Na konci října jste odpískal dvoustý zápas v české nejvyšší fotbalové soutěži. Byla to pro vás významná událost?
Významná nevím, ale určitá meta to je. Jsem rád, že se mi to povedlo. Byla to dlouhá cesta. Statistiky jsou na jednu stranu krásná věc, ale osobně dávám každému zápasu, který jsem kdy odpískal, stejnou důležitost.
Dvě stovky zápasů jste rozhodoval jako druhý český sudí v historii, první byl Pavel Královec. Jaký je to pocit?
Ano máte pravdu, v současné době jsou historicky pouze dva rozhodčí, kteří mají na svém kontě 200 zápasů v samostatné české lize. Tak jsem spokojený a jsem rád, že jeden je z Loun.
Prvním vaším zápasem v lize bylo utkání Jablonce s pražskou Spartou v květnu 2005. Pamatujete si na ten zápas?
Pamatuji si to velmi dobře. Sparta prohrála s Jabloncem 0:3, nařídil jsem proti Spartě pokutový kop a vyloučil hráče Sparty, tak premiéra se vším všudy.
Za jedenáct let praxe a třináct fotbalových sezon jste nasbíral mnoho zkušeností. Jste před utkáními nervózní ve srovnání se začátky?
Nervózní nejsem. Dříve jsem měl trému, ale tu zdravou. Základ úspěchu je být dobře odborně, fyzicky a mentálně připraven. Rozhodčí ale také potřebuje štěstí. Koncentrace ale musí být naprosto stejná, ať jdu na první, šedesáté nebo dvousté utkání. V tom se pro mě nic nemění. Stejně jako v přípravě, která musí být stále stoprocentní.
Několikrát jste rozhodoval utkání pražských „S“, které bývají hodně sledované. Jsou to náročná utkání?
Jsou to úplně jiná utkání. Sledovanost, nasazení, rychlost, sebemenší chyba se rozebírá ze všech stran. Je to ale paráda. Plný stadión. Fanoušci se hecují. Mám takové utkání rád.
Pamatujete si na váš nejtěžší odpískaný zápas v lize?
Nejtěžší jsou derby pražských „S“, které jsem rozhodoval 3× a určitě těžké utkání je v poslední době Sparta – Plzeň, které jsem rozhodoval dvakrát.
Neříkáte si, že tyhle duely jsou spíš za trest? Protože každý přehmat se pak hodně propírá.
Když je někdo úspěšný ve svém oboru a je mu svěřen nejtěžší úkol, tak to musí brát, že je to za odměnu. Navíc když jdete třeba pískat zápas ze středu tabulky, kde se jakoby nemůže nic stát, a neodpískáte penaltu, nedáte červenou kartu, tak toho také budou plné noviny.
A co první udělená červená karta, víte ještě, kdy a komu jste ji dal?
První červenou kartu v kariéře rozhodčího si již nepamatuji.
Před časem jste přišel v roli rozhodčího k úrazu? Zrovna při zápase Sparty a Slavie. Bylo to prvně? Jak moc je těžké se hráčům vyhnout?
Ano bylo to prvně. Vždy se nějak na to hřiště vejdeme:-) Byla to smůla, ale zvládlo se to.
Spolu s dalšími rozhodčími jste „dostal pochvalu” za výkon sudích v utkání právě pražské Sparty a Slavie. Komise rozhodčích ho označila za příkladný a takticky dobře zvládnutý. Je to jako pochvala od šéfa za dobře vykonaný úkol?
Nejde tady o pochvalu od šéfa. Jsem rád, že po utkání pražských „S” jsem měl pozitivní reakce nejenom od komise rozhodčích, ale také od medií a široké veřejnosti.
Měřil jste někdy, kolik kilometrů během soudcování české ligy naběháte?
V současné době máme aplikaci, která měří, kolik kilometrů naběháme za zápas a pohybuje se to od deseti do dvanácti kilometrů.
Určitě je potřeba trénovat, nejde jen tak vstát ze židle a odpískat zápas. Kolik času tréninku věnujete?
To určitě ne. Trénuji třikrát týdně a absolvuji zápas. To je stejné jako hráči.
Bezpochyby patříte mezi nejlepší rozhodčí v lize. V roce 2008 jste vyhrál anketu o Křišťálovou píšťalku. Jak velkou motivací takováto ocenění jsou?
Jsem rád, že mám důvěru klubů, medií, komise, apod. Vážím si toho, že jsem se stal nejlepším rozhodčím ČR a získal křišťálovou píšťalku, ale každý zápas začíná 0:0 a také rozhodčí každým zápasem prokazuje svoji výkonnost.
Řadu zápasů jste odpískal také v zahraničí (Evropská liga, Liga mistrů, kvalifikaci Eura či poháru UEFA).
Zápasů na mezinárodní scéně mám 106.
Získal jste tam určitě nejen zkušenosti, ale i přátele?
Zkušenosti jsou nenahraditelné a přátelé mám téměř v celé Evropě. Nemám problém se kdekoliv zastavit a navštívit kamarády ze sportovního prostředí.
Je Liga mistrů pro rozhodčího vrcholem kariéry, nebo se dá jít ještě dále?
Ano Liga mistrů je vrchol a mně se to několikrát podařilo. Cením si toho po sportovní stránce nejvíce.
Máte v zahraničí oblíbený tým? Podařilo se vám pískat jeho utkání?
Nemám.
Které z utkání např. Ligy mistrů pro vás bylo nejzajímavějším, ať už co se týká týmů nebo zážitku?
Real Madrid – Ajax, Juventus – Monaco, Ajax – Barcelona, Man. City – Dortmund, ale jsou i jiná utkání. V podstatě každé utkání v Lize mistrů bylo pro mě fotbalovým svátkem.
Doma jste hlavní rozhodčí, na mezinárodní scéně spíš brankový sudí nebo asistent za brankou.
Brankového rozhodčího dělám už delší dobu v Lize mistrů nebo v Evropské lize. Je třeba si zvyknout na to, že se normálně jako hlavní pohybujete za míčem, zatímco teď se všechno řítí proti vám. Nemáte sice tolik práce, ale zase se musíte podílet na rozhodování o klíčových situacích, jako jsou penalty a góly. Není to jednoduché a je třeba být plně koncentrován, i když práce není tolik.
Kde je větší odpovědnost?
Řekl bych, že možná právě za brankou, protože zápas vede kolega a nerad bych mu to nějakým zásadním rozhodnutím zkazil.
Jak často rozhodujete o tom, zda míč přešel brankovou čáru?
Během pěti let, co se na tomhle postu objevuji, jsem měl dvě situace, kdy jsem musel rozhodovat o gólu. Ale nebylo to nijak složité. Od břevna se míč odrazil docela hodně za čáru. Když je to ale rychlá střela těsně za čáru, tak je to velmi složité na posouzení.
Na posledním mistrovství světa tuhle roli převzal systém GoalControl. Co tomu říkáte?
To, co měli v Brazílii, je asi ideální. Ale my to tady nemáme, tak musíme spoléhat na vlastní oči.
Děkuji za rozhovor. Lucie Steklá
