Sýkoru připomíná objevená hnědobílá mozaika: Zachránit se ji podařilo v Litvínově, Louny na Sýkorovo dílo stále čekají

V rodném městě malíř Zdeněk Sýkora na připomínku své práce stále čeká. O ni se snaží spolek Sýkora 2020, jehož cílem je přetvoření prostranství před Vrchlického divadlem v Lounech na piazzettu. Jejím motivem má být protipožární opona, již zhruba před padesáti lety Sýkora pro divadlo vytvořil. Spolek by rád, kdyby se po novém náměstíčku chodilo v roce 2020. Tehdy uplyne sto let od narození světově uznávaného lounského rodáka. V závěru prosince loňského roku s tímto záměrem souhlasili také lounští radní, kteří po emotivní debatě dali zelenou zahájení přípravných prací na projektu.

Mozaika v Litvínově opět spatřila světlo světa zásluhou Miroslava Otcovského, který ji při současných stavebních úpravách ochránil, nechal zrestaurovat a postaral se, aby se znovu zaskvěla v plné kráse. Slavnostně byla odhalena minulé pondělí, 29. února. „Poděkování za to, že je mozaika opět součástí Citadely patří všem, kteří se na tomto počinu podíleli,“ řekla před odhalení starostka Litvínova Kamila Bláhová. V litvínovském kulturním zařízení Citadela byl dlouho skrytý umělecký skvost. Mozaika vznikla v roce 1976, kdy chemické závody stavěly nový kulturní dům. Pouze Sýkorova mozaika „měla to štěstí“ a ocitla se na prestižním místě v atriu Citadely. „V devadesátých letech přišla z Litvínova zpráva, že v atriu tehdy přestavovaného kulturního domu žádná mozaika není, takže jsme dílo vyškrtli ze seznamu zachovaných realizací,“ říká umělcova manželka Lenka Sýkorová.

Vzhledem k tomu, že se v Litvínově kdysi nacházela díla světoznámého umělce, rozběhlo se v roce 2008 pátrání alespoň po archivních snímcích či v paměti očitých svědků. „Můžeme tedy poděkovat nezná-mému osvícenému zedníkovi, že dlaždice mozaiky neotloukl,” dodala na vernisáži L. Sýkorová s tím, že všechny dlaždice pevně držely. Ve věci mozaiky byl podle jejích slov učiněn objev naprosto epochální. Jeden z bývalých pracovníků Citadely Jaroslav Špaček objevil dílo za sádrokartonem, kde se ocitlo při snižování stropů a celkové přestavbě atria. „Děkujeme neznámému zedníkovi, že dlaždice tehdy neotloukl,” dodává malířova manželka.

„Vzpomínám si, jak jsme s pracovnicemi Citadely hledali pravděpodobné místo pro mozaiku a nakonec ji s pomocí Jardy Špačka našli v tehdy ještě uzavřené buňce, která kdysi byla dodatečně v atriu dostavěna. Byla v ní banka i cestovní kancelář, posléze se z ní stal sklad nábytku. Stoly a židle nám posloužily jako žebřík. Jarda Špaček nadzvedl stropnice a skutečně jsme zahlédli malou část mozaiky a vůbec netušili, jak bude vypadat celek. První foto okamžitě putovalo za Lenkou Sýkorovou a pak už se rozjela záchrana, která trvala dalších sedm let,” vzpomíná na pátrací akci Dáša Wohanková z města Litvínova.

Hnědobílou krasavici si mohou návštěvníci Citadely prohlédnout hned při vstupu do budovy. Mozaika vychází z netradičního půdorysu budovy, který je tvořen soustavou vzájemně se protínajících trojúhelníků. Je impozantní, vzbuzuje respekt k nadčasovému dílu, které vznikalo na základě složitých matematických výpočtů. Patří mezi struktury, při jejichž přípravě začal Zdeněk Sýkora jako jeden z prvních v celosvětovém měřítku od roku 1964 používat počítač.