Paní z Blšan zachránila zraněnou labuť

Se svými pejsky, které mimochodem také všechny svého času nalezla nebo zachránila, se vydala Drahomíra Gramskopfová v sobotu 4. června na svou obvyklou procházku k rybníku pod hřištěm v Blšanech – krmit divoké kachny. „Nedaleko břehu jsem pak zahlédla labuť. Na první pohled byla nějaká nesvá, slabá, to už poznám. Rozhodla jsem se jí tedy pomoci,“ vypráví paní Drahomíra.

Vrátila se domů a zavolala veterináři v Podbořanech Dr. Šperglovi. Ten byl ale bohužel mimo Podbořany. Zavolala policii, ti řekli, že má volat starostovi, volala tedy starostovi Blšan Petrovi Bukáčkovi. I ten byl mimo Blšany, do telefonu jí ovšem řekl, že o labuti ví, že je prý pokousaná psem a již delší dobu. Zavolala tak na záchrannou stanici do Zoo parku v Chomutově.

Tam jí řekli, že labuť přijmou do 14 hodin, ale musí ji někdo k nim přivézt. O víkendu prý do terénu nevyjíždějí. To už přispěchala na pomoc i se svými dvěma dětmi kamarádka Kateřina Petrová, spolu s ní Drahomíra začala shánět další posily a vymýšlet postup, jak labuť zachránit. „Zavolala jsem ještě policistům, že pro labuť klidně sama vlezu, jen jestli ji pak odvezou do Chomutova. Odpověď zněla ne, je to mimo rajon Podbořanska a Lounska,“ vypráví statečná žena.

Spolu s Kateřinou, dvěma dětmi a třemi pejsky tedy vyrazili s vozíkem, pytlem, hráběmi a bedýnkou k rybníku. Cestou potkali dva schopné muže, kteří neodmítli pomoc. „Před několika lety jsem viděla labuť, jak ve stresu utloukla vlčáka. Ale věřila jsem si, vím, že umím ovládat zvířata. Žádala jsem jen klid od dětí a přihlížejících. Labuť po určitém přemlouvání nakonec najednou položila hlavu na vodu a oddala se mi. Cesta zpět na břeh byla krkolomná, ale dokázali jsme ji vyndat. Dva silní muži se zatajeným dechem a otevřenou pusou sledovali mé počínání. Nechápali! Kdo neviděl, nepochopí a neuvěří,“ vypráví paní Drahomíra.

Záchrana zubožené labuťky pak pokračovala. „Naložila jsem ji do kárky, Kačka svlékla triko, zabalily jsme ji a vyrazily ke mně domů. Telefonuji do zooparku, že přijedeme, jen nevíme v kolik a kterou branou. Rychle jsem se vysprchovala, převlékla do suchého, labuť jsem zabalila do prostěradla, uložila do kufru a vyjeli jsme směr zoopark. Moje auto řídí Kačka, vydala jsem moc energie. Na vrátnici byla paní moc milá, o všem věděla. Sepsala jsem předávací protokol, naposledy labuť pohladila a se slzami v očích ji předala. Po domluvě s paní vrátnou jsme mohly s dětmi jít zadarmo do ZOO, byl tam dětský den. Nutně jsem potřebovala dobít baterky. Byla to pro všechny taková odměna za úsilí. Jen se ptám, proč někteří lidé jsou tak laxní k živému tvorovi?“ říká obětavá zachránkyně z Blšan.