Glosa Jana Vnoučka: Špatná zpráva z Lubence

V minulém čísle Regionu Podbořanska vyšel článek s názvem Dobrá zpráva z Lubence. Jak známo, pozitivní zprávy jsou neprodejné, přesto jsem ji schválně umístil nahoru na titulní stranu. Touha dát vědět, že existuje ještě nějaká lidská solidarita, zvítězila nad prověřenými žurnalistickými zákonitostmi. Bohužel během týdne se ukázalo, že sliby chyby, protože situace se změnila v černou. Hlavně pro čtyřicet dva zaměstnankyň německé firmy Best-Piece Konfektion s.r.o., které jsou náhle bezprizorní a odkázány jen na pomoc nejbližších.

Vinou požáru textilní dílny jsou bez práce a bez mzdy. Ale nedostaly ani výpověď a nemohou si tedy zažádat o podporu v nezaměstnanosti. Prý nesouhlasily s výpovědí bez odstupného, na které mají podle zákona právo, a tak raději nedostaly ani srpnovou výplatu. Což už více než zavání porušením zákoníku práce. Lubenec je toho plný. Jsou doma a bojí se i jen anonymně něco říci, aby si neuškodily, a není se jim co divit. Jenže německý majitel je zatím nedosažitelný a neozývá se ani lubeneckému starostovi, který měl snahu zprostředkovat opětovný rozjezd výroby v náhradních prostorách bývalých Lubeneckých strojíren. „Od minulého týdne se události posunuly. Majitel se nedohodl s Lutosem na pronájmu haly a ženské jsou nervózní, protože mají strach o živobytí. Musí do toho vstoupit úřad práce,“ odpověděl na dotaz starosta Bohumil Peterka. A jaké z toho plyne poučení? Asi žádné. Zůstává jen nepříjemná pachuť v ústech a triumfálně se nafukující skepse. Přes to všechno ale stále tajně věřím, že běh věcí přesprintuje uzávěrku a někdo mi zavolá a vynadá mi: „Co to tam píšeš za blbosti! Majitel se vrátil, ženský vyplatil a obnovuje závod.“ Jsem hodně naivní?