Války 2 – od Marie Terezie po druhou světovou
Nebýt válek s Turky, mohla se Habsburská monarchie a spolu s ní i zdecimované Louny po třicetileté válce téměř sto let těšit míru. Obrat nastal, až když na trůn usedla Marie Terezie, která záhy musela bojovat o rakouské dědictví. Pro Louny to znamenalo několikanásobné zvýšení berní a posílání rekrutů a potravin armádě. Kromě toho se má sestavit uniformovaná domobrana, každý čtvrtý muž měl dostat zbraň a žold. Výdaje se pochopitelně násobily, když se přiblížily jednotky nepřátel. Město muselo poskytnout ubytování a stravu vojákům královny i protivníků, kteří často loupili dobytek a obilí. Zdá se ale, že k takovým zvěrstvům a násilnostem, o jakých jsme slyšely v 17. století, již ve válkách o Slezsko nedocházelo. Problémy nastávaly především s odvodem rekrutů. Někdy byli mladší měšťané vybíráni losem, jindy vytypované mládence chytali během noci, nebo lounský agent zkoušel verbovat žoldnéře v Praze i v Drážďanech.
Válečné konflikty s Napoleonem zpočátku měly na Louny dopad pouze po hospodářské stránce. Když však od roku 1809 krajem procházely vojenské kontingenty rakouských i spojeneckých armád, město bylo povinno ubytovat jejich důstojníky. Například v pouhých dvou letech 1813–14 lounské domy postupně hostily přes 40 000 různých vojenských osob! V srpnu 1813 před rozhodující bitvou u Drážďan byla v Lounech řada významných osobností, panovníci spojeneckých mocností se svými dvory, generálové, ministři. Kolem Ohře se budovala obranná linie pro případ, že by spojenci v Sasku neuspěli, museli by ustoupit a bránit Prahu. Stavěly se zákopy, šance a tehdy byly také naposledy pro vojenské účely upravovány lounské hradby. Nebezpečí však bylo u Chlumce odraženo a do Loun pak bylo odváženo velké množství raněných i zajatých vojáků.
Snad již od poloviny 18. století, když se formovala domobrana, fungovali v Lounech ostrostřelci. Roku 1800 tento spolek reagoval na císařův příslib, že pokud dobrovolně vyšlou deset členů, aby se ve válce s Francií přidali k mysliveckému sboru, obdrží právo vytvořit uniformované měšťanské vojsko s vlastním praporem. Vyslaní ostrostřelci nakonec nemuseli být do boje nasazeni a i později fungoval spolek jen jako prestižní sbor při městských slavnostech. Od Napoleonských válek v Lounech trvale sídlili vojáci – eskadrona některého jezdeckého pluku. Vystřídali se zde huláni, dragouni i husaři (kteří se mimo jiné účastnili masakru v Běchovicích při potlačování revoluce 1848). Největší potíže pro město byly s ubytováním posádky a s místem pro vojenskou jízdárnu a střelnici. Proto si vytvořili kvazikasárna v zádušním dvoře na Žateckém předměstí, pak se přestěhovali do Drtinova dvora na Školním (Komenského) náměstí, kde byla roku 1880 postavena kasárna. V roce 1868 se zavedla všeobecná branná povinnost, do té doby se odvody týkaly jen nejchudší vrstvy.
Po porážce rakouské armády roku 1866 nakrátko obsadili město pruští husaři, ale kromě paniky obyvatel a rekvizice to pro dějiny Loun znamenalo jen epizodou. Mnohem katastrofálnější následky měla 1. světová válka. Brzy po vyhlášení mobilizace r. 1914 musely být organizovány sbírky pro rodiny povolaných záložníků, pro raněné vojáky vznikl v lounských kasárnách lazaret. Nastala velká drahota, omezoval se prodej potravin a jednou bylo dokonce koňským masem přiotráveno asi 200 osob. Rekvírovali se jak měděné hmoždíře, tak zvony či varhanní píšťaly. Kvůli uhelné krizi byly v mrazech uzavřeny školy a omezen provoz lázní. Konec války a vznik republiky však probíhal poklidně. K udržení pořádku se zřizovaly národní milice a pasivní dragouni předali kasárna i zbraně československé armádě.
Pro Louny, tak jako pro celou Evropu, byla poslední velkou katastrofou 2. světová válka. Ohrožená republika budovala opevnění, jehož 2. obranná linie se svými bunkry-řopíky procházela podél Ohře skrz město. Sudety však byly r. 1938 obsazeny bez boje a Louny, jež se ocitly na hranici umenšeného státu, přijaly asi 3000 uprchlíků ze zabraného území. Po půl roce následovalo obsazení Loun, německá armáda zabrala nová kasárna, která se musela urychleně dostavět, později i obě základní školy fungovaly jako kasárna. Mnohem horší než vojenská posádka bylo působení gestapa. Řada lounských osobností byla popravena, zvláště členové Veslařského klubu. Největší ztráty však utrpěla židovská menšina (dvě třetiny lounských obětí). Na konci války, kdy přes město ustupovaly tisíce německých vojáků, propukly i menší otevřené boje. Celkem bylo napočítáno 258 obětí války z řad obyvatel města. Ale možná lze za větší katastrofu považovat nadcházející léta, kdy přišla studená válka a srpen 1968.
