Glosa Veroniky Saláškové: Dlouhý bič a malý dvůr

Před několika dny zavířila médii zpráva, u které by člověk spíš očekával datum 1. dubna – přibližně polovina vojáků naší armády má nadváhu, tři a půl tisíce, což je asi každý sedmý, má navíc trpět silnou obezitou. A Ministerstvo obrany se rozhodlo to vyřešit. Ti co nejsou líní se pořádně najíst, začnou brát léky na hubnutí. Bohužel, máme září, takže nepovedený apríl za téměř milión korun, na který ty prášky vyjdou, to zřejmě nebude. 

Proto mně to připadá, jako jít na komára s kladivem místo plácačky. Obojím ho sice trefíme a zlikvidujeme, ale v případě použití kladiva máme místo fleku ve zdi díru. Podobně děravě může dopadnout i zdraví vojáků, protože ony pilule na hubnutí mají celou řadu možných zdravotních komplikací, mezi které patří například srdeční onemocnění nebo průjmy. Aby tak nakonec naše vojsko neskončilo v daleko horší kondici, než bylo před touto zvláštní léčbou. Nestačilo by prostě, aby chlapci a děvčata v zeleném pravidelně cvičili a dodržovali zdravou životosprávu? Pokud toho nejsou sami schopni, určitě by pomohl dlouhý bič a malý dvůr, jak říkával můj děda. Než se tak stane, nezbývá nám než doufat, že nás v nejbližší době nenapadne nikdo jiný, než japonští sumisti, protože mimo ně by naše armáda byla někomu jinému jen těžko vyváženým soupeřem.