Oprava Mederova domu je takový můj sen

Více než dvacet let chodím kolem a říkám si, že by se s tím mělo něco dělat. Amatérsky se zajímám o historii a Žatec. Rád se procházím v centru a toto mi vždy vadilo.  Je to takový můj sen. Generace předků nám zde zanechaly spoustu věcí, i po nás by tu mělo něco zbýt, aby zde lidé i v budoucnu žili rádi.

Spolek vznikl loni v září, ovšem přípravy na samotnou záchranu domu běží od loňského dubna. Máme několik stálých členů, ale hlavně, což mě těší, velkou spoustu podporovatelů.

Hlavním účelem je záchrana Mederova domu, jeho rekonstrukce, zpřístupnění veřejnosti a provozování expozic. Vše, ale závisí na tom, zda získáme dotaci.

V této záležitosti jsme naprostí optimisté a věříme, že to vyjde. Hodně jsme proto udělali. Aktuálně jsme podali žádost do dotačního programu na záchranu památek. Zažádat mohly jen projekty z lokalit, které jsou na seznamu, nebo na indikativním seznamu UNESCO. I když je žádostí několikanásobně více, věřím, že vše dobře dopadne. Dům je ve stavu, v jakém je, takže má větší šance. Vyvinuli jsme značné úsilí a jsme s naší žádostí v první desítce uchazečů což je důležité, rozhoduje totiž i pořadí podání. Pokud by nám dotace nevyšla, budeme se snažit dál. Čeká nás velká spousta práce.

Máte pravdu, jsme dotazováni, proč opravujeme cizí majetek. Majitelem je v současné době společnost Aristolend. Spolek je nájemce s právem hospodaření. Máme vydané pravomocné stavební povolení a můžeme provést úpravy na záchranu domu. Záměrem spolku je stát se vlastníkem domu, koupě by proběhla po získání dotace.

Dům je jedinečnou památkou z pohledu středověkého stavitelství. Patří k nejcennějším měšťanským objektům Ústeckého kraje. Jeho středověká dispozice nebyla příliš měněna, jako je tomu u ostatních domů, kde jsou vidět patrné zásahy, hlavně díky požárům v minulosti.

Je také výjimečný tím, že porušuje gotickou stavitelskou logiku. Domy byly stavěny štítem do náměstí a parcela byla dlouhá a úzká. Mederův dům stojí bokem k hradbám. Stavebníka k úpravě parcely donutila blízkost hradeb směrem k náměstí.

Dům prošel několika fázemi gotických úprav. Má nádherně zachovalé podzemí. Mnoho prvků se ale zachovalo i v nadzemních ruinách například gotický terakotový portál a místy gotické ostění oken. Portál bychom rádi zprůchodnili. Je to i ve zpracovaném projektu.

Dům byl ve špatně udržovaném stavu již v 30. letech minulého století. Později, díky poválečné nouzi, město povolilo dům zastřešit lepenkou. Po válce, když došlo k odsunu sudetských Němců, změnil majitele. Došlo v něm k necitlivým zásahům, zatékalo do krovů a do střechy a hrozilo zřícení celé konstrukce. Orgány památkové péče v 70. letech sice jednaly o záchraně, ale nic neudělaly. Proto je teď dům jen ruina.

Nejstarší zmínka je z roku 1564, kdy jistá paní Regina dcera Anny Bříškové prodává dům svůj za Masnými krámy, kterej Bříškovskej slove za 500 kop míšeňských grošů měšťanu Václavu Žebráčkovi – synovci. Po panu Žebráčkovi později zůstala v roce 1568 vdova Anna, která se znovu vdala za Václava Kočku i s ním však ovdověla a provdala se potřetí za Pavla Černého s tím dům splatila, po její smrti někdy okolo roku 1580 pak vznikly nesrovnalosti mezi dědici.

Můžeme se, ale právem domnívat, že dům stojí od 13. století. Kdy došlo k pozvolnému přechodu slovanského hradiště na město. Zákoutí, kde stojí, ukazuje stopy přirozeného osidlování.

V průběhu Třicetileté války došlo z náboženských důvodů k dvojímu vyhnání obyvatel domu. Například manželé Říčkovi odešli roku 1626 do Marienbergu, z toho usuzujeme, že se jednalo zřejmě o protestanty. Existuje i konfiskační soupis, který komise sepsala 24. února 1626. Stojí v něm: Všecky pokoje prázdný. Na mázhauze chmele do 20 strychů. Jedna kráva březí vzata je do dvoru JMC (tuto zkratku já vykládám jako Jeho Milosti Císaře). Šest kusů pernatýho šactva bez povlaků, varovýho dříví v domě dobrá hranice, sudův jedenácte, dva věrtele a dva polou věrtele.

Další ranou pro obyvatele domu byl velký požár města v roce 1738, kdy dům do základu vyhořel. Ten rok máme doloženo, že ho koupil nějaký Hausenblas.

Další pohnuté osudy pak nastaly s odsunem německého obyvatelstva po 2. světové válce.

Historicky byli vlastníky domu řezníci a mnoho z nich mělo i pozemky chmelnic, byl to tedy dům právovárečný. To znamená, že obyvatelé směli vařit a prodávat pivo.

Regina Bříšková a Václav Arpin z Dorndorfu, který byl primas (starosta) a rektor významné žatecké latinské školy.

Překvapilo mě asi všechno, ale nejvíc, že v ruinách vidíme úpravy a jsme schopni odhadnout, který z majitelů je provedl, stále je to tam vidět. Třeba po požáru bylo sníženo průčelí. Okna byla zazděna a portály z nich druhotně použity v domě a jsou tam dodnes.

To se nám bohužel zatím nepodařilo, chceme po jejich osudech pátrat v rámci dalších prací. Věřím, že se nám třeba někdo ozve na základě medializace našeho záměru.

Vzhledem k velmi špatnému technickému stavu, bude rekonstrukce náročná. V první fázi půjde o záchranu různých prvků v rozvalinách. Například portály a ostění dveří.

Ve druhé fázi dojde ke statickému zajištění objektu, hlavně vnitřních prostor. V pořádku je nyní jen čelní zeď, ta do náměstí. Ruiny bude třeba rozebrat a postavit znovu v původním tvaru a z původních materiálů.

Vrátit by se mu měla podoba z roku 1920, tak jak je známá z fotografií, včetně šindelové střechy.

Záměrem je objekt plně zpřístupnit veřejnosti. Bude v něm expozice Mederova domu, jeho historie i historie místa, na kterém je vybudovaný.

Počítáme i s připomínkou některých slavných žateckých osobností. V podzemí bychom rádi vytvořili interaktivní expozici. Na hradbách by měla být vyhlídková terasa. Rádi bychom zrekonstruovali i rozsáhlou zahradu, která k domu patří a má rozlohu přes tisíc metrů čtverečních, ale na tu budeme muset získat prostředky jinde, nelze ji zahrnout do žádosti o dotaci.