Z ohlasů návštěvníků a partnerů je zřejmé a potvrzené, že je to obrovská vizitka a reklama pro toto nádherné královské město s bohatou kulturní, celospolečenskou a hospodářskou historií. Žatec v současné době v celorepublikovém pojmu s ničím jiným spojený není. Dříve bylo letiště a na něm velká armádní posádka či Šroubárna. Ano, je tady dnes Chrám chmele a piva a průmyslová zóna, ale pořád jsou to chmel a Dočesná, které udržují o Žatci povědomí i u lidí z větší dálky i za hranicemi země. Je obecně známá věc, že lidé, kteří tady bydlí, se k těmto slavnostem chovají macešsky. Většinu z nich chmel nezajímá a nezajímá je ani to dění. Spousta Žatečáků na Dočesnou odjíždí mimo město, což nechci vůbec kritizovat, je to jejich rozhodnutí a věc. Naprosto chápu, že když někdo nemá rád davy a rachot, proto z města po tyto dva dny zmizí. Ale stejně by mohli mít na Dočesnou chmelem vyzdobené domy. Např. v partnerském městě Žatce – belgickém Poperinge mají také chmelové slavnosti, ale funguje to tam úplně jinak. Nejezdí tam jako u nás Technické služby, aby zdobily domy. Tam je to každého věc, lidé o to mají zájem a je to pro ně určitá prestiž a čest. V každé restauraci a obchodě je chmel kolem vás, na stole v dekoračních vázách, u dveří kolem oken. Tady ten lokální patriotismus není. Což se hned tak nezmění, to je otázka několika generací.

Podle mě by mělo být hlavním garantem těchto slavností právě město, nejlépe starosta, který bude tou hlavou, která s tím hýbe, špička ledovce. Nejde o to, aby přímo řešil věci, ale pod ní by měl být výkonný výbor Dočesné, v němž by zasedli ředitel Technických služeb, ředitel divadla, dopravní, finanční a majetkový odbor za město, ředitel Městské policie, přizvaný člověk za Marius Pedersen, tedy lidé, kteří tu Dočesnou dávají po technické a organizační stránce dohromady. A jednou za měsíc by se spolu měli sejít a probrat realizaci a i připomínky lidí. V současné době to ale funguje tak, že já jako ředitel divadla domlouvám, kde budou stát strážníci, řeším zajištění úklidu, rozmístění toalet, stánků, pivovarů, dopravní omezení, program a spoustu dalších věcí. Jenže Dočesná není náš divadelní festival, je to akce města a jeho obyvatel a slouží především k propagaci města. Dokud to takto nebude, tak bude Dočesná pořád jen jakási „umělá slavnost“, kterou silou vůle udržujeme, a bude závislá jenom na tom, jaké na ni seženeme peníze. Město by na Dočesnou mělo podle mě přispívat minimálně třetinou z plánovaného rozpočtu, aby to bylo v této úrovni udržitelné i nadále.

Před pár lety, když ještě byly scény jen na náměstí Svobody a na autobusovém nádraží, tak jsem provedl určitou analýzu a spočítal, na kolik by vyšly náklady na zavedení vstupného na tyto scény. Náklady by tenkrát činili asi 750 tisíc korun. Přepočteno na vstupenky, musely by stát minimálně 150 – 200 korun. V budoucnu se může stát, že se připraví program na náměstí Svobody v duchu historických slavností s příjezdem „panovníka“, který udělí právo vařit pivo z letošní úrody. Program by byl bez vyhlášených hudebních umělců, ti by vystupovali zpoplatnění v letním kině.

Vybírání vstupného na náměstí Svobody by bylo velmi problematické vzhledem k množství vchodů a cest a také proto, že na něj vede jen jedna přístupová komunikace pro obyvatele, provozovatele i městský úřad.

Objevila se i myšlenka přesunout Dočesnou na letiště, kde by vznikl oplocený areál. Na náměstí Svobody by proběhla výše zmíněná historická slavnost se scénkou, za městem by pak byl placený festival se scénami, ale to se Dočesná posouvá zcela jiným směrem. Je to velmi diskutabilní…

Ohlasy od veřejnosti jsou ve většině případů kladné. Návštěvníci tuto změnu, až na některé výjimky, přivítali. Pozitivní je z mého pohledu to, že jsme přiměli lidi, kteří na Dočesnou přijeli odjinud, si město projít a prohlédnout. Na to se nabalují další podniky, pro které je to oživení činnosti a navýšení tržby. Tím, jak lidé korzovali a přecházeli z jednoho pódia na druhé, tak se potkávali v ulicích a popovídali si. Město ožilo ve větším rozsahu než dříve, protože se lidé nedrželi jen mezi nádražím a náměstím. Náměstí Svobody se stalo volnější a průchozí, propagovala se i jiná zákoutí města včetně Chrámu Chmele a piva. Myslím ale, že by bylo dobré lépe vyřešit situaci v Komenského aleji, ale to už by měl být úkol především odborníků na dopravu – dopravní komise a odboru dopravy.

Velké věci, jako The Wall nebo Stromboli, jsem připravoval už dva roky dopředu. Karla Gotta na 50. Dočesnou rok a půl, Mika Terranu tři čtvrtě roku. Nakonec se to rozhodne stejně týden předtím, než jdou plakáty do tisku. Vize nosím v hlavě i dva tři roky dopředu. Dočesná je celoroční běh a práce. Skončíme jednu a prakticky hned začínáme připravovat další ročník nejen, co se týká účinkujících, ale také pivovary a stánky. Na hlavní přípravu jsme čtyři, o samotné akci nám pomáhá 65 brigádníků. Občas si položím otázku, co by se stalo, kdyby někdo z nás vypadl. Třeba zdravotně zkolaboval apod. Pak by asi nebyla Dočesná. Je to nebezpečné. I proto by její organizaci podle mě do budoucna mělo skutečně převzít město, které povede tým pracovníků, jak už jsem zmínil.

Nepamatuji si už přesně, jaký rozpočet měla první Dočesná, kterou jsem pořádal po nastoupení do funkce ředitele divadla. Ale roky se rozpočet Dočesné držel od 3 do 3,5 milionu korun. V loňském roce došlo k zásadní změně, protože přibyla třetí scéna, která je ztrátová. Náklady na ni činí přibližně 400 tisíc korun a více, to záleží na pestrosti programu. Příjem za stánky na náměstí Prokopa Velkého činí cca 100 tisíc. Celkové náklady na Dočesnou tak vloni vyskočily na 3,8 milionu korun. Letos se vyšplhala odhadem na 3 960 000 korun. Zatím nemáme ještě všechno spočteno a doúčtováno, takže nevíme, jak jsme skončili.

Dočesná stála letos přibližně ty 4 miliony, 600 tisíc korun na její pořádání dává město. Příjem za pivovary a stánky je asi 1,5 milionu. Něco tvoří také příjem od kolotočářů. Zbývá pak asi milion a půl, který musíme sehnat my od sponzorů. Rok od roku je náročnější a těžší sponzory sehnat a ti stálí dávají stále menší a menší příspěvky. Největší sponzoři se pohybují v řádu kolem sta tisíc korun. Generální partner je pak 250 tisíc korun, toho se nám letos povedlo získat poprvé za celou historii Dočesné. Byla jím korejská společnost Nexen Tire, která i do příštích let případně přislíbila svou podporu. Kdybychom letos nesehnali Nexen, tak jsme byli, jak se říká: „namydlený“. V tu chvíli bych musel udělat škrty v programu a ty by se týkaly hlavních hvězd, protože není žádná rezerva a město to nedofinancuje. Jen pro ilustraci – za těch jedenáct Dočesných se nám podařilo získat od sponzorů a partnerů asi 40 milionů korun.